Divertikulitida tlustého střeva, tzn. zánět jednoho nebo více divertiklů, je nejčastější manifestací divertikulózy, kterou má ve vyspělých zemích více než 60 % 70letých. Akutní divertikulitida zahrnuje škálu stupňů zánětlivého postižení, od lehké divertikulitidy po sterkorální peritonitidu. Diagnostika divertikulitidy tlustého střeva se během zejména posledních 30 let změnila. Zobrazování pomocí sonografie a počítačové tomografie umožňuje hodnocení tíže a rozsahu zánětu bez operace vyjádřené klasifikací a usnadňuje rozhodnutí o volbě léčby. Léčba se změnila rovněž. Nekomplikovanou divertikulitidu dnes lze léčit i bez antibiotik a bez hospitalizace, abscesy lze evakuovat perkutánní navigovanou drenáží. Základem operační léčby peritonitidy divertikulárního původu zůstává zástava kontaminace a sanace břišní dutiny. Pouze derivace je nedostatečná. Účinným řešením je resekce zaníceného nebo perforovaného segmentu střeva, novou možností je laparoskopická laváž. Nejlepší výsledky přináší resekce střeva s primární anastomózou, která má být založena pouze, lze-li splnit určité podmínky. Vyloučení anastomózy sice zmenší nároky operace, ale v souhrnu vede k horším výsledkům. Přes doporučení vycházející z EBM nejsou ani dnes názory na volbu operace jednoznačné. Text uvádí vývoj ošetření divertikulitidy, argumentaci ve prospěch či proti resekci s anastomózou, resekci s vyloučením anastomózy a laparoskopické laváži. Jsou uvedeny podmínky výkonů, především bezpečného založení anastomózy, a současná doporučení.

Diverticulitis of the colon, i.e. inflammation of one or more diverticula, is the most common manifestation of diverticulosis, which affects more than 60% of people over the age of 70 in developed countries. Acute diverticulitis includes a range of degrees of inflammatory involvement, from mild diverticulitis to stercoral erythematosis. The diagnosis of diverticulitis of the colon has changed, especially in the last 30 years. Imaging using ultrasound and computed tomography allows the assessment of the severity and extent of inflammation without surgery expressed by classification and facilitates the decision on the choice of treatment. Treatment has also changed. Uncomplicated diverticulitis can now be treated without antibiotics and without hospitalization, abscesses can be evacuated by percutaneous guided drainage. The basis of the surgical treatment of peritonitis of diverticular origin remains the arrest of contamination and sanitation of the abdominal cavity. Mere diversion is insufficient. An effective solution is resection of the inflamed or perforated segment of the intestine, a new option is laparoscopic lavage. The best results are achieved by intestinal resection with primary anastomosis; which should be established only if certain conditions can be met. Exclusion of the anastomosis reduces the demands of the operation, but generally leads to worse results. Despite the recommendations based on EBM, opinions on the choice of operation are still not clear today. The text presents the development of diverticulitis treatment, arguments in favor of or against resection with anastomosis, resection with exclusion of the anastomosis and laparoscopic lavage. The conditions of the procedures, especially the safe establishment of the anastomosis, and current recommendations are presented.

• MeSH
• anastomóza chirurgická metody   MeSH
• chirurgie trávicího traktu klasifikace   metody   MeSH
• diferenciální diagnóza MeSH
• divertikulitida tlustého střeva * chirurgie   diagnóza   farmakoterapie   komplikace   MeSH
• lidé MeSH
• nemoci tlustého střeva chirurgie   diagnóza   klasifikace   komplikace   MeSH
• peritonitida chirurgie   diagnóza   etiologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Prezentujeme kazuistiku radikálního odstranění sarkomu retroperitonea u mladého muže. Jednalo se o vzácný histologický typ nádoru, sklerotizující epiteloidní fibrosarkom. Ten se vyskytuje obvykle v nižším věku a je spojen s vyšší agresivitou než jemu podobné nádory. Bylo provedeno nejen úplné odstranění nádoru, ale také radikální resekce celého ileocékálního segmentu. To se ukázalo jako velmi prozíravé a bylo díky tomu dosaženo kompletní resekce tumoru bez nálezu pozitivního chirurgického okraje.

