The European Society of Gastrointestinal Endoscopy (ESGE) has recognized the need to formalize and enhance training in diagnostic endoscopic ultrasound (EUS). This manuscript represents the outcome of a formal Delphi process resulting in an official Position Statement of the ESGE and provides a framework to develop and maintain skills in diagnostic EUS. This curriculum is set out in terms of the prerequisites prior to training; the recommended steps of training to a defined syllabus; the quality of training; and how competence should be defined and evidenced before independent practice. 1: Trainees should have achieved competence in upper gastrointestinal endoscopy before training in diagnostic EUS. 2: The development of diagnostic EUS skills by methods that do not involve patients is advisable, but not mandatory, prior to commencing formal training in diagnostic EUS. 3: A trainee's principal trainer should be performing adequate volumes of diagnostic EUSs to demonstrate maintenance of their own competence. 4: Training centers for diagnostic EUS should offer expertise, as well as a high volume of procedures per year, to ensure an optimal level of quality for training. Under these conditions, training centers should be able to provide trainees with a sufficient wealth of experience in diagnostic EUS for at least 12 months. 5: Trainees should engage in formal training and supplement this with a range of learning resources for diagnostic EUS, including EUS-guided fine-needle aspiration and biopsy (FNA/FNB). 6: EUS training should follow a structured syllabus to guide the learning program. 7: A minimum procedure volume should be offered to trainees during diagnostic EUS training to ensure that they have the opportunity to achieve competence in the technique. To evaluate competence in diagnostic EUS, trainees should have completed a minimum of 250 supervised EUS procedures: 80 for luminal tumors, 20 for subepithelial lesions, and 150 for pancreaticobiliary lesions. At least 75 EUS-FNA/FNBs should be performed, including mostly pancreaticobiliary lesions. 8: Competence assessment in diagnostic EUS should take into consideration not only technical skills, but also cognitive and integrative skills. A reliable valid assessment tool should be used regularly during diagnostic EUS training to track the acquisition of competence and to support trainee feedback. 9: A period of supervised practice should follow the start of independent activity. Supervision can be delivered either on site if other colleagues are already practicing EUS or by maintaining contacts with the training center and/or other EUS experts. 10: Key performance measures including the annual number of procedures, frequency of obtaining a diagnostic sample during EUS-FNA/FNB, and adverse events should be recorded within an electronic documentation system and evaluated.

• MeSH
• biopsie tenkou jehlou pod endosonografickou kontrolou MeSH
• endosonografie metody   MeSH
• gastrointestinální endoskopie * výchova   MeSH
• kurikulum * MeSH
• lidé MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• Geografické názvy
• Evropa MeSH

Dysfagie neboli porucha polykání je častým problémem u stárnoucí populace, přičemž její výskyt narůstá s věkem. Fyziologická ztráta motorických a senzitivních funkcí vede k presbyfagii, což je nepravá dysfagie u zdravých jedinců. Skutečná dysfagie vzniká při komplikacích způsobených akutním onemocněním. Incidence dysfagie je vysoká, v USA se udává, že 6–7 % osob trpí touto poruchou. U seniorů nad 65 let je aspirační bronchopneumonie, často způsobená dysfagií, čtvrtou nejčastější příčinou úmrtí. Po cévní mozkové příhodě (CMP) se dysfagie vyskytuje u 37–38 % pacientů a u neurodegenerativních onemocnění, jako je demence, až u 93 % pacientů. Dysfagie ve stáří ovlivňuje všechny fáze polykání: orální přípravnou, orální transportní, faryngeální a ezofageální. Diagnostika vyžaduje spolupráci specialistů a zahrnuje metody jako FEES a VFSS. Terapie se zaměřuje na udržení bezpečného příjmu potravy a zahrnuje logopedickou intervenci, cvičení a manévry na zlepšení svalové síly a koordinace. Kompenzační techniky a rehabilitační postupy jsou klíčové pro prevenci komplikací. Presbyfagie je často opomíjená, a proto je důležitá mezioborová spolupráce a edukace rodinných příslušníků pro zajištění adekvátní péče. Korespondenční adresa: MUDr. Jana Šatanková, Ph.D. Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku LF UK a FN Sokolská 581, 500 05 Hradec Králové e-mail: jana.satankova@fnhk.cz

