Kazuistika popisuje případ 22letého muže s atopickou dermatitidou, u kterého v průběhu času došlo k progresi onemocnění a nutnosti systémové léčby. Nejprve byla zahájena terapie cyklosporinem A, která neměla účinek, a následně dupliumabem, která musela být ukončena z důvodu recidivujících konjunktivitid. Po zahájení terapie abrocitinibem došlo k rychlému zlepšení kožních projevů i oftalmologických obtíží. Pacient dosáhl kompletního vymizení symptomů již po měsíci léčby, s minimálním svěděním a plně obnovenou kvalitou života. Tento případ ukazuje, že abrocitinib je účinnou alternativou pro pacienty s atopickou dermatitidou, kteří neodpovídají na dupliumab nebo mají jeho nežádoucí účinky. Abrocitinib lze použít i u pacientů s benigní hyperbilirubinemií, jako je Glibertův syndrom, kde tento stav není překážkou pro tuto léčbu.

This case report describes a 22-year-oid male patient with atopic dermatitis, who experienced disease progression over time, necessitating systemic treatment. Initiaiiy, cyclosporine A was prescribed, but it proved ineffective. Subsequently, dupiiumab was administered, which had to be discontinued due to recurrent conjunctivitis. After switching to abrocitinib, the patient experienced rapid improvement in both skin manifestations and ophthalmologic symptoms. The patient achieved complete resolution of symptoms after just one month of treatment, with minimal itching and fuiiy restored quality of life. This case highlights that abrocitinib is an effective alternative for patients with atopic dermatitis who do not respond to dupiiumab or experience side effects. Abrocitinib can aiso be used in patients with benign hyperbiiirubinemia, such as Giibert's syndrome, where this condition is not a contraindication for treatment initiation.

Systémová forma juvenilní idiopatické artritidy (sJIA) je charakterizována systémovým zánětem, který se projevuje rekurentní horečkou, kožní vyrážkou, hepatosplenomegalií, lymfadenopatií, serozitidou, artritidou a elevací laboratorních zánětlivých parametrů. Život ohrožující komplikací může být syndrom aktivace makrofágů (macrophage activation syndrome, MAS). Zejména na začátku nemoci se v patogenezi sJIA uplatňuje dysregulace vrozené imunitní odpovědi s nadprodukcí interleukinu 1 (IL-1). Při léčbě blokátory IL-1 je prokázáno významné zlepšení průběhu i prognózy sJIA, a to zejména v případě včasného zahájení léčby. Anakinra, antagonista receptoru pro interleukin 1, je účinným lékem u pacientů se sJIA, což ukazuje i naše kazuistika.

Systemic juvenile idiopathic arthritis (sJIA) is characterized by systemic inflammation, which manifests itself with recurrent fever, skin rash, hepatosplenomegaly, lymphadenopathy, serositis, arthritis and elevated inflammatory markers. Macrophage activation syndrome (MAS) can be a life-threatening complication of this disease. Especially at disease onset, the dysregulation in the innate immune response with overproduction of interleukin 1 (IL-1) plays a key role in the pathogenesis of sJIA. Anti-IL-1 therapy significantly improves treatment outcomes and prognosis, particularly when initiated early. Anakinra, an interleukin-1 receptor antagonist, is an effective treatment option for patients with sJIA.

Spondyloartritidy jsou heterogenní skupina chronických zánětlivých onemocnění s pestrou škálou projevů, z nichž dominuje postižení axiálního skeletu, periferních kloubů, entezitida a daktylitida, časté jsou též projevy extraskeletální. Lze je dělit podle dominantního postižení na axiální či periferní spondyloartritidy, axiální pak dále podle radiograficky prokazatelných strukturálních změn na sakroiliakálních skloubeních na radiografickou a nonradiografickou formu. Základem léčby nadále zůstávají nesteroidní antirevmatika, významný pokrok však nastal zejména se zavedením biologické léčby, kterou je v současnosti dle mezinárodních doporučení možno nasadit již v druhé linii léčby. Jednou ze základních skupin biologických léčiv jsou inhibitory tumor nekrotizujícího faktoru a, jejichž zástupcem je i certolizumab pegol, humanizovaná monoklonální protilátka, která na rozdíl od ostatních zástupců této skupiny obsahuje pouze Fab fragment molekuly s dvěma navázanými molekulami polyethylenglykolu. Tato struktura minimalizuje transplacentární přestup, a proto je certolizumab pegol s výhodou užíván po celou dobu těhotenství u těhotných pacientek s revmatickým onemocněním. V následujícím textu demonstrujeme účinnost i bezpečnost užití certolizumab pegolu u dvou těhotných pacientek s axiální spondyloartritidou.

