reactive groups
Dotaz
Zobrazit nápovědu
Východisko. Vysoká hladina plazmatického C-reaktivního proteinu (CRP – protein, který hraje roli v nespecifické imunitní reakci hostitele) byla popsána jako nezávislý rizikový faktor a marker vzniku aterosklerózy. Funkční C-159→T polymorfizmus v genu pro CD14 receptor (váže různé složky bakteriální stěny během infekce organizmu) byl pak zmíněn jako rizikový faktor vzniku aterosklerózy. Sledovali jsme, zda existuje vztah mezi CD14 polymorfizmem a plazmatickou hladinou CRP. Metody a výsledky. Pomocí PCR a restrikční analýzy jsme sledovali C-159→T polymorfizmus v genu pro CD14 u 166 reprezentativně vybraných mužů se známou hladinou CRP. CRP byl stanoven imunologicky. U jedinců s vyšší plazmatickou hladinou CRP (>2,19 mg/l, n=47) byla frekvence CD14-159TT homozygotů významně vyšší (31,9 %, 15 ze 47) (p<0,01) než u jedinců s CRP nižším než 2,18 mg/l (11,9 %, 5 ze 42). Závěry. CD14 C-159→T polymorfizmus může být genetickým markerem, spojeným s plazmatickou hladinou C-reaktivního proteinu.
Background. High plasma levels of C-reactive protein (involved in unspecific host defence) have been described as independent risk factor of atherosclerosis. The possible association has been analysed between the CD14 C-159→T polymorphism and plasma level of CRP. Methods and Results.With the PCR and subsequent restriction analysis we have evaluated C-159→T polymorphism in the CD14 gene of 166 representatively selected male Caucasians with known plasma level of CRP. The CRP was measured immunologically. A significantly higher (p<0.01) frequency of the CD14-159TT homozygotes between the individuals with the plasma level of CRP > 2.19 mg/l (31.9 %, 15 out of 47) has been detected when compared to the group with plasma level of CRP lower than 2.18 mg/l (11.9 %, 5 out of 42). Conclusions. CD14 C-159→T polymorphism could be the first described genetic marker associated with plasma level of C-reactive protein.
- MeSH
- arterioskleróza diagnóza etiologie imunologie MeSH
- C-reaktivní protein krev MeSH
- dospělí MeSH
- finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- lipopolysacharidové receptory genetika MeSH
- polymorfismus genetický MeSH
- rizikové faktory krev MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- srovnávací studie MeSH
Chronické zánětlivé reakce probíhající v cévní stěně jsou podkladem vzniku aterosklerózy. C-reaktivní protein je snadno měřitelným ukazatelem aktivity těchto zánětlivých reakcí. Současně je CRP i jejich aktivním účastníkem. Postavení CRP v patogenezi aterosklerózy je dvojjediné: na samém počátku aterosklerotického procesu vykazuje CRP protizánětlivé účinky, které chrání cévní stěnu před ukládáním aterogenních lipoproteinů. Genetická dispozice organismu a vliv zevních rizikových faktorů mění tyto původně ochranné účinky CRP v účinky prozánětlivé, které podporují rozvoj aterosklerózy. Ochranné, protizánětlivé působení i prozánětlivé, aterogenní působení CRP je založeno na aktivaci komplementové kaskády. Ochranné působení CRP spočívá v aktivaci komplementu na úroveň fragmentů C3b/iC3b. Podmínkou je účast regulačního faktoru H. CRP může také přímo indukovat tvorbu membránových regulačních faktorů, mezi nimiž vyniká decay-accelerating factor. Membránové regulační faktory tvoří součást buněčných membrán, na prvním místě jmenujme membrány endotelových buněk, které tak jsou chráněny před autodestruktivními účinky aktivovaného komplementu. K plazmatickým regulačním faktorům se rovněž počítá clusterin/ apolipoproteinJ. Podle nových poznatků však tento působek patří mezi tzv. stresové proteiny, které se vyznačují celkově ochranným působením na buněčné struktury. Ochranné působení CRP založené na spolupráci s regulátory aktivace komplementu má obdobu v terapeutických účincích inhibitorů enzymu HMGCoA reduktázy neboli statinů.
