Cíl: Metody časného odstranění trombu byly do praxe zavedeny s cílem zefektivnit léčbu hluboké žilní trombózy (HŽT). Práce hodnotí výsledky farmakomechanické trombektomie (FMT) u pacientů s akutní ileofemorální (IF) HŽT. Metodika: U 20 pacientů (8 mužů a 12 žen ve věkovém rozmezí 16-75 let) s akutní IF HŽT byla provedena FMT pomocí zařízení AngioJet, v 70 % v kombinaci s následnou katétrem řízenou lokální trombolýzou (KŘT). Průchodnost rekanalizovaného úseku byla kontrolována pomocí UZ před dimisí a následně za 3, 6, 12 měsíců a dále jednou ročně. Získaná data byla analyzována retrospektivně. Výsledky: Rekanalizace bylo dosaženo u všech pacientů, ve 20 % při primární FMT, v 80 % po následné KŘT a opakovaných intervencích, ve 40 % byl zaveden žilní stent. Medián celkového množství podaného trombolytika byl 34 mg. Medián délky endovaskulární léčby byl 21 hodin a celkové doby hospitalizace 6 dnů. Nezávažná klinicky relevantní krvácivá komplikace vznikla u tří pacientů (15 %). Během sledování s časovým odstupem 1 roku od zákroku byla zachována průchodnost rekanalizovaného žilního úseku ve 100 %. Závěr: V naší studii jsme prokázali vysokou efektivitu a bezpečnost léčby IF HŽT pomocí FMT. V časovém odstupu 1 rok od zákroku byla ve všech případech zachována průchodnost rekanalizovaného úseku
Purpose: Early thrombus removal techniques have been introduced to improve the effectiveness of deep vein thrombosis (DVT) treatment. This paper evaluates results of pharmacomechanical thrombectomy (PMT) in patients with acute iliofemoral (IF) DVT. Methods: 20 patients (8 males and 12 females, age range 16-75 years) with acute IF DVT underwent PMT using the Angiojet device, in 70% in combination with catheter-directed thrombolysis (CDT). The patency of the recanalized venous segment was verified ultrasonographically before discharge and subsequently at 3, 6, 12-month follow-up and annually thereafter. Obtained data were analyzed retrospectively. Results: Recanalization was achieved in all patients, in 20% at primary PMT, in 80% after subsequent CDT and repeated interventions. A venous stent was inserted in 40%. The median total amount of administered thrombolytic was 34 mg. The median duration of endovascular treatment was 21 hours, and the median total hospital stay was 6 days. A clinically relevant non-major bleeding complication occurred in 3 patients (15%). During follow-up 1 year after the procedure, 100% patency of the recanalized venous segment was maintained. Conclusion: In our study, we demonstrated high efficacy and safety of IF DVT treatment with PMT. The patency of the recanalized venous segment was preserved in all cases 1 year after the procedure.
- MeSH
- dospělí MeSH
- endovaskulární výkony metody přístrojové vybavení statistika a číselné údaje MeSH
- fibrinolytika aplikace a dávkování MeSH
- hluboká žilní trombóza horní končetiny * diagnostické zobrazování terapie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mechanická trombolýza * metody přístrojové vybavení statistika a číselné údaje MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- klinická studie MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Traumatic intracranial pseudoaneurysms (tIPAs) are a very rare pathology caused by blunt or penetrating head trauma. Diagnostic and therapeutic challenges of tIPAs are due to their unpredictable onset during the initial injury, or in a delayed manner, their unclear traumatic mechanism. Moreover, the presence of subarachnoid, subdural, or intraventricular hematoma may often cause them to be overlooked, which can potentially be followed by lethal rebleeding. Treatment of these lesions is controversial and on a case-by-case basis with regard to endovascular therapy or open surgery. We report two cases of three tIPAs of the distal anterior cerebral artery (dACA) with immediate and delayed onset after the trauma. Endovascular therapy resulted in complete obliteration of lesions with flow preservation in the parent artery using the flow diverter-assisted coiling strategy. The aim of this manuscript is to discuss the mechanism, angioanatomical characteristics, and current treatment options for these exceptional lesions.
