In this study, we provide a comprehensive clinical and molecular biological characterization of radiation-induced gliomas (RIG), including a risk assessment for developing gliomas. A cohort of 12 patients who developed RIG 9.5 years (3-31 years) after previous cranial radiotherapy for brain tumors or T-cell acute lymphoblastic leukemia was established. The derived risk of RIG development based on our consecutive cohort of 371 irradiated patients was 1.6% at 10 years and 3.02% at 15 years. Patients with RIG glioma had a dismal prognosis with a median survival of 7.3 months. We described radiology features that might indicate the suspicion of RIG rather than the primary tumor recurrence. Typical molecular features identified by molecular biology examination included the absence of Histon3 mutation, methylation profile of pedHGG-RTK1 and the presence of recurrent PDGFRA amplification and CDKN2A/B deletion. Of the two long-term surviving patients, one had gliomatosis cerebri, and the other had pleomorphic xanthoastrocytoma with BRAF V600E mutation. In summary, our experience highlights the need for tissue diagnostics to allow detailed molecular biological characterization of the tumor, differentiation of the secondary tumor from the recurrence of the primary disease and potentially finding a therapeutic target.
- MeSH
- astrocytom * patologie MeSH
- gliom * genetika radioterapie MeSH
- lidé MeSH
- mutace MeSH
- nádory mozku * genetika radioterapie MeSH
- protoonkogenní proteiny B-Raf genetika MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Cíl: Cílem naší práce bylo zpětné vyhodnocení možné a skutečně dosažené radikality resekcí nízkostupňových gliomů (low-grade glioma; LGG). Dále jsme hodnotili chování definovaných reziduálních tumorů po následující onkologické léčbě u parciálních a subtotálních resekcí. Soubor a metodika: Hodnocení souboru našich 37 pacientů operovaných v letech 2010–2019 na Neurochirurgické klinice Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Anatomické elokventní hranice byly definovány striktně primárním motorickým a zrakovým kortexem (g. precentralis a gyri přilehlé k sulcus calcarinus), vč. jejich drah, dále p. triangularis a p. opercularis dolního frontálního gyru jako expresivní řečové oblasti a strukturami centrálního jádra (central core). Nikoli absolutní elokventní oblastí byl perisylvijský kortex dominantní hemisféry. Parciální resekci jsme definovali jako přítomnost lemu tumoru > 1 cm hodnoceného v T2 vážené MR za 2–4 měsíce po operaci. Subtotální resekce byla definována identicky jako lem reziduálního tumoru ≤ 1 cm. Výsledky: Pro potenciálně možnou radikální (ANO) resekci jsme vyhodnotili v našem souboru celkem 25 pacientů (68 %), a to: 1) 6 pacientů (16 %) s bezpečným odstupem k elokventní oblasti (ANO Safe) – zde jsme dosáhli ve všech případech radikální resekce; 2) 19 pacientů (51 %) vyžadujících dosažení hranice k elokventní oblasti (ANO Risk) – v této skupině jsme dosáhli radikální/subtotální/parciální resekce u 7/6/6 pacientů. Jako nutně parciálně operabilní (NE) jsme vyhodnotili 12 pacientů (32 %), u všech těchto pacientů byla operace skutečně parciální. Reziduum pozitivně reagovalo na onkologickou léčbu v 90 % případů, přičemž nejkratší doba sledování byla 13 měsíců. Vážná komplikace chirurgického výkonu nastala u jedné pacientky (2,7 %). Další komplikace (5,4 %) byly mírné, v jednom případě hemianopsie a v druhém léze suplementární motorické oblasti. Závěr: Definice anatomických hranic LGG a pozice elokventních oblastí korespondují s predikcí rozsahu dosažené resekce. Alfou a omegou úspěchu je však respektování mozkových arterií a žil v operačním poli. Pokud se neurochirurg subjektivně během operace pohybuje na hraně bezpečnosti stran elokventního kortexu a jeho drah a ponechá malé reziduum, je radiochemoterapie po operaci indikována a je účinná.