Dysphagia, or swallowing disorder, is a common problem in the aging population, with its incidence increasing with age. The physiological loss of motor and sensory functions leads to presbyphagia, which is a false dysphagia in healthy individuals. True dysphagia occurs with complications caused by acute illness. The incidence of dysphagia is high, with 6-7% of people in the USA reported to suffer from this disorder. In the elderly over 65, aspiration bronchopneumonia, often caused by dysphagia, is the fourth most common cause of death. After a stroke, dysphagia occurs in 37-38% of patients and in neurodegenerative diseases such as dementia in up to 93% of patients. Dysphagia in old age affects all phases of swallowing: oral preparatory, oral transport, pharyngeal and oesophageal. Diagnosis requires the collaboration of specialists and includes methods such as FEES and VFSS. Therapy focuses on maintaining safe eating and includes speech therapy intervention, exercises and manoeuvres to improve muscle strength and coordination. Compensatory techniques and rehabilitation procedures are key to preventing complications. Presbyphagia is often neglected, so interdisciplinary collaboration and education of family members is important to ensure adequate care.

• MeSH
• endosonografie metody   MeSH
• fluoroskopie metody   MeSH
• lidé MeSH
• polykání fyziologie   MeSH
• poruchy polykání * diagnóza   etiologie   patofyziologie   terapie   MeSH
• rehabilitace metody   MeSH
• senioři MeSH
• stárnutí * fyziologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• senioři MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

• MeSH
• endosonografie * metody   MeSH
• intervenční ultrasonografie * MeSH
• lidé MeSH
• stenty * MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• audiovizuální média MeSH
• časopisecké články MeSH
• kazuistiky MeSH

Dysfagie neboli porucha polykání je častým problémem u stárnoucí populace, přičemž její výskyt narůstá s věkem. Fyziologická ztráta motorických a senzitivních funkcí vede k presbyfagii, což je nepravá dysfagie u zdravých jedinců. Skutečná dysfagie vzniká při komplikacích způsobených akutním onemocněním. Incidence dysfagie je vysoká, v USA se udává, že 6–7 % osob trpí touto poruchou. U seniorů nad 65 let je aspirační bronchopneumonie, často způsobená dysfagií, čtvrtou nejčastější příčinou úmrtí. Po cévní mozkové příhodě (CMP) se dysfagie vyskytuje u 37–38 % pacientů a u neurodegenerativních onemocnění, jako je demence, až u 93 % pacientů. Dysfagie ve stáří ovlivňuje všechny fáze polykání: orální přípravnou, orální transportní, faryngeální a ezofageální. Diagnostika vyžaduje spolupráci specialistů a zahrnuje metody jako FEES a VFSS. Terapie se zaměřuje na udržení bezpečného příjmu potravy a zahrnuje logopedickou intervenci, cvičení a manévry na zlepšení svalové síly a koordinace. Kompenzační techniky a rehabilitační postupy jsou klíčové pro prevenci komplikací. Presbyfagie je často opomíjená, a proto je důležitá mezioborová spolupráce a edukace rodinných příslušníků pro zajištění adekvátní péče. Korespondenční adresa: MUDr. Jana Šatanková, Ph.D. Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku LF UK a FN Sokolská 581, 500 05 Hradec Králové e-mail: jana.satankova@fnhk.cz

