Alternatívnym riešením segmentárnej instability v L oblasti, ktorú už nie je možné kompenzovať svalstvom, je operačné riešenie. Okrem spondylodézy sa v súčasnosti experimentuje s protézami medzistavcových platničiek. Autori uvádzajú prvé klinické skúsenosti, z ktorých je o.i. zrejmé, že limitujúcim faktorom trvanlivosti implantátu je stav svalstva a fascií ako aj neadekvátna pohybová liečba.

The alternative solution of segmentary instability in lumbal region, when there is no chance for compensation with the help of muscles, is operation. In the present time the experiments are dealing (expects of spondylondesis) with intervertebral plate prothesis. The authors introduce the first clinic experiences showing that the limiting factor of implant durability is condition of muscles and fascias and a inadequate locomotor therapy, too.

• MeSH
• interní fixátory MeSH
• lumbosakrální krajina chirurgie   patologie   MeSH
• meziobratlová ploténka chirurgie   MeSH
• nestabilita kloubu MeSH
• spondylolistéza MeSH

PURPOSE OF THE STUDY The study evaluated the method of arthroscopic stabilisation of dynamic scapholunate (SL) instability by scapholunate joint resection using bone graft to create synarthrosis between the scaphoid and lunate. MATERIAL AND METHODS Twenty-six patients with chronic dynamic SL instability of Geisler-Messina - EWAS grade IIIB, C and IV were treated by artificial synarthrosis of SL joint using an arthroscopic technique. The mean follow-up period of the patients was 32.2 months (28-39 months, when the range of motion and grip strength were assessed. The functional results were evaluated through the Mayo wrist score. RESULTS Post-operatively, a statistically significant improvement in grip strength was reported, with the mean improvement of 9 kg. On the other hand, significant worsening of flexion with a mean change of -6°, a mean change in extension of -5° and ulnar deviation -2° were identified. According to the visual analogue scale, there was a significant reduction in pain associated with everyday activity (mean change -4) as well as with heavy manual work (mean change -4). According to the Mayo wrist score, the overall results in 3 patients were excellent, in 16 patients good, in 6 patients satisfactory, and in one patient poor. DISCUSSION A limited range of motion significantly influencing the overall results of the functional assessment on the Mayo wrist score does not have a substantial subjective impact on patients and their routine activities. All the studies evaluating the operative techniques restoring stability of proximal row of the carpal bones report limited range of motion in the wrist. These interventions aim at a strong, pain-free grip with preserved wrist function. CONCLUSIONS This study illustrates that the arthroscopic stabilisation of scapholunate joint by synarthrosis is a reliable, minimally invasive surgical method to treat the higher grade of dynamic SL instability. This method makes it possible to achieve good stability of the damaged joint and leads to satisfactory functional results. Key words:wrist, instability, scapholunate joint, arthroscopy, bone graft.

• MeSH
• artroskopie * škodlivé účinky   metody   MeSH
• člunkovitá kost MeSH
• dospělí MeSH
• karpální klouby MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• měření bolesti metody   MeSH
• miniinvazivní chirurgické výkony metody   MeSH
• nestabilita kloubu * diagnóza   patofyziologie   chirurgie   MeSH
• poloměsíčitá kost MeSH
• pooperační bolest diagnóza   MeSH
• rozsah kloubních pohybů MeSH
• síla ruky MeSH
• transplantace kostí metody   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

V práci je sledovaný a vyhodnotený efekt dynamického sedu na držanie tela u 110 detí vo veku 8 -12 rokov. Statické preťažovanie dlhodobým šedom u školákov vedie spolu s nízkou pohybovou aktivitou a jednostranným zaťažovaním pohybového aparátu k svalovej dysbalancii, k poruchám pohybových stereotypov, k chybnému držaniu tela a následne k vzniku funkčných skolióz, ktoré postupne môže prejsť do štnďcturálnej skoliózy. Autorka v rámci prevencie odporúča v školách odľahčený sed - dynamický sed na PC varikúší počas vyučovania. Sedom na labilnej ploche sa ustavične mení ťažisko tela, svaly chrbta sú stále aktivované vrátane hlbokých autochtónnych svalov, ktoré sa najviac podieľajú na vzpriamenom držaní tela.

