Problém. Osoby s ADHD (Attention deficit hyperactivity disorder) vykazují řadu deficitů v oblasti exekutivních funkcí, které souvisí mimo jiné i s obtížemi ve vnímání času. Nedostatky v časové percepci byly prokázány u dětí i dospělých s ADHD. Vnímání času je obvykle měřeno kvantitativními metodami na velmi krátkých časových intervalech, které nesouvisí s uplatněním v každodenním životě. Metoda. Prezentovaná studie se smíšeným designem se proto zaměřuje na vnímání času v krátkých i dlouhých časových intervalech v kontextu vlastního reálného života zkoumaných osob. Studie prezentuje výsledky analýzy rozhovorů s 20 dospělými osobami s různou úrovní symptomů ADHD, které zahrnovaly 1) techniku čáry života a na ni navazující narativní rozhovor o významných událostech života a vnímání jejich časové souslednosti a 2) rozhovor o zvládání krátké zátěže s důrazem na subjektivní efektivitu copingových strategií. Tito respondenti byli vybráni na základě výsledků dotazníku ASRS měřící míru symptomatologie ADHD. Výsledky kvalitativní části byly srovnávány se zjištěními z kvantitativní analýzy vývoje scénáře situace obsahující motivační konflikt (N = 1518). Výsledky. Výsledky ukázaly, že osoby s projevy ADHD ve srovnání s kontrolní skupinou v oblasti řešení životních situací souvisejících s časem volí častěji méně adaptivní řešení. Přesto ve vlastním životě byla většina z osob schopna uvést konkrétní copingové postupy, které se jim při zvládání zátěže osvědčují. Odlišnost však existovala s ohledem na míru kompenzovaných projevů ADHD. Jako osvědčený postup byla nejčastěji uváděna externí strukturace zátěžových aktivit (např. za pomocí grafické vizualizace).

Objectives. People with ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) show a number of executive function deficits which are related, among other things, to difficulties in perceiving time. Deficiencies in time perception have been demonstrated in children and adults with ADHD. Perception of time is usually measured by quantitative methods at very short time intervals, which are not related to the application in everyday life. Methods. The presented mix-methods study, therefore, focuses on the perception of time in short and long intervals in the context of the actual real life of the subjects. The study presents the results of an analysis of interviews with 20 adults with varying levels of ADHD symptoms, which included 1) a life line technique and a follow-up narrative interview about significant life events and perceptions of their time sequence, and 2) a short stress management interview and subjective efficiency of coping strategies. The respondents were chosen based on their results in the ASRS questionnaire which measures the severity of ADHD symptomatology. The results of the qualitative part were compared with the findings from the quantitative analysis of the development of the scenario of a situation containing a motivational conflict (N = 1518). Results. The results showed that people with ADHD, compared to the control group, more often choose less adaptive solutions in the field of time-related life situations. Nevertheless, in their own lives, most of them were able to state specific procedures that work for them while coping with the burden of ADHD. However, there was a difference in the extent of ADHD symptomatology compensation. External structuring of stress activities (through graphic visualization, e.g.) was most often cited as the best practice.

Cíl. Škála Chronic Pain Acceptance Questionnaire (20položková verze) měřící přijetí chronické bolesti byla adaptována k měření přijetí obecných chronických obtíží pacientů klinických zařízení: Chronic Pain Acceptance Questionnaire – Symptoms. Tato studie popisuje českou adaptaci plné a zkrácené (CPAQ-S) verze škály. Vzorek. Finální vzorek sestával z 368 pacientů (71 % žen) ze sedmi klinických zařízení v České republice. Hypotézy. Předpokládaná dvoufaktorová struktura (Zapojení do aktivit navzdory bolesti a Ochota snášet symptomy) byla testována společně s dalšími teoreticky relevantními modely. Statistické analýzy. Byla použita ordinální konfirmační a následná explorační faktorová analýza. Výsledky. Žádný z testovaných faktorových modelů CPAQ-S-20 nebyl podpořen daty. Využití explorační faktorové analýzy nepřineslo žádnou přidanou informační hodnotu. Empiricky odvozená osmipoložková verze škály (CPAQ-S-8) byla charakterizována poměrně dobrými psychometrickými vlastnostmi i po zachování očekávané dvoufaktorové struktury tj., Zapojení do aktivit navzdory bolesti a Ochota snášet symptomy. Limity. Zatímco heterogenitu vzorku je možné vnímat jako silnou stránku studie, heterogenita různých typů obtíží, jimiž pacienti ve vzorku trpěli, mohla způsobit neuspokojivé fungování škály.

