Úvod: Přestože je infliximab (IFX) dosud „zlatým standardem“ biologické léčby Crohnovy nemoci (CN), jeho účinnost se může lišit v závislosti na mnoha faktorech. Jedním z nich je individuální reakce pacienta na lék. Významným klinickým problémem je imunogenicita IFX, kdy může až u 60 % léčených pacientů dojít k vývoji protilátek proti léčivu, což vede ke ztrátě odpovědi na léčbu a/nebo k nežádoucím reakcím na terapii. Od roku 2020 je k léčbě nemocných s CN k dispozici infliximab k subkutánnímu podání (IFX-SC), jehož farmakokinetika se vyznačuje stabilní a vysokou údolní koncentrací léčiva (TL – trough level) v krevním oběhu. Je možné, že jedním z důsledků této vlastnosti IFX-SC je jeho nižší míra imunogenicity. Předkládáme prospektivní studii sledování pacientů s diagnózou CN s velmi těžkým až refrakterním průběhem, kteří byli léčeni IFX-SC. Cílem studie bylo sledování imunogenicity IFX-SC včetně sledování dynamiky TL a protilátek proti léčivu (anti-IFX). Je popsána dynamika klinických, zobrazovacích a laboratorních markerů CN v průběhu jednoho roku sledování a léčby. Materiál a metodika: Do studie bylo zařazeno 23 pacientů s diagnózou CN s anamnézou selhání 2–6 předchozích linií biologické léčby, přičemž jednou z proběhlých terapií byl nitrožilní infliximab (IFX-IV). Pacienti byli rozděleni do dvou ramen indukční léčby na základě přítomnosti anti-IFX. Udržovací terapie představovala 120 mg s.c. ? 14 dní, v případě potřeby intenzifikace se jednalo o 240 mg s.c. ? 14 dní. Nemocní byli sledováni v týdnech (W – week) W0, W4, W14, W30 a W52, přičemž byly zaznamenány Harvey-Bradshawův index (HBI), sérová hladina C-reaktivního proteinu (CRP), fekální koncentrace kalprotektinu (FC), hladina léku (TL IFX) a anti-IFX. Dále bylo stanoveno endoskopické a ultrasonografické skóre nemoci (SES-CD a IUS) a u všech pacientů byl vyšetřen haplotyp HLA DQA1*05. Data byla analyzována pomocí softwaru MedCalc® s použitím neparametrických statistických metod a binární logistické regrese. Výsledky: U 13 z 23 pacientů (56,5 %) bylo zaznamenáno 52týdenní setrvání na léčbě IFX-SC se signifikantním poklesem všech sledovaných klinických, zobrazovacích i laboratorních markerů aktivity CN. V průběhu terapie došlo u 8 ze 16 vstupně anti-IFX pozitivních osob k sérokonverzi k negativním anti-IFX (50 %). Žádný z pacientů léčených IFX-SC ve W52 již nepotřeboval konkomitantní léčbu imunomodulátory. Během 52 týdnů terapie nebyla ve sledované kohortě zaznamenána ani jedna nová senzibilizace infliximabem. Závěr: Subkutánní cesta podání infliximabu může být vhodným a úspěšným řešením v situaci, kdy je žádoucí reindukce terapie infliximabem, a to včetně pacientů s přítomností neutralizujících protilátek proti léčivu.
