Low temporal stability may complicate the interpretation of survey measures of conspiracy theories (CTs). Current study examines the stability of endorsement of CTs on a popular set of items addressing COVID-19-related CTs. An online survey tapping two CTs about COVID-19 was administered to 179 students of general medicine. The same items were presented twice in March 2022 and once in May 2022. The mean endorsement of the CTs did not differ between March and May. The correlation between answers provided in March and May was low (.5 < r < .7). Most of those reporting agreement with CTs in March reported disagreement in May. Conspiracy believers' responses did not change between two measurements in March but were different in May, suggesting that the low temporal stability was due to situational factors rather than erroneous or random answers. Poor temporal stability of responses endorsing CTs may problematize interpretation of survey data. Respondents' endorsement of CTs may be affected by situational factors, inflating agreement with CTs, and correlations with other survey-based measures.
- MeSH
- COVID-19 * epidemiologie MeSH
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- průzkumy a dotazníky MeSH
- SARS-CoV-2 MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Hrozící či již manifestní násilné jednání plynoucí z duševního onemocnění je jednou z příčin hospitalizace. Syndrom násilného jednání zahrnující psychotické, impulzivní a predační násilí vyžaduje správnou diagnostiku daného konání a specifické intervence k zabránění manifestace násilí. V současné době převažuje posouzení míry rizika násilného jednání prostým klinickým hodnocením, na druhou stranu se nabízí široká paleta diagnostických škál. Tyto nástroje ulehčují diagnostiku a zefektivňují kroky léčby násilného jednání i přístup celého ošetřovatelského týmu. Zavádění takových nástrojů dává naději na tzv. patient-tailored medicine, ve smyslu ovlivnění konkrétních symptomů, interakcí či organizace péče. Cílem našeho nesystematického přehledového článku je poskytnout základní přehled efektivních škál pro hodnocení rizika násilného jednání.
The threat or manifestation of violent behaviour as a result of mental illness is one of the reasons for hospitalisation. The syndrome of violent behaviour, including psychotic, impulsive and predatory violence, requires a correct diagnosis of the behaviour and specific interventions to prevent the manifestation of violence. At present, the assessment of the risk of violent behaviour is mainly based on a simple clinical assessment, but a number of diagnostic scales are available. These tools facilitate diagnosis and make the treatment of violent behaviour and the approach of the whole care team more effective. The introduction of such tools offers the hope of patient-tailored medicine, in the sense of influencing the specific symptoms, interactions or organisation of care. The aim of our text is to provide a nonsystematic review of effective scales for assessing the risk of violent behaviour.
Lidé trpící závažným psychickým onemocněním jsou ohroženi zvýšeným rizikem výskytu různých forem násilné viktimizace, především domácího či sexuálního násilí. Viktimizace negativně ovlivňuje projevy duševního onemocnění a kvalitu života pacientů. Jen málokdy pacienti informují svého terapeuta o tom, že se stali obětí násilí. Tento článek navazuje na článek Viktimizace pacientů s psychotickým onemocněním (I.) a zabývá se viktimizací pacientů se závažným psychickým onemocněním. Výskyt viktimizace u pacientů se SMI se pohybuje v rozmezí od 22,5 do 71,2 %. Tato rozpětí jsou široká. Hlavními důvody jsou podle našeho názoru: I) nepřesnosti v definici viktimizace, II) heterogenita zkoumaných souborů a III) reportování viktimizace za různá časová období. Více než čtvrtina pacientů se SMI (vážený průměr 27,9 %) byla během 12 měsíců obětí násilné viktimizace. I když komorbidní PTSD se vyskytuje u 15-43 % pacientů, diagnostikována je jen výjimečně. Pro studium prevalence viktimizace je důležitá shoda na definování tohoto pojmu. Bez této shody jsou rozpětí viktimizace v různých článcích poměrně široká. Pro další zkoumání viktimizace je podstatné ji jednotným způsobem definovat, zmapovat společný výskyt viktimizace, násilí, agrese a autoagresivních projevů a detailněji zkoumat jejich vzájemný vztah. Důležitým úkolem je zlepšení diagnostiky komorbidity psychotických poruch a viktimizace a jejích důsledků, protože otevírá dostupnou a známou cestu ke zlepšení prognózy onemocnění.
