Kazuistika pacientky v šestém decenniu života, u které byl zachycen významný sekundární buněčný imunodeficit, významné snížení T-helperů a cytotoxických T-lymfocytů. Buněčný imunodeficit pacientky lze příčinně vztahovat k chemoterapii onkologického onemocnění (karcinom endometria) dva roky před imunologickým vyšetřením. Pacientčin sekundární buněčný imunodeficit je klinicky bezpříznakový. Prognóza úpravy tohoto sekundárního imunodeficitu směrem k fyziologickým hodnotám je nejistá. Časový horizont eventuelního posunu počtu T-lymfocytů směrem k fyziologickým hodnotám je nejistý. Pacientčin imunitní systém tak pracuje s nízkým počtem T-lymfocytů, imunologické sledování spolu s dalšími odbornostmi je nutné.

We present a case report of a 57-year-old woman with a severe secondary helper-T-lymphocyte and cytotoxic-T-lymphocyte deficiency. The patient does not suffer from clinical signs of immunodeficiency. The reason for this secondary T-lymphopaenia is most likely the chemotherapeutic treatment of her oncological diagnosis (endometrial carcinoma). The chemotherapy was finished two years before the immunological blood tests of the patient. The prognosis of the improvement of this secondary T-lymphopaenia is very uncertain and regular follow-up is necessary.

Changes in endocrine function of adipose tissue during surgery, such as excessive production of proinflammatory cytokines, can significantly alter metabolic response to surgery and worsen its outcomes and prognosis of patients. Therapeutic hypothermia has been used to prevent damage connected with perioperative ischemia and hypoperfusion. The aim of our study was to explore the influence of deep hypothermia on systemic and local inflammation, adipose tissue hypoxia and adipocytokine production. We compared serum concentrations of proinflammatory markers (CRP, IL-6, IL-8, sIL-2R, sTNFRI, PCT) and mRNA expression of selected genes involved in inflammatory reactions (IL-6, TNF-α, MCP-1, MIF) and adaptation to hypoxia and oxidative stress (HIF1-α, MT3, GLUT1, IRS1, GPX1, BCL-2) in subcutaneous and visceral adipose tissue and in isolated adipocytes of patients undergoing cardiosurgical operation with hypothermic period. Deep hypothermia significantly delayed the onset of surgery-related systemic inflammatory response. The relative gene expression of the studied genes was not altered during the hypothermic period, but was significantly changed in six out of ten studied genes (IL-6, MCP-1, TNF-α, HIF1-α, GLUT1, GPX1) at the end of surgery. Our results show that deep hypothermia suppresses the development of systemic inflammatory response, delays the onset of local adipose tissue inflammation and thus may protect against excessive expression of proinflammatory and hypoxia-related factors in patients undergoing elective cardiac surgery procedure.

• MeSH
• cytokiny metabolismus   MeSH
• endarterektomie metody   MeSH
• hypoxie buňky fyziologie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• terapeutická hypotermie * MeSH
• transkriptom MeSH
• tuková tkáň metabolismus   patofyziologie   MeSH
• zánět metabolismus   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

Inzulínová rezistence a zvýšená kardiovaskulární morbitida je společným znakem mnoha patologických stavů včetně obezity, Cushingova syndromu a akromegalie. Patogeneze inzulínové rezistence není u těchto stavů dosud do detailů známa. Cílem je studium sekrece a exprese adipocytokinů v tukové tkáni a v monocytech z periferní krve, studium mitochondriální dysfunkce a studium exprese cytoadhezivních molekul u uvedených skupin pacientů před a po provedené intervenci a u zdravých kontrol. 30 zdravých kontrol,30 pacientů s obezitou, 24 pacientů s akromegalií a 15 pacientů s Cushingovým syndromem bude vyšetřeno klinicky, antropometricky, biochemicky a molekulárně biologicky. Výsledkem bude hlubší poznání patogeneze inzulínové rezistence u uvedených stavů a vytipování ovlivnitelných faktorů, které by potencionálně mohly být využity i terapeuticky.; Insulin resistance and increased cardiovascular morbidity is common for various diseases including obesity, Cushing's disease and acromegaly. Pathogenesis of the insulin resistance in these cases has not been entirely explained yet. We will study adipocytokine secretion and expression in adipose tissue and peripheral blood monocytes, mitochondrial dysfunction and cytoadhesive molecules expression in examined groups of patients before and after intervention and in healthy controls. 30 healthy controls, 30 patiens with obesity, 24 acromegalic patiens and 15 patients with Cushing's syndrome will be examined physically, anthropometrically and by methods of biochemistry and molecular biology. Our work will result in deeper understanding of insulin resistance pathogenesis in the particular diseases and in uncovering of affectible factors, whose modulation could be used therapeutically.