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Autoři prezentují případ netraumatického nádorového pravostranného chylothoraxu, který byl úspěšné léčen embolizací ductus thoracicus. Výkon byl proveden transabdominálně, antegrádním přístupem přes cisterna chyli zobrazenou pomocí intranodální lymfografie. K embolizaci byly použity mikrospirály a akrylátové tkáňové lepidlo. Nemocný je sledován 5 měsíců a je bez recidivy chylothoraxu.
The authors present a case of a patient with non-traumatic right-sided chylothorax which was successfully treated by thoracic duct embolization. The procedure was performed through the cisterna chyli which was visualised by intranodal lymphography. The coils and acrylic tissue glues were used for embolization. The patient has been followed for 5 months and is free of recurrence of chylothorax.
Cíl: Cílem bylo posoudit závislost 90denního výsledného klinického stavu na úvodních symptomech ischemické CMP (iCMP) u pacientů léčených intravenózní trombolýzou (IVT) a/nebo endovaskulární terapií (EVT). Soubor a metodika: V retrospektivní observační jednocentrové studii jsme v souboru 809 pacientů s iCMP léčených IVT a/nebo EVT zkoumali vliv iniciálních symptomů iCMP, dosažených časů a stupně rekanalizace na 90denní výsledný klinický stav. Výsledky: Ve skupině IVT byly jako významné negativní prediktory dobrého 90denního výsledného klinického stavu identifikovány věk (poměr šancí [OR] = 0,94, 95% interval spolehlivosti [CI]: 0,91–0,96), vstupní neurologický deficit (OR = 0,91, 95% CI: 0,86–0,96) a přítomnost parézy končetin (OR = 0,51, 95% CI: 0,25–0,97). Ve skupině EVT (± IVT) byly věk (OR = 0,93, 95% CI: 0,91–0,95) a iniciální neurologický deficit (OR = 0,84, 95% CI: 0,80–0,89) identifikovány jako významné negativní prediktory a úspěšná rekanalizace (OR = 4,31, 95% CI: 2,44–7,81) jako významný pozitivní prediktor dobrého 90denního výsledného klinického stavu (ve všech případech p < 0,05). Závěry: Naše výsledky prokázaly, že přítomnost parézy končetin byla spojena s horším výsledným klinickým stavem u pacientů léčených pouze IVT, zatímco přítomnost dalších symptomů iCMP neměla vliv na 90denní výsledný klinický stav u pacientů s rekanalizační léčbou.
Aim: The aim was to assess the dependency of the 90-day clinical outcome on the initial symptoms of ischemic stroke (IS) in patients treated with intravenous thrombolysis (IVT) and/or endovascular therapy (EVT). Materials and methods: In a retrospective, observational, one-center study, we assessed the effect of initial IS symptoms, achieved times and degree of recanalization on a 90-day clinical outcome in a set of 809 IS patients treated with IVT and/or EVT. Results: In the IVT group, age (odds ratio [OR] = 0.94, 95% confidence interval [CI]: 0.91–0.96), baseline neurological deficit (OR = 0.91, 95% CI: 0.86–0.96), and the presence of limb paresis (OR = 0.51, 95% CI: 0.25–0.97) were identified as significant negative predictors of a good 90-day clinical outcome. In the EVT (± IVT) group, age (OR = 0.93, 95% CI: 0.91–0.95) and initial neurological deficit (OR = 0.84, 95% CI: 0.80–0.89) were identified as significant negative predictors and successful recanalization (OR = 4.31, 95% CI: 2.44–7.81) as a significant positive predictor of a good 90-day clinical outcome (P < 0.05 in all cases). Conclusions: Our results showed that the presence of limb paresis was associated with a worse clinical outcome in patients treated with IVT alone, while the presence of other IS symptoms did not affect a 90-day clinical outcome in patients treated with recanalization therapy
Cíl: Cílem práce je zhodnotit přínos vakuové exstirpace benigních a rizikových lézí prsu, porovnat tento typ výkonu s otevřenou chirurgickou excizí, vyhodnotit možné komplikace a také přetrvávající změny po výkonu v místě exstirpace s časovým odstupem při kontrolním vyšetření. Metodika: Od ledna 2019 do března 2021 bylo na našem pracovišti provedeno celkem 96 vakuových biopsií či exstirpací prsních lézí, přičemž 27 z nich bylo navigováno sonograficky. V této studii byly zhodnoceny definitivní histologické výsledky výkonů pod sonografickou navigací a byl vyhodnocen výskyt komplikací po těchto výkonech, jak bezprostředně po něm, tak s odstupem za 2-6 měsíců po výkonu. Srovnání vakuové exstirpace a chirurgické exstirpace bylo vyhodnoceno na základě údajů z literatury. Výsledky: Z celkového počtu sonograficky navigovaných exstirpací byl tento výkon u sedmi pacientek indikován jako primární typ biopsie, v případě