Introduction: Despite infliximab (IFX) still being the “gold standard” of biological therapy for Crohn’s disease (CD), its effectiveness may vary depending on many factors. One of these factors is the individual patient’s reaction to the drug. A significant clinical problem is the immunogenicity of IFX, where up to 60% of treated patients may develop antibodies against the drug, leading to a loss of response to treatment and/or adverse reactions to therapy. Since 2020, subcutaneous infliximab (IFX-SC) has been available for treating CD patients, characterized by its stable and high trough level (TL) concentration in blood. It is possible that one consequence of this property of IFX-SC is its lower rate of immunogenicity. We present a prospective study of patients diagnosed with CD with severe to refractory courses, treated with IFX-SC. The aim of the study was to monitor the immunogenicity of IFX-SC, including the dynamics of TL and anti-drug antibodies (anti-IFX). The dynamics of clinical, imaging, and laboratory markers of CD over one year of monitoring and treatment are described. Materials and methods: The study included 23 patients diagnosed with CD who had failed 2 to 6 previous lines of biological therapy, one of which was intravenous infliximab (IFX-IV). Patients were divided into two arms of induction therapy based on the presence of anti-IFX. Maintenance therapy consisted of 120 mg s.c. every 14 days, and intensification was 240 mg s.c. every 14 days if necessary. Patients were monitored at weeks W0, W4, W14, W30, and W52, recording Harvey-Bradshaw Index (HBI), serum C-reactive protein (CRP), fecal calprotectin (FC) concentrations, drug trough levels (TL IFX) and serum anti-drug antibodies (anti-IFX). Endoscopic and ultrasonographic disease scores (SES-CD and IUS) were determined, and HLA DQA1*05 haplotype was examined in all patients. Data were analyzed using MedCalc® Statistical Software with non-parametric statistical methods and binary logistic regression. Results: 52-week persistence on IFX-SC treatment was recorded in 13 out of 23 patients (56.5%), with a significant decrease in all monitored clinical, imaging, and laboratory markers of CD activity. During the therapy, 8 out of 16 initially anti-IFX positive individuals seroconverted to negative anti-IFX (50%). None of the patients treated with IFX-SC in W52 needed concomitant immunomodulator treatment. No new sensitization to infliximab was recorded in the cohort during the 52-week therapy. Conclusion: The subcutaneous route of infliximab administration may be a suitable and successful solution in situations where reinduction of infliximab therapy is desired, including patients with the presence of neutralizing antibodies against the drug.
Idiopatické střevní záněty (IBD) jsou typicky doprovázeny průjmem a často malabsorpcí, které jsou predisponujícími faktory pro tvorbu močových kamenů. U pacientů bez resekce střeva se prevalence urolitiázy pohybuje od 1,5 do 5 %, po resekčních výkonech se může prevalence zvýšit až na 16 %. Častou komplikací je enterická hyperoxalurie, především u nemocných s ileocékální resekcí, ileostomií, kolostomií a po resekčních bariatrických výkonech následovaná rozvojem oxalátové nefrolitiázy a nefrokalcinózy. Významně přispívá i změna ve střevním mikrobiomu se sníženou střevní metabolizací oxalátu. Přebytek nemetabolizovaného oxalátu je primárně vylučován ledvinami a hyperoxalurie s přesycením šťavelanem vápenatým v moči vede k agregaci krystalů, urolitiáze a/nebo nefrokalcinóze. Často je současně snížené vylučování citrátu. Prevence oxalátové litiázy zahrnuje vyšší příjem tekutin, nutričně vyrovnanou nízkooxalátovou nízkotučnou dietu, podávání perorálního citrátu a hořčíku, doplněk vápníku a omezení kuchyňské soli v dietě. Významnou roli hraje úprava střevního mikrobiomu s cílem ovlivnění metabolizmu oxalátu ve střevě. U IBD pacientů s urolitiázou jsou časté závažné infekce močových cest, které mohou probíhat asymptomaticky a mohou vést až k chronické renální insuficienci a selhání ledvin. Nové léčebné přístupy s dlouhodobým podáváním biologické léčby významně zlepšily průběh IBD s úbytkem nezbytných resekčních výkonů. Lze proto předpokládat i snížení výskytu rizikových faktorů pro vznik močových kamenů.
