We aimed to explore the development and cell communication of osteoblasts and osteoclasts with aneuploidy variation in giant cell tumour of bone (GCTB). We predicted the diploid and aneuploid cells in tissue samples using the CopyKAT package. The Monocle2 package was used to analyse differentiation trajectories of aneuploid cells. We used the CellChat package to observe the signalling pathways and ligand-receptor pairs for the two interaction types, "Cell-Cell Contact" and "Secreted Signalling", respectively. A total of 9,117 cells were obtained including eight cell types. Most aneuploid cells were osteoblasts. As the cell differentiation trajectory matured, we found that aneuploid osteoblasts first increased the inflammatory response activity and then enhanced the ability to activate T cells, whereas osteoclasts gradually enhanced the cellular energy metabolism, cell adhesion, cell proliferation and immune response; the activated biological functions were gradually weakened. The analysis by CellChat indicated that CTLA4 or TIGIT might act as important immune checkpoint genes to attenuate the inhibitory effect of aneuploid osteoclasts on NK/T cells, thereby enhancing the activity of NK/T cells. Our study found that both osteoblasts and osteoclasts might be involved in the development of GCTB, which may provide a new direction for the treatment of GCTB.
- MeSH
- analýza jednotlivých buněk * MeSH
- aneuploidie * MeSH
- buněčná diferenciace genetika MeSH
- lidé MeSH
- mezibuněčná komunikace * genetika MeSH
- nádory kostí genetika patologie metabolismus MeSH
- obrovskobuněčný nádor kosti * genetika patologie MeSH
- osteoblasty * metabolismus MeSH
- osteoklasty * metabolismus patologie MeSH
- sekvenční analýza RNA metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Extracelulární vezikuly (EV) jsou transportní váčky derivované ze zdrojové buňky do extracelulárního prostředí. Představují nový pilíř mezibuněčné komunikace, neboť přenáší nukleové kyseliny, proteiny a různé signální molekuly, které jsou chráněny před degradací v extracelulárním prostředí a posléze jsou uvolněny fúzí vezikuly s cílovou buňkou. Transportní mechanismus je zajištěn povrchovými strukturami účastnícími se buněčné adheze. Je všeobecně známé, že všechny buněčné organismy jsou schopné tvořit EV. Většina lidských buněk je schopna produkovat EV, díky tomu je možná jejich detekce ve všech tělesných kompartmentech. EV při svém objevu byly vnímány jako nepotřebné odpadní váčky a stály na okraji zájmů. Zásluhou nově popsaným mechanismům transportu biologicky aktivních molekul je známo, že se EV účastní celé řady homeostatických mechanismů. V infekčním lékařství je nejvíce studována oblast modulace imunitní odpovědi, kdy jsou vnímány jako potenciální biomarkery, neboť jejich produkce či nesený obsah může být alterován za patologických stavů. U mikrobů stojí v popředí interakce na úrovni patogen-patogen a patogen-hostitel. Další možností je potenciální využití EV jako transportních lékových systémů a nových cílů farmakoterapie.
Extracellular vesicles (EVs) are mother cell derived transport units released into the extracellular environment. They are a new pillar of intercellular communication as they carry nucleic acids, proteins, and other signalling molecules, protecting them from degradation in the extracellular environment until fusion of the vesicle with the target cell. The transport mechanism relies on surface structures involved in cell adhesion. It is well known that all cellular organisms are capable of producing EVs. Most human cells have this capability, and EVs can be detected in all body compartments. At the time of their discovery, EVs were considered as useless waste vesicles of marginal interest. Thanks to the newly described transport mechanisms of biologically active molecules, EVs are currently known to participate in a variety of homeostatic mechanisms. In infectious diseases, the most studied area is the modulation of the immune response, where they are seen as potential biomarkers, as their production or the content they carry can be altered under pathological conditions. For microbes, interactions at the pathogen-pathogen and pathogen-host level are at the forefront of attention. EVs also have potential for use as drug delivery systems and novel targets for pharmacotherapy.
