1. elektronické vydání 1 online zdroj (168 stran)
This monograph focuses on the clinical use of ultrasound in phlebology. The core of the book is a description of the principal nosological units in phlebology and methods for their sonographic diagnosis. The second edition is available in English language and you can buy it in digital version (epub or pdf) only.
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Současné standardy moderní léčby tromboembolické nemoci (TEN) se opírají o doporučení American College of Chest Physicians (ACCP) z roku 2012 a jejich aktualizace z let 2016 a 2021. V současnosti je léčba TEN postavená na antikoagulaci. Neonkologičtí pacienti s TEN dnes musejí být přednostně léčení přímými perorálními antikoagulancii (direct oral anticoagulants, DOAC) (apixaban, dabigatran, edoxaban, rivaroxaban) (1B). Léky blokující působení vitaminu K (vitamin K antagonists, VKA) zůstávají první volbou pouze u prokázaného antifosfolipidového syndromu a u pacientů s clearance kreatininu (CrCl) < 15 ml/min nebo u dialyzovaných. Domácí léčba má vždy přednost před hospitalizací (1B), pokud je pacient schopný a ochotný se takto léčit, je kardiopulmonálně kompenzovaný, bez recentního krvácení, závažného jaterního nebo ledvinného onemocnění a významné trombocytopenie. Pacienti s akutní žilní trombózou provázenou subjektivními potížemi a otokem musejí na postižené dolní končetině alespoň první dva až tři měsíce nosit během dne kompresivní punčochu. Délka antikoagulační léčby (sekundární farmakotromboprofylaxe) by se měla v praxi odvíjet od stratifikace rizika recidivy TEN a rizika krvácení. Podle dnes platných doporučení American Society for Clinical Oncology (ASCO) z roku 2019 jsou první volbou u paraneoplastické TEN DOAC (apixaban, edoxaban, rivaroxaban) a nízkomolekulární hepariny (low molecular weight heparin, LMWH). Přímá perorální antikoagulancia by se neměla používat u pacientů s malignitami v trávicím a urogenitálním traktu, pokud hrozí lékové interakce, krvácení z gastrointestinálního traktu, u pacientů s CrCl < 15 ml/min nebo u dialyzovaných pacientů.
The current standards of modern treatment for venous thromboembolism (VTE) are based on the 2012 ACCP recommendations and their 2016 and 2021 updates. Currently, the treatment of VTE is based on anticoagulation. Non-oncology patients with VTE today must preferentially be treated with direct oral anticoagulants (DOAC) (apixaban, dabigatran, edoxaban, rivaroxaban) (1B). Vitamin K antagonists remain the first choice treatment only in proven antiphospholipid syndrome and in patients with CrCl < 15 mL/min or on dialysis. Home treatment is always preferred over hospitalization (1B) if the patient is able and willing to be treated in this way, is cardiopulmonary compensated, without recent bleeding, severe hepatic or renal disease, and significant thrombocytopenia. Patients with acute deep vein thrombosis accompanied by subjective discomfort and oedema must wear a compression stocking on the affected lower limb during the day for at least the first 2-3 months. The duration of anticoagulation therapy (secondary pharmacothromboprophylaxis) should in practice be based on the risk stratification of VTE recurrence and bleeding risk. According to the 2019 ASCO recommendations in effect today, DOAC (apixaban, edoxaban, rivaroxaban) and low molecular weight heparin (LMWH) are the first choice for paraneoplastic VTE. Direct oral anticoagulants should not be used in gastrointestinal and genitourinary tract malignancies, if there is a risk of drug-drug interactions, GI bleeding, in patients with CrCl < 15 mL/min, or in dialysis patients.
Léčba hluboké žilní trombózy (HŽT) se opírá o antikoagulaci. Léky první volby jsou dnes všechna DOAC, ale svoje místo mají také LMWH a Warfarin. Podle mezinárodních doporučení z roku 2012 má u pacientů s HŽT dolních končetin, u kterých to klinický stav a domácí podmínky umožňují, přednost domácí léčba před hospitalizací. Přesto je u nás většina pacientů s akutní HŽT stále hospitalizována, zejména pokud se jedná o proximální trombózu od popliteální žíly výše. Randomizované a observační studie prokázaly rychlejší ústup bolesti a otoku u pacientů v režimu časné mobilizace s nasazenou kompresí oproti pacientům dodržujícím klid na lůžku, přičemž incidence nových případů PE byla u obou skupin stejná. V akutní fázi onemocnění je chůze s kompresí klíčová, protože spolu s vnitřními trombolytickými mechanizmy organizmu urychluje rozpuštění trombózy a rozvoj kolaterálního řečiště.
