Cíl: Zhodnocení strukturálních změn na očním pozadí, efektivity a bezpečnosti kombinované terapie – indirektní transpupilární fotokoagulace diodovým laserem s adjuvantní intravitreální aplikací pegaptanibu (Macugen, 0,3 mg, Pfizer) nebo bevacizumabu (Avastin, Genentech) 0,625 mg/ 0,025 ml v léčbě závažných forem ROP stadia 3+ v zóně I–II (posterior zone II). Výsledky byly srovnávány s efektem klasické léčby těchto forem ROP pomocí laserové fotokoagulace nebo kombinované s kryoterapií. Metodika: V letech 2008–2011 bylo ošetřeno celkem 174 očí 87 dětí se zavážnou formou ROP 3+ v zóně I a posterior II. Skupinu A tvoří 92 očí (46 dětí) léčených indirektní transpupilární fotokoagulací diodovým laserem (810 nm) s adjuvantní intravitreální aplikací pegaptanibu (60 očí) nebo bevacizumabu (32 očí). Skupina B zahrnuje 82 očí (41 dětí) se stejnou formou ROP, které byly ošetřeny konvenční laserovou fotokoagulace, event. v kombinaci s kryoterapií. V případě kombinované léčby ve skupině B byl diodový laser aplikován v centrálních částech avaskulární sítnice, kryoterapie periferně od fotokoagulace. Ve skupině A byla po laserové fotokoaguaci provedena v celkové nebo lokální anestezii intravitreální injekce pegaptanibu nebo bevacizumabu. Sledované a hodnocené parametry zahrnují: stupeň ROP před a po operaci, dobu dosažení regrese – vymizení příznaků „plus disease“, dokončení normální periferní vaskularizace, porodní hmotnost, gestační věk v době zákroku a finální strukturální změny na očním pozadí v obou skupinách. Jako úspěch léčby byla definována nepřítomnost rekurence stadia 3+ ROP na jednom nebo obou očích v zóně I nebo posterior II do 55 týdnů gestačního věku (tzv. „recurrence rate = 0) Jako neúspěšná byla definována recidiva neovaskularizací na jednom nebo obou očích (tzv. „recurrence rate = 1, resp. 2) s nutností opakování léčebného zákroku. Průměrná doba sledování byla 23,5 měsíců (rozmezí 4–45 měs.) ve skupině A, 25,2 měsíců (rozmezí 3–48 měs.) ve skupině B. Nálezy na fundu před a po operaci byly dokumentovány pomocí RetCAM. Výsledky: Příznivé anatomické změny na očním pozadí a stabilní regresi ROP při poslední kontrole mělo 90,2 % všech očí ošetřených kombinovanou terapií s intravitreální injekcí pegaptanibu nebo bevacizumabu ve skupině A. Ve skupině B očí ošetřených fotokoagulací nebo kryoterapií mělo příznivé strukturální změny a regresi ROP 62 % očí (P = 0,0214). Ve skupině A bylo zaznamenáno statisticky významně rychlejší vymizení příznaků plus disease ROP a rychlejší dosažení normální periferní retinální vaskularizace než ve skupině B. Bez recidivy neovaskularizací, nebo-li bez nutnosti opakovaného léčebného zákroku (tzv. reccurence rate = 0) bylo 87 % dětí ve skupině A, 53,7 % dětí ve skupině B (P = 0,0183). Peroperační komplikace související s fotokokoagulací zahrnovaly retinální hemoragie u 8 % očí ve skupině A, u 11 % ve skupině B (P = 0,358), postupně se spontánní resorbcí. Nebyly zaznamenány žádné oční nebo systémové komplikace intravitreální injekce pegaptanibu a bevacizumabu. Závěr: Intravitreální injekce anti-VEGF preparátů pegaptanibu nebo bevacizumabu v kombinaci s fotokoagulací diodovým laserem je účinná a bezpečná pro regresi stadia ROP 3+ v zóně I a posterior II s navozením normální vaskularizace periferní sítnice a příznivým strukturálním výsledkem. V léčebném ovlivnění atypických forem ROP v zóně I a posterior zóně II bylo dosaženo statisticky významně lepších anatomických výsledků s menším výskytem nepříznivých strukturálních změn na očním pozadí pomocí laserové fotokoagulace v kombinaci s intravitreální aplikací pegaptanibu nebo bevacizumabu. Z výsledků naší studie vyplývá závěrečné doporučení zařadit intravitreální aplikaci anti-VEGF preparátů – pegaptanibu nebo bevacizumabu do standardního léčebného protokolu u nedonošených dětí s rozvojem stadia ROP 3+ v zóně I a posterior II.