Dysphagia, or swallowing disorder, is a common problem in the aging population, with its incidence increasing with age. The physiological loss of motor and sensory functions leads to presbyphagia, which is a false dysphagia in healthy individuals. True dysphagia occurs with complications caused by acute illness. The incidence of dysphagia is high, with 6-7% of people in the USA reported to suffer from this disorder. In the elderly over 65, aspiration bronchopneumonia, often caused by dysphagia, is the fourth most common cause of death. After a stroke, dysphagia occurs in 37-38% of patients and in neurodegenerative diseases such as dementia in up to 93% of patients. Dysphagia in old age affects all phases of swallowing: oral preparatory, oral transport, pharyngeal and oesophageal. Diagnosis requires the collaboration of specialists and includes methods such as FEES and VFSS. Therapy focuses on maintaining safe eating and includes speech therapy intervention, exercises and manoeuvres to improve muscle strength and coordination. Compensatory techniques and rehabilitation procedures are key to preventing complications. Presbyphagia is often neglected, so interdisciplinary collaboration and education of family members is important to ensure adequate care.

• MeSH
• endosonografie metody   MeSH
• fluoroskopie metody   MeSH
• polykání fyziologie   MeSH
• poruchy polykání * diagnóza   etiologie   patofyziologie   terapie   MeSH
• rehabilitace metody   MeSH
• senioři MeSH
• stárnutí * fyziologie   MeSH
• Check Tag
• senioři MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Východiska: Autoimunitní pankreatitida (AIP) je forma chronické pankreatitidy, která se projevuje klinicky obstrukčním ikterem, histologicky infiltrací parenchymu slinivky zánětlivými buňkami vedoucí k chronickému zánětu s fibrotizací a terapeuticky dobrou odpovědí na kortikoterapii. Svými klinickými projevy může připomínat maligní onemocnění, a proto diagnostika bývá obtížná a vyžaduje multidisciplinární tým (gastroenterolog, endoskopista, radiolog, chirurg, patolog). Rozlišujeme dva typy AIP. První typ je asociovaný s elevací sérového IgG4 a systémovými projevy (IgG4 related diseases). Druhý typ bez elevace IgG4 bývá typicky spojován s výskytem idiopatických střevních zánětů, především s ulcerózní kolitidou. K základní léčbě symptomatické AIP patří kortikoterapie v iniciální dávce 0,6–1 mg/kg/den v prvních 2–4 týdnech s následnou postupnou detrakcí z obavy častých relapsů. Chronický zánět, potažmo chronická pankreatitida je dobře známým rizikovým faktorem pro vznik nádorového bujení. Vliv na kancerogenezi u AIP je široce diskutovaný, ale vzhledem k vzácnosti onemocnění a nevelkým počtům studií se odhady rizik liší. Pankreatický karcinom se vyskytuje v naprosté většině u osob s 1. typem autoimunitní pankreatitidy. Může být překvapivé, že zvýšený výskyt malignit u pacientů s AIP se netýkal pouze karcinomu slinivky, ale mnohdy dokonce i častější bylo zastoupení karcinomu extrapankreaticky (rakovina žaludku, plic a prostaty). Uvažuje se i o konceptu, že AIP může vznikat z koexistujících malignit jako paraneoplastický syndrom. Depistáž pacientů s AIP stran možné kancerogeneze by neměla být opomíjena. Cíl: Cílem tohoto sdělení je seznámit čtenáře se vzácnou (autoimunitní) formou chronické pankreatitidy s nutností její depistáže s ohledem na potenciální riziko vzniku malignity.