- MeSH
- bércové vředy terapie MeSH
- kardiovaskulární látky aplikace a dávkování klasifikace MeSH
- kombinovaná terapie MeSH
- kompresivní punčochy MeSH
- konzervativní terapie MeSH
- lidé MeSH
- nemoci cév * chirurgie farmakoterapie terapie MeSH
- výkony cévní chirurgie klasifikace metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
INTRODUCTION: The objective was to investigate the delay between the onset of DVT symptoms and start of anticoagulation in common practice, assess whether this has any impact on the recanalization of venous thrombosis over one year follow up. METHODS: A prospective observational study on 76 consecutive patients (39 men, 51.3%) with DVT diagnosed using compression ultrasound (CUS). Timing was classified as very early treatment ≤72 hours, early treatment ˂7 days and late treatment ≥7 days from onset of symptoms. Further development of the disease was monitored by CUS in scheduled visits 1, 3, 6 and 12 months after the start of treatment. RESULTS: Mean delay from symptom onset to the start of anticoagulation was 11.1 days (median 7 days, range 1-42 days) with significant difference (p˂0.05) between proximal (12.9 days, median 30 days) and distal DVT (6.5 days, median 2 days). In less than 25% of all patients, with both proximal and distal DVT, treatment was started very early (≤72 hours), 40 patients (52.6%) received late treatment ≥7 days. There was a positive correlation between delay, average time of complete recanalization (≤72 hours 4.2 months, ≥7 days 5.3 months, p˂0.05) and rate of incomplete recanalization (≤72 hours 7.3%, ≥7 days 30.9%, p˂0.01) in proximal DVT, not in distal DVT. CONCLUSIONS: There was a delay of ≥7 days in treating in more than half of our patients. The mean interval between clinical onset and start of treatment was significantly shorter and a delay ≥7 days significantly less frequent in patients with distal DVT compared to patients with proximal DVT. A very significant positive correlation between delay in treatment and rate of incomplete recanalization of proximal and distal thrombosis indicates that delayed anticoagulation could be a signal risk factor for the incomplete recanalization and development of PTS.
- MeSH
- antikoagulancia * terapeutické užití MeSH
- dolní končetina MeSH
- lidé MeSH
- prospektivní studie MeSH
- rizikové faktory MeSH
- ultrasonografie MeSH
- žilní trombóza * diagnostické zobrazování farmakoterapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- pozorovací studie MeSH
Článek podává přehled vývoje doporučení pro indikace venofarmak k ovlivnění symptomů a známek spojených s chronickým žilním onemocněním (CHŽO). Venofarmaka mohou být prospěšná u pacientů se subjektivními potížemi a/nebo otoky dolních končetin, po operacích varixů, při chronické žilní insuficienci nebo při poruchách mikrocirkulace. Nejsou indikována u asymptomatických pacientů ani v prevenci vzniku a rozvoje varixů. Při výběru preparátu by měla být dána přednost přípravkům, jejichž účinek byl prokázán klinickými studiemi.
The article provides an overview of the development of recommendations for indications of venoactive drugs for treating symptoms and signs associated with chronic venous disease (CVD). Venoactive drugs may be beneficial in patients with subjective problems and/or swelling of the lower limbs, after surgery for varicose veins, in chronic venous insufficiency or in microcirculatory disorders. They are not indicated in asymptomatic patients with CVD, in the prevention of varicose veins or to prevent their progression. Drugs with proven efficacy in clinical trials should be preferred.
- Klíčová slova
- sulodexide,
- MeSH
- fibrinolytika farmakologie terapeutické užití MeSH
- kardiovaskulární látky * farmakologie terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- pentoxifylin farmakologie terapeutické užití MeSH
- randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
- směrnice pro lékařskou praxi jako téma MeSH
- vazodilatancia * farmakologie terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Žilní tromboembolická nemoc (TEN) je dnes druhou nejčastější příčinou smrti u pacientů s nádorem s prevalencí asi 20 % ve srovnání s 5 % v celé dospělé populaci. Onkologičtí pacienti jsou heterogenní skupinou s velkými rozdíly v riziku TEN, které je určováno zejména typem nádoru, jeho rozsahem, lokalizací a přítomností metastáz. Některé nádory představují průměrný 3 až 5násobný nárůst rizika, u jiných je nebezpečí vzniku TEN ještě několikanásobně vyšší. Ve srovnání s neonkologickými pacienty jsou pacienti s nádorem vystaveni nejenom zvýšenému riziku první tromboembolické příhody, ale rovněž její recidivy, bez ohledu na pokračující antikoagulaci, která je spojena s vyšším rizikem krvácení, zejména u slizničního postižení. Žilní trombóza a její léčba mohou interferovat s probíhající diagnostikou a léčbou. U onkologických pacientů je TEN častým náhodným nálezem při zobrazovacích vyšetřeních. Primární tromboprofylaxe (apixaban, rivaroxaban, LMWH) je v současné době doporučena u vybraných skupin onkologických pacientů, kteří jsou buď hospitalizovaní pro akutní interní onemocnění, nebo imobilizováni a mají aktivní malignitu, podstupují ambulantní systémovou chemoterapii pro nádor s vysokým rizikem TEN (Khoranovo skóre ≥ 2) nebo operační výkon a současně nemají vysoké riziko krvácení. DOAC by měly být podávány 6 měsíců od zahájení chemoterapie. Pokud je riziko lékových interakcí nebo slizničního krvácení, jsou doporučeny LMWH. V léčbě TEN jsou dnes první volbou DOAC (apixaban, edoxaban, rivaroxaban) a LMWH. LMWH jsou preferovány u slizničních tumorů, při vysokém riziku krvácení, u progredující malignity, při současné emetogenní terapii a dyspeptických potížích. U závažné renální insuficience (CrCl < 15 ml/min) mohou mít své místo antagonisté vitaminu K. Individualizovaná léčba by měla zohledňovat celkový stav pacienta, jeho prognózu a osobní preference.