Purpose: To evaluate efficacy and safety of intravitreal injection of pegaptanib or bevacizumab and laser photocoagulation for treatment of threshold stage 3+ retinopathy of prematurity (ROP) affecting zone I and posterior zone II, and to compare the results in terms of regression, development of peripheral retinal vessels with conventional laser photocoagulation or combined with cryotherapy. Methods: In this prospective comparative study, 174 eyes of 87 premature babies, from January 2008 to December 2011, were included. All infantns were diagnosed with stage 3+ ROP for zone I or posterior II. Patients were randomly assigned to receive intravitreal pegaptanib (0.3 mg) or bevacizumab (0.625 mg/0.025 ml of solution) with conventional diode laser photocoagulation (Group A, 92 eyes of 46 infants) or laser therapy combined with cryotherapy (Group B, 82 eyes of 41 infants), bilaterally. The main evaluated outcomes include time of regression and decrease of plus signs and development of peripheral retinal vessels after treatment, final strucutral-anatomic outcomes compared in the both groups of patients. Risk factors and other characteristics of infnats include birth weight, gestational age, Apgar score, duration of intubation and hospitalizations, postmenstrual age at treatment, sepsis, surgery for necrotizing enterocolitis, intraventricular hemorrhage. Primary outcome of treatment success was defined as absence of recurrence of stage 3+ ROP in one or both eyes ( reccurrence rate = 0) by 55 weeks’ postmenstrual age. Treatment failure was defined as the recurrence of neovascularization (reccurrence rate = 1 or 2) in one or both eyes requiring retreatment. The mean follow-up after treatment was 23.5 months (range 4 - 45 months) in the Group A, and 25.2 months in the Group B ( range 3 - 48 months). Results: Final favorable anatomic outcome and stable regression of ROP at last control examination have 90.2 % of eyes after adjuvant intavitral pagaptanbib or bevacizumab in the Group A, and 62 % of eyes after only conventional treatment in the Group B (P = 0.0214). Regression of plus disease and peripheral retinal vessels development appeared significantly more rapidly in Group A patients who received intravitreal VEGF inhibitors and laser. An absence of recurrence of neovascularization (stage 3+ ROP) was identified at 87 % of patients in the Group A, and 53 % of patients in the Group B. This difference between the both groups was statistically significant (P = 0.0183). ROP reccured in 7 from 92 eyes (7.6 %) in the Group A, and 23 from 82 eyes (28 %) in the group B (P = 0.0276). Significantly better treatment effect was found for adjuvant intravitreal pagaptanib or bevacizumab with laser compared with conventional therapy of ROP 3+ in zone I and posterior zone II. Perioperative retinal haemorrhages after laser photocoagulation occured in 8 % of eyes in the Group A, and 11 % of eyes in the group B (P = 0.358), in all eyes with spontaneous resorption. No systemic or significant ocular complications of intravitreal anti-VEGF injections, such as endophthalmitis or retinal detachment were found during follow-up period after operation. Conclusions: A combination of intravitreal pegaptanib or bevacizumab injection and laser photocoagulation showed to be a safe, well tolerated and effective therapy in patients with stage 3+ ROP in zone I and posterior zone II. Adjuvant intravitreal antiVEGF injection, as compared with conventional laser or cryotherapy, showed significant benefit in terms of better final anatomic outcome, induction of prompt regression, rapid development of peripheral retinal vascularization and decrease of recurrence rate of neovascularization. Results of this study support the administration of pegaptanib and bevacizumab as an alternative usefull therapy in the management of stage 3+ ROP.

