Východiska: Práce je společným stanoviskem České pneumologické a ftizeologické společnosti ČLS JEP a Společnosti radiační onkologie, biologie a fyziky ČLS JEP a hodnotí současné názory na radioterapii u nemocných s idiopatickou plicní fibrózou (IPF). Radioterapie plicních nádorů je obecně spojena s rizikem postradiační pneumonitidy (PP), u IPF navíc s rizikem zhoršení primárního onemocnění formou akutní exacerbace (AE-IPF). Obě komplikace mohou bezprostředně ohrozit život nemocných. Materiál a metody: Po vyhodnocení dostupné literatury o jednotlivých modalitách radioterapie lze konstatovat, že konvenční radioterapie zvláště u objemnějších tumorů není doporučována. Je zatížena rizikem rozvoje AE-IPF až v 30 %. Tato komplikace vedla k úmrtí až u 83 % nemocných do 3 měsíců od zahájení léčby karcinomu plic. Fatální PP se vyskytovala nejčastěji v intervalu 2 měsíce od radioterapie. U IPF s časnými stadii nemalobuněčného karcinomu plic (non-small cell lung cancer – NSCLC) je možno zvážit stereotaktické ozáření (stereotactic body radiation therapy – SBRT). Malobuněčný karcinom by měl být léčen chemoterapií. Jsou popsány případy vzniku závažné exacerbace subklinické IPF po SBRT i při minimálních známkách předchozího intersticiálního postižení. PP stupně 2 byla popsána až v 50 % případů, pokud byly před radioterapií prokázány jakékoli intersticiální změny na CT plic. V rámci paliativní radioterapie lze výjimečně uvažovat o zevním ozáření při postižení hlavních bronchů. Podobná situace je s brachyradioterapií, kterou lze aplikovat v indikovaných případech bronchiální stenózy. Výsledky: Jakákoli přítomnost intersticiálních změn je rizikem fatální PP a AE-IPF. Tento závěr podporuje i fakt, že v tuto chvíli neexistují jednoznačné limity dávek pro ozařování plicních karcinomů u IPF, a to ať již v případě využití radioterapie s konvenční frakcionací, či SBRT. Spolehlivé prediktivní faktory plicního postižení také neexistují. V některých studiích byla PP častější u vysokého CRP a LDH, u PS 2 a u rozsahu intersticiálních změn nad 10 %. Léčba závisí na závažnosti postižení. U závažnějších forem se podávají kortikosteroidy, antibiotika a oxygenoterapie. Často je potřebná ventilační podpora. Závěr: K radioterapii u nemocných s IPF a výskytem karcinomu plic nebo jiných hrudních nádorů je nutno přistupovat vždy individuálně podle lokálního nálezu, plicních funkcí, celkového stavu nemocného a předpokládané prognózy základního onemocnění. Vlastní rozhodnutí by mělo vzít v úvahu možný přínos i rizika a mělo by probíhat na multidisciplinárním týmu za přítomnosti plicního lékaře, klinického a radiačního onkologa. Vždy je vhodné řádně léčbu prodiskutovat s pacientem a informování doložit formou informovaného souhlasu nemocného.
Background: This article is a joint statement of the Czech Pneumological and Physiological Society and the Czech Society for Radiation Oncology, Biology and Physics, and reviews current opinions on radiotherapy in patients with idiopathic pulmonary fibrosis (IPF). In general, radiotherapy of lung tumours is associated with risk of radiation pneumonitis (RP); moreover, IPF may be complicated by acute exacerbations (AE-IPF). Both complications may immediately threaten patients’ lives. Material and Methods: Assessment of individual radiotherapy modalities has shown that conventional radiotherapy is not appropriate, especially in large tumours. Up to 30% of patients are at risk of developing AE-IPF. As a result, as many as 83% of patients die within 3 months of initiation of lung cancer treatment. Fatal RP is most commonly observed within 2 months of radiotherapy. In IPF accompanied by early-stage non-small cell lung cancer (NSCLC), stereotactic body radiation therapy (SBRT) may be considered. NSCLC should be treated with chemotherapy. Several cases report severe exacerbations of subclinical IPF after SBRT even with minimal signs of previous interstitial involvement. Grade 2 RP has been reported in up to 50% of cases with any level of interstitial change detected by lung CT prior to radiotherapy. In palliative radiotherapy, external radiation may be considered as an exception if the main bronchi are involved. Similarly, brachytherapy may be indicated for certain cases of bronchial stenosis. Results: The presence of any level of interstitial change suggests a risk for fatal RP and AE-IPF. This is also supported by the fact that, at the present time, there are no dose limitations for radiation therapy of lung cancer in IPF, irrespective of whether conventional fractionated radiotherapy or SBRT is used. Moreover, there are no reliable predictive factors for lung involvement. In some studies, RP was more frequently associated with high CRP and LDH levels, PS 2 and interstitial changes of 10% or more. Treatment depends on the severity of the involvement. In more severe forms, corticosteroids, antibiotics and oxygen therapy should be administered. Ventilation support is often needed. Conclusion: Radiotherapy for patients with IPF and lung cancer or other chest tumours requires an individual approach depending on the local findings, the patient’s lung function and general condition, and the prognosis of the primary disease. Decision-making should take into consideration potential benefits and risks, and be carried out by a multidisciplinary team comprising a pulmonologist and clinical and radiation oncologists. Treatment should always be thoroughly discussed with the patient signing an informed consent form.