Background: Autoimmune pancreatitis (AIP) is a form of chronic pancreatitis that presents clinically with obstructive icterus, histologically with infiltration of pancreatic parenchyma by inflammatory cells leading to chronic inflammation with fibrosis, and therapeutically with good response to corticosteroid therapy. Clinically, it may resemble malignant disease, making diagnosis difficult and requiring a multidisciplinary team (gastroenterologist, endoscopist, radiologist, surgeon, pathologist). Two types of AIP are distinguished. Type 1 is associated with elevated serum immunoglobulin IgG4 and systemic manifestations (IgG4 related diseases). Type 2, without IgG4 elevation, is typically associated with the occurrence of idiopathic inflammatory bowel disease, especially ulcerative colitis. The first line treatment of symptomatic AIP is corticotherapy with an initial dose of 0.6–1 mg/kg/day for the first 2–4 weeks, followed by a gradual de-escalation to prevent frequent relapses. Chronic inflammation, or chronic pancreatitis, is a well-known risk factor for the development of malignancy. The association between carcinogenesis and AIP is widely discussed, but due to the rarity of the disease and a small number of studies, risk estimates vary. Pancreatic carcinoma development is most common in patients with type 1 autoimmune pancreatitis. However, it has been observed that the incidence of extra-pancreatic cancer (stomach, lung, and prostate cancer) is often equal or even higher. It is also considered that AIP may develop from coexisting malignancies as a paraneoplastic syndrome. Screening of patients with AIP for potential carcinogenesis should not be overlooked. Purpose: The aim of this review article is to point out a rare (autoimmune) form of chronic pancreatitis with the necessity of follow up with regard to the potential risk of malignancy.

• MeSH
• autoimunitní nemoci * komplikace   terapie   MeSH
• diagnostické zobrazování metody   MeSH
• diferenciální diagnóza MeSH
• endosonografie metody   MeSH
• glukokortikoidy terapeutické užití   MeSH
• IgG4 asociovaná nemoc klasifikace   komplikace   patofyziologie   MeSH
• lidé MeSH
• nádory slinivky břišní * etiologie   MeSH
• pankreatitida * diagnóza   komplikace   terapie   MeSH
• rituximab terapeutické užití   MeSH
• terciární prevence metody   MeSH
• životní styl MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• MeSH
• endosonografie ekonomika   metody   MeSH
• lidé MeSH
• nádory slinivky břišní * diagnóza   etiologie   MeSH
• rizikové faktory MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Endobronchial ultrasound guided transbronchial needle aspiration (EBUS-TBNA) is a commonly performed outpatient procedure used for the diagnosis, staging of lung cancer, and the evaluation of thoracic lymphadenopathy of unknown origin. With the advent of this minimally invasive technology, mediastinoscopy, once the gold standard, has fallen out of favour. Pneumomediastinum is a rare complication of EBUS-TBNA and can often be managed conservatively. We present a case of a 52-year-old female who developed pneumomediastinum following EBUS-TBNA and improved with expectant management in the emergency department. We discuss the proposed pathophysiology of this rare occurrence that usually follows a benign course. Severe complications, such as mediastinitis and tracheal tear, need to be excluded promptly.

• MeSH
• biopsie tenkou jehlou pod endosonografickou kontrolou škodlivé účinky   metody   MeSH
• endosonografie metody   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mediastinální emfyzém * diagnóza   etiologie   MeSH
• mediastinoskopie MeSH
• nádory plic * diagnóza   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• kazuistiky MeSH

Úvod: Endoskopická transpapilárna drenáž je obvyklou metódou riešenia malígnej biliárnej obštrukcie. Alternatívou transpapilárneho prístupu je endosonograficky navigovaná biliárna drenáž pomocou lumen apozičného stentu, ktorú možno využiť nielen pri zlyhaní ERCP. Kazuistika: Opisujeme našu skúsenosť s endosonograficky navigovanou choledocho-duodenálnou drenážou pomocou lumen apozičného stentu, ktorá bola komplikovaná oneskorenou hemobíliou. Perzistujúce a závažné krvácanie bolo úspešne vyriešené endovaskulárnou embolizáciou pomocou špirál. Záver: Endosonograficky navigované drenáže pomocou lumen apozičného stentu môžu byť, napriek všetkým svojim výhodám, sprevádzané závažnými komplikáciami vrátane významného krvácania, preto je vhodná dostupnosť pracoviska intervenčnej rádiológie.