• Klíčová slova
• stadium 3+, zóna I, posteriorní zóna II, Antivascular endothelial growth factor, pegaptanib (Macugen), bevacizumab (Avastin), intravitreální injekce, RetCam,
• MeSH
• adjuvantní chemoterapie metody   využití   MeSH
• aptamery nukleotidové aplikace a dávkování   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• dítě MeSH
• financování organizované MeSH
• fotokoagulace metody   využití   MeSH
• hodnotící studie jako téma MeSH
• injekce intravitreální metody   využití   MeSH
• kryoterapie metody   využití   MeSH
• laserová koagulace metody   využití   MeSH
• lidé MeSH
• metaanalýza jako téma MeSH
• monoklonální protilátky aplikace a dávkování   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• nemoci nedonošenců diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• nežádoucí účinky léčiv MeSH
• retinopatie nedonošených diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• statistika jako téma MeSH
• vaskulární endoteliální růstový faktor A antagonisté a inhibitory   aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH

Ve středočeském zátopovém území bylo pomocí hemaglutinačně-inhibičního testu (HIT) a plak-redukčníhoneutralizačního testu (PRNT) vyšetřeno 497 místních obyvatel na protilátky proti komárypřenášeným virům Ťahyňa (TAHV), West Nile (WNV), Sindbis (SINV) a Batai (BATV; synonymumČalovo). Krevní vzorky byly odebrány v září 2002 po kulminaci povodně v době kalamitního výskytukomárů. Séra 16,5 % vyšetřených osob obsahovala protilátky neutralizující TAHV (v HIT reagovalo14,9 % osob). Proti WNV v HIT sice reagovalo 6,8 % a v PRNT 1,2 % osob, ovšem za současné reakces virem klíšťové encefalitidy (KE); výsledek byl interpretován jako zkřížená reakce, a agens vyvolávajícímimunitní odpověď byl zřejmě virus KE. Protilátky k SINV i BATV byly prokázány v HITu 1,4 % osob; v PRNT se však podařilo prokázat protilátky k BATV pouze u 1 osoby (0,2 %). Rozborséroprevalence k TAHV v PRNT (obdobně i v HIT) ukázal její nezávislost na pohlaví (15,8 % u mužů,16,9 % u žen), průkazně stoupající míru s věkem (1,4 % u osob mladších 20 let, 11,2 % u osob mezi 20a 50 lety, 26,2 % u osob starších 50 let) a s intenzitou postižení místa bydliště komáří kalamitou (vkontrolní zóně D – převážně Praha – bylo séropozitivních pouze 5,0 % osob, v zóně C 14,7 %, v zóněB 20,5 %, a v nejrizikovější záplavové zóně A s maximem výskytu kalamitních komárů 28,0 % osob);nejvyšší séropozitivita (> 25 %) byla zaznamenána u obyvatel obcí Obříství, Kozly, Tuhaň, Chrást,Chlumín a Hostín. Druhé (párové) krevní vzorky byly odebrány od 150 osob z téhož souborus odstupem 6 měsíců: k infekci virem Ťahyňa během povodně anebo na podzim po ní došlo u jednéobyvatelky Obříství (sérokonverze v HIT i PRNT), méně přesvědčivé výsledky byly zaznamenányu dalších 3 osob, obyvatel Chlumína a Obříství (sérokonverze či průkazné zvýšení titru protilátekse projevilo pouze v HIT). Náš výzkum tak indikoval existenci přírodního ohniska valtické horečky(infekce TAHV) podél toku Labe v okolí města Neratovice (Obříství, Chlumín, Tuhaň; Kozly, Tišice,Chrást). Nízká aktivita TAHV byla zjištěna na dolním toku Vltavy od Zlončic až po Bukol/Zálezlice.Zvýšení populační denzity komárů po záplavách může vytvořit podmínky pro větší incidencivirových nákaz jimi přenosných, v podmínkách středních Čech, konkrétně valtické horečky. Optimálnísystémovou strategií pro kontrolu těchto nákaz je epidemiologická surveillance (zahrnujícímonitorování početnosti komárů a jejich promořenosti viry v přírodních ohniscích), na jejímžzákladě je možno navrhovat a uskutečňovat preventivní protiepidemická opatření, např. integrovanoukontrolu populací komárů.

