• MeSH
• Renal Insufficiency, Chronic * diagnosis   MeSH
• Diagnostic Tests, Routine * methods   statistics & numerical data   MeSH
• Kidney ultrasonography   MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Disease Management MeSH
• Reproducibility of Results MeSH
• Aged MeSH
• Kidney Function Tests * methods   statistics & numerical data   MeSH
• Check Tag
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Male MeSH
• Aged MeSH
• Female MeSH
• Publication type
• Comment MeSH
• Overall MeSH

Cíl. Určení dlouhodobějšího efektu jódové kontrastní látky na zbytkovou diurézu a reziduální renální funkce hemodialyzovaných nemocných. Metoda. Do prospektivní studie byli zařazeni 42 hemodialyzovaní pacienti s významnou zbytkovou diurézou (alespoň 500 ml moči/den), kterým byla intravaskulárně podána izoosmolární jódová kontrastní látka iodixanol (Visipaque, GE Healthcare) s koncentrací jódu 320 mg/ml a osmolalitou 290 m Osm/kg vody. Průměrně bylo podáno 99,3 ml iodixanolu (v rozmezí 60-180 ml). Tito pacienti byli porovnáni s kontrolním souborem 45 pacientů, kterým nebyla jódová kontrastní látka podána. Sledovanými parametry byly zbytková diuréza a clearance kreatininu v obou skupinách po dobu 6 měsíců. Výsledky. Při statistickém porovnání průměrných poklesů objemu moči a clearance kreatininu mezi skupinami nebyl nalezen statisticky významný rozdíl: pro objem p = 0,855 pro clearanci p = 0,573. Závěr. Zbytková diuréza je ovlivněna podáním isotonické neiontové kontrastní látky iodixanolu v množství 60-180 ml jen nevýznamně oproti přirozenému poklesu reziduálních renálních funkcí při spontánním průběhu onemocnění.

Aim. To evaluate impact of intravascular iodinated contrast medium on residual renal function in hemodialysed patiens. Method. Two groups of hemodialysed patiens with clinically signifcant residual renal function (minimally 500 ml of urine per day) were studied. The patients from the first group were given isoosmolal contrast agent iodixanol (Visipaque GE Healthcare, United Kingdom) in concentration of iodine 320 mg/ml with osmolality 290 mOsm/kg of water during endovascular procedure. The second control group was followed without contrast medium administered. The evaluated group included 42 patients whom were given 99.3 ml of iodixanol in average (range from 60 to 180 ml). The control group included 45 patients. Residual diuresis and clearance of creatinine had been evaluated in the both groups following 6 months. Results. Tere was no statistically signifcant diference found between both groups in daily volume of urine (p = 0.855) and clearance of creatinine (p = 0.573). Conclusion. Residual diuresis is not signifcantly infuenced by intravascular administration of isotonic iodinated contrast agent (iodixanol) in range of volume from 60 to 180 ml in comparison to natural decrease of residual renal functions.

• MeSH
• Kidney Failure, Chronic diagnosis   urine   MeSH
• Renal Dialysis utilization   MeSH
• Diuresis drug effects   MeSH
• Iodine diagnostic use   adverse effects   MeSH
• Contrast Media poisoning   MeSH
• Triiodobenzoic Acids diagnostic use   urine   adverse effects   MeSH
• Humans MeSH
• Prospective Studies MeSH
• Statistics as Topic methods   MeSH
• Kidney Function Tests methods   statistics & numerical data   utilization   MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH

• MeSH
• Analysis of Variance MeSH
• Child MeSH
• Humans MeSH
• Urologic Surgical Procedures MeSH
• Urologic Diseases diagnosis   surgery   MeSH
• Kidney Function Tests statistics & numerical data   MeSH
• Check Tag
• Child MeSH
• Humans MeSH

• MeSH
• Sodium Chloride administration & dosage   MeSH
• Research Support as Topic MeSH
• Animals, Genetically Modified MeSH
• Hypertension diagnosis   drug therapy   complications   MeSH
• Blood Pressure MeSH
• Rats MeSH
• Receptors, Endothelin drug effects   MeSH
• Renin-Angiotensin System MeSH
• Kidney Function Tests statistics & numerical data   MeSH
• Animals MeSH
• Check Tag
• Rats MeSH
• Male MeSH
• Female MeSH
• Animals MeSH

Funkce ledvin v průběhu stárnutí klesá. Rychlost tohoto poklesu však velmi závisí na tom, zda postižený jedinec trpí na některé onemocnění, které může ovlivnit úroveň renální funkce. Jde především o arteriální hypertenzi, srdeční selhávání a diabetes mellitus 2. typu. Pokles renální funkce podmíněný stárnutím není spojen se vzestupem sérové koncentrace kreatininu. V důsledku stárnutí může docházet k poruše renálního vylučování vody, elektrolytů a acidifikační činnosti. Starý jedinec má otupený pocit žízně a schopnost jeho ledvin udržovat vodní a sodíkovou rovnováhu může být narušena. Z těchto příčin může snadno dojít k dehydrataci, která může být spojena s alterací psychického stavu a která je mylně vykládána jako projev mozkové aterosklerózy. U starších jedinců je proto třeba věnovat zvýšenou péči o jejich hydrataci a při dávkování různých léků je třeba přihlédnout k poklesu glomerulární filtrace (který se obvykle neprojevuje zvýšením sérové koncentrace kreatininu).