- MeSH
- biologické markery metabolismus MeSH
- exozómy klasifikace mikrobiologie MeSH
- extracelulární vezikuly * fyziologie klasifikace mikrobiologie MeSH
- fyziologie bakterií MeSH
- fyziologie virů MeSH
- mezibuněčná komunikace genetika MeSH
- transportní vezikuly fyziologie klasifikace mikrobiologie MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
Adipose tissue comprises adipocytes and many other cell types that engage in dynamic crosstalk in a highly innervated and vascularized tissue matrix. Although adipose tissue has been studied for decades, it has been appreciated only in the past 5 years that extensive arborization of nerve fibres has a dominant role in regulating the function of adipose tissue. This Review summarizes the latest literature, which suggests that adipocytes signal to local sensory nerve fibres in response to perturbations in lipolysis and lipogenesis. Such adipocyte signalling to the central nervous system causes sympathetic output to distant adipose depots and potentially other metabolic tissues to regulate systemic glucose homeostasis. Paracrine factors identified in the past few years that mediate such adipocyte-neuron crosstalk are also reviewed. Similarly, immune cells and endothelial cells within adipose tissue communicate with local nerve fibres to modulate neurotransmitter tone, blood flow, adipocyte differentiation and energy expenditure, including adipose browning to produce heat. This understudied field of neurometabolism related to adipose tissue biology has great potential to reveal new mechanistic insights and potential therapeutic strategies for obesity and type 2 diabetes mellitus.
- MeSH
- diabetes mellitus 2. typu metabolismus patofyziologie MeSH
- energetický metabolismus genetika MeSH
- homeostáza genetika MeSH
- inzulin metabolismus MeSH
- inzulinová rezistence fyziologie MeSH
- lidé MeSH
- lipogeneze genetika MeSH
- lipolýza genetika MeSH
- mezibuněčná komunikace genetika MeSH
- molekulární biologie MeSH
- obezita metabolismus patofyziologie MeSH
- senzitivita a specificita MeSH
- signální transdukce * MeSH
- sympatický nervový systém fyziologie MeSH
- tukové buňky cytologie metabolismus MeSH
- zvířata MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- zvířata MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- přehledy MeSH
- Research Support, N.I.H., Extramural MeSH
- srovnávací studie MeSH
Current dogma holds that genes are the property of individual mammalian cells and partition between daughter cells during cell division. However, and rather unexpectedly, recent research has demonstrated horizontal cell-to-cell transfer of mitochondria and mitochondrial DNA in several mammalian cell culture systems. Furthermore, unequivocal evidence that mitochondrial DNA transfer occurs in vivo has now been published. While these studies show horizontal transfer of mitochondrial DNA in pathological settings, it is also possible that intercellular mitochondrial transfer is a fundamental physiological process with a role in development and tissue homeostasis.
- MeSH
- buněčné dělení genetika MeSH
- lidé MeSH
- mezibuněčná komunikace genetika MeSH
- mitochondriální DNA genetika MeSH
- mitochondrie genetika MeSH
- přenos genů horizontální genetika MeSH
- zvířata MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- zvířata MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- přehledy MeSH
Intercellular interactions are able to influence the biological properties of many types of tumors including malignant melanoma. Differentiation pattern of melanoma cells is significantly influenced by the melanoma-associated fibroblasts but the information about interaction of these cells with other important element of melanoma microenvironment, resp. with keratinocytes, is limited. In this, study we tested the effect of fibroblasts isolated from malignant melanoma on phenotype of normal human keratinocytes, especially on their expression of vimentin, a cytoskeletal protein weakly expressed in normal human keratinocytes. The co-culture with normal dermal fibroblasts was used for comparison. The results demonstrated the high expression of vimentin in keratinocytes co-cultured with melanoma-associated fibroblasts compared with those co-cultured with normal dermal fibroblasts. These data suggest participation of melanoma-associated fibroblasts-keratinocyte crosstalk in formation of melanoma niche.