In the Central-Bohemian area affected by the flood of 2002, 497 residents were screened forantibodies against the mosquito-borne viruses Ťahyňa (TAHV),West Nile (WNV), Sindbis (SINV) andBatai (BATV; syn. Čalovo) using the haemagglutination-inhibition (HIT) and plaque-reductionneutralization (PRNT) tests. Blood samples were collected in September 2002 when the mosquitopopulations showed the maximum density following the flood. Antibodies against TAHV (16.5 %persons in PRNT, 14.9 % in HIT), SINV (1.4 % in HIT) and BATV (1.4 % in HIT, 0.2 % in PRNT) weredetected. Although 6.8 % and 1.2 % of the subjects tested reactive with WNV in HIT and PRNT,respectively, the results were interpreted as cross-reactivity with tick-borne encephalitis virus. Theseroprevalence of TAHV(both inPRNTand HIT) showed no association with gender (15.8%of males,16.9 % of females), increased with age (1.4 % of persons younger than 20 years, 11.2 % of persons agedbetween 20 and 50 years, and 26.2 % of persons older than 50 years were positive), and correlatedwith the mosquito peri-residential challenge (5.0% residents seropositive in a mosquito-free control zone D – mostly Prague, 14.7 % in a mild-risk zone C, 20.5 % in a moderate-risk zone B, and 28.0 % inthe most heavily mosquito-infested risk zone A). The highest TAHV seropositivity rate (> 25 %) wasfound amongst the inhabitants of the villages Obříství, Kozly, Tuhaň, Chrást, Chlumín and Hostín.Paired blood samples were obtained from 150 of the persons at a 6-month interval: an infectionepisode with TAHV during or after the flood was clearly evidenced in one person living in Obříství,and less convincing findings of recent TAHV infections were found in other three residents ofChlumín and Obříství (seroconversion and/or significant antibody titres increase detected in HITonly). This serosurvey indicated the existence of an active natural focus of Valtice fever (TAHVinfection) stretched along the river Labe nearby Neratovice (Obříství,Chlumín,Tuhaň; Kozly, Tišice,Chrást), and a low TAHV activity area along the lower reaches of the river Vltava between Zlončiceand Bukol/Zálezlice.Anincreased population density of mosquitoes after the floodmayhave boostedthe incidence of mosquito-borne virus diseases, particularly Valtice fever, in Central Bohemia. Anoptimum prophylactic strategy to control these diseases would be epidemiological surveillance(including monitoring of both the density of mosquitoes and their rate of infection with viruses innatural foci) on the basis of which antiepidemic measures such as integrated mosquito control canbe taken.

• MeSH
• Culex imunologie   patogenita   virologie   MeSH
• finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
• lidé MeSH
• protilátky virové imunologie   krev   MeSH
• testy inhibice hemaglutinace využití   MeSH
• virus Sindbis imunologie   MeSH
• virus západního Nilu imunologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH

The author describe a defect of hard and soft periimplant tissue in the esthetic zone. This esthetic disaster was solved by gentle mucogingival surgery without explantation of affected implant.