We monitor and evaluate effect of dynamic sitting position and body posture on 110 children aged 8-12 years. Static overload by prolonged sitting in schoolchildren together with low locomotive activity, and one-sided load of locomotive apparatus induce muscle dysbalance, disturbance of locomotive stereotypes, defective body posture and later on cause functional scoliosis which subsequently may develop to structural scoliosis. The author in context with prevention recommends during classes lightened sitting position - dynamic sitting position on PC pillow. While sitting on instable support, centre of gravity is constantly changed; back muscles including autochton muscles which are mostly involved in keeping upright position are permanently activated.

• MeSH
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• postura těla MeSH
• prospektivní studie MeSH
• skolióza prevence a kontrola   MeSH
• techniky cvičení a pohybu přístrojové vybavení   MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH

• MeSH
• guanosintrifosfát metabolismus   MeSH
• kinetika MeSH
• matematika MeSH
• mikrotubuly fyziologie   ultrasonografie   MeSH
• teoretické modely MeSH
• tubulin chemie   metabolismus   MeSH

Úvod: Příčiny nestabilit můžeme rozdělit na stavy poúrazové, při kterých dochází k poškození vazů, a nestability v důsledku hypermobility kloubní na podkladě vrozené poruchy syntézy kolagenu typu I. V klinickém obrazu skafolunátní (SL) nestability bývá ve většině případů přítomná bolest zápěstí, zpočátku pozátěžová, v chronicitě pak klidová. Hlavním dynamickým stabilizátorem os scaphoideum radiální strany zápěstí je musculus flexor carpi radialis (FCR), který vzhledem k průběhu své šlachy používá tuto kůstku jako kladku k dosažení svého distálního úponu na II. metakarpu. Cílem pilotního projektu bylo zhodnotit míru benefitu posílení FCR v konzervativní terapii dynamických SL nestabilit. Pacienti a metody: V letech 2012–2014 bylo na našem pracovišti diagnostikováno a zařazeno do terapeutického programu 56 testovaných pacientů (49 žen, 7 mužů), věkového rozpětí 18–49 roků. Kritériem pro zařazení byla diagnóza predynamické nebo dynamické formy skafolunátní nestability s pozitivním Watsonovým testem. Třináct pacientů mělo diagnostikovánu nestabilitu SL po primární fraktuře distálního radia, u 11 probandů byla přítomna klidová bolest, u 45 pak pozátěžová, omezující aktivity denního života, a v 9 případech bylo současně verifikováno poškození triangulárního fibrokartilaginózního komplexu (TFCC). Hodnotili jsme míru bolesti prostřednictvím visual analog scale (VAS) u každého z probandů při první terapii a následně s odstupem 1,5 a 3 měsíců od začátku fyzioterapie. Byly vybrány 4 specifické cviky pro aktivitu musculus flexor carpi radialis. Výsledky: Při prvním vyšetření škály bolesti bylo její rozmezí u testovaných jedinců 5–8. Po prvním kontrolním měření změn s odstupem 1,5 měsíce od začátku terapie se intenzita bolestí zápěstí snížila do rozhraní 3–6 a po druhém kontrolním měření bylo subjektivní hodnocení bolesti od 2 do 7. S odstupem 3 měsíců byl z daných měření největší nárůst hodnot v intenzitě 3, tedy významné zklidnění obtíží. Pokud budeme brát hodnoty bolesti 5–8 VAS škály, pak u 19 probandů (33 %) z 56 nedošlo k výrazným změnám ve smyslu zmírnění obtíží, nicméně 5 probandů mělo současně poškozen komplex TFCC a 8 bylo po primární fraktuře distálního radia, zbylých 6 v tomto rozhraní mělo diagnostikovanou pouze dynamickou formu skafolunátní nestability. Osm pacientů vyžadovalo další chirurgickou intervenci pro neustupující bolesti zápěstí a značné limity denních činností – activity of daily living (ADL). Diskuze: V našem souboru 56 pacientů s diagnostikovanou dynamickou skafolunátní nestabilitou došlo k inhibici bolesti u 66 % testovaných v případě rozmezí škály VAS hodnot 0–4, nicméně u všech probandů došlo po 3 měsících k alespoň nějakému snížení intenzity bolesti po cílené rehabilitační intervenci. U 8 jedinců byly obtíže natolik limitující, že byl chirurgický zásah nezbytný. Potvrdilo se nám, že facilitace FCR má jednoznačný benefit pro pacienty s predynamickou a dynamickou formou a je schopna v určité míře zamezit předčasnému chirurgickému řešení. Nicméně můžeme usuzovat, že v případech, kdy je k samotné SL nestabilitě přidružena i jiná patologie (traumatizace TFCC, fraktura distálního radia), bude efekt samotné rehabilitace méně uspokojivý a následná chirurgická intervence více pravděpodobná. Závěr: Pohledem traumat měkkotkáňových struktur zápěstí řadíme SL disociace k frekventovaným obtížím v segmentu ruky. Jejich včasná a korektní diagnostika a následná cílená léčba může zajistit úspěšný výsledek na poli terapeutickém. Naší snahou je nejen rozšířit povědomí o specifičnosti dané problematiky a nutnosti komplexnosti léčby, ale také najít vzájemnou mezioborovou spolupráci, dál posunout vlastní zkušenosti a neomezit se jen na již zavedené a nekomplikované.