Spondyloarthritis is a heterogeneous group of chronic inflammatory diseases with various symptoms that mainly include the damage of axial skeleton, peripheral joints, enthesitis and dactylitis. Extraskeletal manifestations are often as well. Spondyloarthritis can be divided into two groups, axial and peripheral, depending on the dominant involvement. Axial type can be further divided into radiographic and non-radiographic type based on the radiographic evidence of structural damage of sacroiliac joints. Nonsteroidal anti-inflammatory drugs still remain the drug of the first choice, but it was the introduction of biological therapy that led to a significant treatment progress. According to the most recent international recommendations, biological therapy is approved as a second-line treatment of the disease. Tumor necrosis factor a inhibitors are one of the main groups of biologics that include certolizumab pegol, a humanized monoclonal antibody that consists of a single Fab fragment with no Fc portion compared to the other group agents. The Fab fragment is conjugated with two molecules of polyethylene glycol which minimizes the placental transfer. Therefore, certolizumab pegol is successfully used throughout pregnancy in pregnant women with rheumatic diseases. The following text demonstrates both the efficacy and safety of use of certolizumab pegol in two pregnant patients treating for axial spondyloarthritis.

Inhibitory Janusových kináz (JAK) patří k novějším terapeutickým modalitám v léčbě zánětlivých revmatických onemocnění. Našly si své místo v terapii u nemocných s refrakterním onemocněním, u kterých došlo k selhání nejen konvenčních chorobu modifikujících léků, ale i biologik. Nitrobuněčná signalizace prostřednictvím JAK je aktivována navázáním celé řady cytokinů na odpovídající buněčné receptory a dochází k aktivaci transkripčních proteinů (signal transducer and activator of transcription protein, STAT) a v konečné fázi dochází k transkripci genů zapojených do imunitní odpovědi. Filgotinib je inhibitor JAK s pětinásobně vyšší selektivitu pro JAK1 než pro JAK2, JAK3 a TYK2. V současné době je schválen v České republice pro terapii revmatoidní artritidy a ulcerózní kolitidy.

Janus kinase (JAK) inhibition is a newer therapeutic approach for treating autoimmune inflammatory rheumatic diseases. It has found its place in the therapy of patients with refractory disease, in whom not only conventional disease-modifying drugs have failed, but also biologics. JAKs activate intracellular signaling by binding to cellular receptors and activating signal transducers and activator of transcription (STAT) proteins, which ultimately lead to the transcription of genes involved in the immune response. Filgotinib is a JAK inhibitor with fivefold higher selectivity for JAK1 than for JAK2, JAK3, and TYK2. It is currently approved in the Czech Republic for the treatment of rheumatoid arthritis and ulcerative colitis.

Kazuistika prezentuje případ 50letého pacienta se závažnou formou alopecia areata, alopecia universalis, nereagující na dosavadní terapii lokálními ani celkovými preparáty. U pacienta proto byla zahájena terapie inhibitorem Janusových kináz (JAK) 1 a 2 - baricitinibem. Je zde stručně popsáno zahájení terapie u pacienta indikovaného k terapii inhibitory JAK, monitorace pacienta v průběhu terapie i před jejím zahájením.

This case report is demonstrating a 50 years old male patient with severe form of alopecia areata, alopecia universalis, which is not responding to local therapy nor the systemic therapy. That's why the baricitinib, a systemic JAK inhibitor, therapy was started. There is briefly described the beginning of the therapy and the monitoration before and during the therapy.

Aktinická keratóza (AK) je neoplazie in situ, která může přecházet do invazivního spinocelulárního (skvamózního, dlaždicobuněčného) karcinomu (squamous cell carcinoma, SCC). Před léčbou bychom měli rozlišit mezi léčbou solitární AK a mezi léčbou nádorového pole. Mezi léčebné možnosti solitárních projevů patří kyretáž, laserová ablace a kryoterapie, zatímco k léčbě nádorového pole se používá 5-fluorouracil, imiquimod, diclofenac, tirbanibulin a fotodynamická léčba. Kazuistické sdělení chce upozornit na zvláštní skupinu imunosuprimovaných pacientů s projevy aktinických keratóz.

Actinic keratosis (AK) is in situ skin neoplasia with a possible transformation into invasive squamous cell carcinoma (iSCC). Before the treatment of AK, we should distinguish lesion-directed therapies and field-directed therapies. Lesion-directed treatments include curettage, laser therapy and cryotherapy, whereas field-directed treatments are 5-fluorouracil, imiquimod, diclofenac, tirbanibulin and photodynamic therapy. The case report wants to draw attention to a special group of immunosuppressed patients with manifestations of actinic keratoses.

Článek se zaměřuje na představení nového typu perorální systémové terapie psoriázy. Sotyktu® je v současné době jediný perorální inhibitor tyrosinkinázy 2 (TYK2) dostupný v ovlivnění středně závažné až závažné psoriázy u dospělých jedinců.

