- MeSH
- 1. světová válka MeSH
- 2. světová válka MeSH
- otorinolaryngologie MeSH
- Publikační typ
- bibliografie MeSH
- biobibliografie MeSH
- biografie MeSH
- O autorovi
- Veits, Cornelius Autorita
V letech 1998 až 2003 bylo autorem provedeno na ORL oddělení Nemocnice ve Frýdku Místku a ORL oddělení Slezské nemocnice v Opavě 190 tympanoplastik s použitím chrupavky, z toho bylo operováno 50 dětských pacientů pro indikaci fixované a nekontrolovateln retrakční kapsy (Charachon III. st.) PCI ostrůvkovitou technikou (perichondrium – cartilage island technique). U všech pacientů souboru se jednalo o primooperaci. Chrupavka s perichondriem byla ve většině případů odebírána z tragu. Chrupavka nebyla použita jako náhrada bubínku, ale jako opora perichondria. Průměrný věk pacientů činil 12,6 let. Soubor byl hodnocen 2 roky po operačním výkonu. Pooperační výsledky vykazovaly normální anatomický stav = uzavřená bubínková dutina s celistvým bubínkem bez známek retrakce ve 41 přípaech. V jednom případě vznikla okrajová perforace v přední polovině bubínku. Posun chrupavčitého štěpu, funkčně nevýznamný, byl patrný u 8 operovaných. Kontrolovatelná funkčně nevýznamná retrakční kapsa vznikla 3krát ve sledovaném období. 4krát byla provedena do dvou let chirurgická revize – 2krát pro cholesteatom s retrakcí a 2krát pro recidivu nekontrolovatelné retrakční kapsy. Sluchové výsledky byly uspokojivé. Ve 29 případech činil kostně vzdušný rozdíl méně než 10 dB, v 16 případech byla převodní ztráta do 30 dB. Ve 45 případech bylo v operovaném souboru dosaženo po 2 letech sociálního sluchu (průměrné vzdušné vedení na hlavních frekvencích nepřesahovalo ztráty 30 dB).
From 190 patients they undergone cartilage tympanoplasties between 1998 – 2003 on ENT Dpt. Hospital in Frydek Mistek and Silesian Hospital in Opava, by 50 children perichondrium carilage island technique (PCI) were performed in indication retraction pockets – fixed and uncontrollable pockets (stage III – Charachon classification). Tragal cartilage are used in this cases. The children were between 7 -16 year old (mean 12,6 years). Postoperative results 2 years after consisted in normal anatomy = closed middle ear cavity and normal eardrum without retraction in 41 cases. 1x occur marginal perforation in anterior part of eardrum, 3x controllable retraction pocket. 4 surgical revizions were performed for 2 cholesteatomas with tympanic retractions and 2 recurent uncontrollable retraction pockets. The hearing results were good: in 29 cases were air-bone gap less 10 dB, in 16 cases less 30dB. Social hearing were measure by 45 patients.
- MeSH
- chrupavka chirurgie MeSH
- dítě MeSH
- interpretace statistických dat MeSH
- lidé MeSH
- longitudinální studie MeSH
- otologické chirurgické výkony metody trendy využití MeSH
- pooperační komplikace etiologie chirurgie terapie MeSH
- střední ucho chirurgie patofyziologie patologie MeSH
- transplantáty statistika a číselné údaje trendy využití MeSH
- tympanoplastika metody trendy využití MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
Autoři podávají souborný přehled indikací, kontraindikací a operačního postupu u endonazální dakryocystorinostomie (EDCR). Optimální indikací k operaci jsou subsakální a sakální překážky. Výsledky operací zlepšuje resekce hlavy střední skořepy a zavedení silikonových stentů, event. přední etmoidektomie či lokálně aplikovaná cytostatika (Mitomycin C). Septoplastika snižuje riziko vzniku srůstů v nosní dutině. Pooperační léčba se neliší od jiných endonazálních operací, v popředí stojí především laváže nosní dutiny vlažnou minerálkou.
The authors present a review of indications, contraindications and surgical procedures in endonasal dacryocystorhinostomy (EDCR). The optimal indication for surgery are subsaccal and saccal obstructions. The results of surgery are improved by resection of the medial concha and the introduction of silicone stents, possibly anterior ethmoidectomy or locally administered cytostatics (Mitomycin C). Septoplasty reduces the risk of development of adhesions in the nasal cavity. Peroperative treatment does not differ from other endonasal operations. In the foregrouns are in particular lavages of the nasal cavity with tepid mineral water.