People suffering from serious mental illness are at increased risk of various forms ofviolent victimisation, especially domestic or sexual violence. Victimisation negatively affects the manifestations of mental illness and the quality of life of patients. Patients rarely inform their therapist that they have been victims of violence. This article is a follow-up to the article Victimization of patients with psychotic illness (I.) and deals with the victimization of patients with serious mental illness. The prevalence of victimization in patients with SMI ranges from 22.5 to 71.2%. These ranges are wide. The main reasons, in our opinion, are (I) inaccuracies in the definition of victimization, (II) heterogeneity of the study cohorts, and (III) reporting of victimization over different time periods. More than a quarter of SMI patients (weighted mean 27.9%) were victims of violent victimization during the 12 months. Although co-morbid PTSD occurs in 15-43% of patients, it is rarely diagnosed. Consensus on the definition of this term is important for studying the prevalence of victimization. Without this consensus, the ranges of victimization across articles are quite wide. To further explore victimization, it is essential to define it in a consistent way, to map the co-occurrence of victimization, violence, aggression and self-aggression, and to examine their interrelationships in more detail. Improving the diagnosis of comorbidity of psychotic disorders and victimization and its consequences is an important task, as it opens an accessible and
Trauma v dětství se pravděpodobně uplatňuje jako jeden z kauzálních faktorů psychotických poruch a trauma v dospělosti se negativně podílí na průběhu těchto poruch. Detekce traumat v klinické praxi je ale nedostatečná. Naše práce navazuje na systematický článek Látalové, Kamarádové a Praška z roku 2014 a zaměřila se na data o specifických typech viktimizace u pacientů s psychotickými poruchami. V první části přinášíme data o viktimizaci u pacientů s psychotickými poruchami. Výskyt viktimizace u pacientů s psychotickou poruchou se pohybuje v rozmezí od 30,4 do 74,1 %. Toto rozpětí je široké. Hlavními důvody jsou podle našeho názoru: I) nepřesnosti v definici viktimizace, II) heterogenita zkoumaných souborů a III) reportování viktimizace za různá časová období. Čtvrtina pacientů (vážený průměr 24,8 %) s psychotickou poruchou byla během 12 měsíců obětí násilné viktimizace. Fyzickou viktimizaci v dětství zažila pětina a sexuální šestina pacientů s psychózou (21,2 % a 16,4 %). Komorbid-ním PTSD trpí 15 až 20 % pacientů. Tyto komorbidity ale nejsou v české klinické praxi diagnostikovány. Diagnostika komorbidity psychotických poruch, viktimizace a jejích důsledků je důležitým úkolem, který otevírá dostupnou cestu ke zlepšení prognózy psychotického onemocnění. Bohužel, léčba PTSD jako komorbidity psychózy v ČR není zavedena a její efektivita zkoumána.
Trauma in childhood is likely to be a causal factor in psychotic disorders, and trauma in adulthood negatively contributes to the course of these disorders. However, the detection of trauma in clinical practice is inadequate. Our paper builds on the 2014 systematic review by Látalová, Kamarádová and Praško and focuses on data on specific types of victimization in patients with psychotic disorders. In the first part, we present data on victimization in patients with psychotic disorders. Prevalence of victimization in patients with psychosis varies from 30.4 to 74.1%. This range is wide. In our opinion, the main reasons for this are (I) inaccuracies in the definition of victimization, (II) heterogeneity of the cohorts studied, and (III) reporting of victimization over different time periods. A quarter of patients (weighted mean 24.8%) with psychotic disorder were victims of violent victimization during the 12 months. One-fifth and one-sixth of patients with psychosis experienced physical and sexual victimization in childhood (21.2% and 16.4%, respectively). Between 15% and 20% of patients suffered from comorbid PTSD. However, these comorbidities are not diagnosed in Czech clinical practice. Diagnosis of comorbidity of psychotic disorders, victimization and its consequences is an important task that path the way to improve the prognosis of psychotic illness. Unfortunately, the treatment of PTSD as a comorbidity of psychosis is not established in the Czech Republic and its effectiveness has not been investigated.
The genetic correlates of extreme impulsive violence are poorly understood, and there have been few studies that have characterized a large group of affected individuals both clinically and genetically. We performed whole exome sequencing (WES) in 290 males with the life-course-persistent, extremely impulsively violent form of antisocial personality disorder (APD) and analyzed the spectrum of rare protein-truncating variants (rPTVs). Comparisons were made with 314 male controls and publicly available genotype data. Functional annotation tools were used for biological interpretation. Participants were significantly more likely to harbor rPTVs in genes that are intolerant to loss-of-function variants (odds ratio [OR] 2.06; p < 0.001), specifically expressed in brain (OR 2.80; p = 0.036) and enriched for those involved in neurotransmitter transport and synaptic processes. In 60 individuals (20%), we identified rPTVs that we classified as clinically relevant based on their clinical associations, biological function and gene expression patterns. Of these, 37 individuals harbored rPTVs in 23 genes that are associated with a monogenic neurological disorder, and 23 individuals harbored rPTVs in 20 genes reportedly intolerant to loss-of-function variants. The analysis presents evidence in support of a model where presence of either one or several private, functionally relevant mutations contribute significantly to individual risk of life-course-persistent APD and reveals multiple individuals who could be affected by clinically unrecognized neuropsychiatric Mendelian disease. Thus, Mendelian diseases and increased rPTV burden may represent important factors for the development of extremely impulsive violent life-course-persistent forms of APD irrespective of their clinical presentation.