Chronic inflammatory reactions which affect the arterial wall can be viewed as an underlying cause of atherosclerosis. C-reactive protein is an easily measurable marker which reflects the activity of inflammatory responses. At the same time, CRP represents an active partaker of the inflammatory process. The role CRP plays in the pathogenesis of atherosclerosis is ambivalent: at the very beginning, it displays anti-inflammatory properties which contribute to the protection of the arterial wall from atherogenic lipoproteins. Later on, genetic disposition of the host and the influence of many known risk factors convert CRP’s antiinflammatory activity into a net pro-inflammatory effect which boosts the development of atherosclerosis. Both the protective anti-inflammatory and the noxious pro-inflammatory activities of CRP reside in its capacity to activate the complement cascade. The protective effect of CRP, which is dependent on the plasmatic regulatory factor H, is carried out by the activation of complement up to the level of fragments C3b/iC3b. Further, CRP directly induces production of the complement membrane regulatory proteins, most important of which is the decay-accelerating factor. Membrane regulatory factors form an integral part of the outer cellular membrane, most importantly that of endothelial cells, resulting in protection of the latter from autodestructive attacks inflicted by activated complement. One of the complement regulatory factors is represented by clusterin/apolipoproteinJ. However, according to recent studies, clusterin/apoJ belongs rather to a group of stress proteins, which display overall protective effects on cellular protein structures. Protective activities of CRP based on its cooperation with complement regulatory factors are closely mimicked by the HMG-CoA reductase inhibitors or statins.
- MeSH
- arterioskleróza imunologie MeSH
- C-reaktivní protein imunologie MeSH
- komplement imunologie MeSH
- lidé MeSH
- membránové proteiny imunologie MeSH
- statiny farmakologie MeSH
- zánět imunologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Úvod.Článek obsahuje informace o skupině nemocných s reaktivní artritidou,která představuje jednu z podskupin Národního registru revmatických chorob.Cíle .1.Analýza demografických dat, klinického obrazu a terapie nemocných.2.Analýza vztahů mezi typem spouštějící infekce a těmito parametry:pohlavím,klinickýmobrazem,přítomností HLA-B27 antigenu a terapií.3.Vyhodnocení, zda terapie nemocných sledovaného souboru odpovídá literárním doporučením.Metody .Zařazeno 62 nemocných splňujících kritéria pro reaktivní artritidu navržené na 3.mezinárodní schůzi o reaktivní artritidě v Berlíně v r.1995.Na zařazování do registru se podílelo více revmatologů z různých českých a moravských regionů.Zařazování probíhalo od r.1999 do roku 2001 včetně. Získaná demografická data,údaje o klinickém obraze a terapii a přítomnosti HLA-B27 byla statis- ticky vyhodnocena.Dále byly statisticky vyhodnoceny vztahy mezi spouštějící infekcí a sledovanými parametry (pohlavím,klinickým obrazem,přítomností HLA-B27 antigenu a terapií).Statistické hodnocení proběhlo v programech Statistica a MS Excel.Nominální veličiny a rozdíly mezi skupi- nami byly hodnoceny pomocí kontingenčních tabulek a χ 2 testu,případně Fisherova exaktního testu.Výsledky .V souboru jsme nezjistili statisticky významný rozdíl ve výskytu urogenitální reaktivní artritidy v závislosti na pohlaví,statisticky významný rozdíl byl zjištěn mezi výskytem postenterické reaktivní artritidy mezi pohlavími s převahou mužů (78,6 %).Ve sledovaném souboru nebyl zjištěn rozdíl v klinickém obrazu v závislosti na spouštějící infekci.Přítomnost HLA-B27 antigenu se statisticky významně nelišila v závislosti na vyvolávající infekci,rovněž tak terapie se statisticky významně nelišila v závislosti na spouštějící infekci.Porovnáním terapie námi sledova- ného souboru s literárními doporučeními jsme zjistili určité odchylky od literárně doporučovaných postupů.Pacienti byli léčeni antibiotickou léčbou i v případě postenterické reaktivní artritidy (35,7 %),což neodpovídá literárním doporučením.Převážná část nemocných byla léčena sulfasala- zinem (74,2 %).Závěr .Terapie sulfasalazinem má být použita až při protrahovaném průběhu reaktivní artritidy,proto se domníváme,že význam terapie sulfasalazinem byl v souboru nadhod- nocen.