Autoři předkládají rozbor 208 primárních endonazálních dakryocystorinostomií (EDCR), které provedli v letech 1995-2000. Indikací k operaci byla u dětí nejčastěji vrozená neprůchodnost slzovodu, u dospělých idiopatická obstrukce slzovodu, 12krát nalezli dakryolit. Ze 167 subsakálních či sakálních obstrukcí dosáhli vyléčení či zlepšení stavu ve 153 případech, tj. 91,6 %, ze 29 kombinovaných subsakálních a sakálních obstrukcí v 17 případech, tj. 58,6 %, z 12 suprasakálních obstrukcí jen ve čtyřech případech, tj. 33,3 %. Ve srovnání s dospělými nebylo u dětských pacientů dosaženo horších výsledků. Nejčastější komplikací byl vznik pooperačního hematomu víčka a emfyzému víček. Autoři rozebírají účinek pomocných zákroků na výsledek EDCR. Za nejúčinnější považují resekci hlavy střední skořepy, kde dosáhli vyléčení ve 38 případech z 39 operovaných, pokud byla resekce hlavy střední skořepy kombinována s přední etmoidektomií, bylo dosaženo vyléčení ve 20 z 23 operovaných případů. Významný vliv je připisován i použití kanalikulárních silikonových stentů. Protože však stenty byly používány u komplikovanějších případů a dětí, nebylo možno provést validní srovnání skupiny se stentem a skupiny bez stentu. Limitujícím faktorem pro častější používání stentu může být cena stentů. V diskusi jsou prezentovány vlastní zkušenosti s EDCR. Autoři používají k trepanaci kosti častěji dláto, v případě rizika zajizvení stomie a prominující hlavy střední skořepy se spíše přiklánějí k její resekci. K vyhledání projekce slzného vaku na laterální stěně používají nejčastěji bajonetovou pinzetu.
The authors present a group of 208 primary endonasal dacryocystorhinostomies (EDCR) which the performed in 1995-2000. Indication for surgery in children was most frequently inborn obstruction of the lacrimal ducts, in adults idiopathic obstruction of the lacrimal ducts. Twelve times the authors detected a dacryolith. From 167 subsaccal and saccal obstructions they achieved cure or improvement in 153 cases, i.e. in 91.6%, in combined subsaccal and saccal obstructions in 17 instances, i.e. in 58.6%, of 12 suprasaccal obstructions only in four instances, i.e. 33.3%. As compared with adults, in the child patients the results were not worse. The most frequent complication was the development of postoperative haematoma of the eyelid and emphysema of the eyelids. The authors analyze the effect of auxiliary operations on the resultof EDCR. Most effective is resection of the head of the median concha where they achieved cure in 38 of 39 cases. If the resection of the head of the concha was combined with anterior ethmoidectomy 20 of 23 cases were cured. An important influence is ascribed to the use of cannicular silicone stents. As however the stents were used in complicated cases in children it was not possible to make a valid comparison of the group with and without a stent. The limiting factor for more frequent use of a stent can be also their price. In the discussion the authors present their own experience with EDCR. The authors use for trepanation of the bone more frequently a chisel, when thereis a risk of ciccatrization of the stoma and a prominent head of the median concha they are in favour of its resection. For detection of the projection of the lacrimal sac on the lateral wall they use most frequently bayomet forceps.
Syndrom Freyové (syndrom n. auriculotemporalis), který může vzniknout po parotidek- tomii, je charakterizován triádou příznaků - pocením, zčervenáním a zvýšeným pocitem tepla v temporální a preaurikulární krajině. Syndrom vzniká aberantním růstem postgangliových parasympatických sekretomotorických vláken do pochev denervovaných potních žlaz. V letech 1991 až 1997 bylo na ORL oddělení Nemocnice ve Frýdku Místku a ORL oddělení Vítkovické nemocnice v Ostravě provedeno 167 operací příušní žlázy. V 90 % byla provedena konzervativní superficiální parotidektomie (KSPE), u zbývajících pacientů byla provedena konzervativní totální parotidektomie (KTPE) nebo totální radikální parotidektomie (TRPE). Sedmdesát pět procent pacientů bylo operováno pro benigní tumor, 15 % pro chronický zánět, 10 % pro maligní tumor. V prosinci 1998 byli pacienti obesláni dotazníkem zaměřeným na obtíže popisované Freyovou. Odpovědělo 116 pacientů (70 %). Zcela bez známek syndromu Freyové bylo 48 pacientů (42 %). Kritéria syndromu Freyové splňovalo 41 pacientů (35 %), což odpovídá literárním údajům. Dvaadvacet pacientů se syndromem Freyové se podrobilo vstupnímu vyšetření, včetně Minorova testu. Dvanáct pacientů se podrobilo místní léčbě roztokem chloridu hlinitého. Léčba spočívala v denním potírání postižené oblasti 15% roztokem chloridu hlinitého po dobu osmi měsíců. V jednom případě došlo k vymizení obtíží, v devíti případech došlo ke zlepšení, u dvou pacientů nedošlo ke změně stavu. Podle Minorova testu došlo ke zmenšení okrsků patologické sekrece nejméně o 50 % u všech pacientů. Místní léčba je metodou terapeutické volby u pacientů trpících syndromem Freyové po operacích příušní žlázy.