Aim: The aim of our work was retrospective evaluation of the resection extent of predicted and ongoing low-grade glioma (LGG) surgeries. Furthermore, we evaluated the behavior of defined residual tumors after subsequent oncological treatment in case of partial and subtotal resections. Patients and methods: We evaluated a series of our 37 patients operated on during 2010–2019 at the Department of Neurosurgery, Masaryk Hospital in Ústí nad Labem. The anatomical eloquent boundary lines were strictly defined by the primary motor and visual cortex (g. precentralis and adjacent gyri to the calcarine sulcus), including their tracts, further pars triangularus and pars opercularis of the inferior frontal gyrus as expressive language areas and the structures of the central core. No absolute eloquent region was the perisylvian cortex of the dominant hemisphere. A partial resection we defined as a presence of the tumor layer > 1 cm evaluated on T2 weighted MRI 2–4 months after surgery. Subtotal resection was defined identically as tumor layer less or equal to 1 cm. Results: As potentially possible radically resectable (YES), we evaluated an overall 25 patients (68%) in our series with: 1) six patients (16%) with a safe limit to the eloquent area (YES Safe) – in this instance we reached radical resection in all cases; 2) 19 patients (51%) with the necessity of reaching the border to the specific area (YES Risk) – in this instance we reached radical/subtotal/partial resection in 7/6/6 patients. As necessarily partially resectable (NO), we evaluated 12 patients (32%) and in this instance, we really reached partial resections in all cases. The residual tumor positively reacted to the oncological treatment in 90% of the cases, the shortest period of observation was 13 months. Major complication of the surgery occurred in one case of a female patient (2.7%). The other complications (5.4%) were mild – one case of hemianopsia and one case of a supplementary motor area lesion. Conclusion: The definition of anatomical boundaries of LGG and position of eloquent areas correspond with prediction of the extent of gained resection. However, alpha-omega of success is respecting brain arteries and veins in the surgical field. If a neurosurgeon approaches the margin of safety in an eloquent cortex and its tracts and leaves a small remnant of the tumor during the surgery, radiochemotherapy after surgery is indicated and is effective.
- Klíčová slova
- nízkostupňový difuzní gliom,
- MeSH
- chirurgie operační metody MeSH
- gliom * chirurgie radioterapie MeSH
- klinická studie jako téma MeSH
- lidé MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- MeSH
- astrocytom patologie radioterapie MeSH
- dávka záření MeSH
- glioblastom patologie radioterapie MeSH
- gliom * radioterapie MeSH
- lidé MeSH
- vztah dávky záření a odpovědi MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- MeSH
- analýza přežití MeSH
- chemoradioterapie metody normy MeSH
- dávka záření MeSH
- gliom * farmakoterapie radioterapie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- nádorové biomarkery analýza MeSH
- plánování radioterapie pomocí počítače MeSH
- senioři MeSH
- stupeň nádoru MeSH
- temozolomid aplikace a dávkování farmakologie MeSH
- věk při počátku nemoci MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
Východiska: Optimální léčba low-grade gliomů je stále kontroverzní. K hlavním léčebným metodám patří chirurgie, radioterapie a chemoterapie. Přes pokroky v onkologii stále neznáme ani optimální sekvenci a kombinaci léčebných metod, ani jejich správné načasování. Pořád není jasné, zda temozolomid může nahradit efektivní, ale příliš toxický režim PCV (prokarbazin, lomustin, vinkristin) a zda může být použit v 1. linii léčby místo radioterapie. Na tyto otázky nám možná odpoví zralá data z dalších studií fáze III (CODEL, EORTC 22033-26033). Analýza přežití v korelaci s molekulárními markery (kodelece 1p/19q, mutace genu pro IDH1/2 a metylace promotoru genu pro MGMT) je nezbytná. Obecným problémem všech klinických studií zabývajících se low-grade gliomy je nutnost dlouhodobého sledování pro získání validních dat. Jedná se totiž o pomalu progredující onemocnění. V mezidobí jsou však k dispozici nové léčebné postupy a poznatky ze základního výzkumu a zralá data proběhlých klinických studií jsou tak těžko uplatnitelná v klinické praxi. Příkladem je nedávno publikovaná studie RTOG 9802 hodnotící význam přidání adjuvantní chemoterapie PCV k radioterapii u vysokorizikových pacientů s low-grade gliomy, kde nábor pacientů probíhal před téměř dvěma dekádami. Kvalita života po léčbě u pacientů s pravděpodobným dlouhodobým přežitím je také velmi důležitá a na její zachování je kladen čím dál větší důraz. Cíl: Cílem sdělení je shrnout výsledky z klíčových klinických studií a poukázat na řadu sporných otázek, se kterými se budeme potýkat v běžné klinické praxi. Cílem je také diskutovat tuto problematiku ve světle nově etablovaných molekulárních markerů z nové WHO klasifikace mozkových nádorů.
