- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Chronické srdeční selhání postihuje 0,4–2 % populace s výrazným nárůstem ve vyšších věkových skupinách. Ve farmakoterapii se uplatňují látky tlumící regulační mechanismy hyperaktivované srdečním selháváním, především inhibitory ACE (ve světle klinických studií zvláště perindopril, ramipril), -blokátory (karvedilol, metoprolol) a spironolakton. V současné době se v léčbě CHSS začínají prosazovat i antagonisté receptorů AT1 pro angiotenzin II, tzv. sartany, zasahující podobně jako inhibitory ACE do regulační osy renin-angiotenzin-aldosteron. Vliv sartanů na morbiditu a mortalitu nemocných s chronickým srdečním selháním byl hodnocen již několika randomizovanými klinickými studiemi, avšak často se statisticky nevýznamnými výsledky. Článek uvádí přehled nejvýznamnějších studií analyzujících účinnost sartanů v léčbě srdečního selhání a provádí syntézu výsledků 22 klinických studií. Bylo tak prokázáno statisticky významné snížení celkové mortality o 14 % ve prospěch sartanů. K prevenci jednoho úmrtí je zapotřebí léčit 39 nemocných (NNT).
Chronic heart failure develops in 0.4–2 % of the population and is substantially more common in higher age groups. Pharmacotherapy is based on inhibitors of the regulatory mechanism that are hyperactivated by heart failure, namely the ACE inhibitors (in light of clinical trials, particularly perindopril and ramipril,), beta blockers (carvedilol, metoprolol) and spironolactone. Currently, AT 1 receptor antagonists called sartans (ARB) and, similarly to ACE inhibitors, intervening in the renin-angiotensin-aldosterone system (RAAS) are increasingly used in the management of chronic heart failure. The effect of sartans on morbidity and mortality of patients with chronic heart failure has been already evaluated in several randomized clinical studies, but often with statistically nonsignificant results. A review is presented of the most relevant studies focused on efficacy of sartans in the management of chronic heart failure, with results of 22 studies being synthesized. A statistically significant reduction in the overall mortality by 14 % ascribable to sartans was found, but only a few independent clinical studies report statistically significant risk reduction for this analyzed parameter. To prevent a single death, the number needed to treat (NNT) is 39 patients.
Nukleární receptory PXR a CAR regulují na základě interakce s xenobiotiky expresi enzymů I. a II. fáze biotransformace a některých detoxifikačních lékových transportérů. Ve většině případů se jedná o indukci exprese (up-regulaci) cílových genů, které se přímo podílejí na biotransformaci nebo exkreci xenobiotik. Tímto mechanismem mohou nukleární receptory výrazně modifikovat expozici organismu xenobiotiku, proto jsou často označovány jako xenosenzory. Je-li xenobiotikem léčivo – může být aktivace receptorů PXR nebo CAR příčinou farmakokinetických lékových interakcí, při kterých léčivo zvyšuje aktivitu biotransformačních enzymů nebo transportérů podílejících se na eliminaci jiného spolupodaného léčiva, a mění tak jeho farmakokinetické a případně i farmakodynamické vlastnosti. Je-li xenobiotikem toxická látka, pak nukleárními receptory zprostředkované urychlení eliminace představuje jeden ze základních homeostatických obranných mechanismů. Cílem tohoto přehledového článku je přiblížit nukleární receptory PXR a CAR jako důležité faktory farmakokinetických lékových interakcí.
Based on interaction with xenobiotics, PXR and CAR nuclear receptors regulate expression of phase I and II biotransformation enzymes and some detoxication drug transporters. In most cases, expression (up-regulation) of target genes directly involved in biotransformation or excretion of xenobiotics is induced. By this mechanism, nuclear receptors markedly modify exposure of the organism to the xenobiotic, and that is why they are often called xenosensors. If the xenobiotic is a drug, then activation of PXR and CAR receptors can cause pharmacokinetic drug interactions with the drug enhancing activity of biotransformation enzymes or transporters involved in elimination of another co-administered drug which may lead in turn to changes in pharmacokinetic and possibly also pharmacodynamic properties of the latter. If the xenobiotic is a toxic substance, then the nuclear receptor mediated enhancement of elimination is one of the major homeostatic protective mechanisms. The objective of this review article is to present the PXR and CAR nuclear receptors as important factors in pharmacokinetic drug interactions.
- MeSH
- androstany farmakologie MeSH
- biotransformace MeSH
- lékové interakce fyziologie MeSH
- lidé MeSH
- metabolická inaktivace fyziologie MeSH
- pregnany farmakologie MeSH
- receptory léků MeSH
- regulace genové exprese MeSH
- transportní proteiny farmakologie MeSH
- xenobiotika farmakologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