Introduction: The causes of instability may be classified as post-traumatic with ligament damage and those resulting from joint hypermobility due to congenital impairment of type 1 collagen synthesis. In most cases of scapholunate (SL) instability, the clinical picture includes wrist pain, initially post-exertional and later, in the chronic stage, resting. The main dynamic stabilizer of the scaphoid bone on the radial side of the wrist is the flexor carpi radialis (FCR) muscle. Along the course of its tendon, the muscle uses this bone as a pulley to reach its distal insertion at the second metacarpal bone. This pilot project aimed at assessing the benefit of FCR strengthening in conservative treatment for dynamic SL instabilities. Patients and methods: In 2012–2014, a total of 56 tested patients (49 males and 7 females) aged 18–49 years were diagnosed and enrolled in the therapeutic program at our center. The inclusion criterion was a diagnosis of pre-dynamic or dynamic SL instability made with Watson’s test. Thirteen patients were diagnosed with SL instability following a primary distal radius fracture. There was resting pain in 11 subjects and post-exertional pain limiting activities of daily living (ADL) in 45 persons. At the same time, a triangular fibrocartilage complex (TFCC) injury was confirmed in 9 cases. In each participant, pain intensity was measured using the Visual Analog Scale (VAS) during the first treatment session and at 1.5 and 3 months from the initiation of physiotherapy. Four specific types of exercise were selected for FCR muscle activity. Results: During the first measurement, the tested individuals had a pain intensity of 5–8. At 1.5 and 3 months from the initiation of therapy, the subjective pain intensity was reduced to 3–6 and 2–7, respectively. At 3 months, the largest increase was observed for a pain intensity of 3, suggesting a significant reduction of difficulties. When considering VAS pain intensity ranging from 5 to 8, nineteen out of the 56 subjects (33%) had no significant alleviation of problems. However, five individuals also had a TFCC injury and 8 had sustained a distal radius fracture; the remaining 6 patients with that range of pain intensity were only diagnosed with dynamic SF instability. Eight individuals required further surgical intervention for persistent wrist pain and severely limited ADLs. Discussion: In the group of 56 patients diagnosed with dynamic SL instability, pain was inhibited in 66% of the tested subjects with VAS pain intensity ranging from 0 to 4. In all patients, however, there was at least some reduction in pain intensity after three months of targeted rehabilitation intervention. In 8 patients, the difficulties were so limiting that they required surgical intervention. FCR facilitation has been confirmed to have a clear benefit to patients with pre-dynamic and dynamic SL instability and may, to a certain extent, prevent the need for early surgery. It may be assumed, however, that when SL instability is associated with another pathology (e.g. TFCC injury or distal radius fracture), the effect of rehabilitation alone would be less satisfactory and subsequent surgical intervention will be more likely needed. Conclusion: Among injuries to soft tissue structures of the wrist, SL dissociation is a common problem. Early and correct diagnosis as well as subsequent targeted therapy may guarantee successful results. It is our effort not only to extend the awareness of these issues and the need for comprehensive treatment but also to seek multidisciplinary cooperation and to extend our own experience without having to rely on the already established and uncomplicated approaches.

• Klíčová slova
• skafolunátní nestabilita, musculus flexor carpi radialis,
• MeSH
• člunkovitá kost MeSH
• dospělí MeSH
• kosterní svaly fyziologie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• měření bolesti statistika a číselné údaje   MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• nestabilita kloubu * terapie   MeSH
• techniky fyzikální terapie * MeSH
• zápěstní kloub * MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH

BACKGROUND: Fuchs endothelial corneal dystrophy (FECD) is the most common repeat-mediated disease in humans. It exclusively affects corneal endothelial cells (CECs), with ≤81% of cases associated with an intronic TCF4 triplet repeat (CTG18.1). Here, we utilise optical genome mapping (OGM) to investigate CTG18.1 tissue-specific instability to gain mechanistic insights. METHODS: We applied OGM to a diverse range of genomic DNAs (gDNAs) from patients with FECD and controls (n = 43); CECs, leukocytes and fibroblasts. A bioinformatics pipeline was developed to robustly interrogate CTG18.1-spanning DNA molecules. All results were compared with conventional polymerase chain reaction-based fragment analysis. FINDINGS: Analysis of bio-samples revealed that expanded CTG18.1 alleles behave dynamically, regardless of cell-type origin. However, clusters of CTG18.1 molecules, encompassing ∼1800-11,900 repeats, were exclusively detected in diseased CECs from expansion-positive cases. Additionally, both progenitor allele size and age were found to influence the level of leukocyte-specific CTG18.1 instability. INTERPRETATION: OGM is a powerful tool for analysing somatic instability of repeat loci and reveals here the extreme levels of CTG18.1 instability occurring within diseased CECs underpinning FECD pathophysiology, opening up new therapeutic avenues for FECD. Furthermore, these findings highlight the broader translational utility of FECD as a model for developing therapeutic strategies for rarer diseases similarly attributed to somatically unstable repeats. FUNDING: UK Research and Innovation, Moorfields Eye Charity, Fight for Sight, Medical Research Council, NIHR BRC at Moorfields Eye Hospital and UCL Institute of Ophthalmology, Grantová Agentura České Republiky, Univerzita Karlova v Praze, the National Brain Appeal's Innovation Fund and Rosetrees Trust.

• MeSH
• alely MeSH
• expanze trinukleotidových repetic MeSH
• Fuchsova endoteliální dystrofie * genetika   patologie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mapování chromozomů MeSH
• nestabilita genomu MeSH
• orgánová specificita genetika   MeSH
• senioři MeSH
• transkripční faktor 4 * genetika   metabolismus   MeSH
• trinukleotidové repetice genetika   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Úvod: Ramenní kloub u člověka představuje kloub s největším počtem luxací. Predispozice k luxaci a rozvoji nestability kloubu jsou dány anatomickým tvarem artikulujících kloubních ploch a souhrou statických a dynamických stabilizátorů. Sportovní aktivity představují významnou část traumaticky podmíněných luxací. Cílem práce byla analýza souboru pacientů operovaných mezi lety 2007–2012 pro přední nestabilitu ramenního kloubu po traumatické luxaci zejména během sportovní aktivity a hodnocení výsledků pomocí skórovacího systému. Materiál a metodika: V retrospektivní studii jsme hodnotili výsledky artroskopické stabilizace 87 pacientů. Sledovali jsme sportovní aktivitu během traumatu, anatomický nález a hodnotili výsledky stabilizace pomocí Rowe score (x). Následně jsme je podrobili statistickému zpracování s využitím Wilcoxonova párového testu (xx). Výsledky: V našem souboru dominovali muži 74,7 %. Medián věku pacientů činil 27 let (17–65). Medián počtu luxací před výkonem činil 4 luxace. Ze sportovních aktivit, při kterých došlo k primární traumatické luxaci dominovaly zimní sporty (22,9 %). Bankartův defekt jsme nalezli u 67,8 % pacientů. Hill-Sachsův defekt hlavice humeru jsme pozorovali u 81,6 %. Medián celkového Rowe score vzrostl z 30 bodů (5–75) na 95 bodů (70–100). Pooperačně tedy došlo ke statisticky významnému zlepšení (p-value 0,00). Výborného a dobrého výsledku jsme dosáhli u 91,9% pacientů, uspokojivého u 3,4 % pacientů. Špatný výsledek byl zjištěn u 4,6 % pacientů, z toho u 3 pacientů (3,4 %) došlo k reluxaci opětovně při traumatu. Diskuze: Výsledky našeho sdělení prokazují statisticky významné zlepšení stavu ramenního kloubu po provedeném stabilizačním výkonu. Z hlediska primární luxace se nejrizikověji v našem souboru jeví zimní sporty. S rostoucím počtem luxací ramenního kloubu se zvyšuje procento anatomických kostních patologií. S přihlédnutím k většímu riziku rozvoje nestability u pacientů s primární luxací v mladém věku je racionální zvážit stabilizační výkon po první luxaci zejména u mladých aktivních sportovců. Závěr: Námi dosažené výsledky a jejich porovnání s dostupnou literaturou potvrzují úspěšnost artroskopických stabilizačních výkonů u korektně indikovaných pacientů a jejich přínos v obecném měřítku.