Frey's syndrome (syndrome of the auriculotemporal nerve) which may develop after parotidectomy is characterized by a triad of symptoms - perspiration, reddening and increased sensation of heat in the temporal and preauricular region. The syndrome develops due to the aberrant growth of postganglionic, parasympathetic secretomotor fibres into the sheaths of denervated sweat glands. In 1991 to 1997 at the ENT department of the hospital in Frýdek Místek and ENT department of the Vítkovice hospital in Ostrava 167 operations of the parotid gland were performed. In 90% conservative superficial parotidectomy (CSPE) was performed, in the remaining patients conservative total parotidectomy (CTPE) or total radical parotidectomy (TRPE). Seventy-five per cent patients were operated on account of a benign tumour, 15% on account of chronic inflammation, 10% on account of a malignant tumour. In December 1998 the patients were sent questionnaires focused on complaints described by Frey. 116 patients replied (70%). Quite free from Frey's syndrome were 48 patients (42%). The criteria of Frey's syndrome were met by 41 patients (35%) which is consistent with data in the literature. Twenty-two patients with Frey's syndrome were subjected to a baseline examination, incl. Minor's test. Twelve patients had local treatment with aluminium chloride. Treatment involved daily application of a 15% solution of aluminium chloride to the affected area for a period of eight months. In one instance the complaints receded, in nine instances they improved and in two patients the condition did not change. According to Minor's test the areas of pathological secretion were reduced by at least 50% in all patients. Local treatment is the method of therapeutic choice in patients suffering from Frey's syndrome after surgery of the parotid gland.
- MeSH
- botulotoxiny terapeutické užití MeSH
- chloridy terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- nádory příušní žlázy etiologie farmakoterapie chirurgie MeSH
- pooperační komplikace etiologie MeSH
- příznaky a symptomy etiologie farmakoterapie MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- syndrom diagnóza etiologie chirurgie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- srovnávací studie MeSH
V posledních letech se stala uznávanou metodou při léčbě určitých typů středoušních zánětů tzv. tympanostomie. Na našich pracovištích zaujalo výsadní postavení zavedení „trubičky vyrovnávající tlak“ (TVT),kdy tento název vystihuje nejlépe její hlavní funkci.Toto označení vychází z poznatku, že trubičky po zavedení do bubínku zabezpečují a nahrazují především ventilační (tlak vyrovnávající) funkci Eustachovy tuby. Po operaci se ponechávají TVT zavedeny po dobu jednoho roku, pokud jsou funkční, v případě jejich neprůchodnosti je odstraňujeme dříve. U většiny pacientů však dochází k spontánnímu vyloučení trubičky do zvukovodu. Následkem po zavedení trubičky mohou být strukturální změny bubínku. Jako komplikace bývají označovány také přetrvávající perforace po TVT nebo výtok při zavedené TVT. Všechny uvedené komplikace se v našich souborech vyskytly sporadicky. V této práci jsme si dali za úkol zhodnotit dobu zavedení TVT v měsících u pacientů s diagnózami Otitis media chronica secretorica (OMS) a Otitis media acuta recidivans (OMR). Bylo zhodnoceno 349 pacientů operovaných ve FN Brno, kterým byly v roce 1998 a 1999 zavedeny TVT buď pro chronickou sekretorickou otitidu nebo pro recidivující záněty středouší. Průměrný věk dětí při zavedení TVT byl 7,1 let. Nejvíce TVT bylo zavedeno pacientům ve věkové skupině 7 - 10 let s diagnózou OMS. Na rozdíl od OMS byly recidivující akutní otitidy důvodem k zavedení TVT především v nejmladších věkových skupinách do šesti let věku. U některých pacientů došlo po několikaměsících od zavedení TVT k jejímu spontánnímu vyloučení, ostatním byla TVT odstraněna operačně v krátké celkové anestezii. Další skupinu pacientů tvořily děti pouze s diagnózou OMS ošetřované na ORL oddělení nemocnice Frýdek Místek. Na tomto pracovišti zavedli 90 pacientům celkem 138 titanových TVT. Nejkratší doba zavedení TVT u našich pacientů byla dva měsíce (u pacienta ve věkové skupině do dvou let, kdy při diagnózeOMRdošlo k spontánnímu vyloučení TVT), nejdéle byla TVT zavedena 22 měsíců (u dvou pacientů ve věkové skupině od 11 - 16 let s diagnózou OMS). Průměrná doba zavedení TVT byla 8,5 měsíců. Pokud srovnáme průměrnou dobu zavedení s výsledky jiných autorů, docházíme k závěru, že pacientům našeho pracoviště byly TVT zavedeny v .průměru o 0,5 až 3,5 měsíce kratší dobu.