Background: The optimal treatment for low-grade gliomas remains controversial. Neurosurgery, radiotherapy, and chemotherapy are the main treatment options. Despite advances in oncology, there are still a lot of uncertainties, and the optimal sequences, combinations, and timings of these procedures have not yet been optimized. It is still unclear whether temozolomide can replace effective, but toxic PCV chemotherapy (procarbazine, lomustine, vincristine) and whether temozolomide can be used upfront alone instead of radiotherapy alone. Mature results from phase III trials (CODEL, EORTC 22033-26033) will provide answers to these questions. Correlative analyses of survival data and molecular marker findings (1p/19q codeletion, IDH1/2 mutation, and MGMT promoter methylation status) are essential. Due to slow progressive nature of the disease, all clinical trials with low-grade gliomas are complicated by the need for long-term follow-up to obtain valid mature data, which makes any new treatment procedures or developments in basic research developed during the course of closed clinical trials difficult to apply in daily clinical practice. An example is the recently published RTOG 9802 study evaluating the role of adjuvant PCV in combination with radiotherapy for the treatment of high-risk low-grade glioma patients where the recruitment of patients was initiated almost two decades ago. Health-related quality of life after treatment of patients with expected long-term survival is also very important and its maintenance is currently the focus of considerable interest. Aim: The main objective of the present review is to summarize the results of key clinical trials and highlight controversial issues that could have an impact on future daily practice. Another aim is to discuss these issues in the light of newly established molecular markers from the new 2016 WHO Classification of Tumors of the Central Nervous System.
- Klíčová slova
- temozolamid, low-grade gliomy,
- MeSH
- adjuvantní chemoterapie * metody využití MeSH
- astrocytom farmakoterapie radioterapie MeSH
- gliom * farmakoterapie radioterapie MeSH
- klinická studie jako téma MeSH
- kvalita života MeSH
- lidé MeSH
- prognóza MeSH
- protokoly protinádorové léčby MeSH
- radioterapie využití MeSH
- stupeň nádoru MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Přehledový článek přibližuje a shrnuje problematiku kognitivních funkcí u pacientů s nízkostupňovými gliomy. Gliomy samotné i jejich léčba mají negativní vliv na kognitivní funkce pacientů. Poškození kognitivních funkcí u pacientů s nízkostupňovými gliomy ovlivňuje také kvalitu jejich života, která koreluje s délkou předpokládaného přežití. Jedná se o poměrně novou oblast zkoumání, ale ukazuje se její důležitost, kterou odráží počet publikovaných prací. Hlavním záměrem tohoto článku je přiblížit a zdůraznit danou problematiku a podílet se tak na rozvoji a zkvalitnění odborné péče o pacienty s nízkostupňovými gliomy.
This review summarises the topic of cognitive functions in patients with low-grade gliomas. Gliomas and their treatment have a negative effect on the cognitive functions of these patients. Cognitive functions in patients with low-grade glioma influence also the quality of their life which correlates with life expectancy. This is a relatively new area of research, but the increasing number of published articles shows its relevance. The aim of this review is to introduce and emphasise this topic and contribute to the development of the quality of professional care for patients with low-grade gliomas. Key words: low-grade gliomas – cognitive functions – rehabilitation of cognitive functions – quality of life The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers.