Cíl: Cílem naší práce bylo posoudit přesnou lokalizaci karcinomu prostaty u pacientů, kteří podstoupili radikální prostatektomii. Následně bychom chtěli navrhnout změnu strategie biopsie za účelem zvýšení její výtěžnosti. Materiál a metody: V období od května 2008 do června 2011 bylo 33 preparátů (23 po radikální retropubické prostatektomii (RRP) a 10 po roboticky asistované radikální prostatektomii (RARP) vyšetřeno metodou histotopogramů (whole mount sections). Lokalizace nádoru v nich byla následně posouzena ve vztahu k McNealovu schématu zonální anatomie prostaty. Ke statistickému vyhodnocení byla použita metoda chí-kvadrát. Výsledky: Ve všech případech byl nádor lokalizován v periferní zóně prostaty (PZ). U 30% preparátů byl však lokalizován zároveň v tranzicionální zóně (TZ), ani v jednom případě se však nejednalo o dominantní nádorové ložisko. U pěti pacientů (15 %) bylo v TZ přítomno samostatné nádorové ložisko, to však prognózu pacienta neovlivňovalo vzhledem k přítomnosti dominantního tumoru v PZ. V 15 % případů do TZ infiltrovalo velkoobjemové nádorové ložisko z PZ. Ani u jednoho pacienta nebyl přítomen tumor pouze v TZ. V případě, že je tumor v preparátu lokalizován v TZ, jedná se v 60 % o lokálně pokročilý karcinom. Pokud je omezen jen na PZ, tumor je lokálně pokročilý jen v 13 % případů (statisticky signifikantní rozdíl, p = 0,005). U tumorů lokalizovaných v TZ byla zaznamenána ve vyšší míře biochemická recidiva po radikální prostatektomii (u 50 % pacientů), u tumorů mimo TZ jen v 30 % případů. Tento rozdíl však není statisticky významný (p > 0,05). Závěr: V počátečním stadiu je karcinom prostaty lokalizován vždy v PZ. Je-li lokalizován v TZ, bývá to vždy se současně přítomným tumorem v PZ nebo to znamená jeho centrální propagaci. Do PZ je tedy nutné nejprve zaměřit vpichy při biopsii prostaty, podle našeho názoru však i při rebiopsii. Biopsie TZ má své místo v rámci saturační biopsie až při přetrvávajícím podezření na karcinom i přes několik negativních biopsii.

Aim: The aim of our study was to assess the precise tumour localization in radical prostatectomy specimens. Based on the study outcome, we are proposing a modification to the prostate biopsy strategy with the goal of increasing the tumour detection rate. Material and methods: Between May 2008 and June 2011 we evaluated whole mount section of 33 prostates (specimens were obtained by 23 radical retropubic and 10 robot-assisted radical prostatectomies). Tumour localization was assessed according to McNeal's prostate zonal anatomy scheme. Statistical analysis was performed using a chi-square test. Results: In all cases, the tumour was localized in the peripheral zone (PZ) of the prostate. In 30% of specimens a tumour was also found in the transitional zone (TZ). Neither of the TZ findings involved index tumours. In 15% of cases, separate tumour foci were found in the TZ, which did not affect the patient's prognosis. In the remaining 15% of cases, a large peripheral tumour infiltrated the TZ. We failed to detect a case with the tumour focus presenting with TZ only. In cases of TZ tumour localization, 60% of patients presented with a locally progressive disease. In the case of tumours localized to the PZ, locally advanced prostate cancer was diagnosed in only 13% of the specimens (statistically significant difference, p = 0,005). In TZ tumours, PSA progression after radical prostatectomy was seen more frequently (in 50% of patients), in contrast to non-TZ tumours where progression developed in 30% of cases. This difference was found to be statistically insignificant (p > 0.05). Conclusion: During its early stages, prostate cancer is always localized in the PZ. In all cases where the tumour was found in the TZ locations, it was associated with a simultaneous PZ tumour focus or with a central progression of PZ tumour. It is therefore necessary to direct the biopsies into the PZ and we propose the use of a peripheral zone biopsy not only in the course of the initial biopsy, but also in the rebiopsy A TZ biopsy is indicated when a saturation biopsy is performed in cases where there is suspicion of prostate cancer due to PSA elevation above 10 ng/ml, in addition to repeated prostate biopsies with negative histology finding

• Klíčová slova
• lokalizace tumoru, periferní zóna prostaty, tranzicionální zóna prostaty,
• MeSH
• biopsie * metody   normy   statistika a číselné údaje   MeSH
• karcinom diagnóza   MeSH
• lidé MeSH
• nádory prostaty * diagnóza   patologie   MeSH
• prostatektomie MeSH
• statistika jako téma MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• hodnotící studie MeSH