Inflammatory bowel diseases (IBD) are typically accompanied by diarrhoea and frequently by malabsorption, both of which are predisposing factors for the formation of renal calculi. In patients who have not undergone bowel surgery the prevalence of urolithiasis has ranged from 1.5 to 5%, but after surgery, stone prevalence can increase to up to 16%. Enteric hyperoxaluria is a frequent complication of inflammatory bowel diseases after ileal-coecal resection, ileostomy, colostomy resection and bariatric surgery. The excess of oxalate is primarily excreted by the kidneys. Increased urinary excretion of oxalate results in urinary calcium oxalate supersaturation, leading to crystal aggregation, urolithiasis, and/or nephrocalcinosis. Prevention of oxalate lithiasis includes high fluid intake, nutritionally balanced low-oxalate, low-fat, low-salt diet, prescription of oral citrate and magnesium, calcium supplement, and also biological manipulation of intestinal flora (microbiota). In IBD patients, urolithiasis can be associated with serious urinary tract infection – in some cases asymptomatic – which can lead to chronic renal insufficiency and failure. New therapeutic approaches to patients with inflammatory bowel diseases have completely changed the natural history of these diseases with reduced number of bowel surgery. Whether this has changed the prevalence and risk factors for urinary calculi in patients with inflammatory bowel diseases is still unknown.
- MeSH
- Bifidobacterium MeSH
- dieta MeSH
- hyperoxalurie diagnóza etiologie terapie MeSH
- idiopatické střevní záněty * chirurgie komplikace patologie MeSH
- infekce močového ústrojí etiologie prevence a kontrola MeSH
- Lactobacillus MeSH
- lidé MeSH
- oxaláty metabolismus moč MeSH
- Oxalobacter formigenes MeSH
- probiotika terapeutické užití MeSH
- renální insuficience etiologie terapie MeSH
- střevní mikroflóra MeSH
- urolitiáza diagnóza etiologie prevence a kontrola terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Úvod: Převod biologické léčby (switch) z originálního na biosimilární infliximab je prokazatelně efektivním a bezpečným postupem. Méně informací je v klinické praxi o switchi z jednoho biosimilárního léčiva na jiný. Cíl: Prospektivní, observační studie provedená v jednom terciálním IBD centru v letech 2021 a 2022 se zaměřila na posouzení účinnosti a bezpečnosti léčby po převedení z jednoho biosimilárního léčiva (CT-P13) na jiný biosimilární infliximab SB-2 u nemocných s idiopatickými střevními záněty. Metodika: Do sledování bylo zařazeno celkem 287 nemocných s Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou, kteří byli v průměru 6 měsíců před ne-medicínským switchem v klinické a laboratorní remisi onemocnění. Výsledky: V průběhu 13 měsíců po provedené změně léčby bylo zjištěno, že perzistence na léčbě po switch na biosimilární infliximab SB-2 byla 86,4 % a nedošlo k významnějším změnám v klinických ani biologických parametrech aktivity IBD. Předčasně muselo po provedení switche ukončit léčbu 39 nemocných (13,9 %), a to pro ztrátu účinnosti, vznik vedlejších efektů terapie nebo pro ztrátu sledování. Nebyly zjištěny vyšší projevy imunogenicity léčby po provedené změně léčby z infliximabu CT-P13 na infliximab SB-2. Závěr: Ne-medicínský switch biologické léčby z jednoho (CT-P13) na jiný biosimilární infliximab (SB-2) není spojen s vyšším rizikem destabilizace IBD nebo s vyšším rizikem imunogenicity.