- Klíčová slova
- nízkostupňové gliomy,
- MeSH
- gliom * komplikace radioterapie MeSH
- kognitivní dysfunkce MeSH
- kognitivní poruchy * rehabilitace MeSH
- kvalita života MeSH
- lidé MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- MeSH
- gliom radioterapie terapie MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- nádory mozku terapie MeSH
- předškolní dítě MeSH
- radiochirurgie * ekonomika metody přístrojové vybavení využití MeSH
- terciární zdravotní péče MeSH
- věkové faktory MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- předškolní dítě MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- novinové články MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
Terapie maligních gliomů zaznamenala v posledních desetiletích několik důležitých změn. Byly zavedeny nové operační postupy, vylepšila se technologie radioterapie, bylo zjištěno, že použití chemoterapie u určitých nádorových typů dále zlepšuje efekt léčby. Pokrok zaznamenala také diagnostika. Přesto však nejsou výsledky léčby stále uspokojivé. Přežití pacientů s glioblastomem se za posledních několik desítek let zlepšilo pouze o několik měsíců. Základem léčby maligních gliomů je vždy maximální možná resekce bez funkčních následků. Další onkologická léčba pak závisí na histologické charakteristice, ale také na prognostických a prediktivních faktorech. K hlavním tradičním prognostickým faktorům patří věk, celkový stav pacienta a radikalita operace. Novými prognostickými faktory jsou cytogenetické a molekulární biomarkery, z nichž některé mohou také predikovat odpověď na léčbu.
In recent decades, there have been significant advances in the standard therapy of high-grade gliomas. New surgical procedures were introduced; radiotherapy methods were improved. It was also found that the use of chemotherapy in specific tumor types further improves the treatment effects. Diagnostic procedures developed as well. However, treatment results are still not satisfactory. The survival of patients with glioblastoma improved only by a few months in the last several decades. The mainstay of malignant gliomas treatment is always maximal safe tumor resection as feasible without functional consequences. Additional treatment depends on histology but also prognostic and predictive factors. The main traditional prognostic factors include age, performance status and the extent of resection. Novel prognostic factors are cytogenetic and molecular biomarkers, some of which may also predict response to the treatment.
- MeSH
- adjuvantní chemoradioterapie MeSH
- adjuvantní chemoterapie MeSH
- adjuvantní radioterapie MeSH
- alkylační protinádorové látky terapeutické užití MeSH
- analýza přežití MeSH
- astrocytom * farmakoterapie chirurgie radioterapie MeSH
- biologické markery MeSH
- celková dávka radioterapie MeSH
- chemoradioterapie MeSH
- cytogenetické vyšetření MeSH
- dakarbazin analogy a deriváty terapeutické užití MeSH
- dávka záření MeSH
- glioblastom * farmakoterapie chirurgie radioterapie MeSH
- gliom * farmakoterapie chirurgie radioterapie MeSH
- lidé MeSH
- nádory mozku farmakoterapie chirurgie radioterapie MeSH
- oligodendrogliom farmakoterapie chirurgie radioterapie MeSH
- prognóza MeSH
- temozolomid MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
Gliomy patří mezi nejčastější primární mozkové intraaxiální nádory. Jedná se o širokou skupinu nádorů lišících se svojí typickou lokalizací, věkovou predispozicí, morfologií, stupněm malignity a sklonem k progresi. Na základě WHO klasifikace a gradingu se dělí na dvě základní skupiny: gliomy nízkého stupně malignity (low grade glioma – LGG) a gliomy vysokého stupně malignity (high grade glioma – HGG). Tyto dvě skupiny se mezi sebou značně liší svými biologickými vlastnostmi, a tím i celkovou prognózou pacienta. Mezi základní možnosti jejich terapie patří chirurgická resekce s následnou radioterapií a chemoterapií. Ve sdělení jsou rozebrány možnosti a limitace těchto jednotlivých modalit léčby pro LGG i HGG.
Glioma is a common type of primary brain intraaxial tumors. This is a broad group of tumors that differ in their typical localization, age predisposition, morphology, degree of malignancy and the tendency to progression. On the basis of the WHO classification with grading system are divided into two basic groups: glioma low grade malignancy (low grade glioma – LGG) and glioma high grade of malignancy (high grade glioma – HGG). These two groups in between vary considerably in their biological characteristics and thus the overall prognosis of the patient. Among the basic capabilities of their therapies include surgical resection followed by radiation therapy and chemotherapy. In the article are analyzed the possibilities and limitations of these various modalities of treatment for LGG and HGG.
- MeSH
- adjuvantní chemoterapie metody MeSH
- chemoradioterapie metody MeSH
- dakarbazin analogy a deriváty terapeutické užití MeSH
- gliom * farmakoterapie chirurgie patologie radioterapie MeSH
- lidé MeSH
- nádory mozku * MeSH
- neurochirurgické výkony metody MeSH
- radioterapie metody MeSH
- stupeň nádoru MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