- MeSH
- biomedicínský výzkum metody MeSH
- fenotyp MeSH
- fibroblasty * cytologie mikrobiologie patologie MeSH
- imunohistochemie metody využití MeSH
- interakce genů a prostředí MeSH
- keratinocyty * cytologie enzymologie imunologie MeSH
- kultivační techniky metody využití MeSH
- lidé MeSH
- melanom * genetika imunologie mikrobiologie MeSH
- mezibuněčná komunikace fyziologie genetika imunologie MeSH
- nádorové buňky kultivované cytologie imunologie metabolismus MeSH
- statistika jako téma MeSH
- vimentin imunologie izolace a purifikace MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- Klíčová slova
- chronická lymfocytární leukemie, signální dráhy BCR, podpůrné buňky, stromální buňky, mikroprostředí, angiogeneze,
- MeSH
- chemokiny MeSH
- chronická lymfatická leukemie diagnóza farmakoterapie imunologie MeSH
- kostní dřeň metabolismus patofyziologie MeSH
- mezibuněčná komunikace genetika imunologie MeSH
- patologická angiogeneze genetika terapie MeSH
- signální transdukce genetika imunologie účinky léků MeSH
- T-lymfocyty pomocné-indukující patologie MeSH
Chronická lymfocytární leukemie (CLL) je nejčastějším leukemickým onemocněním euroamerické populace. Je charakterizována klonální expanzí morfologicky zralých lymfocytů v kostní dřeni, periferní krvi a lymfatických orgánech. CLL je typická zcela mimořádnou různorodostí délky přežití, která může sahat od několika měsíců po desítky let (a tedy délkou přežití shodnou se zdravými vrstevníky). Klinické systémy stagingu dle Raie a Bineta pomocí jednoduchých a dostupných parametrů rozdělí nemocné s CLL základním způsobem dle prognózy, jejich nevýhodou je však nemožnost identifikovat nemocné v časném stadiu, kteří budou mít nepříznivý klinický průběh onemocnění. Proto se hledají nové prognostické faktory s cílem co nejpřesnějšího určení individuálního rizika. V současnosti jsou nejvýznamnějšími nepříznivými ukazateli genetické aberace (přítomnost delece 11q a zejména 17p) a nemutované geny pro variabilní část řetězce imunoglobulinu (IgVH). V léčbě CLL došlo v posledních deseti letech ke zcela zásadnímu průlomu. Paliativní chemoterapie představovaná zejména chlorambucilem byla u mladších nemocných nahrazena razantními kombinačními protokoly chemoimunoterapie na bázi purinových analog a monoklonálních protilátek, které jsou schopny u významné části nemocných navodit nejen kompletní hematologickou, ale i molekulární remisi. Kombinace fludarabinu, cyklofosfamidu a monoklonální anti-CD20 protilátky rituximabu (protokol FCR) je nyní na základě randomizovaných studií považována za standard léčby 1. linie i relapsu u mladších nemocných v dobrém stavu. Monoklonální protilátka anti-CD52 alemtuzumab je indikována u nemocných refrakterních na fludarabin a nově schválena i pro použití v 1. linii. Vysokodávkované kortikoidy představují nadějnou možnost pro refrakterní nemocné nebo pro ty, kteří nemohou být léčeni chemoterapií. Alogenní transplantace krvetvorných buněk je jedinou léčebnou alternativou s kurativním potenciálem a měla by být nabídnuta nemocným ve věku do 60–65 let s nepříznivým klinickým průběhem onemocnění, jsou-li v dobrém celkovém stavu. Pro nemocné významně komorbidní či starší 70–75 let zůstává standardem léčby chlorambucil. Nové léčebné přístupy zkoušené v rámci klinických studií zahrnují konsolidační léčbu alemtuzumabem k odstranění minimální reziduální nemoci, udržovací léčbu rituximabem a chemoimunoterapii na bázi fludarabinu u nemocných v časných klinických stadiích. V současné době je u CLL testována řada nových léčiv, mezi které patří monoklonální protilátky ofatumumab a lumiliximab, cytostatikum bendamustin, imunomodulační látky thalidomid a lenalidomid, inhibitory proteinu Bcl-2 oblimersen, obatoklax a další. Zavedení těchto preparátů do praxe v budoucnosti doufejme přinese další zlepšení léčebných výsledků vedoucí k prodloužení přežití nemocných s CLL.
