The increasing incidence of trauma in medicine brings with it new demands on the materials used for the surgical treatment of bone fractures. Titanium, its alloys, and steel are used worldwide in the treatment of skeletal injuries. These metallic materials, although inert, are often removed after the injured bone has healed. The second-stage procedure-the removal of the plates and screws-can overwhelm patients and overload healthcare systems. The development of suitable absorbable metallic materials would help us to overcome these issues. In this experimental study, we analyzed an extruded Zn-0.8Mg-0.2Sr (wt.%) alloy on a rabbit model. From this alloy we developed screws which were implanted into the rabbit tibia. After 120, 240, and 360 days, we tested the toxicity at the site of implantation and also within the vital organs: the liver, kidneys, and brain. The results were compared with a control group, implanted with a Ti-based screw and sacrificed after 360 days. The samples were analyzed using X-ray, micro-CT, and a scanning electron microscope. Chemical analysis revealed only small concentrations of zinc, strontium, and magnesium in the liver, kidneys, and brain. Histologically, the alloy was verified to possess very good biocompatibility after 360 days, without any signs of toxicity at the site of implantation. We did not observe raised levels of Sr, Zn, or Mg in any of the vital organs when compared with the Ti group at 360 days. The material was found to slowly degrade in vivo, forming solid corrosion products on its surface.
- MeSH
- fraktury tibie * metabolismus chirurgie MeSH
- hořčík chemie farmakokinetika farmakologie MeSH
- králíci MeSH
- lidé MeSH
- slitiny * chemie farmakokinetika farmakologie MeSH
- stroncium chemie farmakokinetika farmakologie MeSH
- testování materiálů * MeSH
- tibie metabolismus patologie MeSH
- vstřebatelné implantáty * MeSH
- zinek chemie farmakokinetika farmakologie MeSH
- zvířata MeSH
- Check Tag
- králíci MeSH
- lidé MeSH
- zvířata MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
The authors evaluated effects of physiotherapy in patients experiencing Wilkes III temporomandibular joint (TMJ) derangement with clinically limited joint mobility, but no pain. The group consisted of 31 patients with unilateral temporomandibular joint involvement, 3 men and 28 women (average age was 30.93, ranging from age 12 to 61). None of the patients in the group had experienced any previous TMJ therapy. The patients underwent conservative therapy in the form of home exercise (mobilisation and isometric exercises) as the first step in treatment. The authors evaluated the improvement in jaw movement (maximal interincisal opening - MIO) and the patients' subjective assessments of their condition. Disc position before and after two months of exercise was also evaluated using ultrasound examination. The average MIO value in patients before starting the exercises was 33.5 mm, and after two months of exercises, 42.4 mm. Subjective assessment by patients: 26 patients (83%) described their condition as completely satisfactory, not requiring further therapy. Of these patients, ultrasound examination showed 10 patients with complete disc reduction, 9 patients with a change in disc displacement with reduction, and 7 patients with a continuing (unchanged) state of disc displacement. Results of our study show the effect of conservative therapy in patients with painless TMJ due to disc displacement (WIII). Effect of home exercises which were easy to perform, simple and acceptable to the patient were demonstrated.
Úvod: U pacientů s obličejovým rozštěpem často nacházíme hypoplazii střední obličejové etáže, ortognátní operace je proto nezbytná pro zlepšení okluzních poměrů a estetiky obličeje. Cílem této pilotní studie bylo objektivně zhodnotit stabilitu ortognátních operací horní čelisti typu Le Fort I u jedinců s jednostranným celkovým rozštěpem. Metodika: Do souboru bylo zařazeno pět pacientů, dvě ženy a tři muži, ve věku 17–22 let s jednostranným celkovým rozštěpem rtu a čelisti. Pacienti podstoupili komplexní ortodonticko-chirurgickou terapii rozštěpové vady. Ortodontická léčba proběhla na oddělení ortodoncie a rozštěpových vad Stomatologické kliniky 3. lékařské fakulty a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Advancement maxilly v linii Le Fort I se uskutečnil na oddělení ústní, čelistní a obličejové chirurgie v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem. Stabilita výsledku operace byla zjišťována na dálkových bočních snímcích lebky zhotovených před operací (T1), v prvních dnech po operaci (T2) a s odstupem v průměru 20 měsíců po operaci (T3). Na snímcích byla pozice maxilly hodnocena pomocí úhlu SNA, dále na základě horizontální a vertikální polohy bodu A. Na kefalogramech byla zkonstruována Frankfurtská horizontála (FH) a její svislice z bodu Porion (Y). Vertikální poloha bodu A (AX) byla měřena jako vzdálenost bodu A vůči FH a horizontální (AY) jako vzdálenost bodu A vůči kolmici s FH. Rozměry byly měřeny dvakrát s odstupem čtyř týdnů jedním hodnotitelem a dále byl k hodnocení použit aritmetický průměr těchto dvou hodnot. Výsledky: Úhel SNA (úhel pozice maxilly vůči bazi lební) se u všech sledovaných pacientů operačně zvětšil v průměru o 5,6°; sagitálně došlo k posunu bodu A v průměru o 10,7 mm. Recidiva úhlu SNA byla průměrně 4,7°, u bodu A byla v průměru -7,1 mm, a to s velkými rozdíly mezi jednotlivými pacienty. Vertikální pozice bodu A se změnila během operace v průměru o -3,4 mm. U některých pacientů došlo ke zvětšení a u některých ke zmenšení vzdálenosti AX. Pooperační změny vertikální pozice bodu A byly u jednotlivých pacientů velmi variabilní. Závěr: Předsunutí maxilly při operaci typu Le Fort I u pacientů s jednostranným celkovým rozštěpem není zcela stabilní a s tendencí k relapsu je nutné počítat. Míra recidivy je individuální, pravděpodobně je dána retrakcí v místě původních jizev, nově vzniklé jizevnaté tkáně či napětím okolních měkkých tkání. Výsledná okluze je, podle našich zkušeností, dlouhodobě vyhovující. Pro určení příčin a míry recidivy je třeba výzkum na větším počtu pacientů.