- MeSH
- agrese * MeSH
- asociální osobnost * genetika MeSH
- genotyp MeSH
- lidé MeSH
- mozek MeSH
- násilí psychologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Cíl: Suicidalita u pacientů s psychózou představuje závažný společenský problém. Ve většině psychiatrických učebnic užívaných v České republice je uváděno desetiprocentní riziko sebevraždy u nemocných s psychotickým onemocněním. Cílem této práce bylo přinést aktuální informace o rizicích sebevražd u pacientů trpících psychózou. Materiály a metody: V databázích Web of Science, OVIDSp, Scopus a PubMed byl využit vyhledávací řetězec s klíčovými slovy (sebevražednost OR suic*) AND (psychóza OR psychosis OR psychotic*) AND (long-term OR dlouhodobé studie). Do výběru jsme zařadili jen studie zahrnující pacienty po první hospitalizaci pro psychotickou poruchu, protože tento přístup eliminuje zkreslení způsobené různou dobou sledování a trvání nemoci. Vyloučeny byly knihy, kapitoly z knih a disertační práce. K datu 6. 1. 2020 bylo získáno 1081 studií. Po vyloučení duplicit, úvodníků, komentářů a souhrnných článků jsme nalezli od roku 1995 do roku 2020 5 retrospektivních a 10 prospektivních studií. Výsledky: Od roku 1995 do roku 2020 jsme nalezli 5 retrospektivních a 10 prospektivních studií sledujících sebevražednost u pacientů s psychózou. Studie s nejvyšší metodologickou kvalitou zahrnující několik tisíc pacientů po dobu sledování 2 až 10 let udávají, že 0,9 až 1,9 % pacientů spáchalo sebevraždu. Studie sledující pacienty po výrazně delší dobu (follow-up 19 až 25 let) zjistily, že míra sebevražednosti se pohybuje mezi 6,4 a 8 %. Tyto studie ale zahrnují jen nízké stovky pacientů a můžeme předpokládat větší vliv různých selekčních bias, které diskutujeme. Závěr: Celoživotní riziko sebevraždy u pacientů s psychózou je nižší, než se udává ve většině učebnic. Není to častěji citované rozmezí 10 až 15 %, ale spíše 5 %. Tento rozdíl je důležitý, protože nadhodnocení rizika sebevraždy může přispívat k pesimistickým postojům vůči úzdravě jak u pacientů, tak z hlediska poskytovatelů péče.
Objective: Suicidality in patients with psychosis is a serious social issue. In most psychiatric textbooks used in the Czech Republic, there is a ten percent risk of suicide in patients with a psychotic illness. The aim of this work was to bring up-to-date information about the risks of suicide in patients suffering from mental illness. Methods: In the following databases, i.e. Web of Science, OVIDSp, Scopus, and PubMed, a search string containing the keywords (suicide OR suic*) AND (psychosis OR psychosis OR psychotic*) AND (long-term OR long-term study) was used. Only studies including patients after the first hospitalization for a psychotic disorder were included in the review as this approach eliminates any potential bias caused by different durations of the illness and its monitoring. Books, book chapters and dissertations were excluded from the review. As of 6/1/2020, 1,081 studies were obtained. After having excluded duplicates, editorials, commentaries, and summary articles, 5 retrospective and 10 prospective studies from 1995 to 2020 were found. Results: From 1995 to 2020, 5 retrospective and 10 prospective studies tracking suicide in patients with psychosis were found. Studies of the highest methodological quality involving several thousand patients with a monitoring period of 2 to 10 years indicated that 0,9% to 1,9% of patients committed suicide. The studies focusing on monitoring patients for a significantly longer period (follow-up 19 to 25 years) revealed a high suicide rate, which ranged from 6,4% to 8%. However, these studies included only a few hundreds of patients and greater influence can be assumed of the various selection biases discussed. Conclusion: The lifetime risk of suicide in patients with psychosis is lower than that reported in most textbooks. It is not the commonly quoted range of 10 to 15%, but rather more than 5%. This distinction is important as the overestimation of the suicide risk may contribute to pessimistic attitudes toward recovery, both among the patients and the caregivers.