Venous thromboembolic disease (VTD) is currently the second leading cause of death in cancer patients with a prevalence of approximately 20% compared with that of 5% in the entire adult population. Cancer patients are a heterogeneous group with significant differences in the risk of VTD which is, in particular, determined by the type of tumour, its extent, location, and the presence of metastases. Some tumours represent a mean 3- to 5-fold increase in risk, while in others the risk of developing VTD is even several times higher. In comparison with non-cancer patients, those with a tumour are not only at an increased risk of an initial thromboembolic event, but also of its recurrence, regardless of ongoing anticoagulation which is associated with a higher risk of bleeding, particularly in mucosal involvement. Venous thrombosis and its treatment may interfere with the ongoing diagnosis and treatment. In cancer patients, VTD is a frequent incidental finding on imaging studies. Primary thromboprophylaxis (apixaban, rivaroxaban, LMWH) is currently recommended in selected groups of cancer patients who are either hospitalized for acute internal disease or immobilized and have an active malignancy, undergo outpatient systemic chemotherapy for a tumour with a high risk of VTD (a Khorana score of ≥ 2) or surgery and are not at high risk of bleeding. DOACs should be administered six months after the initiation of chemotherapy. If there is a risk of drug interactions or mucosal bleeding, LMWHs are recommended. At present, DOACs (apixaban, edoxaban, rivaroxaban) and LMWHs are the first-choice drugs in treating VTD. LMWHs are preferred in mucosal tumours, when there is a high risk of bleeding, in progressive malignancy, concomitant emetogenic therapy, and dyspeptic difficulties. In severe renal insufficiency (CrCl < 15 ml/min), vitamin K antagonists may be of value. Individualized treatment should take into consideration the patient's general condition, prognosis, and personal preferences.
- MeSH
- antitumorózní látky MeSH
- embolie a trombóza * terapie MeSH
- heparin nízkomolekulární terapeutické užití MeSH
- inhibitory faktoru Xa terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- nádory MeSH
- paraneoplastické syndromy MeSH
- primární prevence MeSH
- randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
- tromboembolie * terapie MeSH
- žilní tromboembolie prevence a kontrola terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Žilní tromboembolická nemoc je v řadě případů chronické, recidivující onemocnění, a proto je vždy nutná různě dlouhá sekundární tromboprofylaxe. Délka a způsob tromboprofylaxe je na rozhodnutí ošetřujícího lékaře po dohodě s pacientem. Sekundární tromboprofylaxe by měla trvat minimálně tři měsíce. Potom je třeba na základě zhodnocení okolností, určujících individuální riziko recidivy TEN a krvácení, rozhodnout o ukončení nebo pokračování léčby. K dlouhodobé léčbě by měli být vybírání pacienti, kteří během třech měsíců neměli při antikoagulaci žádné velké krvácení, obávají se spíše recidivy TEN než krvácení, přetrvává u nich velký rizikový faktor, mají žilní malformaci, antifosfolipidový syndrom, závažnou laboratorní trombofilii nebo prodělali TEN opakovaně.
In many cases, venous thromboembolism (VTE) is a chronic, recurring condition; therefore, secondary thromboprophylaxis of varying duration is always required. The duration and method of thromboprophylaxis depends on the attending physician’s decision upon agreement with the patient. Secondary thromboprophylaxis should last at least three months. Afterwards, based on evaluation of factors determining the individual risk of VTE recurrence and bleeding, a decision has to be made on treatment termination or continuation. Extended anticoagulant therapy (no scheduled stop date) should be used preferably in patients who had no major bleeding with anticoagulation therapy during a period of three months, are concerned about VTE recurrence rather than bleeding, have a persistent major risk factor, venous malformation, antiphospholipid syndrome, serious laboratory thrombophilia, or have experienced VTE repeatedly.
