JavaScript NENÍ povolen !

Farmakoterapie nemocí plic a průdušek prodělává v posledních letech velký rozmach. Terapeutické postupy z posledních 10 let zásadně ovlivňují přístup k mnoha nemocem a často také zásadně mění zdravotní i životní perspektivy pacientů. Předpokladem ovšem je, aby tyto moderní postupy byly akceptovány nejen na několika špičkových pracovištích, ale v celé šíři oboru. Publikace kolektivu autorů vedeného doc. MUDr. Martinou Vašákovou, Ph.D., je unikátní nejen v oblasti respirační medicíny, ale v celé současné české lékařské literatuře. Kniha je skutečným farmakoterapeutickým průvodcem, u každé nozologické jednotky je čtenář zasvěcenými radami a doporučeními veden od volby prvního léku až po léčbu komplikovaných klinických stavů. Text je doplněn přehlednými algoritmy a schématy. Kniha je určena především pneumologům, ale také alergologům, intenzivistům, internistům a praktickým lékařům.

Článek

Srovnání endoskopických a morfologických nálezů u nádorového postižení dechových cest
[Comparison of endoscopic and morphological findings in neoplasms of the respiratory apparatus]

Studia pneumologica et phtiseologica. 2006 ; Roč. 66 (č. 3) : s. 105-110.

ISSN 0371-2222
Medvik
Zdroj

Bronchoskopické vyšetření je jednou ze základních vyšetřovacích metod u každého pacienta s podezřením na bronchogenní karcinom. Pokročilý bronchogenní karcinom představuje konečnou etapu velmi složité buněčné a tkáňové přeměny a diagnostika takto pokročilého nádorového onemocnění většinou nečiní problém. Pro periferní nádory, které nejsou dosažitelné při bronchoskopickém vyšetření, je možno použít více bioptických metod. Pro histologické nebo cytologické vyšetření se užívají abraze, bronchoalveolární laváž, punkce jehlou nebo periferní transbronchiální biopsie pod radiologickou kontrolou. Diagnostická výtěžnost z bronchoskopie u tumorů menších než 2 cm dosahuje 30 % a stoupá na 70 % pro nádory nad 3 cm. Na našem pracovišti jsme od roku 1999 do června 2003 provedli 2 130 bronchoskopických vyšetření pro podezření na nádorové onemocnění dýchacích cest, z toho u 602 nemocných byly známky jasné enďobronchiální patologie ve smyslu tumorózních změn. Typy endobronchiálního postižení jsme rozdělili na tři skupiny: přímé známky nádoru, tlakové nepřímé známky nádoru a kombinace obou změn. Morfologicky se nejčastěji vyskytoval spinocelulární karcinom, z dalších patologických endobronchiálních nálezů převažoval malobuněčný karcinom na druhém místě a adenokarcinom na třetím místě bez ohledu na druh endobronchiálního postižení. Měnilo se jen poměrné zastoupení jednotlivých morfologických typů. Spinocelulární karcinom zaujímal více než polovinu všech nálezů (63 %) u přímých nádorových změn Igranulací, exofytické tkáně), ve skupině pouhých extramurálních tlakových změn spinocelulární karcinom poklesl na 38 % a naopak se zvýšilo zastoupení adenokarcinomu z 5 % na 19 %.

Bronchoscopy is one of the fundamental exploration methods in patients with a suspicion of bronchogenic carcmorna. Advanced bronchogenic carcionoma is the last stage of very complex cellular and tissue transformations and diagnosis of such an advanced tumorous disease is usually quite straightforwad. In peripheral tumours, inaccessible to bronchoscopy, we resort to bioptic methods. For histology or cytology we can use abrasions, bronchoalveolar lavage, needle punctures or peripheral transbronchial biopsies under X-ray control. The diagnostic benefit of bronchoscopy of tumours of 2 cm or less is cca 10 % - this figure may rise to 70 % with tumours exceeding 3 cm. Between 1999 and June 2003 we performed at our department 2 130 bronchoscopies in suspected tumours of the respiratory apparatus - 602 patients presented unmistakable signs of endobronchial pathology in the form of neoplastic transformations. We divided the endobronchial affections into three groups: explicit signs of a tumour, indirect pressure signs of a tumour and a combination of the two changes. The most frequent morphological change was spinocellural carcinoma, then followed small-cell carcinoma, third came adenocarcinoma - regardless of the type of endobronchial affection. Only the proportion of individual morphological types varied. Spinocellular carcinoma represented more than half (63 %) of explicit tumorous changes (granalations, exophytic tissue), in the group of extramural pressure changes spinocellular carcinoma dropped to 38 %, while adenocarcinoma rose from 5 % to 19 %.