Introduction: Cleft lip and palate patients have often hypoplasia of midfacial area. Orthognathic surgery is often necessary to achieve good facial aesthetics and functional occlusion. The aim of this study is to evaluate maxillary stability after Le Fort I osteotomy in cleft lip and palate patients. Methods: Five patients, two women and three men, 17–22 years old with unilateral cleft lip and palate underwent comprehensive orthodontic and surgery treatment. The orthodontic treatment was performed at the Department of Orthodontics and Cleft Anomalies, University Hospital Královské Vinohrady and Le Fort I osteotomy at the Department of Maxillofacial Surgery in Masaryk Hospital, Ústí nad Labem. Maxillary stability after orthognathic surgery were measured at cephalograms, which were taken before (T1), first day after the surgery (T2) and 20 months after the procedure on average (T3). The position of maxilla was determined by measuring the SNA angle and horizontal and vertical position of the A point. Frankfort horizontal plane (FH) and line perpendicular to the FH from Porion point (Y), which were drawn on each cephalogram. Vertical dimension was measured as a distance between A point and FH (AX) and horizontal dimension as a distance between A point and the perpendicular line to FH (AY). All values were measured twice in four weeks interval by one evaluator and average values were used to eliminate measurement errors.Results: The SNA angle increased of 5.6° on average in all five patients after surgery, horizontal shift of the point A was 10.7 mm. The relapse was 4.7° in SNA angle and -7.1 mm in point A with major differences among patients. Vertical position of A point was changed by -3,4 mm on average after surgery. In some patients AX distance has grown, in some cases has shortened. Vertical position of A point has changed with high interindividual changes during period after surgery. Conclusion: The maxillary advancement Le Fort I in cleft lip and palate patients is not stable; relapse can be expected.The relapse rate is individual, probably caused by tissue retraction in the original scars or newly formed scar tissue, or by tension of surrounding soft tissues. However, the final occlusion is satisfactory in long-term period according to our experience. More detailed research should be done to determine causes and to investigate the extent of relapse.
- Klíčová slova
- pseudoprogenie, Le Fort I,
- MeSH
- klinická studie jako téma MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- mladý dospělý MeSH
- ortognátní chirurgie metody MeSH
- rozštěp patra * chirurgie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- mladý dospělý MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
Osteoradionecrosis of the jaw can be treated using both conservative treatment and surgery. External fixation may be used to bridge large resection defects after sequestrectomy for stabilisation and before secondary mandibular reconstruction. We designed a retrospective analysis of 70 patients with osteoradionecrosis treated between the years 2014 and 2018, and found that the use of external fixation greatly improves their outcomes. Patients were grouped according to Notani's classification: those who had Notani I disease were treated surgically but without external fixation; and those with Notani II and Notani III disease were eligible for external fixation. In those with Notani II disease, there was a significant reduction in the number of pathological fractures that occurred with external fixation. In those with Notani III disease, the success rate of primary sequestrectomy was only 1:14; however, those treated with external fixation all successfully healed after their first operation. It was hypothesised that although external fixation would improve outcome, it would come at a detriment to their quality of life (QoL). However, in a subset of these patients, we showed that in addition to increasing successful healing, patients' QoL with the external fixator was no worse than when they had an active osteonecrotic lesion. The treatment of osteoradionecrosis is cumbersome and advanced stages are associated with more complications. The use of an external fixator significantly reduces the probability of pathological fractures and increases the rate of successful healing in patients after mandibular resection. It does this without greatly interfering with patients' lives, while improving their condition sufficiently to allow for subsequent mandibular reconstruction.