Objective. The Chronic Pain Acceptance Questionnaire – Symptoms (CPAQ-S, 20 items) measures patients’ acceptance of their symptoms. The questionnaire was created by reframing the Chronic Pain Acceptance Questionnaire-20 (CPAQ-20). This study describes the Czech validation of the full and short CPAQ-S forms. Sample and settings. The final sample consisted of 368 patients (71% female) recruited at seven clinical sites in the Czech Republic. Hypotheses. A hypothesized two-dimensional factor structure (Activity Engagement and Symptom Willingness) was tested together with other theoretically relevant factor solutions. Statistical analyses. An ordinal confirmatory and exploratory factor analysis were employed. Results. None of the theory-driven factor structures were confirmed in the CPAQ-S-20, and exploratory factor analysis did not yield any satisfactory factor solution. However, an eight-item version (CPAQ-S-8) was derived based on the factor analysis that was characterized by good psychometric properties even when retaining important facets of the expected two-factor structure (i.e., Activity Engagement and Symptom Willingness). Limitations. While the sample heterogeneity was conceived as a strength of the study, an underlying noninvariance across different types of complaints could have caused unsatisfactory functioning of the scale.

Cíle. Neuropsychologické testy sledují v různé míře řadu kognitivních funkcí. Faktorové struktury různých neuropsychologických baterií a jejich analýzy tak vykazují jak podobnosti, tak rozdíly. Studie zkoumá českou komplexní neuropsychologickou baterii pro SuperAgery (starší osoby s vynikajícími kognitivními schopnostmi) z průřezového a longitudinálního hlediska s ohledem na její faktorovou strukturu a její stabilitu v čase. Soubor. Soubor tvořilo 361 zdravých starších osob (ve věku 60–94 let), které byly v letech 2012 a 2015 hodnoceny pomocí baterie kognitivních testů. Statistické analýzy. Data byla analyzována konfirmační faktorovou analýzou a analýzou invariance v čase s využitím několika konkurenčních modelů kognice založených na teoriích vycházejících z předchozích studií a sestávajících z 1-5 faktorů. Výsledky. Výsledky ukazují, že nejlepší model seskládá ze čtyř faktorů: verbální paměť, pozornost/pracovní paměť, exekutivní funkce a jazyk. Tento model kognice byl také nejstabilnější. Model odráží kognitivní funkce zdravých seniorů a zdůrazňuje potřebu identifikovat SuperAgery na základě výkonu ve více kognitivních oblastech. Autoři navrhují, aby tyto čtyři domény byly brány v úvahu při identifikaci SuperAgerů a aby porovnávání konkurenčních modelů bylo standardním postupem v budoucích studiích. Omezení. Ve studii nebyly zastoupeny faktory vizuálně-prostorové funkce nebo neverbální paměti s příslušnými testy. Vzorek tvořili zdraví starší dospělí.

Objectives. Neuropsychological tests employ several cognitive functions to a different extent. Thus, factor structures of various neuropsychological batteries and their analyses show both similarities and discrepancies. The study explores the Czech comprehensive neuropsychological battery for SuperAgers (older people with excellent cognition) from the cross-sectional and longitudinal point of view in respect to its factor structure and its stability over time. Sample and settings. The study sample consisted of 361 healthy older adults (age 60–94) assessed in the years 2012 and 2015 with cognitive tests battery. Statistical analyses. Data were analyzed with confirmatory factor and invariance analyses over time using multiple competing theory-driven models of cognition based on previous studies consisting of 1–5 factors. Results. The results show that the best fitting model consists of four factors: verbal memory, attention/working memory, executive functions, and language. The results also suggest that the four factorial structure of cognition in healthy older people was the most stable. This reflects their cognitive functioning and highlights the need to identify the SuperAgers on the basis of performance in multiple cognitive domains. The authors propose that these four domains should be taken into account for identifying SuperAgers and that comparing competing models should be a standard procedure in future studies. Limitations. The visuospatial or nonverbal memory factors were not represented in our study with relevant tests. Our sample consisted of healthy older adults.

