JavaScript NENÍ povolen !

Rozšíření používání transplantací kmenových buněk krvetvorby u starších nemocných nebo pacientů s komorbiditami či orgánovými dysfunkcemi umožnily pokroky v transplantačních technologiích. Nejvýznamnější změnou, zavedenou do klinické praxe právě před deseti tety, bylo opuštění dogmatu o nutné předtransptantačni myeioablaci a zavedení do praxe tzv. předtransplantační přípravy s redukovanou intenzitou (reduced intensity conditioning). Jedná se o strategie používající méně intenzívní předtransplantační režimy, které bez potencionálně smrtelných efektů intenzívní myeloablativní předtransplantační přípravy zajistí dostatečnou imunosupresi i minimální protinádorové působení. V současnosti se pod tímto termínem skrývá směs rozličných protokolů, lišících se intenzitou, spektrem protinádorové aktivity i toxicity (majících rozdílný antitumorózní efekt či toxické působení na kostní dřeň či lymfatickou tkáň). Nový postup umožnil provádění transplantací i u pacientů, u nichž by normálně nebyla tato metoda vůbec zvažována. V článku je podán přehled pokroků, problémů i komplikací. První provedené analýzy skutečně prokázaly lepší výsledky než tradiční myeloablativní postupy u selektovaných nemocných. K dalšímu vylepšení výsledků by mohl vést lepší výběr moderních, cílených a méně toxických léku, vylepšená podpůrná terapie, lepší stratifikace nemocných, optimální výběr dárců, efektivnější profylaxe a léčba nemoci z reakce štěpu proti hostiteli atd.

MeSH
komorbidita MeSH
lidé MeSH
myeloablativní agonisté ekonomika klasifikace terapeutické užití MeSH
příprava pacienta k transplantaci metody trendy MeSH
senioři MeSH
transplantace hematopoetických kmenových buněk klasifikace trendy využití MeSH
Check Tag
lidé MeSH
senioři MeSH

Článek

Chronická B-lymfocytární leukemie. Část V. Transplantace krvetvorných buněk
[B-cell chronic lymphocytic leukemia. Part V. Stem cell transplantation]

Transfuze a hematologie dnes. 2007 ; Roč. 13 (č. 3) : s. 100-105.

ISSN 1213-5763
Medvik
Zdroj

Navzdory současným léčebným pokrokům chronická B-lymfocytární leukemie (B-CLL) představuje onemocnění dodnes nevyléčitelné standardní terapií. Prvotní výsledky autologních transplantací krvetvorných kmenových buněk ukazovaly, že značná část pacientů zůstává roky bez známek choroby, což vyvolávalo naději na jejich možné vyléčení. Dlouhodobé sledování však tento optimismus nepotvrdilo, když prokázalo postupný a systematický pokles křivek přežití bez známek relapsu choroby. První výsledky alogenních transplantací krvetvorných kmenových buněk s myeloablativním přípravným režimem nebyly úspěšné, a to především díky vysoké potransplantační úmrtnosti. Navzdory tomu bylo prokázáno, že u řady relabujících a chemorefrakterních nemocných může tento postup navodit dlouhodobou remisi a dokonce je vyléčit. Praktické použití alogenních transplantací s redukovanou intenzitou přípravného režimu (RIC) snížilo časnou transplantační mortalitu. Tento léčebný přístup vychází z poznání, že hlavním antileukemickým faktorem alogenní transplantace je reakce štěpu proti leukemii a ne chemo- nebo radioterapie. Na druhé straně je třeba zdůraznit, že výsledky alogenních transplantací po RIC musí být zhodnoceny z dlouhodobého hlediska, protože zatím není přesvědčivě dokumentována incidence a vliv chronické reakce štěpu proti hostiteli a trvalá kontrola, resp. eradikace leukemického klonu.

Despite recent therapeutic advances B-cell chronic lymphocytic leukemia (B-CLL) still represents an incurable disease with standard therapy. Early results of autologous stem cell transplantation (ASCT) suggested a significant proportion of patients remained disease-free for years, raising the possibility of cure. However, recent studies have shown no evidence of a plateau in the disease-free curves indicating incurability of B-CLL with ASCT. Initial results of allogeneic stem cell transplantation (allo-SCT) with myeloablative conditioning were disappointing due to the high transplant-related mortality, but led to long-term remission and possible cure in a significant proportion of relapsing and refractory patients. The availability of reduced-intensity conditioning (RIC) has resulted in increased use of allo-SCT and decreased early transplant-related mortality. In this setting the majority of anti-leukemia effect results from the graft-versus-leukemia reaction and not from the chemo- or radiotherapy. It should be point out that it remains too early to determine the long-term results of RIC allo-SCT with regard to morbidity of chronic graft-versus-host disease and disease control.