Cíl: Porovnání radiační zátěže a obrazové kvality při HRCT plic mezi třemi přístroji v jedné nemocnici. Metodika: Retrospektivně bylo zhodnoceno 3 x 50 náhodně vybraných pacientů, kteří podstoupili HRCT plic na třech různých přístrojích (Somatom Definition AS [SD], Somatom Emotion [SE], Brilliance iCT [iCT]) v rámci jedné nemocnice. Rekonstrukce byly provedeny standardně s použitím měkkotkáňového (mediastinálního) algoritmu a algoritmu s vysokým prostorovým rozlišením (HRCT). Obrazová kvalita byla měřena jako směrodatná odchylka denzity v trachee, levé síni, aortě a hodnocena na čtyřstupňové Likertově škále. Podle naměřených hodnot efektivního průměru pacientů byl vytvořen fantom, který byl zobrazen s pěti úrovněmi proudu na rentgence. Výsledky: Obrazová kvalita vyjádřená jako směrodatná odchylka denzity v zájmové oblasti byla v mediastinální rekonstrukci významně lepší u přístroje SD oproti SE (p = 0,0060), rozdíl v subjektivním hodnocení na čtyřstupňové škále významný nebyl (p = 0,11). V HRCT rekonstrukci byla směrodatná odchylka denzity významně nižší u přístroje iCT oproti SD (p = 0,0003), avšak obrazová kvalita byla subjektivně hodnocena o třetinu stupně hůře (p = 0,028). Průměrná radiační zátěž z vyšetření byla na přístroji SD 2,6násobná a na SE l,9násobná v porovnání siCT(p< 0,0001). Závěr: V práci jsme ukázali významný rozdíl v radiační zátěži při HRCT vyšetření plic na různých přístrojích v jedné nemocnici. Mezi přístroji s největším rozdílem byl minimální rozdíl v subjektivním hodnocení obrazové kvality HRCT, což je nejspíše dáno optimalizací vyšetření a zvyklostmi.
Aim: To compare radiation dose and image quality in HRCT of the lung among three scanners in a single institution. Methods: HRCTs of the lung of fifty randomly selected patients per scanner in a single institution (Somatom Definition AS [SD], Somatom Emotion [SE], Brilliance iCT [iCT]) were evaluated. Reconstructions were performed with a standard soft-tissue (mediastinal) and high-resolution (HRCT) reconstruction algorithms. The image quality was measured as a standard deviation of the density in the trachea, left atrium, and aorta and evaluated on a four-point Likert scale. A phantom, that was constructed according to the real patient data, was scanned with five different levels of the tube current. Results: In the soft-tissue reconstruction, the image quality expressed as standard deviation of density was significantly better in the SD compared to SE (p = 0.0060) and there was no difference in subjective ratings of the image quality (p = 0.11). In HRCT reconstruction, the image quality was significantly better in iCT compared to SD (p = 0.0003) but the ratings were worse by a third of a point (p = 0.028). The average radiation dose estimate was 2.6 times (SD) and 1.9 times (SE) higher compared to iCT (p < 0.0001). Conclusion: A significant difference in radiation dose estimate in HRCT of the lung among three different scanners was demonstrated. Between the two scanners with the highest and the lowest radiation dose, only a minimal difference in subjective evaluation of image quality was found, which is probably due to optimization and established practice.