Péče o pacienty se závažným duševním onemocněním (SMI) se často zužuje na léčbu biologických příznaků nemoci, zatímco ostatní psychosociální faktory podporující duševní zdraví jsou často opomíjeny. Jedním z těchto faktorů ovlivňujících průběh léčby, komplianci, sebepojetí pacienta a motivaci k léčbě, je rodičovství. Prvním krokem k obrácení pozornosti k této problematice je uvědomění si míry prevalence dětí žijících s rodičem se SMI a míry prevalence rodičovství mezi pacienty se SMI. Cílem tohoto přehledu je hodnotit metodologické přístupy využívané k měření prevalence, míru prevalence rodičovství, počet dětí žijících s rodičem se SMI a sociodemografické charakteristiky těchto rodin. V databázi EBSCO Discovery bylo v prosinci 2021 vyhledáno celkem 1 156 záznamů, výběrová kritéria splnilo patnáct publikovaných studií, které byly zařazeny do přehledu. Studie využívaly různé přístupy k měření prevalence ̶ epidemiologický přístup, přístup založený na cenzu, design, v němž byla analyzována data z národních registrů, nebo průřezové studie v klinické populaci. Devět studií zkoumalo prevalenci rodičovství u pacientů s duševním onemocněním a šest studií kvantifikovalo počet dětí žijících s rodičem s duševním onemocněním. Rodiče tvořili 1/3 klientů psychiatrických zařízení a 1 až 2 děti z 10 mají rodiče s duševním onemocněním. Rodiče se SMI se potýkají s nižším vzděláním, nižší zaměstnaností, nižšími příjmy, vyšší mírou komorbidního užívání návykových látek a vyšší mírou samoživitelství. Cílem přehledu není dát definitivní odpověď na otázku prevalence, ale spíše poukázat na to, že dětí žijících s rodičem s psychiatrickou poruchou není zanedbatelné množství.

The care of patients with severe mental illness (SMI) is often narrowed down to the treatment of biological symptoms of the disease, whilst other psychosocial factors supporting mental health are often neglected. One of these factors influencing disease progression, compliance, self-concept, and motivation for treatment is parenthood. The first step to turning attention to this issue is to be aware of the prevalence of children living with a parent with SMI and the prevalence of parenting among SMI patients. This review aims to assess the current state of knowledge regarding methodological approaches, the prevalence rates of parenthood, the number of children living with a parent with SMI, and the sociodemographic characteristics of these families. A total of 1,156 records were retrieved from EBSCO Discovery in December 2021, and fifteen published studies addressed the review questions. The studies took various approaches to measure prevalence ̶ an epidemiological approach, a census approach, a design in which data from national registries were analysed, or cross-sectional studies in a clinical population. Nine studies investigated the prevalence of parenthood among patients with SMI, and six studies quantified the number of children living with a parent with mental illness. 1/3 of mental health service clients were parents, and 1 to 2 children out of 10 have a parent with mental illness. Parents with SMI face lower education, lower employment, lower income, higher rates of comorbid substance abuse, and higher rates of single parenthood. The aim of the review is not to give a definitive answer to the question of prevalence as much as to point out that there is not a marginal number of children living with a parent with a psychiatric disorder.