• MeSH
• akromegalie MeSH
• Cushingův syndrom MeSH
• hydrokortison sekrece   MeSH
• inzulinová rezistence MeSH
• mitochondriální nemoci patofyziologie   MeSH
• mitochondrie MeSH
• obezita patofyziologie   MeSH
• porucha glukózové tolerance MeSH
• receptory adipokinů MeSH
• tuková tkáň MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• NLK Obory
• vnitřní lékařství
• endokrinologie
• NLK Publikační typ
• závěrečné zprávy o řešení grantu IGA MZ ČR

• Publikační typ
• abstrakty MeSH

Increased circulating adhesion molecules in patients with obesity play an important role in the development of endothelial dysfunction/atherosclerosis. The aim of this study was to assess the contribution of various fat depots to the production of adhesion molecules in obesity. 12 women with first and second degree of obesity, 13 women with third degree of obesity and 14 lean age-matched women were included into study. Circulating levels of vascular cell adhesion molecule-1 (VCAM-1), intercellular adhesion molecule-1 (ICAM-1), and E-selectin were measured by Luminex kits. mRNA expression of ICAM-1, VCAM-1, E-selectin, monocyte chemoattractant protein-1 (MCP-1), and CD68 in subcutaneous (SAT) and visceral adipose tissue (VAT) was measured by RT-PCR; ICAM-1 and VCAM-1 protein levels by Luminex kits, normalized to protein content. Obesity increased ICAM-1 and VCAM-1 mRNA expression and protein levels and CD68 mRNA expression in VAT. Expression of E-selectin and MCP-1 did not significantly differ between groups. Expression of ICAM-1 and VCAM-1 positively correlated with expression of CD68 in both adipose depots. In VAT, ICAM-1 and VCAM-1 expression and protein levels positively correlated with BMI. Obesity was associated with increased adhesion molecules mRNA expression and protein levels in VAT, but not in SAT. Increased adhesion molecules production in visceral fat may provide a novel direct link between visceral adiposity and increased risk of cardiovascular complications.

• MeSH
• adipozita MeSH
• antigeny diferenciační myelomonocytární metabolismus   MeSH
• biologické markery metabolismus   MeSH
• CD antigeny metabolismus   MeSH
• cévní buněčněadhezivní molekula-1 metabolismus   MeSH
• chemokin CCL2 metabolismus   MeSH
• E-selektin metabolismus   MeSH
• financování organizované MeSH
• index tělesné hmotnosti MeSH
• kardiovaskulární nemoci etiologie   metabolismus   patofyziologie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• messenger RNA krev   MeSH
• mezibuněčná adhezivní molekula-1 metabolismus   MeSH
• molekuly buněčné adheze genetika   krev   metabolismus   MeSH
• nitrobřišní tuk metabolismus   patofyziologie   MeSH
• obezita MeSH
• podkožní břišní tuk metabolismus   patofyziologie   MeSH
• studie případů a kontrol MeSH
• stupeň závažnosti nemoci MeSH
• upregulace MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Úvod: Exenatid, syntetický analog GLP-1, je nové antidiabetikum ze skupiny inkretinových mimetik, které je postupně zaváděno do klinické praxe. V naší studii jsme sledovali vliv 6měsíčního podávání exenatidu na kompenzaci diabetu, antropometrické a biochemické ukazatele u neuspokojivě kompenzovaných pacientů s diabetes mellitus (DM) 2. typu a obezitou. Metodika: Do studie bylo zařazeno 18 pacientů s neuspokojivou kompenzací DM 2. typu (průměrný HbA1c 8,5 +/- 0,3 %) dosud léčených dietou a perorálními antidiabetiky (4 z pacientů byli v minulosti léčeni i inzulinem). Exenatid byl podáván v subkutánní injekci 2krát denně po dobu 6 měsíců. Kontroly byly provedeny po 1 měsíci, kdy byla zvýšena dávka exenatidu z 5 µg 2krát denně na 10 µg 2krát denně, po 3 a 6 měsících. Byla sledována kompenzace diabetes mellitus, biochemické ukazatele a vliv na tělesnou hmotnost a další antropometrické parametry a nežádoucí účinky léčby. Výsledky: Podávání exenatidu po dobu 6 měsíců vedlo k signifikantnímu poklesu tělesné hmotnosti (začátek studie vs 6měsíční podávání 107,3 +/- 4,4 kg vs 103,7 +/- 4,6 kg, p = 0,02), BMI (36,7 +/- 1,2 kg/ m2 vs 35,3 +/- 1,3 kg/ m2, p = 0,01) a HbA1c (8,5 +/- 0,3 % vs 7,4 +/- 0,4 %, p = 0,04) a vzestupu HDL-cholesterolu (0,92 +/- 0,1 mmol/ l vs 0,98 +/- 0,1 mmol/ l, p = 0,02). Glykemie nalačno vykazovala na konci studie trend k nižším hodnotám, který ale nedosáhl statistické významnosti (n = 18, 11,7 +/- 0,8 vs 11,2 +/- 0,7 mmol/ l, p = 0,49). Plocha pod křivkou glykemie při podání standardizované snídaně u podskupiny 8 pacientů byla po 6měsíčním podávání exenatidu nižší ve srovnání s bazálními hodnotami (2 908 +/- 148 vs 2 093 +/- 194, p = 0,03). Hodnoty celkového a LDL-cholesterolu a triglyceridů se signifikantně nezměnily. Mezi hlavní nežádoucí účinky při podávání exenatidu patřilo přechodné nechutenství a nauzea (38,5 %), dyspepsie a funkční gastrointestinální potíže (38,5 %) a různé neuropsychické příznaky (nervozita, nespavost ? 30,8 %). Většina z těchto nežádoucích účinků se zmírnila a/ nebo pominula při delším podávání exenatidu, žádný z nich nevedl k přerušení podávání. Epizody hypoglykemie se vyskytly u 3 pacientů současně léčených deriváty sulfonylurey, těžká hypoglykemie se v průběhu studie nevyskytla. Závěr: Podávání exenatidu obézním neuspokojivě kompenzovaným pacientům s diabetes mellitus 2. typu vedlo k významnému poklesu tělesné hmotnosti, zlepšení kompenzace diabetu a vzestupu HDL-cholesterolu.

