JavaScript NENÍ povolen !

Protein tyrosine phosphatase, nonreceptor type 22 (PTPN22), is an archetypal non-HLA autoimmunity gene. It is one of the most prominent genetic contributors to type 1 diabetes mellitus outside the HLA region, and prevalence of its risk variants is subject to enormous geographic variability. Here, we address the genetic background of patients with type 1 diabetes mellitus of Armenian descent. Armenia has a population that has been genetically isolated for 3000 years. We hypothesized that two PTPN22 polymorphisms, rs2476601 and rs1310182, are associated with type 1 diabetes mellitus in persons of Armenian descent. In this association study, we genotyped the allelic frequencies of two risk-associated PTPN22 variants in 96 patients with type 1 diabetes mellitus and 100 controls of Armenian descent. We subsequently examined the associations of PTPN22 variants with the manifestation of type 1 diabetes mellitus and its clinical characteristics. We found that the rs2476601 minor allele (c.1858T) frequency in the control population was very low (q = 0.015), and the trend toward increased frequency of c.1858CT heterozygotes among patients with type 1 diabetes mellitus was not significant (OR 3.34, 95% CI 0.88-12.75; χ2 test p > 0.05). The control population had a high frequency of the minor allele of rs1310182 (q = 0.375). The frequency of c.2054-852TC heterozygotes was significantly higher among the patients with type 1 diabetes mellitus (OR 2.39, 95% CI 1.35-4.24; χ2 test p < 0.001), as was the frequency of the T allele (OR 4.82, 95% CI 2.38-9.76; χ2 test p < 0.001). The rs2476601 c.1858CT genotype and the T allele correlated negatively with the insulin dose needed three to six months after diagnosis. The rs1310182 c.2054-852CC genotype was positively associated with higher HbA1c at diagnosis and 12 months after diagnosis. We have provided the first information on diabetes-associated polymorphisms in PTPN22 in a genetically isolated Armenian population. We found only a limited contribution of the prototypic gain-of-function PTPN22 polymorphism rs2476601. In contrast, we found an unexpectedly close association of type 1 diabetes mellitus with rs1310182.

MeSH
diabetes mellitus 1. typu * genetika MeSH
fosfatasy MeSH
introny MeSH
lidé MeSH
polymorfismus genetický MeSH
tyrosinfosfatasa nereceptorového typu 22 genetika MeSH
Check Tag
lidé MeSH
Publikační typ
časopisecké články MeSH
práce podpořená grantem MeSH
Geografické názvy
Arménie MeSH

Článek

Hippokrates (460 – 370 pr. n. l.)

Vyšehradský, Peter
Autor Autorita Ústav verejného zdravotníctva, Jesseniova lekárska fakulta v Martine, Univerzita Komenského v Bratislave

Kazuistiky v angiologii. 2023 ; 10 (1) : 45-48. (48. angiologické dny s mezinárodní účastí, Praha 2023)

ISSN 2336-2790
Medvik
Zdroj

Článek

Historie ošetřování ran I

Aišmanová, Andrea, 1979-
Autor Autorita Oddělení epidemiologie, FN Plzeň

Léčba ran. 2022 ; 9 (3) : 4-8.

ISSN 2336-520X
Medvik
Zdroj

Článek

Erasistratos (310–250 př. n. l.)

Švejnoha, Josef, 1945-2015
Autor Autorita

Kazuistiky v diabetologii. 2022 ; 20 (4) : 62.

ISSN 1214-231X
Medvik
Zdroj

O autorovi
Erasistratos, 330 př. Kr.-250 př. Kr Autorita

Článek

K počátkům evropské gynekologie: archeologické a literární prameny k vývoji gynekologie v Řecku před rokem 500 př. Kr
[On the origins of European gynaecology: the archaeological and literary sources to the development of gynaecology in Greece before 500 BC]

Alušík, Tomáš, 1979-
Autor Autorita Ústav dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF UK v Praze

Časopis lékařů českých. 2021 ; 160 (2-3) : 97-100.

ISSN 0008-7335
Medvik
Zdroj

Cílem studie je dokázat, že nejpozději na počátku 1. tisíciletí př. Kr. se v rámci řeckého léčitelství zformovala také samostatná gynekologická tradice, z níž čerpala pozdější klasická řecko-římská medicína. V článku jsou prezentovány archeologické (především terakotové sošky a modely a malby na vázách) i literární prameny (hospodářské záznamy a úryvky poezie) k vývoji gynekologie od pokročilého 2. tisíciletí do roku 500 př. Kr. Dochované prameny dobře ukazují, že určitých úspěchů dosáhla řecká medicína už před rokem 500 př. Kr. a že již tehdy kladla tehdy důraz i na gynekologickou problematiku. Popsané prameny ilustrují také vývoj náboženských a mytologických představ spojených s gynekologickým, resp. gynekologicko-porodnickým aspektem léčení, reprezentovaný bohyní porodu jménem Eileithyia, která byla v řeckém světě uctívána již od doby bronzové. Řecká starověká medicína má významné místo v dějinách evropské i světové medicíny. V rámci medicíny sledovaného období lze proto od počátku 1. tisíciletí př. Kr. vysledovat určitou léčitelsko-gynekologickou tradici s výrazným důrazem na porodnictví. V ní se uplatňovala kombinace racionálního, empirického přístupu a náboženského aspektu. Terakotové modely z 9.–8. století př. Kr. také ukazují na rozšířenou praxi porodní asistence. Bohužel však není možné z dostupných pramenů s jistotou určit, zda porodní asistentka existovala již před rokem 500 př. Kr. jako samostatná profese.

The aim of this study is to prove that at the beginning of the 1st millennium BC at the latest an independent gynaecological tradition was formed within the Greek art of healing, from which the later Classical Graeco-Roman medicine drew inspiration. In this paper, the archaeological (especially the terracotta figurines and models and scenes painted on vases) and literary (the economic records and poetry excerpts) sources for the development of gynaecology from the advanced phases of the 2nd millennium until 500 BC are presented. The preserved sources clearly indicate that the Greek medicine reached some positive achievements already before 500 BC. Already in that period it put emphasis on the gynaecological issues. The described sources well illustrate also the development of the religious and mythological ideas related to the gynaecological, or the gynaecological-obstetrical aspect of healing, represented by Eileithyia, the goddess of childbirth, which was worshiped in the Greek world already since the Bronze Age. The Ancient Greek medicine has got the important place in the history of the European and world medical science. In the frame of medicine of the period in question, it is possible to trace back to the beginning of the 1st millennium BC the specific healing-gynaecological tradition, with an emphasis on the obstetrics. In this tradition, a combination of rational, empirical and religious aspects was used. The terracotta models from the 9th-8th centuries BC point on the widely used practice of midwifery, too. Unfortunately, it is not possible to clearly discern if the midwifes existed already before 500 BC as a specific and independent medical occupation.