We present a case report of radical removal of a retroperitoneal sarcoma in a young man. It was a rare histological type of tumor, sclerosing epithelioid fibrosarcoma. It occurs at younger age and is associated with higher aggressiveness than similar tumors. Not only the complete removal of the tumor, but also a radical resection of the entire ileocecal segment was performed. This proved to be very prescient and complete resection was achieved without a positive surgical margin.

• Klíčová slova
• maligní sklerotizující epiteloidní fibrosarkom,
• MeSH
• chirurgie trávicího traktu klasifikace   metody   MeSH
• dospělí MeSH
• fibrosarkom * chirurgie   diagnostické zobrazování   diagnóza   klasifikace   MeSH
• lidé MeSH
• perioperační péče MeSH
• retroperitoneální nádory * chirurgie   diagnostické zobrazování   diagnóza   klasifikace   MeSH
• retroperitoneální prostor chirurgie   patologie   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

• MeSH
• chirurgické stomie klasifikace   MeSH
• chirurgie trávicího traktu * klasifikace   metody   MeSH
• nádory anu * chirurgie   diagnóza   terapie   MeSH
• proktektomie metody   MeSH
• spinocelulární karcinom chirurgie   diagnóza   terapie   MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

• MeSH
• anální kanál anatomie a histologie   patologie   MeSH
• chirurgie trávicího traktu klasifikace   metody   MeSH
• diferenciální diagnóza MeSH
• hemoroidy * chirurgie   diagnóza   etiologie   farmakoterapie   klasifikace   patologie   MeSH
• lidé MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

• MeSH
• anální fisura * chirurgie   etiologie   klasifikace   komplikace   patologie   terapie   MeSH
• chirurgie trávicího traktu klasifikace   MeSH
• konzervativní terapie klasifikace   MeSH
• lidé MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Úvod: Chirurgická léčba rektokély představuje kontroverzní téma na rozhraní medicínských oborů s množstvím různých korekčních chirurgických technik. Je možné, na základě dostupných poznatků, stanovit optimální operační techniku pro korekci rektokély? Metodika: Komplexní průzkum literatury je zaměřen na identifikaci studií zabývajících se chirurgickou léčbou rektokély v databázích MEDLINE, PubMed a Google Scholar. Cílem práce je nabídnout review o současném stavu chirurgické léčby rektokély. Výsledky: Reparace rektokély je možná ze čtyř základných přístupů – transvaginálního, transanálního, transperineálního a transabdominálního. Zadní kolporafie s levátoroplastikou je tradiční transvaginální technikou, která je v různých modifikacích vykonávána na všech gynekologických pracovištích. Mezi novější transvaginální techniky patří defekt specifická reparace rektokély a plastika pomocí síťky, které nabízejí lepší pooperační funkční výsledky, avšak za cenu rizika možných závažných komplikací. Tradiční transanální operace rektokély (vertikální a horizontální plikace rektovaginálního septa) je v současnosti vykonávaná jen zřídka pro její horší výsledky ve srovnání s transvaginálním přístupem. Moderní transanální metodou je resekce stěny rekta v celé tloušťce pomocí endostaplerů (STARR a TRANSTAR techniky). Staplerová korekce rektokély vede ke korekci anatomických poměrů anorekta a ke zlepšení symptomů obstrukčního defekačního syndromu s akceptovatelnou morbiditou. Transperineální přístup je obvykle prováděn u rektokély asociované s anální inkontinencí na podkladě defektu svěračů, kdy je technika vykonávána společně s reparací defektu svěračů. Transabdominální laparoskopický přístup je založen na vaginorektopexi pomocí síťky a je indikován zejména, pokud je rektokéla asociována s enterokélou. Závěr: Na základě výsledků doposud publikovaných studií nelze jednoznačně stanovit guidelines pro chirurgickou léčbu rektokély. V praxi převládá transvaginální přístup a staplerová transanální technika. Je však třeba prospektivních randomizovaných studií zaměřených na srovnání transvaginálního a staplerového transanálního přístupu korekce rektokély. Klíčové slova: rektokéla – operační techniky – poruchy pánevního dna – obstrukční defekační syndrom