Renal function declines during ageing. The rate of this dechne however depends on whether the subject suffers from some disease which may influence renal function. This applies in particular to arterial hypertension, cardiac failure and diabetes mellitus type 2. The dechne of age-conditioned renal function is not associated with a rise of the kreatinine serum concentration. As a result of ageing renal water and electrolyte excretion may be impaired as well as the acidification activity. Old people have a reduced perception of thirst and the ability of the kidneys to maintain water and sodium balance may be impaired. Thus easily dehydration may develop which may be associated with alternation of the psychic state and which is erroneously interpreted as cerebral atherosclerosis. In older subjects fit is therefore necessary to pay special attention to their hydration and when deciding on the dosage of different drugs fit is important to take finto consideration a drop of glomerular filtration (which is usually not manifested by an increase of the kreatinine serum concentration.

• MeSH
• Dehydration etiology   pathology   prevention & control   MeSH
• Adult MeSH
• Creatinine blood   MeSH
• Kidney physiology   MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Drinking MeSH
• Aged MeSH
• Aging MeSH
• Kidney Function Tests statistics & numerical data   MeSH
• Check Tag
• Adult MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Aged MeSH

• MeSH
• Bilirubin blood   MeSH
• Biopsy MeSH
• Creatinine blood   urine   MeSH
• Humans MeSH
• Preoperative Care MeSH
• Renal Insufficiency diagnosis   etiology   ultrasonography   MeSH
• Liver Transplantation MeSH
• Kidney Function Tests methods   statistics & numerical data   MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH
• Publication type
• Review MeSH

Východisko. Urologické komplikace po transplantaci ledviny (močová píštěl, dilatace kalichopánvičkového systému) jsou často spojeny s močovou infekcí (IMC). V této práci jsme se pokusili přispět k řešení následujících otázek: 1) Jaká je incidence IMC u jedinců po transplantaci ledviny (TPL) a 2) Jak dalece urologické komplikace spojené s močovou infekcí ovlivňují úroveň funkce štěpu a jeho přežívání v 5letém sledování? Metody a výsledky. Sledovali jsme 77 pacientů po TPL, u kterých se v období od I/1992 do XII/1996 vyskytla močová píštěl (42 případů), dilatace kalichopánvičkového systému (32) či obě komplikace (3). Kontrolní soubor tvořilo 100 nemocných bez urologické komplikace, kteří se nelišili demografickými daty, délkou studené ischémie, procenty panel reaktivních protilátek a základní imunosupresivní terapií. Získaná data byla statisticky zhodnocena pomocí rozdílů průměrných hodnot, korelační analýzy a přežívání pacientů a štěpů metodou Kaplan-Meier. Ve skupině urologicky komplikovaných nemocných je významně vyšší incidence IMC (78 % vs 42 %, p<0,001), významně nižší funkce štěpu ve srovnání s kontrolní skupinou, sledováno hodnotou sérového kreatininu, clearancí kreatininu (CCr) a predikovanou CCr. Přežívání štěpů v 5letém sledování bylo významně nižší ve skupině pacientů s urologickou komplikací (0,6 vs 0,82 v 5. roce, p<0,01). Pomocí korelační analýzy jsme však nezjistili vztah mezi sledovanými parametry IMC a predikovanou CCr zjištěné v 5. roce po TPL. Také jsme nepozorovali významný rozdíl v přežívání štěpů mezi skupinami s IMC a bez ní ve sledovaném období (0,74 vs 0,74 v 5. roce). Závěry. Dosažené nálezy jsou v souladu s představou, že antimikrobiální profylaxe významně snižuje výskyt IMC po TPL. Incidence močových infekcí u jedinců s urologickou komplikací je významně vyšší než u jedinců bez urologické komplikace (78 % vs 42 %). Úroveň funkce transplantované ledviny a její přežívání v 5letém sledování byla významně nižší u jedinců s urologickou komplikací. IMC vyskytující se zároveň s urologickou komplikací se však nejeví jako významný faktor, který by se podílel na nižší úrovni funkce a zkráceném přežívání štěpu.

Background. Urinary tract infections (UTI) are the most frequent infectious complications after renal transplan- tation (Tx). We tried to analyse whether the urinary tract infection was one of the factors which participated in the lower allograft survival rates and in the reduced allograft function in urologically complicated (UC) patients. Methods and Results. We observed 77 patients after Tx whom 42 had urinary fistula, 32 had urinary tract dilatation a 3 suffered from both complications. They were observed from January 1992 through December 1999. 100 patients without urological complications represented a control group (N). Obtained data was statistically evaluated using t-test, c 2 -test, correlation analysis. Graft and patient survival rates were assessed using the Kaplan-Meier method. We have found that UC patients after Tx had worse renal function compared with patients not suffering from this complications. Using Kaplan-Meier methods we have found that graft survival rate in patients with UC is significantly lower than that in the control group (5-year graft survival 0.6 vs 0.82, p<0.01). On the other hand there were no differences in the 5-year patients survival rate between the followed groups of patients (0.74 vs 0.83). There was no significant correlation between predicted creatinine clearance and followed indicators of UTI – total time of positive urine bacterial cultivation, number of infectious periods and total time of antibiotic therapy. There were no significant differences in graft survival during 5 years between patients with UTI and control group. Conclusions. Our results suggest that patients with UC are at increased risk of urinary tract infection. Our findings are in keeping with the assumption that UTI in patients with UC do not significantly participate in the decreased level of graft function and in the shorter graft survival rates.