Introduction: Therapeutical switch from originator to biosimilar infliximab has been proved as effective and safety procedure. We have a few information about non-medical swich from one biosimilar to the another biosimilar infiximab. Aim: This is a prospective observational study from one tercial IBD center, performed in 2021 and 2022 which was focused on efficacy and safety after switch from infliximab CT-P13 to infliximab SB-2 in patients with IBD. Methods: The cohort group comprised with 287 patients with IBD who have been consecutively treated with infliximab CT-P13 and they were switched to infliximab SB-2. All the re cruited patients were in clinical and biological sustained remission at mean for 6 months before the switch. Results: We proved that persistence on infliximab SB-2 therapy after the switch was 86.4% of treated patients, no significant changes in clinical inflammatory activities and biological parameters have been detected after the switch. The therapy termination due to side effects or loss of response in 39 patients (13.9%) has been detected due to lost of clinical response, side effects or lost of follow-up. No higher immunogenicity after the switch was found. Conclusion: Non-medical switch from one biosimilar infliximab (CT-P13) to another one (SB-2) was not associated with higher risks of disease destabilisation or immunogenicity.
BACKGROUND: A subcutaneous formulation of infliximab (IFX-SC) approved to treat patients with inflammatory bowel disease may offer improved efficacy versus intravenous infliximab. METHODS: Patients with refractory Crohn's disease (CD, n = 32) previously treated unsuccessfully with at least 2 biologics were treated with IFX-SC and followed from baseline at Week 0 (W0) to Week 30 (W30). The study's primary endpoint was the treatment's persistence at W30, while secondary goals included the analysis of serum infliximab trough levels (TL IFX), dynamics of anti-IFX antibodies (ATIs), and clinical, serum and fecal markers of CD activity during IFX-SC treatment. RESULTS: Midterm treatment persistence with the continuation of treatment after W30 was 53%. TL IFX median values showed rapid, significant upward dynamics and exceeded 15.5 μg/mL at W30, whereas median ATI levels significantly declined. Among ATI-negative patients at W0 (n = 15), only one showed IFX immunogenicity with newly developed ATIs at W30. Among ATI-positive patients at W0, ATI seroconversion from ATI-positive to ATI-negative status was observed in 10 of 17 patients (58.8%). Patients who had continued IFX-SC treatment at W30 showed significant decreases in C-reactive protein (P = .0341), fecal calprotectin (P = .0002), and Harvey-Bradshaw index (P = .0029) since W0. CONCLUSIONS: Patients with refractory CD previously treated with at least 2 biologics exhibited clinically relevant improvement with IFX-SC, which showed less immunogenic potential than IFX-IV and highly stable TL IFX.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
BACKGROUND AND AIMS: Knowledge on the immunogenicity of anti-SARS-CoV-2 vaccines in inflammatory bowel disease [IBD] patients is limited. Therefore, SARS-CoV-2-specific T-cell responses and antibodies were analysed in 60 IBD vaccine recipients and 30 controls. METHODS: SARS-CoV-2 IgG antibodies against the viral spike protein were measured at baseline and at 8 and 26 weeks after the second vaccine dose. SARS-CoV-2 IgG antibodies against the nucleocapsid antigens were measured at week 26. A SARS-CoV-2 interferon-gamma released assay [IGRA] was performed in all vaccinees at week 26. RESULTS: At weeks 0 and 8, no differences were found in anti-spike antibodies between cohorts. At week 26, the decrease in antibody levels was more significant in the IBD cohort compared to the healthy cohort, and anti-nucleocapsid antibodies were not detected in either group. At week 26, 16 of 90 [18%] vaccinated individuals had a negative IGRA test result, seven of 90 [8%] were borderline and 67 [74%] had a positive IGRA result; 22 of the 23 individuals with negative or borderline IGRA results belonged to the IBD cohort. However, the overall functional ability of T-lymphocytes to produce interferon-gamma after the unspecific mitogen stimulation was lower in IBD patients. In vaccinated individuals with low or borderline IGRA, treatment with tumour necrosis factor-alpha inhibitors was the most frequent. In individuals with a significant drop in anti-spike antibody levels, plasmatic interferon-gamma concentrations after the specific SARS-CoV-2 stimulation were also insufficient. CONCLUSIONS: Simple humoral and cellular post-vaccination monitoring is advisable in IBD patients so that repeated vaccine doses may be scheduled.