: Primary cutaneous marginal zone lymphoma (PCMZL) is one of the most common cutaneous B-cell lymphomas. It affects mostly patients in their fourth decade and manifests with multifocal nodules mostly on the arms and upper trunk in more than half of the patients. PCMZL is, however, rare in children and adolescents, with only 20 cases reported in patients aged 20 and younger. The authors present 3 cases of PCMZL in teenagers. The patients were 2 girls aged 18 and 13 and a 17-year-old boy. Two patients presented with multiple lesions involving various anatomic sites, whereas in 1 patient, 2 small closely opposed papules on the abdomen were seen. Histopathologically, the characteristic appearance of PCMZL was found in 3 of 4 specimens, with nodular infiltrates composed of small lymphocytes in the interfollicular compartment, reactive germinal centers, and plasma cells in small clusters mainly at the periphery of the infiltrates, whereas 1 specimen showed a dense lymphocytic infiltrate with small granulomas. Clonality was demonstrated by monotypic immunoglobulin light chain expression and/or monoclonal rearrangement of the immunoglobulin heavy chain genes. No Borrelia burgdorferi was identified on serology or by polymerase chain reaction in any of the cases. Treatment included excision or administration of antibiotics with complete remission in all the 3 patients indicating that PCMZL in children and young adolescents follows the same indolent course with a tendency for recurrences, but excellent prognosis as in adults. The pertinent literature on PCZL in childhood and adolescence is reviewed.

• MeSH
• biopsie MeSH
• dermatochirurgické výkony MeSH
• imunohistochemie MeSH
• indukce remise MeSH
• lidé MeSH
• lymfom z B-buněk marginální zóny * chemie   genetika   patologie   terapie   MeSH
• mladiství MeSH
• mnohočetné primární nádory * chemie   genetika   patologie   terapie   MeSH
• nádorové biomarkery analýza   genetika   MeSH
• nádory kůže * chemie   genetika   patologie   terapie   MeSH
• protinádorová antibiotika terapeutické užití   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• kazuistiky MeSH
• přehledy MeSH

PURPOSE: To investigate efficacy of intravitreal injection of pegaptanib and laser photocoagulation for treatment of stage 3+ retinopathy of prematurity (ROP) affecting zone I and posterior zone II, and to compare the results in terms of regression, development of peripheral retinal vessels, and final structural outcome with conventional laser photocoagulation or combined with cryotherapy. METHODS: In a prospective comparative study, 152 eyes with zone I, II posterior ROP 3+ (76 premature rabies), from 2009 to 2011, were included. Patients were randomly assigned to receive intravitreal pegaptanib (Macugen® 0.3 mg = 0.02 mL, Pfizer) with conventional diode laser photocoagulation in group 1 (68 eyes of 34 infants) or only laser therapy combined with cryotherapy in group 2 (84 eyes of 42 infants), bilaterally. The primary outcome of treatment success was defined as absence of recurrence of stage 3+ ROP. The mean follow-up after treatment was 19.3 months in group 1 and 21.5 months in group 2. RESULTS: Final favorable anatomic outcome and stable regression of ROP at last control examination was noted in 89.7% of eyes in group 1 and 60.8 % of eyes in group 2. Regression of plus disease and peripheral retinal vessels development appeared significantly more rapidly in group 1. No recurrence of neovascularization (stage 3+ ROP) was identified in 85.4% of patients in group 1 and 50% of patients in group 2. CONCLUSIONS: Results of this study support the administration of intravitreal pegaptanib as useful therapy in the management of stage 3+ ROP.