zbylých dvaceti pacientek byla indikovaná vakuová exstirpace po předchozí core-cut biopsii. V těchto 20 případech šlo buď o pacientky z jiného pracoviště indi- kované k exstirpaci rizikové tzv. B3 léze, nebo šlo o pacientky se symptomatickými fibroadenomy. U dvou pacientek byl nalezen invazivní karcinom a jedna z nich podstoupila následnou chirurgickou resekci okrajů místa exstirpace a biopsii sentinelové uzliny. U ostatních 25 pacientek nebyla nutná další chirurgická resekce. Větší hematomy po výkonu se vyskytly u dvou pacientek z celkového počtu provedených výkonů. Závěr: Vakuová exstirpace je plnohodnotnou náhradou chirurgické exstirpace, přičemž vzhledem k rychlosti provedení, technické nenáročnosti výkonu a malému počtu komplikací, by v případě symptomatických benigních a některých rizikových lézí prsu měla být preferovaná.
Aim: A retrospective analysis of four cases of postTIPS hepatic encephalopathy treated by using hourglass shaped balloon expandable stentgraft implantation. Methods: Four patients (3 men, and 1 woman of age of 50-76 years, median 63.5 years) were referred to TIPS reduction for their refractory hepatic encephalopathy. The TIPS procedures were performed for uncontrolled upper gastrointestinal bleeding (gastric varices and severe portal gastropathy) 2-48 months (median 4 months) before TIPS reduction procedure. In all patients hourglass shape balloon expandable stentgrafts were implanted from jugular approach under local anesthesia. Results: Portosystemic gradient increased immediately after reducing stentgraft implantation from mean 7 mmHg to 18 mmHg. There was no technical complication during procedures. One patient underwent liver transplantation one year after TIPS reduction, the remaining three survived 3 years, 15, and 9 months after TIPS reduction. There was no rebleeding observed in all patients during follow up in spite of subsequent occlusion of all reduced TIPS. Conclusion: There were alleviating of hepatic encephalopathy in all treated patients. TIPS reduction using stentgraft is an effective and simple method of treatment of refractory hepatic encephalopathy.
Úvod: Aneuryzmata viscerálních tepen patří mezi raritně se vyskytující cévní patologie. Obvykle bývají náhodným nálezem při zobrazovacích vyšetřeních. Nejčastějším klinickým projevem jsou nespecifické bolesti břicha a krvácení při jejich ruptuře se závažným klinickým stavem. Aneuryzmata tepen pankreatikoduodenální arkády se vyskytují zejména u pacientů se stenózou nebo uzávěrem truncus coeliacus a kompenzačně rozvinutou kolaterální cirkulací. Kazuistika: V kazuistice autoři prezentují případ pacientky s náhodně zjištěným aneuryzmatem pankreatikoduodenální arkády, při významné stenóze v odstupu truncus coeliacus, způsobené útlakem ligamentum arcuatum mediale. Průměr výdutě byl 40 mm a endovaskulární terapie nebyla vzhledem k nepříznivým anatomickým poměrům možná. Pacientka byla úspěšně léčena v jedné době kombinovaným chirurgickým výkonem s resekcí aneuryzmatu a současně uvolněním ligamentum arcuatum mediale. Závěr: U aneuryzmat pankreatikoduodenální arkády není korelace mezi průměrem výdutě a rizikem ruptury. Jejich ruptury mají relativně vysokou morbiditu a mortalitu, a proto
Introduction: Visceral artery aneurysms are rare vascular pathologies. They are usually incidental findings during the examination for other reasons. The most common clinical symptoms are nonspecific abdominal pain and bleeding caused by their rupture, with a severe clinical presentation. Aneurysms of pancreaticoduodenal arcade are more common in patients with well-developed collateral circulation due to the coeliac trunk stenosis or occlusion. Case report: In this case report the authors present a rare case of a patient with incidental finding of pancreaticoduodenal arcade aneurysm in the setting of severe stenosis of coeliac trunk origin caused by medial arcuate ligament compression. The diameter of the aneurysm was 40 mm and endovascular treatment was not possible because of unfavorable anatomical setting. The patient was successfully treated with resection of the aneurysm and the division of medial arcuate ligament during one surgery. Conclusion: There is no correlation between the diameter and the risk of rupture of the pancreaticoduodenal arcade aneurysm. Because of high morbidity and mortality of their rupture, most authors recommend active treatment of these aneurysms. The necessity to treat truncus coeliacus stenosis or occlusion remains a controversial issue.