Problém. Jedním z klíčových prvků přispívajících k dlouhodobému trvání případů šikany je absence empatie k šikanovaným spolužákům. Absence kognitivní složky empatie se vyznačuje neschopností či neochotou spolužáků porozumět emocím a situaci šikanovaných žáků. Pojí se s procesy morálního vyvazování, včetně dehumanizace, při níž přestávají být spolužáci vnímaví k utrpení oběti. Důležitou otázkou je, jak velká část šikanovaných žáků získává empatii od svých spolužáků a zda tato empatie souvisí s charakteristikami šikanovaných žáků. Soubor a metoda. Studie zkoumala u žáků sedmých ročníků (n = 190) vztah mezi viktimizací (na základě sebeposouzení) a kognitivní empatií získanou od spolužáků (vrstevnickou nominací žáků, kteří se mezi ostatními necítí dobře či se k nim ostatní chovají nespravedlivě). Pomocí binární logistické regrese sledovala tento vztah při kontrole skupinového statusu, pohlaví a soucitu šikanovaného žáka. Výsledky. Spolužáci empatizují přibližně s polovinou obětí ve svých třídách. Frekvence viktimizace slabě pozitivně koreluje s mírou získané empatie od spolužáků. Podle výsledků binární logistické regrese predikuje nadprůměrnou míru empatie od spolužáků zkušenost s viktimizací a nízký skupinový status. Nadprůměrnou empatii spolužáků také častěji získávají chlapci. Vzhledem k tomu, že šikanované žáky, jejichž utrpení a obtížnou pozici spolužáci přehlížejí, lze považovat za nejohroženější oběti s potenciálními psychickými a sociálními následky, z intervenčního hlediska se jeví jako užitečné sledovat vedle existujících diagnostických kritérií i empatii spolužáků vůči konkrétním šikanovaným žákům. Limity. Výsledky studie mohou být omezeny příležitostným výběrem, nízkým počtem častěji šikanovaných žáků a průřezovým výzkumným designem.

Problem. A lack of empathy toward victimized students belongs to the key factors that fuel longterm bullying cases. The absence of cognitive empathy toward victims is characterized by the inability or unwillingness of classmates to understand the emotions and the situation of victimized students. It relates to moral disengagement processes, including dehumanizing disregard to the harm of the victims. Sample and methods. The study examined the association between victimization by bullying (assessed using self-reports) and cognitive empathy received from classmates (measured by peer nominations for students who do not feel well among others or others treat them unfairly) in seventh graders (n=190). Binary logistic regression was used to analyze the association when controlling for the effects of peer status, gender, and sympathy of victimized students. Results. Students feel cognitive empathy for approximately half of the victims in their classrooms and cognitive empathy had a weak positive correlation with victimization frequency. Binary logistic regression showed that above-average cognitive empathy received from classmates is more likely in victims, students with low peer status, and male students. Because victimized students whose harm and difficult plight are overlooked by classmates have been considered victims most susceptible to psychological and social maladjustment, intervention efforts could benefit from tracing not only the established diagnostic criteria but also cognitive empathy received from the side of classmates. Limitations. The findings may be limited by using a cross-sectional design and working with a convenience and relatively small sample (with a limited number of victims).

So far, only a limited number of representative studies have been conducted on exposure to sexually explicit media in women. Existing research tends to focus on men, who form the majority of users of sexually explicit materials. This research aimed at the identification of categories of sexually explicit videos sought by adult women in the Czech and Slovak Republics and the examination of variables associated with overall frequency of use of sexually explicit media. A stratified sample of Czech (N=400) and Slovak (N=413) women who confirmed the use of sexually explicit materials and were aged between 18–76 completed an online questionnaire through online panels of respondents. Participants reported the overall frequency of sexually explicit materials sought and its related measures. Using linear regression, authors tested associations between the frequency of sexually explicit videos sought and sociodemographic data, variables related to sexual behaviour, and lifetime experience with sexually explicit videos. Results showed a high prevalence of seeking sexually explicit videos that depict normative heterosexual and female homosexual activities. No significant differences were found between the Czech and Slovak samples in searching for particular sexually explicit content. Authors found that younger age, higher frequency of masturbation, and higher sociosexual attitude score (measured by SOI-R) predict a higher frequency of searches for sexually explicit videos in both samples. This is the first empirical investigation of sexually explicit video content sought by women in the Czech and Slovak Republics. The findings suggest that there is a high prevalence of sexually explicit materials use in women in both countries (Czech Republic = 60.4% vs. Slovak Republic = 62%), but further investigation is necessary to assess the impact of sexually explicit materials exposure on women.

