Karcinom jícnu a žaludku jsou onemocnění s vážnou prognózou. Zatímco co se incidence karcinomu žaludku snižuje, incidence nádorů gastroezofageální junkce a jícnu narůstá. Muži jsou postiženi častěji než ženy. Navzdory určitému pokroku v posledních 10 letech je úmrtnost specifická pro nádorové onemocnění velmi vysoká a dosahuje 70 %. Prognózu pacienta určuje především stadium, ale také histologie, celkový stav a komorbidity. U časných a lokalizovaných stadií je léčebný přístup kurativní, vyžadující komplexní péči již v průběhu neoadjuvantní terapie. Nutriční podpora je zásadní součástí předoperační přípravy, centra specializovaná na operativu jícnu a žaludku stále více adoptují koncept prehabilitace. Hlavními léčebnými modalitami jsou endoskopie, chirurgie, systémová léčba a radioterapie. U lokálně pokročilého skvamózního karcinomu je standardem léčby neoadjuvantní chemoradioterapie následovaná pooperační imunoterapií, nebylo-li dosaženo patologické kompletní remise, alternativou je u pacientů s komorbiditami definitivní chemoradioterapie. U adenokarcinomu je první volbou perioperační chemoterapie FLOT, která prokázala lepší výsledky než chemoradioterapie. Chemoradioterapie má své místo u pacientů, kteří by netolerovali FLOT, či v případě snahy o dosažení vyšší lokální kontroly. MSI-high nádory mohou být primárně operovány. Dle výsledků studií fáze II se u skupiny pacientů s MSI-high nádory jeví jako nejúčinnější léčba neoadjuvantní imunoterapie, ať samostatně, či v kombinaci s chemoterapií. Tento přístup vede k počtu patologických kompletních remisí okolo 60 % a je nadějným orgán záchovným postupem. U HER2 pozitivních nádorů může být zvážena předoperační systémová terapie s trastuzumabem, neboť dokladuje významně vyšší počet patologických kompletních remisí a nabízí možnost dosažení vyššího počtu R0 resekce. Tento postup však ještě není akceptovaným standardem ve všech evropských zemích. U oligometastatického onemocnění je v individuálních případech možné zvážit chirurgické řešení primárního nádoru i metastáz u pacientů, kteří odpovídají na systémovou léčbu. Ovlivnění celkové doby života je však dokladováno pouze u pacientů s retroperitoneálním postižením a bez peritoneálních metastáz.
Esophageal and gastric cancer are diseases with a serious prognosis. While the incidence of gastric cancer is decreasing, the incidence of the gastroesophageal junction and esophageal cancer is increasing. Men are affected more often than women. Despite some progress in the last 10 years, cancer-specific mortality is very high, reaching 70%. The prognosis is mainly determined by the stage, histology, general condition and comorbidities. The treatment approach is curative for early and localized stages, requiring comprehensive care already during neoadjuvant therapy. Nutritional support is an essential part of preoperative preparation, and centres specializing in esophagogastric surgery are increasingly adopting the concept of prehabilitation. The main treatment modalities are endoscopy, surgery, systemic therapy and radiotherapy. In locally advanced squamous cell carcinoma, neoadjuvant chemoradiotherapy followed by postoperative immunotherapy is the standard of care, if pathological complete remission has not been achieved. Definitive chemoradiotherapy is an alternative in patients with comorbidities. For adenocarcinoma, perioperative FLOT chemotherapy is the first choice and has shown better results than chemoradiotherapy. Chemoradiotherapy has its place in patients who would not tolerate FLOT or when trying to achieve a higher response rate. According to phase II studies, patients with MSI-high tumours could be treated with neoadjuvant immunotherapy, alone or in combination with chemotherapy; this approach has led to a pathological complete remission rate of approximately 60% and is a promising organ-preserving approach. For HER2-positive tumours, preoperative systemic therapy with trastuzumab may be considered as it demonstrates a significantly higher number of pathological complete remissions and offers the possibility of achieving a higher R0 resection rate. In oligometastatic disease, surgical management of the primary tumour and metastases may be considered in individual cases in patients who respond to systemic therapy. However, an impact on overall survival has only been documented in patients with retroperitoneal involvement and no peritoneal metastases.
- MeSH
- doba přežití bez progrese choroby MeSH
- kombinovaná terapie MeSH
- lidé MeSH
- nádory jícnu * chirurgie epidemiologie terapie MeSH
- nádory žaludku * chirurgie epidemiologie terapie MeSH
- neoadjuvantní terapie MeSH
- perioperační péče * MeSH
- staging nádorů MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- MeSH
- adjuvantní chemoradioterapie metody škodlivé účinky MeSH
- lidé MeSH
- nádory jícnu * farmakoterapie chirurgie patologie MeSH
- neoadjuvantní terapie metody škodlivé účinky MeSH
- perioperační péče metody MeSH
- pooperační období MeSH
- předoperační období MeSH
- rizikové faktory MeSH
- stupeň nádoru MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