Introduction .The paper contains information on a group of patients with reactive arthritis which is one of the subgroups in the National register of rheumatic diseases.Objectives .1.Analysis of demographic data,clinical picture and treatment of patients.2.Analysis of relations between the type of triggering infection and these parameters,sex,clinical picture,presence of HLA-B27 antigen and therapy.3.Evaluation whether therapy of patients in the investigated group is consistent with recommendations in the literature.Methods .62 patients were included who met the criteria for reactive arthritis suggested at the 3rd international session on reactive arthritis in Berlin in 1995. In the recording in the register participated several rheumatologists from different Czech and Moravian regions.The enlistment took place from 1999 to 2001 incl.The assembled demographic data,data on the clinical picture,therapy and the presence of HLA-B27 were evaluated by statistical methods.Furthermore relations between the triggering infections and the investigated parameters (sex,clinical picture,the presence of HLA-B27 antigen and therapy)were evaluated by statistical methods.For statistical evaluation programme Statistica and MS Excel were used.Nominal varia- bles and differences between groups were evaluated by means of contingency tables and the χ 2 test or Fisher ’s exact test.Results .The authors did not find in the group a statistically significant difference in the incidence of urogenital reactive arthritis in relation to sex.A statistically signifi- cant difference was found between the incidence of postenteric reactive arthritis between sexes with a predominance of men (78.6 %).In the investigated group no difference was found in the clinical picture in relation to the triggering infection.The presence of HLA-B27 antigen did not differ significantly in relation to the causal infection and treatment did not differ significantly in relation to the triggering infection.Comparison of treatment of the investigated group with recommendations in the literature revealed certain deviations from procedures recommended in the literature.The patients were treated with antibiotics even in case of postenteric reactive arthritis (35.7 %)which is not consistent with recommendations in the literature.The majority of patients was treated with sulfasalazine (74.2 %).Conclusion .Sulfasalazine treatment should be used only in a protracted course of reactive arthritis,therefore the authors assume that the importance of sulfasalazine treatment in the described group was overestimated.
- MeSH
- lidé MeSH
- psychosomatické a relaxační terapie metody MeSH
- psychotické poruchy psychologie terapie MeSH
- skupinová psychoterapie metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- kongresy MeSH
- přehledy MeSH
Článek je koncipován do dvou částí. První část seznamuje s literárními údaji o úloze antibiotické léčby nemocných s reaktivní artritidou. Druhá část článku podává informace o významu antibiotické léčby pacientů s reaktivní artritidou z Národního registru revmatických chorob. Cíl sledovánívyhodnotit vztah mezi úvodní antibiotickou léčbou a dlouhodobou terapií u nemocných s reaktivní artritidou z Národního registru revmatických chorob. Metody. Pacienti, kteří byli zařazováni do registru od roku 1999 do roku 2001 byli vyzváni po 2 letech ke kontrolnímu vyšetření. Z původního souboru reflektovalo na vyzvání 40 nemocných (50 %). Kontrolovaný soubor byl rozdělen do dvou skupin – na skupinu, která byla v úvodu léčena antibiotiky a na skupinu neléčenou antibiotiky. V jednotlivých skupinách byla vyhodnocena jednak celková terapie, jednak terapie s ohledem na její typ (nesteroidní antirevmatika, kortikosteroidy, salazopyrin) a skupiny byly vzájemně statisticky porovnány. Výsledky. Nebyly zjištěny statisticky výrazné rozdíly v celkové terapii mezi skupinami (41,2 % v ATB léčené a 56,5 % v ATB neléčené skupině zůstává na terapii po dvou letech). Rozdíl mezi skupinami nedosáhl rovněž statistické významnosti v terapii nesteroidními antirevmatiky (5,9 % v ATB léčené skupině a 17,4 % v ATB neléčené skupině), ani v terapii salazopyrinem (29,4 % v ATB skupině a 34,8 % v ATB neléčené skupině). Statisticky významný rozdíl mezi skupinami byl zjištěn pouze v terapii kortikoidy (17,7 % v ATB léčené skupině a 8,7 % v ATB neléčené skupině). Vzhledem k malýmčíslům je však tento rozdíl obtížně interpretovatelný. Závěr. Získané výsledky jsou ve shodě s literárními údaji. Terapie antibiotiky prognózu nemocných s reaktivní artritidou z Národního registru neovlivnila.
This paper is composed of two parts. The first part informs about literature data on the antibiotic treatment of patients with reactive arthritis. The second part informs about the significance of the antibiotic treatment of patients with reactive arthritis from the National registry of rheumatic disorders. Objective: To evaluate the relationship between starting antibiotic treatment and longtermtreatment of patients with reactive arthritis fromthe National registry of rheumatic disorders. Methods: Patients entered into the registry between 1999 to 2001 were investigated after two years. The response was obtained from forty patients (50%) of the original group. Patients were then divided into two groups – the first one, in which patients were treated with antibiotics from the beginning of the disease and the second group, without antibiotic treatment. Total therapy and type (nonsteroidal antirheumatics, glucocorticoids, salazopyrine) were evaluated and the groups were compared. Results: There were no significant differences between groups with respect to total therapy – 41.2% of patients in the group with ATB and 56.5% in the group without ATB were still treated after two years. Neither the treatment with nonsteroidal antirheumatic drugs (5.9% of patients in the group with ATB and 17.4% in the group without ATB) nor with salazopyrine (29.4% in the group with ATB and 34.8% in the group without ATB) reached the statistically significant difference between groups. Statistically significant difference between groups were found in patients treated with glucocorticoids (17.7% of patients in the group with ATB and 8.7% in the group without ATB). However, because of the small numbers the interpretation of these findings must be taken with caution. Conclusion: These results are in accordance with most of the literature data. The antibiotic treatment has not significantly affected prognosis of patients with reactive arthritis from the National registry.