Introduction: Surgical treatment of rectocele represents a controversial issue on the boundary between medical specialisations with many different corrective surgical techniques. Is it possible, based on the available knowledge, to determine an optimal operative technique for rectocele repair? Methods: Complex literature search focusing on the identification of rectocele surgical repair studies in the MEDLINE, PubMed and Google Scholar databases. The aim of this paper is to offer a comprehensive review of the contemporary situation as regards rectocele surgical repair. Results: There are four main possible approaches for rectocele repair – transvaginal, transanal, transperineal and transabdominal. Posterior colporrhaphy with levatoroplasty is the traditional transvaginal technique, performed at most gynaecological departments in various modifications. Defect-specific rectocele repair and mesh repair represent newer transvaginal techniques which offer better postoperative functional results, although with the risk of possible serious complications. Traditional transanal rectocele repair (vertical and horizontal plication of the rectovaginal septum) is currently performed only rarely due to its worse results in comparison with the transvaginal approach. Rectal resection using endostaplers (STARR and TRANSTAR techniques) is a modern transanal technique. Stapled rectocele repair leads to the correction of anorectal anatomical conditions and to the improvement of obstructive defecation symptoms with acceptable morbidity. Transperineal approach is usually used in patients with rectocele and anal incontinence due to a proven sphincter defect. Transabdominal laparoscopic approach is based on vaginorectopexy by means of mesh implantation, and it is indicated especially in patients with rectocele and enterocele. Conclusion: Based on the results of published studies, it is not possible to determine clear guidelines for rectocele surgical repair. Posterior colporrhaphy and stapled transanal repair are the most common techniques in practice. Prospective randomized studies focusing on the comparison between transvaginal and stapled transanal approach for rectocele repair are needed.

• MeSH
• chirurgická technika pomocí přístrojů a svorek MeSH
• chirurgické síťky využití   MeSH
• chirurgické staplery MeSH
• chirurgie trávicího traktu * klasifikace   metody   MeSH
• defekace MeSH
• intususcepce chirurgie   MeSH
• klinické zkoušky jako téma MeSH
• laparoskopie MeSH
• lidé MeSH
• perineum chirurgie   MeSH
• randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
• rektokéla * chirurgie   MeSH
• rektum chirurgie   MeSH
• směrnice pro lékařskou praxi jako téma MeSH
• střevní obstrukce * chirurgie   MeSH
• vagina chirurgie   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Kazuistika 77 letého muže opakovaně hospitalizovaného s diagnózou klostridiové enterokolitidy, u kterého se v průběhu hospitalizace objevila významná eosinofihe. Procento i počet eosinofilů dosáhly maximálních hodnot (54 %, 5,4 x 10*/1) v průběhu opakované léčby metronidazolem; současně bylo zjištěno významné zvýšení sérového IgE a přítomnost Charcot-Leydenových krystalů ve stolici. Jako příčina byly vyloučeny helmintózy a hemoblastózy, pracovně byla stanovena diagnóza eosinofilní gastroenterokolitidy, nejspíše indukované antibiotiky. Tomu odpovídal i pokles eosinofilů, ke kterému došlo po výměně metronidazolu za vankomycin. Při další hospitalizaci po měsíci byla zjištěna gastrektázie, pro kterou byla provedena biopsie žaludku s nálezem infiltrujícího karcinomu. V článku je diskutován diferenciálně diagnostický přístup u eosinofilie, přičemž je zdůrazněna nutnost vyloučit i málo časté příčiny tohoto stavu, jako jsou například nádorová onemocnění.

A case of a 77-year-old male repeatedly hospitalized with the diagnosis of Clostridium difficile colitis associated with eosinophilia is presented. The percentage and number of eosinophils achieved maximal values (54 %, 5.4 x l0^/l) during repeated treatment with metronidazole. Eosinophilia was accompanied by significant elevation of serum IgE and presence of Charcot-Leyden crystals in stool. Helminth infections and hemoblastosis were ruled out as the cause and a working diagnosis of eosinophilic gastroenterocolitis induced by antibiotics was established. The working diagnosis was supported by a decrease in eosinophils observed after a switch from metronidazole to vancomycin. After one month, the patient was hospitalized with gastrectasia, for which gastric biopsy was performed with a finding of infiltrating carcinoma. A differential diagnostic approach to patients with eosinophilia is discussed and the need for ruling out relatively rare causes such as tumors is stressed.