Introduction: The glenohumeral joint represents the most frequently dislocated joint in the human body. The predisposition for dislocation and for development of the instability results from the anatomic form of the joint surfaces and from the coordination of static and dynamic stabilisers. Sport activities represent a significant cause for traumatic dislocations. The aim of our study was to analyse the patients operated on between the years 2007 and 2012 for anterior shoulder instability after traumatic dislocation caused mainly by sports activities and to evaluate the results according to scoring system. Material and Method: In the retrospective study we evaluated results of 87 patients. We observed sports activities which caused dislocation, analysed anatomic reports from diagnostic arthroscopies and we evaluated the results of arthroscopic stabilisation repair according to the Rowe score. The results were evaluated by the Wilcoxon matched pairs test. Results: In our sample of patients, men dominated by 74.7%. The median age was 27 years (17-65 years). The median of the number of dislocations before arthroscopic stabilisation repair was equal to 4. The dominant sports activities which caused traumatic dislocation of the shoulder belonged to winter sports category (22.9%). The Bankart's defect was diagnosed in 67.8% of the patients. The Hill-Sachs defect was detected in 81.6% of patients. The median Rowe score increased from 30 points (5-75 points) pre-operative to 95 points (75-100 points) post-operative. The improvement was statistically significant (p-value 0.00). We identified excellent and good results in 91.9% of patients, fair results in 3.4% of patients, poor results (including re-dislocations) in 4.6%, re-dislocation was observed in 3.4%, caused by a new traumatic injury. Discussion: The results of our study unequivocally prove statistically significant improvement of state of the shoulder after arthroscopic stabilisation repair. In terms of the first traumatic dislocation of the shoulder, winter sports activities introduce the most significant risk of injury. With increasing number of dislocations of the shoulder, anatomic intr-aarticular pathologies rise up. With regards to high risk of instability of the shoulder in patients with their first traumatic dislocation in junior age, the arthroscopic stabilisation repair for professional athletes is legitimate just after their first dislocation. Conclusion: Our results and the comparison with available literature prove a significant success rate of the arthroscopic stabilisation technique in correctly indicated cases and its benefit in general.

• Klíčová slova
• artroskopická stabilizace, Rowe score, Hill-Sachsův defekt,
• MeSH
• artroskopie * metody   statistika a číselné údaje   MeSH
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• luxace ramenního kloubu komplikace   MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• neparametrická statistika MeSH
• nestabilita kloubu * chirurgie   prevence a kontrola   MeSH
• obnova funkce MeSH
• poranění ramene MeSH
• ramenní kloub * chirurgie   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• rozsah kloubních pohybů MeSH
• sportovní úrazy MeSH
• sporty MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Hallux valgus patří mezi statické deformity přednoží s vysokou prevalencí v populaci. Charakteristické pro něj je zvětšení intermetatarzálního úhlu mezi I. a II. metatarzem (IMA) a zvětšení valgozity I. metatarzofalangeálního kloubu (HVA), často je tato vada spojena s hypermobilitou I. tarzometatarzálního kloubu. V literatuře je publikováno více než 400 originálních metod pro korekci této deformity. Od roku 2018 jsme na našem pracovišti při Lapidusově operaci s nestabilitou TMT kloubu začali používat mediální dlahu Aptus TMT-1 výrobce Medartis. Celkově jsme dlahu použili u 18 pacientů, u kterých jsme pooperačně hodnotili korekci IMA a dobu zhojení dézy. Zhojení proběhlo do devíti týdnů, průměrná korekce IMA byla 7,55°. Výhodou použité dlahy je větší stabilita a primární pevnost provedené dézy.

Hallux valgus belongs to the group of static deformities of the forefoot with high prevalence in the population. It is charac-terized by an increase in the intermetatarsal angle between the 1st and 2nd metatarsal (IMA) and an increase in the valgus deformity of the 1st metatarsophalangeal joint (HVA). For correcting this deformity more than 400 unique methods are published in the literature. Our department have started using TMT I media splint Aptus of Medartis during Lapidus surgery with 1st TMT joint instability since 2018. Overall, we used the splint in 18 patient cases and postoperatively evaluated IMA correction and a healing period of the arthrodesis. Healing was completed within the period of 9 weeks with an average IMA correction of 7.55°. The advantage of the splint used is greater stability and primary strength of the performed arthrodesis.