Úvod: V etiopatogenezi ischemické cévní mozkové příhody (iCMP) hraje podstatnou roli ateroskleróza. Na jejím rozvoji má významný podíl chronický zánětlivý proces. Mezi ukazateli zánětu byl ultrasenzitivní C-reaktivní protein (hsCRP) uznán nezávislým rizikovým faktorem iktu, prediktorem horšího postižení, recidiv i dalších kardiovaskulárních postižení. Cílem studie bylo posouzení vlivu hsCRP na tíži iCMP v akutní fázi, vztahu k subtypům iCMP, ateroskleróze karotid a posouzení jeho možné prediktivní hodnoty. Soubor pacientů a metodika: Stanovení plazmatických hladin hsCRP bylo provedeno u 110 probandů (66 mužů a 44 žen, průměrného věku 61,5±9,9) v akutní fázi iCMP. Tíže příhody byla hodnocena podle kriterií NIHSS. Soubor byl rozdělen podle etiologie do 3 skupin (ikty aterotrombotické-AT, embolické arterio-arteriální-EA, kardioembolické-EK) a stupně aterosklerotického postižení karotid (≤30 %; 30-69 %; ≥70 %). Za 3 měsíce od akutní fáze onemocnění byl hsCRP vyšetřen u 78 probandů (44 mužů a 34 žen). Kontrolní skupinu (KS) tvořilo 58 zdravých osob (32 mužů a 26 žen, průměrného věku 57,1±9,9 let). Výsledky: Ve srovnání s KS byly zjištěny vyšší hodnoty hsCRP u: (1) probandů v akutní fázi (p<0,0001); (2) nemocných s NIHSS <10 (p=0,001) i NIHSS≥10 (p<0,0001); (3) subtypu iktu AT (p<0,0001), méně i EK (p=0,01) a EA (p=0,01); (4)stupňů karotických stenóz≤30 % (p=0,008), 30-69 % (p=0,004) i ≥70 % (p=0,001); (5) probandů za 3 měsíce (p<0,0001). Ve vztahu ke Glasgow Outcome Scale (GOS) nebyl zjištěn rozdíl. Závěr: Studie potvrdila souvislost vyšších hladin hsCRP v akutní fázi iCMP a tíže neurologického deficitu, jakož souvislost vyšších hladin hsCRP s aterosklerózou karotid.
Introduction: Atherosclerosis plays an essential role in the etiopathogenesis of ischemic cerebrovascular accident (iCVA). A chronic inflammatory process shares significantly in its development. Among the inflammation indices, ultrasensitive C-reactive protein (hsCRP) has been considered an independent risk factor of ictus, predictor of a more severe affection, relapses as well as other cardiovascular disorders. The research aimed at judging the effects of hsCRP on the severity of iCVA in the acute phase, the relation to the iCVA subtypes, atherosclerosis of carotid arteries, and its possible predictive value. A set of patients and methods: The plasma hsCRP levels were determined in 110 probands (66 men, 44 women, mean age 61.5 ± 9.9 years) in the acute phase of iCVA. The accident severity was evaluated according to NIHSS criteria. A set was divided, according to etiology, into three groups (atherothrombotic – AT, embolic arterio-arterial – EA, cardioembolic – EC ictuses) and according to the degree of atherosclerotic affection of carotid arteries (≤ 30 %, 30 – 69 %, ≥ 70 %). Three months after the acute phase of the disease hsCRP was examined in 78 probands (44 men, 34 women). A control set (CS) consisted of 58 healthy subjects (32 men, 26 women, mean age 57.1 ± 9.9 years). Results: If compared with CS, higher levels of hsCRP were revealed in: (1) probands in the acute phase (p < 0.0001), (2) patients with NIHS < 10 (p = 0.001) as well as NIHSS ≥ 10 (p < 0.0001), (3) subtype of AT ictus (p < 0.0001), less in EC (p = 0.01) and EA (p = 0.01), (4) degrees of carotid stenoses ≤ 30 % (p = 0.008), 30 – 69 % (p = 0.004) and ≥ 70 % (p = 0.001), (5) probands after three months (p < 0.0001). No difference was found with regard to the Glasgow Outcome Scale (GOS). Conclusion: The study has confirmed the connection of higher hsCRP levels in the acute phase of iCVA and severity of a neurological deficit as well as that of higher hsCRP levels and carotid artery atherosclerosis.