• MeSH
• chirurgie trávicího traktu klasifikace   ošetřování   MeSH
• diferenciální diagnóza MeSH
• eozinofilie * diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• eozinofily sekrece   účinky léků   MeSH
• hypereozinofilní syndrom diagnóza   etiologie   MeSH
• lidé MeSH
• nádory žaludku * diagnóza   terapie   MeSH
• pseudomembranózní enterokolitida diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

• MeSH
• analýza přežití MeSH
• chirurgie trávicího traktu * klasifikace   metody   využití   MeSH
• karcinom * chirurgie   MeSH
• laparoskopie * metody   využití   MeSH
• lidé MeSH
• metaanalýza jako téma MeSH
• miniinvazivní chirurgické výkony * metody   využití   MeSH
• nádory žaludku * chirurgie   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Hemoroidální uzly jsou fyziologickou součástí anu. O hemoroidální nemoc se jedná v případě přítomnosti hemoroidální symptomatologie. Hemoroidální nemocí trpí třetina až polovina populace nad 50 let. Pro stanovení účinné terapie je důležité určit správně stadium hemoroidální nemoci. V současnosti převládá ambulantní a miniinvazivní terapie. Ambulantně se využívá zejména Barronova ligace nebo kombinace s diatermií. Z miniinvazivních metod je nejefektivnější dearterializace pomocí Doppler USG a staplerová anopexe. Důležité místo v terapii hemoroidální nemoci má konzervativní medikamentózní terapie a na druhé straně i klasická operační technika. V práci jsou doporučené indikace pro terapii s ohledem na jednotlivá stadia hemoroidální nemoci. Detailně je popsaná patofyziologie hemoroidální nemoci a nové klasifikační dělení.

Hemorrhoids are physiological finding in anus.Hemorrhoidal disease is when symptoms are occur. Hemorrhoidal disease affects one third to half the population over age 50. It is necessary to determine the exact stage of the hemorrhoidal disease for an effective treatment. Predominant is outpatient or miniinvasive treatment at present. It is mainly rubber band ligation or in combination with diathermy for outpatients. The most effective miniinvasive approaches are Transanal Hemorrhoidal Dearterialisation and stapler anopexy. The conservative treatment and on the other side classical hemorrhoidectomy have important place in treatment of hemorrhoidal disease. The recommended procedures for the treatment of hemorrhoidal disease with respect to stages are listed in this article. Pathophysiology of haemorrhoidal disease and a new classifications are described in detail.

• Klíčová slova
• anopexe,
• MeSH
• chirurgie trávicího traktu klasifikace   metody   využití   MeSH
• farmakoterapie metody   využití   MeSH
• hemoroidektomie MeSH
• hemoroidy etiologie   klasifikace   terapie   MeSH
• klasifikace MeSH
• lidé MeSH
• miniinvazivní chirurgické výkony metody   využití   MeSH
• stupeň závažnosti nemoci MeSH
• terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Karcinom žaludku zůstává v celosvětovém měřítku po karcinomu plic druhým nejčastějším maligním onemocněním. Předkládaná monografie čtenáře přehledně seznamuje s etiologií, diagnostikou, léčbou a dispenzarizací nemocných s touto závažnou chorobou. Kniha je určena především chirurgům, gastroenterologům a onkologům, kteří se na diagnostice a léčbě nemocných s karcinomem žaludku podílejí nejvíce. Věříme však, že v knize najdou nové poznatky i radiologové a lékaři dalších oborů, bez jejichž pomoci by nebyla současná multidisciplinární péče o nemocné s karcinomem žaludku možná.

• MeSH
• chirurgie trávicího traktu klasifikace   MeSH
• endoskopie trávicího systému metody   využití   MeSH
• laparoskopie metody   využití   MeSH
• nádory žaludku diagnóza   epidemiologie   terapie   MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• pooperační péče MeSH
• staging nádorů metody   MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• NLK Obory
• gastroenterologie
• onkologie
• NLK Publikační typ
• kolektivní monografie