Inotropes aim at increasing cardiac output by enhancing cardiac contractility. They constitute the third pharmacological pillar in the treatment of patients with decompensated heart failure, the other two being diuretics and vasodilators. Three classes of parenterally administered inotropes are currently indicated for decompensated heart failure, (i) the beta adrenergic agonists, including dopamine and dobutamine and also the catecholamines epinephrine and norepinephrine, (ii) the phosphodiesterase III inhibitor milrinone and (iii) the calcium sensitizer levosimendan. These three families of drugs share some pharmacologic traits, but differ profoundly in many of their pleiotropic effects. Identifying the patients in need of inotropic support and selecting the proper inotrope in each case remain challenging. The present consensus, derived by a panel meeting of experts from 21 countries, aims at addressing this very issue in the setting of both acute and advanced heart failure.

• MeSH
• agonisté adrenergních beta-receptorů terapeutické užití   MeSH
• kardiotonika terapeutické užití   MeSH
• konsensus MeSH
• lékařská praxe - způsoby provádění MeSH
• lidé MeSH
• srdeční selhání farmakoterapie   MeSH
• výběr pacientů MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Acute cardiovascular care has progressed considerably since the last position paper was published 10 years ago. It is now a well-defined, complex field with demanding multidisciplinary teamworking. The Acute Cardiovascular Care Association has provided this update of the 2005 position paper on acute cardiovascular care organisation, using a multinational working group. The patient population has changed, and intensive cardiovascular care units now manage a large range of conditions from those simply requiring specialised monitoring, to critical cardiovascular diseases with associated multi-organ failure. To describe better intensive cardiovascular care units case mix, acuity of care has been divided into three levels, and then defining intensive cardiovascular care unit functional organisation. For each level of intensive cardiovascular care unit, this document presents the aims of the units, the recommended management structure, the optimal number of staff, the need for specially trained cardiologists and cardiovascular nurses, the desired equipment and architecture, and the interaction with other departments in the hospital and other intensive cardiovascular care units in the region/area. This update emphasises cardiologist training, referring to the recently updated Acute Cardiovascular Care Association core curriculum on acute cardiovascular care. The training of nurses in acute cardiovascular care is additionally addressed. Intensive cardiovascular care unit expertise is not limited to within the unit's geographical boundaries, extending to different specialties and subspecialties of cardiology and other specialties in order to optimally manage the wide scope of acute cardiovascular conditions in frequently highly complex patients. This position paper therefore addresses the need for the inclusion of acute cardiac care and intensive cardiovascular care units within a hospital network, linking university medical centres, large community hospitals, and smaller hospitals with more limited capabilities.

• MeSH
• akutní nemoc MeSH
• kardiologie * MeSH
• kardiovaskulární nemoci terapie   MeSH
• koronární jednotky organizace a řízení   MeSH
• lidé MeSH
• management nemoci * MeSH
• péče o pacienty v kritickém stavu organizace a řízení   MeSH
• periodika jako téma * MeSH
• společnosti lékařské * MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• úvodníky MeSH
• Geografické názvy
• Evropa MeSH

Acute heart failure and/or cardiogenic shock are frequently triggered by ischemic coronary events. Yet, there is a paucity of randomized data on the management of patients with heart failure complicating acute coronary syndrome, as acute coronary syndrome and cardiogenic shock have frequently been defined as exclusion criteria in trials and registries. As a consequence, guideline recommendations are mostly driven by observational studies, even though these patients have a particularly poor prognosis compared to heart failure patients without signs of coronary artery disease. In acute heart failure, and especially in cardiogenic shock related to ischemic conditions, vasopressors and inotropes are used. However, both pathophysiological considerations and available clinical data suggest that these treatments may have disadvantageous effects. The inodilator levosimendan offers potential benefits due to a range of distinct effects including positive inotropy, restoration of ventriculo-arterial coupling, increases in tissue perfusion, and anti-stunning and anti-inflammatory effects. In clinical trials levosimendan improves symptoms, cardiac function, hemodynamics, and end-organ function. Adverse effects are generally less common than with other inotropic and vasoactive therapies, with the notable exception of hypotension. The decision to use levosimendan, in terms of timing and dosing, is influenced by the presence of pulmonary congestion, and blood pressure measurements. Levosimendan should be preferred over adrenergic inotropes as a first line therapy for all ACS-AHF patients who are under beta-blockade and/or when urinary output is insufficient after diuretics. Levosimendan can be used alone or in combination with other inotropic or vasopressor agents, but requires monitoring due to the risk of hypotension.