Chronic lymphocytic leukemia (CLL) is the most frequent leukemic disorder in the Euro-American population. It is characterized by clonal expansion of mature-appearing lymphocytes in the bone marrow, peripheral blood, and lymphatic organs. Typical of CLL is a remarkably heterogeneous overall survival ranging from several months to more than 25 years, with the latter being identical to that of the age-matched CLL-free counterparts. The clinical staging systems of Rai and Binet can provide basic prognostic information based on simple and readily available parameters but fail to identify those diagnosed at early stages who will have a poor prognosis and short overall survival. Therefore, novel prognostic factors that would be as predictive as possible of the patient outcome are sought. Genetic aberrations (deletion at 11q and particularly at 17p) and unmutated immunoglobulin heavy chain variable region (IgVH) genes are currently considered the most important negative prognostic indicators. A major breakthrough was achieved in the treatment of CLL in the last decade. Palliative chemotherapy represented mainly by chlorambucil monotherapy was replaced in younger and fit CLL patients by intensive chemoimmunotherapy regimens based on purine analogs and monoclonal antibodies capable of inducing not only complete hematologic but also molecular remissions in a significant proportion of patients. Randomized studies have shown that combination of fludarabine, cyclophosphamide, and anti-CD20 monoclonal antibody rituximab (FOR regimen) is clearly superior to chemotherapy alone and is now considered the standard first-line and relapse treatment in younger and medically fit patients with CLL. Monoclonal anti-CD52 antibody alemtuzumab is indicated in fludarabine-refractory patients and has been recently approved for first-line therapy. High-dose corticosteroids offer a promising option for refractory patients or those who cannot tolerate chemoterapy Allogeneic hematopoietic stem cell transplantation is the only treatment option With curative potential and should be offered to fit patients up to 60-65 years of age with an unfavourable clinical course but in a good general condition. Chlorambucil, however, remains the standard of care for patients with significant comorbidities or older than 70-75 years. Novel treatment approaches tested in clinical trials include consolidation therapy with alemtuzumab aiming at eradication of minimal residual disease, maintenance therapy with rituximab and fiudarabine-based chemoimmunotherapy in early clinical stages. Furthemore, a variety of novel agents such as monoclonal antibodies ofatumumab and lumiliximab, cytostatic bendamustine, immunomodulatory drugs thalidomide and lenalidomide, Bcl-2 inhibitors oblimersen and obatoclax, and others are being tested in clinical trials for therapeutic potential in CLL. The introduction of these novel treatment strategies into clinical practice will hopefully further improve the therapeutic efficacy, thus prolonging the overall survival of patients with CLL.
- MeSH
- chlorambucil terapeutické užití MeSH
- chronická lymfatická leukemie farmakoterapie MeSH
- lidé MeSH
- mezibuněčná komunikace genetika imunologie účinky léků MeSH
- monoklonální protilátky terapeutické užití MeSH
- protilátky nádorové terapeutické užití MeSH
- reziduální nádor diagnóza terapie MeSH
- signální transdukce genetika imunologie účinky léků MeSH
- sloučeniny dusíkatého yperitu terapeutické užití MeSH
- transplantace hematopoetických kmenových buněk využití MeSH
- vidarabin analogy a deriváty aplikace a dávkování MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- MeSH
- antibakteriální látky imunologie terapeutické užití MeSH
- bakteriální léková rezistence genetika imunologie účinky léků MeSH
- biofilmy klasifikace růst a vývoj účinky léků MeSH
- kanamycin terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- mezibuněčná komunikace genetika imunologie účinky léků MeSH
- Pseudomonas aeruginosa imunologie růst a vývoj MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Fosfoinozitidová dráha je všeobecně přijímaná jako signální systém, který má významnou funkci v přenosu mnoha extracelulárních signálů a v regulaci mnoha biologických procesů. Po aktivaci receptoru dochází ke štěpení fosfatidylinozitol-4,5-bisfosfátu v plazmatické membráně působením fosfolipázy C. Oba vznikající produkty - inozitol-l,4,5-trisfosfát i diacylglycerol mají funkci druhých poslů. Výzkumy z posledních let přinášejí informace o existenci mnoha nových derivátů ze skupiny fosfoinozitidů a o jejich rozmanitých funkcích v regulaci buněčných procesů. Fosfoinozitidy byly objeveny v mozku a mají důležitou roli v informačních procesech v neuronech. V tomto článku jsme se zaměřili především na informace o chemické struktuře a české nomenklatuře fosfoinozitidů.
Phosphoinositide pathway has been generally accepted as important signaling system for transduction of numerous extracelullar signals and regulation of various biological processes. Phosphatidylinositol 4,5-bisphosphate is rapidly hydrolyzed following r eceptor activation in the plasma membrane. The action of phospholipase C results in the rapid formation of the products with second mes senger function - inositol 1,4,5-trisphosphate and diacylglycerol. Scientists are perplexed by proliferation in the number of phosphoi nositides and by the number of functions for each over the last years. Phosphoinositides were discovered in the brain and play an importa nt role in information processing in neurons. This review focuses on information about phosphoinositide chemical structures and Cz ech nomenclature.
- MeSH
- adaptorové proteiny signální transdukční genetika MeSH
- finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
- fosfolipidy genetika chemie MeSH
- inositolfosfáty genetika chemie MeSH
- lidé MeSH
- mezibuněčná komunikace fyziologie genetika MeSH
- signální transdukce fyziologie genetika MeSH
- systémy druhého messengeru genetika MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