- MeSH
- externí fixátory MeSH
- fixace fraktur MeSH
- kvalita života * MeSH
- lidé MeSH
- osteoradionekróza * chirurgie MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
PURPOSE: Alloplastic total temporomandibular joint replacement (TMJR) is now considered to be a standard procedure for temporomandibular joint (TMJ) reconstruction. TMJR can improve mandibular mobility, restore the dental occlusion and improve facial aesthetics. The purpose was to assess the presence of intraoperative and post-operative complications, including the presence of post-operative chronic pain. METHODS: This retrospective study evaluated the use of 62 stock TMJR devices implanted in 45 patients who underwent surgery between the years 2006 and 2015 by the same surgeon at the Department of Oral and Maxillofacial Surgery, Stomatology Clinic, General Teaching Hospital (VFN) Charles University, Prague, Czech Republic. RESULTS: Intraoperative and post-operative complications recorded were facial nerve dysfunction (14-22%), open bite/malocclusion (2-3.2%), condylar component dislocation (1-1.6%), infection requiring revision surgery (1-1.6%) and (27-43%) reported chronic pain 24 months after surgery. CONCLUSIONS: As with any surgical procedure, TMJR can have complications. The results of this study demonstrate that the most common post-operative complication was continued pain. Chronic pain after TMJR was more common in patients with a preoperative diagnosis of degenerative joint disease. Also, the incidence of post-operative TMJR pain increased with the duration of symptoms prior to TMJR, leading to a question of the best timing for TMJR.
Introduction A standard osteosynthetic material for maxillofacial skeleton is titanium and its alloys. The convenience of degradable material is avoiding of second surgery in cases, where removal of the material is necessary. Magnesium biodegradable alloys have similar mechanic properties as cortical bone - reasonable corrosion and sufficient biologic properties. They might be used in facial skeleton fixation. Materials and methods The study included a total of 16 rabbits, and they were randomly divided into two groups. Each group received two screws (WE4 and titanium as a standard material) in artificially drilled defect into right tibia. Animals were euthanized at four-week intervals. Bone samples with implants underwent microfocus CT scans and were histologically examined. Results WE43 alloys showed fragmentation of the material on the 16th week - statistically significant volume loss was found between weeks 12 and 16. Bone healing around the WE43 screws was of similar quality as around titanium screws, and no adverse effect was noticed. Conclusion The study showed good quality of bone healing around WE43 implants. From this point of view, the WE43 alloy meets the requirements of osteosynthetic material for maxillofacial skeleton.
- MeSH
- hořčík škodlivé účinky chemie MeSH
- kostní šrouby * škodlivé účinky MeSH
- králíci MeSH
- povrchové vlastnosti MeSH
- slitiny škodlivé účinky chemie MeSH
- tibie zranění patologie chirurgie MeSH
- titan škodlivé účinky chemie MeSH
- vstřebatelné implantáty * škodlivé účinky MeSH
- zvířata MeSH
- Check Tag
- králíci MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- zvířata MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
PURPOSE: The objective of the study was to compare results of treatment for chronic recurrent temporomandibular joint dislocation (CRTMD) by autologous blood injection (ABI) using two different methods of administration (combination intra- and peri-articular, and peri-articular alone). MATERIALS AND METHODS: Forty patients diagnosed with CRTMD were randomly divided into two groups of 20 each (A and B). Group A were treated by intra- and peri-articular blood injection, group B were treated by peri-articular injection alone. The follow-up was done at 1, 3, 6, and 12 months. The study assessed presence of dislocations, pain (VAS, 0-10), interincisal mouth opening (IMO), and the presence of sound phenomena. The treatment was considered successful in patients without the persistence of CRTMD symptoms, as well as with a VAS of 0-1. RESULT: After 12 months, a beneficial therapeutic effect in group B was seen in 11 patients, while 16 patients from group A had a therapeutic effect. CONCLUSION: Intra- and peri-articular ABI is more effective than peri-articular blood application alone in the treatment of CRTMD, although the difference was not statistically significant.