• MeSH
• aptamery nukleotidové aplikace a dávkování   MeSH
• gestační stáří MeSH
• inhibitory angiogeneze aplikace a dávkování   MeSH
• injekce intravitreální MeSH
• kombinovaná terapie MeSH
• kryoterapie MeSH
• laserová koagulace MeSH
• lasery polovodičové terapeutické užití   MeSH
• lidé MeSH
• následné studie MeSH
• neovaskularizace sítnice prevence a kontrola   MeSH
• novorozenec s extrémně nízkou porodní hmotností MeSH
• novorozenec MeSH
• prospektivní studie MeSH
• retinální cévy patologie   MeSH
• retinopatie nedonošených klasifikace   farmakoterapie   chirurgie   terapie   MeSH
• vaskulární endoteliální růstový faktor A antagonisté a inhibitory   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• novorozenec MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• multicentrická studie MeSH
• práce podpořená grantem MeSH
• randomizované kontrolované studie MeSH
• srovnávací studie MeSH

Among Accipitriformes sensu stricto, only a few species have been reported to form hybrid zones; these include the red kite Milvus milvus and black kite Milvus migrans migrans. M. milvus is endemic to the western Palearctic and has an estimated total population of 20-24,000 breeding pairs. The species was in decline until the 1970s due to persecution and has declined again since the 1990s due to ingestion of rodenticide-treated baits, illegal poisoning and changes in agricultural practices, particularly in its core range. Whereas F1 M. milvus × M. migr. migrans hybrid offspring have been found, F2 and F3 hybrids have only rarely been reported, with low nesting success rates of F1 hybrids and partial hybrid sterility likely playing a role. Here, we analyzed the mitochondrial (CO1 and CytB) and nuclear (Myc) DNA loci of 184 M. milvus, 124 M. migr. migrans and 3 F1 hybrid individuals collected across central Europe. In agreement with previous studies, we found low heterozygosity in M. milvus regardless of locus. We found that populations of both examined species were characterized by a high gene flow within populations, with all of the major haplotypes distributed across the entire examined area. Few haplotypes displayed statistically significant aggregation in one region over another. We did not find mitochondrial DNA of one species in individuals with the plumage of the other species, except in F1 hybrids, which agrees with Haldane´s Rule. It remains to be investigated by genomic methods whether occasional gene flow occurs through the paternal line, as the examined Myc gene displayed only marginal divergence between M. milvus and M. migr. migrans. The central European population of M. milvus is clearly subject to free intraspecific gene flow, which has direct implications when considering the origin of individuals in M. milvus re-introduction programs.

• MeSH
• buněčné jádro genetika   MeSH
• cytochromy b genetika   MeSH
• ekosystém * MeSH
• Falconiformes * MeSH
• haplotypy MeSH
• mitochondriální DNA genetika   MeSH
• respirační komplex IV genetika   MeSH
• zachování přírodních zdrojů * MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• Geografické názvy
• Evropa MeSH

Parasite hybrid zones resulting from host secondary contact have never been described in nature although parasite hybridization is well known and secondary contact should affect them similarly to free-living organisms. When host populations are isolated, diverge and recontact, intimate parasites (host specific, direct life cycle) carried during isolation will also meet and so may form parasite hybrid zones. If so, we hypothesize these should be narrower than the host's hybrid zone as shorter parasite generation time allows potentially higher divergence. We investigate multilocus genetics of two parasites across the European house mouse hybrid zone. We find each host taxon harbours its own parasite taxa. These also hybridize: Parasite hybrid zones are significantly narrower than the host's. Here, we show a host hybrid zone is a suture zone for a subset of its parasite community and highlight the potential of such systems as windows on the evolutionary processes of host-parasite interactions and recombinant pathogen emergence.

• MeSH
• fylogeneze MeSH
• genetické markery MeSH
• genotyp MeSH
• hlístice genetika   MeSH
• hybridizace genetická * MeSH
• mitochondriální DNA genetika   MeSH
• myši genetika   parazitologie   MeSH
• paraziti genetika   MeSH
• Pneumocystis genetika   MeSH
• populační genetika * MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• myši genetika   parazitologie   MeSH
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH
• Německo MeSH