• Klíčová slova
• Lapidusova operace, nestabilita, tarzometatarzální kloub,
• MeSH
• dlahy * MeSH
• dospělí MeSH
• hallux valgus * chirurgie   diagnostické zobrazování   MeSH
• klouby nohy (od hlezna dolů) chirurgie   diagnostické zobrazování   patologie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• ortopedické výkony metody   MeSH
• radiografie MeSH
• senioři MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

The aim of the study was to present the effect and advantages of surgical decompression and dynamic transpedicular stabilisation in patients with degenerative spondylolisthesis of the lumbosacral spine. MATERIAL AND METHODS: This prospective study involved patients undergoing dynamic transpedicular stabilisation using Isolock or Isobar TTL (Scient X, France) systems. Between June 2003 and June 2009, 65 patients were treated and followed-up. They were aged 35 to 75 years (average, 57.17 years), and there were 32 men and 33 women. Follow-up ranged from 1 to 6 years. Based on indications for surgery they fell into two groups. Group 1 included 52 patients with grade I or II degenerative spondylolisthesis or retrolisthesis. Group 2 (control) consisted of 13 patients with degenerative disc disease or failed back surgery syndrome. The disorder had always been manifested by combined axial and radicular symptoms. Treatment included posterior decompression of nerve structures by laminectomy in conjunction with semi-rigid stabilisation, without fusion. Followup clinical (VAS, ODI), neurological and radiographic examinations were carried out at 6 weeks, 6 months and 1 to 6 years after surgery. The VAS and ODI results of both groups were statistically analysed and compared. RESULTS: During follow-up the ODI values decreased by 54 % (from 58.4 % to 26.8 %) and VAS values by 62 % (from 7.9 to 3.0) as compared with the pre-operative values, and this was statistically significant. When both groups were compared, the VAS values decreased significantly (by 5.61) in Group 1, as compared with Group 2 (decrease by 3.54). DISCUSSION: In the treatment of pseudospondylolisthesis, the semi-rigid stabilisation with spinal decompression, as presented here, is a convenient alternative to simple decompression without fixation or to various forms of instrumented or non-instrumented arthrodesis. A disadvantage associated with arthrodesis is a higher risk of ASD development; dynamic systems do not allow for reduction of spondylolisthesis and involve a change in sagittal spinal balance, and simple decompression carries the risk of slip progression and recurrent problems. CONCLUSIONS: The authors demonstrated that decompression combined with semi-rigid stabilisation had a very good effect on the clinical state of patients with degenerative spondylolisthesis (retrolisthesis) at medium-term follow-up. The procedure was less effective in other indications. Semi-rigid stabilisation with Isobar TTL or Isolock systems prevented the progression of anterolisthesis or retrolisthesis; none of the patients experienced instrumentation failure. Neither symptomatic restenosis nor disc herniation was found in the instrumented segment. Semi-rigid stabilisation can, if necessary, be converted to fusion or disc replacement.

• MeSH
• bederní obratle chirurgie   patologie   MeSH
• biomechanika MeSH
• chirurgická dekomprese metody   přístrojové vybavení   MeSH
• dospělí MeSH
• interní fixátory MeSH
• interpretace statistických dat MeSH
• kostní šrouby MeSH
• laminektomie MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• nestabilita kloubu chirurgie   MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• prospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• spondylolistéza chirurgie   patofyziologie   MeSH
• statistika jako téma MeSH
• výsledek terapie MeSH
• výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Přední nestabilita ramenního kloubu tvoří poměrně dynamickou ortopedickou jednotku s doposud nevídaným rozvojem diagnostických i léčebných přístupů. Identifikace patognomických lézí a možnosti jejich terapie otevřenými, a především artroskopickými operačními metodami významně přispěly ke zlepšení funkčních výsledků a celkové spokojenosti u pacientů s recidivujícími luxacemi ramenního kloubu. Tento článek má za cíl představit historický vývoj chirurgické terapie přední glenohumerální nestability s významnými milníky a s přesahem do současnosti. Další výzkum by měl sjednotit indikační kritéria k jednotlivým léčebným výkonům s cílem snížit četnost recidiv a zlepšit klinické výsledky.

Anterior glenohumeral instability is a dynamic orthopedic area of study with significant development. The identification of the pathognomonic lesions and their treatment with either open stabilization procedures or arthroscopic procedures have contributed to the improvement in functional results and overall satisfaction in patients with recurrent dislocation of the shoulder joint. The aim of this article is to present a brief history of surgical treatment of anterior glenohumeral instability with its key milestones and current concepts of surgical interventions. However, further research is still needed to continue the development of this issue together with the unification of the indication criteria for individual surgical procedures in the prevention of recurrence of anterior glenohumeral instability.