- MeSH
- COVID-19 * prevence a kontrola MeSH
- humorální imunita MeSH
- idiopatické střevní záněty * farmakoterapie MeSH
- imunoglobulin G MeSH
- interferon gama MeSH
- lidé MeSH
- protilátky virové MeSH
- SARS-CoV-2 MeSH
- vakcinace MeSH
- vakcíny proti COVID-19 MeSH
- virové vakcíny * MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
BACKGROUND: Patients with inflammatory bowel disease (IBD) on immune-modifying treatment could be at an increased risk for severe coronavirus disease 2019 (COVID-19); thus, data on the efficacy and safety of severe acute respiratory syndrome coronavirus-2 (SARS-CoV-2) vaccines are essential. We conducted a prospective study of IBD patients vaccinated with BNT162b2, CX-024414, and ChAdOx1 nCoV-19 vaccines. The aim was to evaluate the rate and magnitude of seroconversion, assess the effect of different immune-modifying treatment modalities on the magnitude of anti-SARS-CoV-2 IgG antibody levels, and analyze the impact of anti-SARS-CoV-2 vaccination on the inflammatory biomarkers of IBD. METHODS: The study included 602 IBD patients and 168 immunocompetent health care workers serving as controls. Serum anti-SARS-CoV-2 IgG antibodies were measured by chemiluminescent microparticle immunoassay before the vaccination and 8 weeks after the vaccination. RESULTS: Of IBD patients, 82.2% were receiving biological treatment: most of them were treated with antitumor necrosis factor (TNF)-α inhibitors (48.5%), and just under half of them were treated with concomitant thiopurines or methotrexate, followed by vedolizumab (18.6%) and ustekinumab (15.1%). Only 8.1% of patients were on 5-aminosalicylates, and a minority (2.2%) were treatment-free. The postvaccine seropositivity rate among IBD patients and controls was 97.8% vs 100%. Median anti-SARS-CoV-2 IgG levels were lower among IBD recipients of ChAdOx1 nCoV-19 compared with 2 other vaccines (P < .0001) and control ChAdOx1 nCoV-19 recipients (P = .01). No correlation was found between serum trough levels and anti-SARS-CoV-2 IgG concentrations for any of the biological drugs used. The TNF-α inhibitors with concomitant immunosuppressive treatment but no other treatment modalities were associated with a lower postvaccination antibody response (P < .0001). When evaluating the laboratory activity of IBD by C-reactive protein and fecal calprotectin levels, no significant differences were found before the vaccination and 8 weeks after its completion. CONCLUSIONS: Our findings warrant particular attention to the anti-SARS-CoV-2 vaccination of IBD patients treated with TNF-α inhibitors with concomitant immunomodulators and show the priority of mRNA vaccines in this specific group of patients.
- MeSH
- C-reaktivní protein metabolismus MeSH
- ChAdOx1 nCoV-19 MeSH
- COVID-19 * prevence a kontrola MeSH
- idiopatické střevní záněty * farmakoterapie MeSH
- imunoglobulin G MeSH
- leukocytární L1-antigenní komplex MeSH
- lidé MeSH
- methotrexát MeSH
- prospektivní studie MeSH
- protilátky virové MeSH
- SARS-CoV-2 MeSH
- TNF-alfa metabolismus MeSH
- tvorba protilátek MeSH
- ustekinumab MeSH
- vakcína BNT162 MeSH
- vakcinace MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
The development of new endoscopic methods is advancing rapidly. Current standard methods such as endoscopic balloon dilatation have only limited long-term effects. Surgery is more effective, but it also carries a higher risk of complications. Endoscopic stricturotomy and stricturoplasty are new methods expanding the range of possibilities of endoscopic treatment. These methods are advanced, technically demanding, and require adequate expertise and training. It is, therefore, necessary to have a tool for training and teaching these new methods. The live large animal model is a valuable tool in the development and testing of new, difficult, and dexterity intensive therapeutic methods thanks to its natural properties including bowel movements and tissue reactions such as swelling or bleeding. Animal model simulating secondary stricture in the site of the entero-colonic anastomosis has been created allowing not only to practice but also to develop new minimally invasive endoscopic techniques for the treatment of strictures in Crohn's disease (CD). High cost and stringent legislation represent the main limitations of more widespread use of large animal models in endoscopy.