- Klíčová slova
- pankreatikoduodenální arkáda,
- MeSH
- aneurysma * chirurgie diagnóza komplikace MeSH
- arteria coeliaca chirurgie diagnostické zobrazování MeSH
- bolesti břicha etiologie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- pankreas chirurgie MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
INTRODUCTION: Fusiform dilatation of the internal carotid artery (ICA) is reported as a possible complication of craniopharyngioma resection in childhood. Here, the authors describe such a complication in an adult patient who presented with acute symptomatic thrombosis 7 months after surgery. MATERIALS AND METHODS: A 45-year-old woman presented with left hemispheric stroke due to a thrombotic supraclinoid occlusion of the terminal ICA (so called "T" occlusion). Successful revascularisation was achieved with mechanical thrombectomy. Beside recanalization of the M1 middle cerebral artery segment and ICA, an irregular filling of the fusiform aneurysm of the communicating segment of the left ICA was observed. The patient recovered after mechanical thrombectomy with no clinical sequelae. Due to the persistent filling of the aneurysm sac, a flow diverter stent was deployed across the diseased vessel segment two weeks later. The patient underwent resection of the craniopharyngioma from ipsilateral pterional craniotomy 7 months ago. Five years later the patient works full time as a nurse with no regrowth of the craniopharyngioma and no aneurysm reperfusion. RESULTS: This case, together with four other previously reported cases, documents that fusiform aneurysm as a complication of the craniopharygioma resection is not restricted to the childhood population but may also rarely occur in adults. As the patient suffered from acute symptomatic thrombosis which required treatment under the protocol for acute large vessel occlusions, we decided to treat the aneurysm with the flow diverter stent.
- MeSH
- aneurysma * MeSH
- dospělí MeSH
- endovaskulární výkony * MeSH
- kraniofaryngeom * chirurgie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- nádory hypofýzy * diagnostické zobrazování chirurgie MeSH
- stenty MeSH
- trombektomie MeSH
- trombóza * MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- kazuistiky MeSH
Anterior circulation stroke (ACS) is associated with typical symptoms, while posterior circulation stroke (PCS) may cause a wide spectrum of less specific symptoms. We aim to assess the correlation between the initial presentation of acute ischemic stroke (AIS) symptoms and the treatment timeline. Using a retrospective, observational, single-center study, the set consists of 809 AIS patients treated with intravenous thrombolysis (IVT) and/or endovascular treatment (EVT). We investigate the impact of baseline clinical AIS symptoms and the affected vascular territory on recanalization times in patients treated with IVT only and EVT (±IVT). Regarding the IVT-only group, increasing the National Institutes of Health Stroke Scale (NIHSS) score on admission and speech difficulties are associated with shorter (by 1.59 ± 0.76 min per every one-point increase; p = 0.036, and by 24.56 ± 8.42 min; p = 0.004, respectively) and nausea/vomiting with longer (by 43.72 ± 13.13 min; p = 0.001) onset-to-needle times, and vertigo with longer (by 8.58 ± 3.84 min; p = 0.026) door-to-needle times (DNT). Regarding the EVT (±IVT) group, coma is associated with longer (by 22.68 ± 6.05 min; p = 0.0002) DNT, anterior circulation stroke with shorter (by 47.32 ± 16.89 min; p = 0.005) onset-to-groin time, and drooping of the mouth corner with shorter (by 20.79 ± 6.02 min; p = 0.0006) door-to-groin time. Our results demonstrate that treatment is initiated later in strokes with less specific symptoms than in strokes with typical symptoms.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
