JavaScript NENÍ povolen !

Srdeční zástava se v lůžkových zdravotnických zařízeních vyskytuje s četností přibližně jeden až pět případů na 1000 přijatých pacientů. Navzdory okamžité přítomnosti kvalifikovaného zdravotnického personálu s kompletním vybavením však nejsou výsledky léčby uspokojivé. Pravděpodobnost přežití do propuštění z nemocnice je pouze 17,6 %. Text shrnuje zásady provádění kardiopulmonální resuscitace v nemocničním prostředí na základě aktuálních doporučených postupů Evropské resuscitační rady a zdůrazňuje nejdůležitější kroky správného postupu. U hospitalizovaných nemocných obvykle nevzniká zástava oběhu neočekávaně, ale předchází jí progresivní zhoršování zdravotního stavu pacienta. Z hlediska prognózy mají nezastupitelný význam preventivní opatření a včasné zahájení léčby akutně vzniklých potíží, což může vzniku srdeční zástavy zcela zabránit. Při resuscitaci je kladen největší důraz na kvalitní provádění nepřímé srdeční masáže (hloubka kompresí 5–6 cm, frekvence 100–120/min), časnou defibrilaci (u nemocných s defibrilovatelnými rytmy) a léčbu všech potenciálně reverzibilních příčin srdeční zástavy. Nejčastěji se vyskytujícím rytmem u spatřených nemocničních zástav je bezpulzová elektrická aktivita, při níž je nutné vyloučit zejména hypoxii, hypovolémii, metabolické příčiny, tenzní pneumotorax, srdeční tamponádu a plicní embolii. V diferenciální diagnostice může být přínosné ultrasonografické vyšetření.

The incidence of cardiac arrests occurring in inpatient healthcare facilities varies between 1 to 5 cases per 1000 admissions. Inspite of immediate availability of treatment by qualified medical personnel with full resuscitation equipment, the treatment results are often not satisfactory. The reported survival rate to hospital discharge is 17.6%. Basic principles of in-hospital cardiopulmonary resuscitation based on current European Resuscitation Council guidelines are summarized in the article and the most important steps of the treatment procedure are highlighted. Cardiac arrests in patients admitted into a hospital are not generally unpredictable events, but they are usually preceded by progressive deterioration of the patient’s condition. In terms of prognosis, preventive measures and early treatment of all acute disorders are essential, and may even prevent the onset of cardiac arrest altogether. Once resuscitation is needed, chest compressions of high quality (5-6 cm deep at frequency of 100-120 per min), early defibrillation (in patients with shockable rhythms), and treatment of all potentially reversible causes of cardiac arrest are emphasized the most. Pulseless electrical activity is the most frequent rhythm in witnessed in-hospital arrests in which case hypoxia, hypovolemia, metabolic causes, tension pneumothorax, cardiac tamponade, and pulmonary embolism need to be ruled out. Ultrasound imaging can be beneficial in searching for underlying cause.