• MeSH
• akutní koronární syndrom komplikace   farmakoterapie   MeSH
• antiarytmika terapeutické užití   MeSH
• hydrazony terapeutické užití   MeSH
• lidé MeSH
• prognóza MeSH
• pyridaziny terapeutické užití   MeSH
• směrnice pro lékařskou praxi jako téma MeSH
• srdeční selhání farmakoterapie   etiologie   MeSH
• synergismus léků MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• konsensus - konference MeSH
• přehledy MeSH

Úvod: Současné doporučené postupy Evropské kardiologické společnosti podporující invazivní léčbu akutního koronárního syndromu bez elevací úseku ST (non-STE AKS) jsou založeny na modelu stanovení rizika GRACE. Cíl: Cílem této studie bylo zjistit, zda léčba non-STE AKS perkutánní koronární intervencí snižuje dlouhodobou mortalitu hodnocenou podle skóre rizika GRACE. Metody: Provedli jsme retrospektivní studii se vzorkem po sobě jdoucích 680 pacientů s non-STE AKS léčených s použitím PCI v Kardiocentru Semmelweis University. Skóre rizika GRACE se vypočítávalo při příjmu každého pacienta. Byla stanovena průměrná hodnota relativního rizika v každé skupině a porovnána s dlouhodobým klinickým výsledkem léčby (sledována šestiměsíční mortalita). Výsledky: Průměrná hodnota vypočítaného skóre GRACE byla 1,6 % u pacientů s nízkým rizikem, 5,0 % u nemocných se středně vysokým rizikem a 21,3 % u pacientů s vysokým rizikem. Naproti tomu dosáhlo zjištěné riziko úmrtí do šesti měsíců hodnoty 0,42 % u pacientů s nízkým rizikem, 1,1 % u nemocných se středně vysokým rizikem, a 12,6 % u vysoce rizikových pacientů. Rozdíl mezi vypočítanou a zjištěnou šestiměsíční mortalitou ve skupinách se středně vysokým a vysokým rizikem byl statisticky významný (střední riziko, p = 0,004; vysoké riziko, p = 0,0097). Skutečné riziko úmrtí u nemocných s nízkým rizikem bylo rovněž nižší – ne však statisticky významně – než vypočítané riziko. Závěr: Riziko úmrtí pacientů s non-STE AKS léčených na pracovišti s vysokým počtem každoročně ošetřované této pacientské populace bylo statisticky významně nižší než riziko stanovené pomocí modelu rizika GRACE. Naše výsledky naznačují, že provádění perkutánní koronární intervence po non-STE AKS na základě rizika stanoveného pomocí modelu rizika GRACE je nejpřínosnější u nemocných se středně vysokým a vysokým rizikem.

Introduction: Current ESC guideline supported invasive treatment of non-ST elevation acute coronary syndrome (NSTE-ACS) is guided by GRACE risk model. Objective: The aim of this study was to determine whether the percutaneous coronary intervention treatment in NSTE-ACS ameliorates the long-term mortality assessed by GRACE risk score. Methods: We conducted a retrospective study of a consecutive sample of 680 patients with NSTE-ACS treated by PCI in Heart Center of Semmelweis University. The GRACE risk score was calculated for each patient at admission. The mean of relative risk in each group was assessed and compared with the long-term clinical outcomes (observed 6-month mortality). Results: The mean of calculated GRACE amounts 1.6% for low risk patients, 5.0% for medium risk patients, and 21.3% for patients with high risk. In contrast, the observed risk of 6-month death was 0.42% for low risk patients, 1.1% for medium risk patients, and 12.6% for patients with high risk. Difference between assessed and observed 6-month mortality in high risk and medium risk groups was significant (medium risk p = 0.004; high risk p = 0.0097). Observed risk of death in low risk patients was also lower, but not significant than assessed risk. Conclusion: The risk of death in patients with NSTE-ACS treated in high volume center is significantly lower than predicted by GRACE risk model. Our results suggest that percutaneous coronary intervention treatment guided by GRACE risk model in medium and high risk patents with NSTE-ACS provides the greatest clinical benefit.

• MeSH
• akutní koronární syndrom * chirurgie   mortalita   MeSH
• balónková koronární angioplastika * MeSH
• hodnocení postupů (zdravotní péče) statistika a číselné údaje   MeSH
• hodnocení rizik statistika a číselné údaje   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mortalita * MeSH
• pooperační období MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• směrnice pro lékařskou praxi jako téma MeSH
• výběr pacientů MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• hodnotící studie MeSH