In recent years in the treatment of certain types of otitis media so-called tympanostomy has become an accepted method. In our departments a privileged position is held by the insertion of „pressure equalizing tubes“ (PET). The term explains best their main function. This term is based on the finding that PET after insertion into the ear drum ensures and replaces in particular the ventilation (equalizing pressure) function of the Eustachian tube. After surgery the PET are left, if functional, for a period of one years, if they are not patent they are removed sooner. In the majority of patients the tube is however rejected spontaneously into the auditory meatus. Insertion of the tube may lead to the development of structural changes of the ear drum. As a complication also persisting perforations after PET are described or discharge. All mentioned complications were only sporadic in our groups. In the present work we wanted to evaluate the period of insertion of PET in months in patients with the diagnoses otitismedia chronica secretocica (OMS) and otitismedia acuta recidivans (OMR). 349 patients were evaluated operated in the Faculty Hospital Brno, who had in 1998 and 1999 PET introduced either on account of chronic secretory otitis or relapsing otitis media. The mean age of the children when the tube was inserted was 7.1 years. The largest number of PET was inserted in children aged 7 - 10 years with the diagnosis OMS. Contrary to OMS relapsing acute otitis was the reason for inserting a PET in particular in the youngest age groups under six years. In some patients several months after insertion of PET it was rejected, in the remainder the tube was removed surgically under short general anaesthesia. Another group of patients was formed by children with the diagnosis OMStreated at the ENT department of the Frýdek-Místek hospital. In this department they inserted to 90 patients a total of 138 titanium EPT. The shortest period for which the tube was left in the ear were two months, the longest 22 months (in two patients in the age group from 11 - 16 years with the diagnosis OMS. The mean period with the tube was 8.5 months. If we compare the mean period with the results of other authors we reach the conclusion that our patients had the tubes for a shorter period, on average shorter by 0.5 to 3.5 months.
Autoři prezentují soubor 84 tympanoplastik, u kterých byla používána chrupavkas perichondriem, a to jak u prostých myringoplastik, tak i u tympanoplastik s rekonstrukcí řetězukůstek. Autoři používají chrupavku z boltce nebo z tragu buď ve formě palisád nebo jako ostrůvko-vitý perichondrochrupavčitý transplantát. Výhodou tohoto štěpu oproti fasciovému je lepší odol-nost, menší tvorba retrakčních kapes a perforací v delším časovém odstupu. Nevýhodou ale býváněkdy menší sluchový zisk.Autoři prezentují časné pooperační výsledky. Půl roku po operaci došlo u 76 pacientů (90,5 %)k vytvoření uzavřené středoušní dutiny s celistvým bubínkem (k tzv. “suchému uchu”). Sociálníhosluchu bylo dosaženo pooperačně u pacientů skupiny W I v 96 % (oproti 72 % předoperačně),u skupiny W III v 73 % (předoperačně 53 %), celkově u 80 % pacientů (předoperačně 60 %).
The authors present a group of 84 tympanoplasties where cartilage with the perichondrium was used - in simple myringoplasties as well as in tympanoplasties with reconstruc- tion of the chain of ossicles. The authors use cartilage from the ear lobe or trag either in the form of palisades or is an islet-shaped perichondrocartilaginous graft. The advantage of this graft, as compared with a fascial one, is better resistance, slighter subsequent formation of retraction pockets and perforations. The disadvantage is sometimes a smaller auditory gain. The authors present early postoperative results. Half a year after operation in 76 patients (90.5%) a closed middle ear cavity with an intact ear drum developed (so-called isdry early). Social hearing was achieved after operation in patients of group W I in 96% (as compared with 72% before operation), in group W III in 73% (before surgery in 53%), in the total number in 80% patients and 60% before surgery.
- MeSH
- otorinolaryngologie MeSH
- společnosti lékařské MeSH
- Publikační typ
- kongresy MeSH