Exenatide, a synthetic GLP-1 analogue, is a new antidiabetic agent from the group ofincretine mimetics coming into the daily clinical practice. In our study we evaluated the effect of 6-months treatment with exenatide on diabetes compensation, anthropometric and biochemical parameters in the patients with poorly controlled type 2 diabetes mellitus and obesity. METHOD: We included 18 patients with poorly controlled diabetes (mean HbA1c 8.5 +/- 0.3%) treated with diet and peroral antidiabetic agents (4 patients were treated with insulin in the past). Exenatide was administered via subcutaneous injection twice daily for 6 months. Patients were examined after 1 month, when the dose ofexenatide was increased from 5 microg twice daily to 10 microg twice daily and after 3 and 6 months. We evaluated the diabetes compensation, biochemical parameters, body weight changes and side effects ofexenatide. RESULTS: 6-months exenatide treatment significant decreased body weight (baseline vs 6 month treatment 107.3 +/- 4.4 kg vs 103.7 +/- 4.6 kg, p = 0.02), BMI (36.7 +/- 1.2 kg/m2 vs 35.3 +/- 1.3 kg/m2, p = 0.01) a HbA1c (8.5 +/- 0.3% vs 7.4 +/- 0.4%, p = 0.04) and increased HDL-cholesterol (0.92 +/- 0.1 mmol/l vs 0.98 +/- 0.1 mmol/l, p = 0.02). Fasting glycemia tended to decline at the end of the study, but the difference did not reach the statistical significance. The area under the curve of glycemia levels after the standardized breakfast in the subgroup of 8 patients after the 6-months exenatide treatment was significantly lower when compared to baseline values (2,908 +/- 148 vs 2,093 +/- 194, p = 0.03). Concentrations of total and LDL-cholesterol and triglycerides did not change significantly. The most frequent side effects of exenatide treatments were transient anorexia and nausea (38.5%), dyspepsia and functional gastrointestinal discomfort (38.5%) and various neuropsychical symptoms (nervosity and insomnia - 30.8%). Most of the side effects disappeared during the treatment, none of these side effects was a reason for discontinuation of a treatment. 3 minor hypoglycemic episodes occured in patients simultaneously treated with derivates of sulfonylurea, but no serious hypoglycemia occured during the entire study. CONCLUSION: Exenatide treatment in obese patients with poor diabetes control was accompanied by statistically significant decrease of body weight, improvement of diabetes control and increase in HDL-cholesterol.

• MeSH
• diabetes mellitus 2. typu farmakoterapie   krev   MeSH
• glykovaný hemoglobin analýza   MeSH
• hmotnostní úbytek MeSH
• hypoglykemika terapeutické užití   MeSH
• klinické zkoušky jako téma MeSH
• krevní glukóza analýza   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• lipidy krev   MeSH
• peptidy terapeutické užití   MeSH
• živočišné jedy terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH

• Publikační typ
• abstrakty MeSH

• Publikační typ
• abstrakty MeSH

• Publikační typ
• abstrakty MeSH

• Publikační typ
• abstrakty MeSH