The role of autologous stem cell transplantation (ASCT) in patients with marginal zone lymphoma (MZL) is debatable. This study investigated the outcome and prognostic factors affecting the outcome of patients undergoing ASCT for MZL. Eligible patients had non-transformed nodal, extra-nodal (MALT) or splenic MZL (SMZL), aged ≥18 years, who underwent a first ASCT between1994 and 2013 and were reported to the European Society for Blood and Marrow Transplantation, Fondazione Italiana Linfomi or Gruppo Italiano Trapianto Di Midollo Osseo registries. The study included 199 patients, [111 MALT lymphoma, 55 nodal MZL (NMZL) and 33 SMZL]. Median age at transplantation was 56 years. The median number of prior therapies was 2 (range 1-8), including rituximab in 71%. 95% had chemosensitive disease. 89% received a chemotherapy-based high-dose regimen. There were no significant differences in patient and transplant characteristics between the 3 histological subtypes except for a lower percentage of patients previously treated with rituximab in the MALT sub-group and more transplants performed in recent years in the other sub-groups. After a median follow-up of 5 years, 5-year cumulative incidence of relapse/progression and non-relapse mortality were 38% and 9%, respectively. Five-year event-free survival (EFS) and overall survival (OS) were 53% and 73%, respectively. Five-year cumulative incidence of second malignancies was 6%. Multivariate analysis revealed age ≥65 years was associated with a shorter EFS and OS. In addition, patients with SMZL had a shorter OS than those with MALT. ASCT may provide clinical benefit in MZL patients who have failed multiple lines of chemoimmunotherapy.

• MeSH
• analýza přežití MeSH
• autologní transplantace MeSH
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• lymfom z B-buněk marginální zóny diagnóza   terapie   MeSH
• následné studie MeSH
• neúspěšná terapie MeSH
• prognóza MeSH
• protokoly protinádorové kombinované chemoterapie terapeutické užití   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• transplantace hematopoetických kmenových buněk metody   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Molybdate was examined as a complex-forming additive to the CE background electrolytes (BGE) to affect the selectivity of separation of polyhydric phenols such as flavonoids (apigenin, hyperoside, luteolin, quercetin and rutin) and hydroxyphenylcarboxylic acids (ferulic, caffeic, p-coumaric and chlorogenic acid). Effects of the buffer concentrations and pH and the influence of molybdate concentration on the migration times of the analytes were investigated. In contrast to borate (which is a buffering and complex-forming agent generally used in CE at pH > or =9) molybdate forms more stable complexes with aromatic o-dihydroxy compounds and hence the complex-formation effect is observed at considerably lower pH. Model mixtures of cinnamic acid, ferulic acid, caffeic acid and 3-hydroxycinnamic acid were separated with 25 mM morpholinoethanesulfonic acid of pH 5.4 (adjusted with Tris) containing 0.15 mM sodium molybdate as the BGE (25 kV, silica capillary effective length 45 cm x 0.1mm I.D., UV-vis detection at 280 nm). With 25 mM 2-hydroxy-3-[4-(2-hydroxyethyl)-1-piperazinyl]propanesulphonic acid/Tris of pH* 7.4 containing 2mM sodium molybdate in aqueous 25% (v/v) methanol as the BGE mixtures of all the above mentioned flavonoids, p-coumaric acid and chlorogenic acid could be separated (the same capillary as above, UV-vis detection at 263 nm). The calibration curves (analyte peak area versus concentration) were rectilinear (r>0.998) for approximately 8-35 microg/ml of an analyte (with 1-nitroso-2-naphthol as internal standard). The limit of quantification values ranged between 1.1 mg l(-1) for p-coumaric acid and 2.8 mg l(-1) for quercetin. The CE method was employed for the assay of flavonoids in medicinal plant extracts. The R.S.D. values ranged between 0.9 and 4.7% (n=3) when determining luteolin (0.08%) and apigenin (0.92%) in dry Matricaria recutita flowers and rutin (1.03%) and hyperoside (0.82%) in dry Hypericum perforatum haulm. The recoveries were >96%.

• MeSH
• elektroforéza kapilární metody   statistika a číselné údaje   MeSH
• fenoly * analýza   chemie   izolace a purifikace   MeSH
• Matricaria chemie   MeSH
• molybden chemie   MeSH
• rostlinné extrakty analýza   izolace a purifikace   MeSH
• třezalka chemie   MeSH