• MeSH
• Adult MeSH
• Urinary Tract Infections epidemiology   drug therapy   complications   MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Kidney Diseases epidemiology   etiology   MeSH
• Postoperative Complications epidemiology   etiology   MeSH
• Predictive Value of Tests MeSH
• Graft Survival MeSH
• Aged MeSH
• Kidney Transplantation MeSH
• Kidney Function Tests statistics & numerical data   MeSH
• Check Tag
• Adult MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Male MeSH
• Aged MeSH
• Female MeSH
• Publication type
• Comparative Study MeSH

• MeSH
• Stroke etiology   complications   therapy   MeSH
• Diagnosis, Differential MeSH
• Diuresis MeSH
• Hyponatremia diagnosis   etiology   therapy   MeSH
• Humans MeSH
• Aged MeSH
• Inappropriate ADH Syndrome diagnosis   MeSH
• Kidney Function Tests statistics & numerical data   MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH
• Male MeSH
• Aged MeSH
• Publication type
• Case Reports MeSH

• MeSH
• Acute Kidney Injury diagnosis   epidemiology   MeSH
• Child MeSH
• Cardiac Surgical Procedures adverse effects   MeSH
• Infant MeSH
• Humans MeSH
• Mortality MeSH
• Postoperative Period MeSH
• Child, Preschool MeSH
• Kidney Function Tests statistics & numerical data   MeSH
• Check Tag
• Child MeSH
• Infant MeSH
• Humans MeSH
• Child, Preschool MeSH

V intenzivní péči je relativně málo sledován a využíván efekt diuretik na natriové a vodní hospodářství i jejich vliv na renální metabolismus bikarbonátu. Tato práce se proto zaměřuje téměř výlučně na vliv podávání diuretik na homeostázu sodíku a vody a jejich efekty na acidobazickou rovnováhu. Z hlediska monitorování vnitřního prostředí pomocí funkčních renálních parametrů je podávání diuretik značně invazivní, a proto je studie integrální součástí monitorovacího systému, který vychází z počítačového programu LEDVINA. Autoři této práce monitorovali efekty furosemidu (18 pacientů), hydrochlorothiazidu (8 pacientů), spironolactonu (14 pacientů), acetazolamidu (10 pacientů), amiclaranu (4 pacienti) a manitolu (8 pacientů) u pacientů na resuscitačním oddělení pomocí počítačového programu, který pracuje se 17 vstupními běžně monitorovanými veličinami a 19 výstupy. Benefit studie spočívá v objasnění exaktních mechanismů jejich účinku na renální úrovni a v definici parametrů vhodných ke sledování terapie konkrétním preparátem. Z nich potom vyplývá možnost jejich daleko širšího a správnějšího podávání z homeostatických indikací nebo vhodnost zařazení některých méně používaných diuretik v rámci renoprotektivních režimů. Tomu by neměla rozhodně bránit relativně nízká cena těchto preparátů.

The effect of diuretics upon the natrium and water homeostasis and renal bicarbonate metabolism is seldom monitored and utilized in the intensive care setting. The study deals in detail with the impact of diuretics upon the natrium and water homeostasis and their effects on acid-base balance. The administration of diuretics is enough invasive from the point of view of homeostatic monitoring with the aid of renal function tests. Therefore this study is the integral part of the monitoring system which is based on the use of the computer programme „KIDNEY“. The authors monitored effects of furosemide (18 patients), hydrochlorothiazide (8 patients), spironolactone (14 patients), acetazolamide (10 patients), amiclarane (4 patients) and manitol (8 patients) in critically ill patients using the computer programme working with 17 routinely monitored input values and 19 output parameters. The study attempts to clarify the exact mechanisms of the action of diuretics and to define the parameters available for monitoring and prediction of the effects of the selected agents. The broader and more correct administration of diuretics in homeostatic indications or the inclusion of some of the less used agents into the renoprotectione regimens could result from the study. This could be favoured by the acceptable costs of these agents.

• MeSH
• Acid-Base Equilibrium radiation effects   MeSH
• Diuretics metabolism   urine   therapeutic use   MeSH
• Homeostasis drug effects   MeSH
• Humans MeSH
• Critical Care methods   statistics & numerical data   trends   MeSH
• Water-Electrolyte Imbalance drug therapy   MeSH
• Kidney Function Tests methods   statistics & numerical data   MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH
• Publication type
• Comparative Study MeSH