Karcinom ovaria patří k nejagresivnějším onkologickým onemocněním a mezi gynekologickými malignitami má nejvyšší mortalitu. Je pátou nejčastější příčinou úmrtí na zhoubný novotvar u žen na celém světě. Histologicky je zde zastoupena široká paleta jednotek a nejčastějším typem je serózní karcinom ovaria řadící se do skupiny epitelových nádorů.1 V roce 2016 bylo na území České republiky nově diagnostikováno 998 pacientek a ve stejném roce karcinomu ovaria podlehlo 628 žen.2 Čísla nám ukazují, že se nejedná o příliš častý novotvar, ale jeho mortalita patří k jedněm z nejvyšších. V téměř 75 % se v době stanovení diagnózy jedná již o lokálně pokročilé či metastazující onemocnění. Důvodem je jednak rychlý růst nádoru a jednak pozdní nástup příznaků. Navíc v dnešní době stále chybí účinné metody časného screeningu a diagnostiky. Pětileté přežití i přes agresivní léčbu je u stadia III 20-35 %, u stadia IV 10 %.3 Standardem terapie karcinomu ovaria s kurativním záměrem je kombinace chirurgické léčby a chemoterapie. Chirurgický výkon by měl dosáhnout maximálního debulkingu nádorových hmot a měl by být následován systémovou léčbou. Karcinom ovaria je obecně nádor vysoce chemosenzitivní a v léčbě je primárně využíváno přípravků platinových derivátů. Při relapsu onemocnění se přednostně používá systémová léčba a chirurgická léčba je využívána velmi okrajově. Podle doby od ukončení primární či předchozí léčby můžeme rozlišit platina rezistentní onemocnění (recidiva do šesti měsíců od ukončení léčby platinovým derivátem) a platina senzitivní onemocnění (recidiva za delší dobu, než je šest měsíců od ukončení léčby platinovým derivátem). Na základě tohoto rozdělení volíme další přípravky pro systémovou terapii onemocnění. Z chemoterapeutik se nejčastěji jedná o carboplatinu či cisplatinu, dále paclitaxel, docetaxel, gemcitabin či pegylovaný liposomální doxorubicin. Z léků s jiným než cytotoxickým mechanismem využívaných při paliativní systémové léčbě můžeme zmínit například bevacizumab nebo olaparib.
Ovarian cancer is one of the most aggressive oncological diseases and it has the highest mortality amongst gynecological malignancies. It is the fifth most common cause of death in women with malignant neoplasms all over the world. A wide variety of histological units is present in ovarian cancer and the most common type is a serosal ovarian cancer that belongs to a group called epithelial tumours.1 In 2016, 998 new patients were diagnosed with ovarian cancer and in the same year 628 women died from the ovarian cancer in the Czech Republic.2 The statistics show that this type of neoplasm is not very common, however, the mortality rates are one of the highest for this type of cancer. 75 % of diagnosed patients are already in advanced or metastatic stages. The main reasons are rapid tumour growth and late onset of symptoms. On top of that we are still very behind with getting tested and diagnosed in time. Despite aggressive treatment the percentage to survive at least five years is 23-35 % with Stage III, 10 % with Stage IV.3 The standard treatment of ovarian cancer is the combination of surgical treatment and chemotherapy. With surgery the tumours should drastically shrink and then systemic therapy should be in place. The ovarian cancer is generally highly chemo sensitive tumor and platinum derivative preparations are primarily used in the treatment. Primarily, for relapse we use systemic treatment, surgical treatment is used very rarely. Depending on the time when the primary or prior treatment ended we can distinguish platinum-resistant disease (relapse within six months of termination of the platinum-based treatment) and platinum-sensitive disease (relapse after more than six months after termination of the platinum-based treatment). Based on these two types of diseases we then choose other products for systemic therapy of the disease. Most common chemotherapeutic agents are carboplatin or cisplatin, paclitaxel, docetaxel, gemcitabine or pegylated liposomal doxorubicin. Medicine with a non-cytotoxic mechanism used in palliative systemic therapy can be for example bevacizumab or olaparib.