Cieľom článku je prehľad skúmania konceptualizovania dôchodku v sociálnych vedách a poukázanie na dôležitosť tohto skúmania, najmä u ľudí, ktorí do dôchodku prechádzajú. Koncepty dôchodku vyjadrujú možnosti identít, aktivít a životného štýlu dôchodcov. Predstavujú očakávania a normy dôchodcovského života. So zmenami inštitucionálneho usporiadania dôchodku sa menia socio-kultúrne diskurzy dôchodku, a tým aj koncepty dôchodku u jednotlivcov. Vytvorenie novej identity a štýlu života na dôchodku je komplikovanejšie ako predtým. Predtým ostré oddelenie práce a dôchodku prinášalo len otázku konceptualizácie životného štýlu na dôchodku. Súčasné rozmazávanie hraníc práce a dôchodku prináša novú konceptualizáciu tranzície do dôchodku. Novovznikajúce koncepty odrážajú súčasnú viacznačnosť a dokonca aj spochybňovanie tradičného usporiadania dôchodku. Článok najskôr uvádza zmeny v kultúrnych kódoch, ktoré koncentrovane označujú túto etapu života. Kým reziduálnym kódom dôchodku bola „klinika“, súčasným dominantným kódom „okružná plavba“, novovznikajúcim kódom dôchodku je „výlet“ ako otvorená cesta, nad ktorou má kontrolu cestujúci. Článok ďalej uvádza výskumy zobrazovania dôchodku v médiách v rôznych kultúrach. Tieto odrážajú, ako sa na dôchodcov pozerá spoločnosť, ovplyvňujú, ako k nim spoločnosť pristupuje, a zároveň spolu-formujú identitu budúcich a súčasných dôchodcov. Ťažisko článku je v prehľade skúmaní individuálnych konceptualizácií dôchodku. Tieto sa postupne vyvíjali od prvých „klasických“ konceptov dôchodku cez ich overovanie a kvantitatívne skúmania až ku kvalitatívnym štúdiám o zložitosti konceptov a utvárania zmyslu dôchodku u jednotlivcov. Záver článku konštatuje, že výskumov o konceptualizácii dôchodku nie je veľký počet, ale tie uskutočnené poukazujú na dôležitosť skúmania konceptov dôchodku. Súčasné výsledky novších výskumov zaznamenávajú rozširovanie významov dôchodku u jednotlivcov, z čoho vyplývajú návrhy na ďalšie smerovanie psychológie dôchodku.

The article aims to review the research into the conceptualization of retirement in the social sciences and to point out the importance of this research, especially for people transitioning to retirement. Retirement concepts express the possibilities of identities, activities, and lifestyles of retirees. They represent the expectations and standards of retired life. Due to the changes in the institutional arrangement of retirement, the sociocultural discourses and retirement concepts of individuals are changing too. Creating a new identity and lifestyle in retirement is more complicated than ever. Previously, the sharp separation of work and retirement brought only the question of conceptualizing the retirement lifestyle. The contemporary blurring of the boundaries between work and retirement brings a new conceptualization of the transition to retirement. Newly emerging retirement concepts reflect the current ambiguity and even questioning of the traditional retirement arrangement. The author mentions changes in cultural codes that mark this stage of life in a concentrated manner. While the residual retirement code was the clinic, the current dominant code is the cruise, and the emerging retirement code is „the road trip” as an open journey over which the traveler has control. The article further presents research on media portrayals of retirement in different cultures. These reflect how society views retirees, influence society’s approaches to them, and simultaneously co-shape the identity of future and current retirees. The focus of the review is on individual conceptualizations of retirement. These gradually developed from the first „classical” concepts of retirement through their verification and quantitative investigations to qualitative studies on the complexity of retirement conceptualization and the sense-making of retirement by individuals. The author concludes that there is not a large number of studies on the conceptualization of retirement, but those conducted point to the importance of researching retirement concepts. At the same time, the results of more recent research studies observe the expansion of the meanings of retirement for individuals, which results in suggestions for the further direction of the psychology of retirement.

