Etiopatogeneze deprese a mechanismy jejího terapeutického ovlivnění se dnes studují jako výsledek interakce čtyř vzájemně provázaných domén: přenosu signálu na monoaminergních drahách mozku, stresu, naučených kognitivních schémat a genetické vlohy.
- MeSH
- antidepresiva aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- deprese etiologie genetika patofyziologie MeSH
- farmakologické účinky MeSH
- finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
- lidé MeSH
- nervový růstový faktor účinky léků MeSH
- polymorfismus genetický fyziologie genetika MeSH
- psychofarmakologie klasifikace trendy MeSH
- receptory serotoninové genetika účinky léků MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- MeSH
- depresivní poruchy terapie MeSH
- elektromagnetická pole MeSH
- lidé MeSH
- magnetoterapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Amisulprid je substituovaný benzamid patřící do 2. generace antipsychotik. V nízkých dávkách (50–300 mg) působí především presynapticky, čímž zvyšuje dopaminergní transmisi. Vyšší dávky (600–1 200 mg) vedou především k blokádě postsynaptických D2/D3 receptorů v limbickém systému. V léčbě pozitivních příznaků akutně exacerbované schizofrenie je amisulprid minimálně srovnatelný s klasickými antipsychotiky. Lepších výsledků dosahoval oproti klasickým antipsychotikům v redukci příznaků hodnocených škálou BPRS a v terapii negativních příznaků. Amisulprid je zatím jediným zástupcem 2. generace antipsychotik, který prokázal účinnost proti placebu v léčbě primárních negativních příznaků. Amisulprid je účinný v udržovací terapii u pacientů s chronickou schizofrenií. Dlouhodobé studie ukázaly, že jeho podávání je spojeno se zlepšením kvality života a sociálního fungování. Opakované studie u pacientů s dystymií prokázaly účinnost amisulpridu v léčbě této poruchy na stejné úrovni s tricyklickými antidepresivy a antidepresivy ze skupiny zpětného vychytávání serotoninu. Amisulprid je velmi dobře snášen. Proti klasickým antipsychotikům je amisulprid lépe snášen především pro nižší výskyt extrapyramidových (EPS) nežádoucích účinků. Jeho podávání je spojeno se zvýšením prolaktinu, které vede k nežádoucím endokrinním příznakům. Ty se však signifikantně neliší od haloperidolu a risperidonu. Absence klinicky významné blokády histaminergních, muskarinových a adrenergních receptorů spolu s nízkým potenciálem vzniku farmakokinetických interakcí a vzniku EPS činí amisulpirid vhodným antipsychotikem i pro starší populaci pacientů.
Amisulpride is a substituted benzamide and is included among antipsychotics of 2nd generation. In low doses (50–300 mg) these drugs act primarily in a presynaptic manner resulting in increased dopaminergic transmission. Higher doses (600–1 200 mg) primarily induce a blockage of postsynaptic D 2 /D 3 receptors in the limbic system. Amisulpride in patients with positive symptoms of acute schizophrenia exacerbation is at least comparable with traditional antipsychotics. Better results have been achieved with this drug – in comparison with the traditional antipsychotic drugs – in reducing symptoms evaluated by the BPRS scale as well as in the treatment of negative symptoms. Amisulpride is, for the time being, the sole representative of 2nd generation which has shown efficacy – compared to placebo – in the treatment of primary negative symptoms. Amisulpride is effective in a holding course in patients with chronic schizophrenia and longitudinal studies have shown that its administration results in improving the patient’s quality of life and social relationships . Repeated studies with dysthymic patients have proved efficacy of amisulpride in the treatment of this disorder comparable with that of tricyclic antidepressants as well as with antidepressants based on the re-capture of serotonin. Amisulpride is very well tolerated. Compared to traditional antipsychotics, the tolerance of amisulpride is better primarily due to the lower prevalence of extrapyramidal (EPS) adverse effects. The administration of amisulpride is connected with increased secretion of prolactine which causes adverse endocrine symptoms. However, such symptoms are not significantly more severe than those induced by haloperidol and risperidone. The absence of clinically significant blockage of histaminergic, muscarinic and adrenergic receptors as well as a low potential for pharmacokinetic interactions and EPS, makes amisulpride a suitable antipsychotic drug even for older patients.