Introduction: Endoscopic transpapillary drainage is a common method of solving malignant biliary obstruction. An alternative to the transpapillary approach is endosonographically guided biliary drainage using a lumen-apposition stent, which can be used not only in case of ERCP failure. Case report: We describe our experience with endosonographically guided choledocho-duodenal drainage using a lumen--apposition stent, which was complicated by delayed hemobilia. Persistent and severe bleeding was successfully resolved by endovascular embolization using a spiral coiling. Conclusion: Endosonographically guided drainage using a lumen-apposition stent may, despite all advantages, be accompanied by serious complications, including significant bleeding. Therefore, the availability of an interventional radiology unit is appropriate.

• MeSH
• adenokarcinom komplikace   MeSH
• cholangiopankreatografie endoskopická retrográdní * metody   MeSH
• cholestáza etiologie   terapie   MeSH
• endosonografie metody   MeSH
• lidé MeSH
• nádory slinivky břišní * komplikace   MeSH
• obstrukční žloutenka etiologie   terapie   MeSH
• senioři MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

• MeSH
• adenokarcinom chirurgie   diagnóza   MeSH
• Barrettův syndrom chirurgie   diagnóza   MeSH
• endosonografie metody   MeSH
• ezofágoskopie metody   MeSH
• lidé MeSH
• magnetická rezonanční tomografie metody   MeSH
• metastázy nádorů diagnostické zobrazování   MeSH
• nádory jícnu * diagnóza   MeSH
• PET/CT metody   MeSH
• počítačová rentgenová tomografie metody   MeSH
• spinocelulární karcinom chirurgie   diagnóza   MeSH
• staging nádorů metody   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Prostate cancer is the most common malignancy in males in the Czech Republic. It can only be diagnosed by prostate biopsy; up to 30% of tumours, however, may be missed in the first biopsy session. Recently, multiparametric magnetic resonance imaging (mpMRI) has been used to improve prostate biopsy detection rate. The aim of the project is to investigate, whether prostate biopsy using mpMRI images and transrectal ultrasound (TRUS) fusion is better than standard template TRUS biopsy in terms of detection rate, staging and grading accuracy and complication rate. The outcome of MRI-TRUS fusion biopsy will be compared to standard TRUS biopsy. In patients with prostate cancer, who will undergo radical prostatectomy, MRI results will be compared with the final histopathological assessment of the sample. We anticipate, that MRI-TRUS fusion biopsy will prove superior in all parameters and that the study may contribute to MRI-TRUS fusion biopsy being incorporated into prostate cancer diagnostic algorithm.

Karcinom prostaty je nejčastějším nádorem u mužů v ČR. Diagnostikovat jej lze pouze biopticky, až 30% nádorů však nemusí být při první biopsii zachyceno. V posledních letech se pro zvýšení výtěžnosti biopsií začala využívat multiparametrická magnetická rezonance (mpMRI) prostaty. Cílem projektu je zjistit, zda biopsie prostaty prováděná pomocí fúze obrazu MRI a transrektální sonografie (TRUS) nabízí výhodu oproti standardní systematické TRUS biopsii z hlediska detekce tumoru, přesnosti stagingu a gradingu nádoru a výskytu komplikací. V naší studii porovnáme výsledky biopsie pomocí fúze mpMRI s TRUS s výsledky standardně provedené TRUS biopsie prostaty. U mužů s karcinomem prostaty, kteří podstoupí radikální prostatektomii, srovnáme výsledek vyšetření mpMRI s histopatologickým vyšetřením získaného preparátu. Předpokládáme, že studie prokáže lepší výsledky biopsie prostaty pomocí fúze MRI a TRUS ve všech zmíněných parametrech a přispěje k začlenění této metody do standardního algoritmu diagnostiky karcinomu prostaty.

• MeSH
• biopsie MeSH
• endosonografie metody   MeSH
• lidé MeSH
• magnetická rezonanční tomografie metody   MeSH
• nádory prostaty diagnostické zobrazování   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• NLK Obory
• onkologie
• koloproktologie
• radiologie, nukleární medicína a zobrazovací metody
• NLK Publikační typ
• závěrečné zprávy o řešení grantu AZV MZ ČR