- MeSH
- bevacizumab terapeutické užití MeSH
- dospělí MeSH
- doxorubicin terapeutické užití MeSH
- ftalaziny terapeutické užití MeSH
- kvalita života MeSH
- lidé MeSH
- metastázy nádorů diagnóza terapie MeSH
- nádory vaječníků * diagnóza klasifikace terapie MeSH
- piperaziny terapeutické užití MeSH
- protokoly antitumorózní kombinované chemoterapie * aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- serózní cystadenokarcinom farmakoterapie chirurgie terapie MeSH
- sloučeniny platiny * terapeutické užití MeSH
- taxoidy terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Karcinom prostaty je po karcinomu plic nejčastějším zhoubným nádorem u mužské populace na celém světě. S osvětou populace a protikuřáckými kampaněmi lze očekávat postupný pokles nemocných s karcinomem plic a v budoucnu možná dojde ke změně pořadí v incidenci i prevalenci těchto onemocnění. Nejtěsnější závislost karcinomu prostaty můžeme spojovat s věkem. I přes častý výskyt se toto onemocnění neřadí mezi diagnózy se špatnou prognózou v závislosti na incidenci. Lokálně nepokročilé onemocnění je diagnostikováno u 80 % nemocných1 a pětileté přežití je vyčísleno přibližně nad 95 %. K tomu přispívá nejen záchyt v časných stadiích, ale také zařazení nových léků do klinické praxe u pacientů s pokročilým onemocněním. U hormonálně dependentního karcinomu prostaty lze v dnešní době pomocí analog LHRH (hormon uvolňující luteinizační hormon, luteinizing hormone-releasing hormone) oddálit rozvoj hormon rezistentního onemocnění v průměru o tři roky. Následně také zařazení ARTA (androgen receptor targeted agents) do terapeutického algoritmu kastračně rezistentního karcinomu prostaty přineslo velký pokrok v léčbě. Nesmíme opomenout ani systémovou chemoterapii u generalizovaného karcinomu, kdy např. studie TAX 327 v roce 2004 prokázala signifikantně delší přežití pacientů léčených docetaxelem v kombinaci s prednisonem oproti mitoxantronu s prednisonem.2
Prostate cancer is after lung cancer the most common type of malignant tumor in the male population worldwide. We can gradually decrease the number of lung patients by educating the population and using anti-smoking campaigns and hopefully the incidence and prevalence of the illness can be changed in the future. The probability of prostate cancer rises with age. Despite frequent occurrence this disease is not one of the diagnoses with poor prognosis depending on incidence. 80% of the patients are diagnosed with the disease which is not locally advanced and there is approximately 95% survival rate that the patients would live up to five years. This is not only thanks to early diagnosis but also thanks to new medications available in clinical practice. In Hormone-Dependent Prostate Cancer, the development of hormone-resistant disease can be delayed by an average of three years by the luteinizing hormone-releasing hormone analog. Subsequently, the inclusion of androgen receptor targeted agents in the therapeutic algorithm of cast rationally-resistant prostate cancer has brought great advances in the treatment. Also, we cannot forget about the chemotherapy systematic treatment for generalized carcinoma where, for example, the Tax 327 study in 2004 showed a significantly longer survival of docetaxel-treated patients in combination with prednisone against mitoxantrone with prednisone.2
- MeSH
- antagonisté androgenních receptorů aplikace a dávkování MeSH
- kvalita života MeSH
- lidé MeSH
- lymfatické metastázy diagnostické zobrazování radioterapie MeSH
- mezioborová komunikace MeSH
- nádory kostí farmakoterapie sekundární MeSH
- nádory prostaty rezistentní na kastraci farmakoterapie chirurgie MeSH
- nádory prostaty * radioterapie MeSH
- orchiektomie MeSH
- progrese nemoci MeSH
- senioři MeSH
- taxoidy aplikace a dávkování škodlivé účinky MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