Cieľom štúdie je predstaviť rýchle automatické menovanie (RAN) ako jazykovo-kognitívny prekurzor čitateľských schopností a diagnostický marker dyslexie. Príspevok sa zameriava na terminologické vymedzenie konceptu RAN, jeho historický vývoj a objasnenie neurokorelátov stojacich na pozadí čítania i RAN v norme a patológii. Osobitne sa venuje špecifikám očných pohybov pri RAN u jedincov s dyslexiou. Vysvetľuje jeho pozíciu v hypotéze dvojitého deficitu (Wolf & Bowers, 1999) a na základe domácich i zahraničných výskumov objasňuje, aký má vzťah k iným prekurzorom gramotnostných schopností, ako i k samotnej plynulosti čítania. Ďalej vymedzuje jeho miesto pri hodnotení pripravenosti dieťaťa na školu, ako i v diagnostickom procese pri posudzovaní čitateľských schopností pri podozrení na vývinovú poruchu učenia – dyslexiu. Na záver diskutuje o tom, či rýchle automatické menovanie je možné účinne stimulovať a aké je jeho diagnostické a terapeutické využitie v klinickej a školskej praxi.

The aim of this review study is to present rapid automatized naming (RAN) as a linguistic-cognitive precursor of reading skills and a diagnostic marker of dyslexia. The paper focuses on the terminological definition of RAN, its historical development, and clarification of the neuro-correlates behind reading and RAN in normal and pathological conditions. Special attention is paid to eye movements during RAN in individuals with dyslexia. RAN’s position in the double deficit hypothesis (Wolf & Bowers, 1999) is explained and based on domestic and foreign research, its relationship to other precursors of literacy skills, as well as to reading fluency itself is clarified. Furthermore, its place in the assessment of the child’s readiness for school is defined, as well as in the diagnostic process in the assessment of reading skills when a developmental learning disorder (dyslexia) is suspected. In the end, the possibilities for effective stimulation of RAN and its diagnostic and therapeutic use in clinical practice are discussed.

Cieľ. Cieľom výskumu bolo zistiť najčastejšie metódy a funkcie sebapoškodzovania a vzťah medzi závažnosťou sebapoškodzovania a funkciami sebapoškodzovania. Metódy a výskumný súbor. Výskumný súbor pozostával z 52 participantov vo veku 11–18 rokov: 49 dievčat a 3 chlapci prevažne hospitalizovaní na KDP (Klinika detskej psychiatrie) v B ratislave (n = 50) a liečení v ambulancii klinickej psychológie (n = 2). Všetkým participantom bolo psychológom v prezenčnej forme administrované inventórium ISAS (Inventory of Statements about Self-harm) (Klonsky & Glenn, 2009) a psychológ následne vyplnil krátky anamnestický dotazník. Všetky dáta boli následne analyzované pomocou štatistického programu SPSS. Výsledky. Autorky zistili, že najčastejšou metódou sebapoškodzovania je sebarezanie a najčastejšou funkciou sebapoškodzovania je regulácia emócií. Regresná analýza ukázala, že prediktormi pre závažnosť sebapoškodzovania sú vyšší výskyt sebakúsania a sebapálenia, nižší výskyt zabraňovania hojeniu rán a kratší čas, ktorý ubehne od myšlienky po akt sebapoškodzovania. Impulzivita sa javí byť vo vzťahu so závažnejším (častejším) sebapoškodzovaním. Limity. Za limity autorky považujú najmä veľkosť skúmanej vzorky.

Aim. The aim of the research was to find out the most frequent methods and functions of self-harm and a relationship between the severity of self-harm and functions of self-harm. Methods and research group. Research group consisted of 52 participants aged 11 to 18 years old, 49 girls and 3 boys who were mostly hospitalized in the Clinic of child psychiatry in Bratislava (n=50) or treated in clinical psychology practice (n=2). Psychologist administered the inventory ISAS (Inventory of Statements about Self-harm) (Klonsky & Glenn, 2009) to all participants in the present form. After that, the psychologist filled out a short anamnestic questionnaire. The data was analyzed with a statistical program SPSS. Results. It was found out that the most frequent method of self-harm is cutting and the most frequent function of self-harm is emotion regulation. Regression analysis showed that the predictors for the severity of self-harm are a higher incidence of self-biting and self-burning, a lower incidence of preventing wound healing and a shorter time which passes between a thought of self-harm and a real act of self-harm. Impulsivity seems to be correlated with a more severe (more frequent) self-harm. Limits. The limits of the study are mainly a small sample size.