- MeSH
- autologní krevní transfuze metody MeSH
- chronická nemoc MeSH
- dislokace kloubu terapie MeSH
- dospělí MeSH
- injekce intraartikulární MeSH
- kombinovaná terapie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mladý dospělý MeSH
- následné studie MeSH
- nemoci temporomandibulárního kloubu terapie MeSH
- opakovaná terapie MeSH
- prospektivní studie MeSH
- recidiva MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mladý dospělý MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- randomizované kontrolované studie MeSH
- srovnávací studie MeSH
- MeSH
- chování dětí psychologie MeSH
- dítě MeSH
- DMF Index MeSH
- lidé MeSH
- orální zdraví MeSH
- předškolní dítě MeSH
- psychický stres diagnóza psychologie MeSH
- rozložení podle pohlaví MeSH
- škála projevu úzkosti MeSH
- statistika jako téma MeSH
- stomatologická péče o děti * psychologie MeSH
- strach z ošetření zubů * diagnóza epidemiologie psychologie MeSH
- úzkost diagnóza psychologie MeSH
- věkové rozložení MeSH
- zubní kaz MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- předškolní dítě MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- pozorovací studie MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
- MeSH
- klinické rozhodování metody MeSH
- lidé MeSH
- postižení MeSH
- stomatologická péče o děti MeSH
- systémy pro podporu klinického rozhodování * MeSH
- zubní lékařství MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
Úvod a cíl: Standardním materiálem užívaným pro osteosyntézu obličejového skeletu je titan a jeho sloučeniny. Jednou z nevýhod konvenčního materiálu je nutnost jeho extrakce v indikovaných případech. Řešení situace nabízí degradovatelné materiály. V minulosti se pro tyto účely užívaly materiály na bázi polylaktidové nebo polyglykolidové kyseliny, které se klinicky prokázaly být nevyhovující. Moderním řešením je použití osteosyntetického materiálu z kovových degradovatelných slitin. Autoři prezentují původní práci – výzkum vstřebatelnosti kovových materiálů na bázi magnezia a zinku na biomodelech. Materiál a metodika: K výzkumu bylo použito celkem 12 zvířecích biomodelů – králíků, kterým byly implantovány do tibií šrouby ze tří typů kovů (dvě vstřebatelné slitiny – Zn-2Mg a WE43 – a titan jako standardní materiál). Zvířata byla ve čtyřtýdenních intervalech eutanazována, vzorky kostní tkáně s implantovaným materiálem byly skenovány v mikrofokus-CT a histologicky vyšetřeny. Byla posouzena rychlost degradace materiálů. Výsledky: Doba degradace materiálu je u WE43 za fyziologických podmínek krátká pro stabilizaci fraktury do doby její konsolidace. Materiál Zn-2Mg během 16 týdnů prokázal minimální schopnost degradace. Oba materiály prokázaly přiměřené biologické vlastnosti. Závěr: Degradovatelné materiály na bázi magnezia a zinku jsou z biologického hlediska vyhovující materiály. Z výsledků výzkumu ale vyplývá, že použití obou typů slitin nevyhovuje požadavkům na materiál, tj. zachování pevnosti po dobu 12–24 týdnů a současně vstřebání v racionálním časovém rámci.
Introduction and aim: The standard material used for osteosynthesis of the facial skeleton is the titan and its compounds. One of the disadvantages of the conventional material is the need for its extraction in indicated cases. Degradable material offer a solution to the situation. In the past, materials based on polylactic or polyglycolic acid were used for these purposes. It clinically proved to be unsatisfactory. The modern solution is the use of biodegradable metal alloys. The authors present original research on the degradation of metal materials based on magnesium and zinc on the biomodels. Materials and methods: A total of 12 animal models (rabbits) were used. Screws of 3 types of metals (Zn-2Mg and WE43 degradable alloys and the titanium as a standard material) were implanted in the rabbit’s tibias. The animals were euthanasied in 4-weeks intervals, samples of bone tissue with an implanted material have been scaned under mikrofocus CT and were histologically examined. The rate of degradation of the materials was examined. Results: Time period of degradation of the material WE43 under physiological conditions has been shown to be too short to stabilize the fracture. Material of Zn-2 mg during the 16 weeks showed a minimum ability to degradation. Both materials have demonstrated reasonable biological properties. Conclusion: Degradable materials based on magnesium and zinc are from the biological point of view matching materials. The results of this research indicates that the use of both types of alloys does not satisfy the materials requirments, i.e. retained strength for 12–24 weeks and degradation in reasonable time frame..
- MeSH
- adjuvancia anestetická MeSH
- analgetika MeSH
- anestetika lokální MeSH
- antibakteriální látky aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- antiflogistika nesteroidní MeSH
- biologické modely MeSH
- diazepam aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- hořčík terapeutické užití MeSH
- ketamin aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- ketoprofen aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- kovy terapeutické užití MeSH
- králíci MeSH
- modely u zvířat MeSH
- titan terapeutické užití MeSH
- trimekain aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- vnitřní fixace fraktury metody MeSH
- vstřebatelné implantáty * dějiny využití MeSH
- zinek terapeutické užití MeSH
- zubní implantáty MeSH
- zubní slitiny terapeutické užití MeSH
- zvířata MeSH
- Check Tag
- králíci MeSH
- zvířata MeSH