- Klíčová slova
- radiační zátěž, iterativní rekonstrukce,
- MeSH
- algoritmy MeSH
- dávka záření * MeSH
- hrudník * anatomie a histologie účinky záření MeSH
- interpretace statistických dat MeSH
- lidé MeSH
- mediastinum * anatomie a histologie radiografie účinky záření MeSH
- nemocnice zásobování a distribuce MeSH
- plíce * anatomie a histologie radiografie účinky záření MeSH
- radiologie metody pracovní síly přístrojové vybavení statistika a číselné údaje MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- statistika jako téma MeSH
- tomografie emisní počítačová * klasifikace metody škodlivé účinky MeSH
- výběr pacientů MeSH
- vylepšení obrazu MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Purpose: The purpose of our study is to examine the effect of acetyl-L-carnitine (ALC) pretreatment on radiation pneumonitis and L-arginine-nitric oxide (NO) metabolic pathway after local chest irradiation. Materials and methods: Female Wistar rats were pretreated with either phosphate buffer saline or ALC and locally irradiated by a dose of 15 Gy onto the chest. Samples were collected 7 weeks after irradiation. Exhaled NO was monitored using chemiluminiscence method. In plasma and bronchoalveolar lavage (BAL) fluid, nitrite/nitrate (NOx) and malondialdehyde were measured by high-performance liquid chromatography. Total protein concentration was assayed colorimetrically. In lungs, inducible and endothelial nitric oxide synthase (iNOS, eNOS), arginase (Arg) I and II, cationic amino acid transporter (CAT) 1, 2 and 3 relative mRNA expression were measured by RT-PCR. Expression of Arg I and II was also evaluated by Western blot. Histochemical analysis was used to measure air/tissue ratio and neutrophil infiltration. Results:ALC pretreatment increased survival rate of irradiated rats. It also decreased NOx concentration in BAL, while in lungs, we observed increased air/tissue ratio, reduced neutrophil infiltration, decreased CAT 1 and CAT 3 mRNA expression, and reduced Arg I and Arg II expression. Conclusions:ALC pretreatment improves clinical prognosis and seems to reduce intensity of post-radiation changes on a molecular and microscopic level.
- MeSH
- acylkarnitin * aplikace a dávkování farmakologie MeSH
- arginin * metabolismus účinky záření MeSH
- bronchoalveolární lavážní tekutina chemie MeSH
- dechové testy metody MeSH
- hrudník účinky záření MeSH
- modely nemocí na zvířatech MeSH
- oxid dusnatý metabolismus účinky záření MeSH
- plíce * účinky záření MeSH
- potkani Wistar MeSH
- radiační pneumonitida farmakoterapie MeSH
- radioprotektivní látky * aplikace a dávkování MeSH
- Check Tag
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
Lymphocytes are among the most radiosensitive cells. After exposure of the organism to ionizing radiation, they promptly die by apoptosis at a rate proportional to the dose received. Because of this, they are frequently used in biodosimetry. We demonstrated that one hour after whole-body irradiation of rats, histone H2AX in the lymphocyte nuclei was quickly phosphorylated on serine 139, the phosphorylation process being directly dependent on the gamma radiation dose. In the work presented here, we studied the kinetics of lymphocyte depletion in the peripheral blood and phosphorylation of histone H2AX in the peripheral blood lymphocytes after local (thoracic) irradiation of rats. Twenty-four hours after whole-body irradiation of the rats at a dose of 5 Gy, the lymphocyte count declined to almost zero values, whereas after local irradiation of the thorax area, the counts of lymphocytes in the peripheral blood remained unaltered. The authors employed two methods (flow-cytometric and microscopic) for the gammaH2AX determination in the peripheral blood lymphocytes, 1 h after thoracic irradiation of rats. Flow cytometry revealed a dose dependence on the increase in gammaH2AX in a dose range of 10-30 Gy. The microscopic method was more sensitive in the case of lower radiation doses, the dependence on the dose being obvious from a dose as low as 5 Gy. The methods are able, in the dose range 5-30 Gy, to differentiate between the type of irradiation, i.e. the whole-body or local.
- MeSH
- apoptóza účinky léků účinky záření MeSH
- buněčné jádro účinky záření MeSH
- celotělové ozáření škodlivé účinky MeSH
- financování organizované MeSH
- fosforylace účinky záření MeSH
- histony účinky záření MeSH
- hrudník cytologie účinky záření MeSH
- imunochemie metody MeSH
- leukocyty mononukleární účinky záření MeSH
- lymfocyty účinky léků účinky záření MeSH
- potkani Wistar MeSH
- průtoková cytometrie využití MeSH
- radiometrie využití MeSH
- statistika jako téma MeSH
- zvířata MeSH
- Check Tag
- ženské pohlaví MeSH
- zvířata MeSH