The article focuses on new systemic oral treatment of psoriasis. Sotyktu® is the only available oral tyrosinkinase 2 (TYK2) inhibitors to manage moderate to severe formo f psoriasis at present.

Starting point: Preventive programs for older adults should focus on promoting aging in their place of residence. A safe household without barriers is one condition for maintaining a high quality of life and supporting self-sufficiency. The occupational therapist plays a key role in evaluating the home environment and supervising follow-up interventions. Aim: This review study aims to clarify the role of occupational therapist interventions in the home environment of older adults and describe the most common and significant risks and subsequent modifications to the environment to create a safe home and prevent falls based on best practices. Methods: This is a review of published literature between 2013 and 2024 using the PRISMA methodology. The electronic databases Web of Science, Scopus, EBSCO, and PubMed were searched. Results: Of the 198 sources, 10 studies met the analysis criteria. Risky areas in older adult homes and possible interventions to increase safety are clearly listed. The areas with the greatest security risk are the bedrooms, bathrooms with toilets, and stairs. Various obstacles, including carpets, objects placed at an inappropriate height, a low toilet, or insufficient lighting, were among the most common causes of falls. Conclusions: Studies point to the importance of promoting self-sufficiency and raising awareness regarding aging modifications to the homes of older adults.

Východiska: K efektivní rehabilitaci a optimalizaci léčby pacientů s chronickou bolestí dolní části zad je důležité subjektivní vnímání dopadů bolesti na každodenní aktivity. Soubor: Soubor tvořilo 104 pacientů (30 mužů a 74 žen) s chronickými bolestmi dolní části zad ve věku 18-65 let léčených v Centru léčby bolesti FNO. Metody: Pro sběr dat byla použita škála Oswetry Disability Index (ODI) zjišťující funkční postižení respektive omezení v každodenních činnostech (osobní péče, zvedání břemen, chůze, sezení, stání, spaní, sexuální život, společenský život, cestování). Ke statistickému vyhodnocení byl použit Mann-Whitney test, Fisherův exaktní test a Kendallův koeficient. Výsledky: Průměrná bolest v posledních 24 hodinách byla zjištěna na úrovni NRS 6 (muži 7, ženy 6, p = 0,096), aktuální bolest na úrovni NRS 6 (muži 6, ženy 6, p = 0,327). Funkční postižení činilo ODI = 66 %, ukazující velmi těžkou disabilitu zasahující výrazně všechny každodenní aktivity, bez signifikantního rozdílu mezi muži a ženami (p = 0,605). Byla zjištěna pozitivní korelace (vyšší bolest větší dopad na disabilitu) mezi průměrnou bolestí za 24 hodin a omezením v každodenních aktivitách (tk = 0,26; p < 0,001) a mezi aktuální bolestí a ODI (tk = 0,24; p < 0,001). Existují signifikantní rozdíly v kategoriích ODI (osobní péče, zvedání břemen a sexuální život) mezi muži a ženami. Závěry: Studie ukázala rozdíly v některých kategoriích ODI mezi pohlavími a souvislost bolesti s funkčním postižením. Zjištěné poznatky by měly vést k podpoře udržení mobility, fyzického i psychického zdraví všech pacientů s chronickou bolestí dolní části zad.

Idiopatická skolióza je komplexní deformita páteře s multifaktoriální etiopatogenezí zahrnující biomechanické, neurologické, genetické, endokrinní a environmentální faktory. Tento článek se zaměřuje na propojení biomechanických a neurologických faktorů u pacientů s idiopatickou skoliózou, přičemž klíčovými biomechanickými aspekty jsou svalové dysbalance a posturální asymetrie. Neurologicko-funkční aspekty zahrnují senzorické dysfunkce a dyspraxii, které souvisí s centrálním nervovým systémem a jeho schopností správně zpracovávat a integrovat informace z periferie. Specifické klinické testy umožňují přesnou diagnostiku těchto dysfunkcí, což je klíčové pro sestavení efektivních terapeutických plánů zohledňujících individuální motorické a senzorické poruchy. Včasná diagnostika a intervence přispívá k prevenci komplikací spojených s progresí skoliózy a zlepšuje nejen fyzický stav, ale i psychickou pohodu pacientů. Rehabilitace hraje významnou roli v propojení biomechanických a neurologicko-funkčních přístupů, poskytuje komplexní rámec pro optimalizaci terapie a reflektuje důraz na multidisciplinární spolupráci v léčbě skoliózy, čímž nabízí perspektivní cestu pro začlenění recentních diagnostických a terapeutických postupů do klinické praxe zaměřené na pacienty s idiopatickou skoliózou.