- MeSH
- Crohnova nemoc * komplikace chirurgie MeSH
- dilatace metody MeSH
- gastrointestinální endoskopie metody MeSH
- lidé MeSH
- prasata MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- stenóza etiologie chirurgie MeSH
- výsledek terapie MeSH
- zvířata MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- zvířata MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- přehledy MeSH
Včasná diagnostika jaterního onemocnění je důležitou součástí komplexní péče o pacienty s idiopatickými střevními záněty. Tito pacienti patří do rizikové skupiny stran rozvoje autoimunitních jaterních chorob, a to samostatně či v rámci tzv. překryvných syndromů. Nejčastějším typem onemocnění u těchto pacientů je pak primární sklerózující cholangitida a autoimunitní hepatitida. Přesto může docházet k manifestaci i jiných, vzácných typů překryvných syndromů, jak dokumentuje následující kazuistika.
Early diagnosis of liver disease is an important part of comprehensive care for patients with idiopathic inflammatory bowel disease. These patients belong to the risk group concerning the development of autoimmune liver diseases, either individually or within the so-called overlap syndromes. The most common types of disease in these patients are primary sclerosing cholangitis and autoimmune hepatitis. Nevertheless, other, rare types of overlap syndromes may occur, as documented in the following case report.
BACKGROUND AND AIMS: Currently, treatment options in postsurgical recurrence of stricturing Crohn's disease (CD) are limited. However, development of new invasive endoscopic techniques in clinical practice has safety constraints. The aim of this study was to create a large animal model of anastomotic stricture with CD properties to enable development of new techniques and training. METHODS: A side-to-side ileocolonic anastomosis was created in a modified Roux-en-Y manner with bowel continuity preserved. Two weeks after surgery, we began endoscopic submucosal injections of phenol/trinitrobenzenesulfonic acid solution. This solution was injected every 2 weeks in each quadrant of the anastomosis until development of a stricture. The anastomosis site was assessed endoscopically 2 weeks after the last application (baseline) and then every 2 months until month 6. Endoscopically nonpassable strictures were treated with balloon dilation, endoscopic stricturotomy, and stent placement to confirm the feasibility of such interventions. RESULTS: Nineteen minipigs were included with no postoperative adverse events. After a mean of 4.4 ± .7 injection sessions with 10.5 ± 3.0 mL of the solution, anastomotic strictures were created in 16 pigs (84.2%). Mean diameter of the strictures at baseline was 11.6 ± 2.2 mm. The strictures were inflamed, and the endoscope could not pass. Follow-up was successfully completed in 15 animals (79.0%) with the mean deviation from the initial diameter in every measurement of -.02 ± 2.26 mm (P = .963) and a mean final diameter of 11.7 ± 3.4 mm. The histopathologic evaluation revealed the presence of submucosal fibrosis, chronic inflammation, and microgranulomas. All strictures were amenable to endoscopic therapeutic interventions. CONCLUSIONS: We developed a novel, reproducible porcine model of anastomotic stricture with histologically verified changes mimicking CD and stable diameter for more than 6 months. It is suitable for further endoscopic interventions.
- MeSH
- Crohnova nemoc * chirurgie MeSH
- dilatace MeSH
- endoskopie MeSH
- lidé MeSH
- miniaturní prasata MeSH
- prasata MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- stenóza etiologie MeSH
- výsledek terapie MeSH
- zvířata MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- zvířata MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
