BACKGROUND: The aim of this prospective study was to evaluate the role of serum IL-6 as a potential predictive biomarker of postoperative complications (POC) in elective colorectal surgery. METHOD: A total of 115 patients underwent colorectal surgery for malignancy. IL-6 was measured on the first and third postoperative days (POD1, POD3), and C-reactive protein (CRP) was measured on the POD3. POC was analysed in subgroups according to Clavien‒Dindo (CD), antibiotic (ATB) treatment, intensive care unit (ICU) and hospital length of stay. The predictive power of variables for evaluated endpoints was analysed using receiver-operating characteristic (ROC) analysis and described by area under the curve (AUC). ROC analysis was adopted for the identification of optimal cut-offs. Histological analysis was performed to verify IL-6 production by the tumour. RESULTS: Out of 115 patients who were analysed, 42% had POC. Patients with POC had significantly higher serum levels of IL-6 on POD1 (p < 0.001) and POD3 (p < 0.001). IL-6 early on POD1 as a predictor of antibiotic treatment, ICU stay and hospital stay (AUC 0.818; 0.811; 0.771) did not significantly differ from the AUC of CRP late on POD3 (0.879; 0.838, 0.752). A cut-off IL-6 value of 113 pg/ml on POD1 and 180.5 pg/ml on POD3 in severe complications (CD > 3a) resulted in 75% and 72% sensitivity, 78.6% and 99% specificity, negative predictive value 96.4% and 97% and positive predictive value 29% and 88.9%. CONCLUSION: The serum level of interleukin-6 can predict severe (CD > 3a) POC early on POD1. On POD3, IL-6 is superior to CRP in terms of high positive predictive power of severe POC. Interestingly, the advantage of IL-6 on POD1 is early prediction of the need for antibiotic treatment, ICU stay and hospital stay, which is comparable to the CRP serum level late on the third POD.
Východiska: V průběhu pandemie virem SARS-CoV-2 (severe acute respiratory syndrome coronavirus 2) trpěli pacienti, léčení pro COVID-19 (coronavirus disease 2019) infekci na jednotkách intenzivní péče (JIP), neuropsychiatrickými problémy jako byla úzkost, deprese či zmatenost. Samotné prostřední JIP mělo tendenci výše zmíněné příznaky zhoršovat. Prostředí JIP tak spolu s neuroinflamací, vyvolanou virovou infekcí, může vést k „toxické“ kombinaci. Diskuze a plánování strategií poskytování psychologické péče se tak ukázaly během pandemie COVID-19 jako nová velká výzva. Série případů: Autoři uvádějí vlastní zkušenosti s poskytováním psychologické péče na JIP u dvou onkologických pacientek s oxygenační poruchou při infekci SARS-CoV-2. Naše pozorování naznačuje těsnou časovou souvislost mezi elevací zánětlivých markerů interleukinu 6 (IL-6), resp. C-reaktivního proteinu (CRP) a rychlým rozvojem intenzivní úzkosti při progresi dechové tísně, asociované s mozkovou hypoxií a potenciální neuroinflamací. Závěr: Vzhledem k tomu, že IL-6 reguluje indukci exprese genu pro CRP, mohou být změny hladin IL-6, spojené s úzkostí při potenciální neuroinflamací detekovány řádově o několik hodin dříve oproti změnám hladin CRP, což může lékařům pomoci v diagnostice. Onkologičtí pacienti s infekcí virem SARS-CoV-2 léčeni na naší JIP žádali o osobní kontakt s klinickými psychology u lůžka a tento přístup považovali za nenahraditelný. Psychologickou péči vnímali pacienti jako přínosnou.
Background: During the severe acute respiratory syndrome coronavirus 2 (SARS-CoV-2) pandemic, patients treated with acute coronavirus disease 2019 (COVID-19) in intensive care units (ICU) have suffered from neuropsychiatric complications such as anxiety, depression, and confusion. Conditions related to the environment have the potential to worsen these symptoms. In combination with virus-dependent neuroinflammation, they form a “toxic” mixture. Discussion and planning strategies for providing psychological care in the ICU during the pandemic have revealed a great current challenge. Case series: We share our experience concerning psychological interventions for oncological patients with oxygen saturation depletion. Our observation of two SARS-CoV-2 patients suggests a close time-related association between the increase in inflammatory markers interleukin 6 (IL-6) and C-reactive protein (CRP) and intensive anxiety in the fast development of breath shortening in acute COVID-19 infection due to brain hypoxia and potential neuroinflammation. Conclusion: As cytokine IL-6 regulates induction of CRP gene expression, the changes in IL-6 concentrations associated with anxiety symptoms and breath shortening in the observed cluster can be detected hours earlier than changes in CRP levels, with a diagnostic implication for the clinicians. The SARS-CoV-2 patients with oncological diseases treated in our ICU asked for personal bedside contact with clinical psychologists, considered it irreplaceable and reported this psychological care as beneficial.
- MeSH
- C-reaktivní protein MeSH
- COVID-19 * psychologie MeSH
- dospělí MeSH
- interleukin-6 MeSH
- lidé MeSH
- péče o pacienty v kritickém stavu * psychologie MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- služby péče o duševní zdraví MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
INTRODUCTION: After spinal cord injury (SCI), individuals are typically considered by the general public to be asexual. Handicapped women have more problems with socio-sexual adaptation, stemming from low self-confidence, low self-esteem, and the absence of spontaneity. AIMS: To determine changes in the sexual lives of women after SCI. METHODS: A self-constructed questionnaire was used to map sexual function after SCI. We retrospectively compared sexual function in 30 women with SCI with that in 30 without SCI who led an active sexual life. Descriptive and inductive statistics were applied using the Student paired and non-paired t-tests and the Levene test. MAIN OUTCOME MEASURES: The main variables were presence vs absence of sexual dysfunction in a group of women after SCI and a comparison of the incidence of sexual dysfunctions in women after SCI with that of a control group. RESULTS: A significant difference was ascertained in women with SCI in sexual desire (P < .001), lubrication (P < .001), and reaching orgasm before and after injury (P = .030). A comparison of the two groups showed a significant difference in the realization of coital sexual activity (P < .001), erotogenous zones of the mouth (P = .016), nipples (P = .022), and genitals (P < .001), and in the ability to reach orgasm (P = .033). The negative impact of incontinence on the sexual life of women with SCI proved significant (P < .001). Negative factors for sexual activity in women with SCI were lower sensitivity in 16 (53%), spasms and mobility problems in 12 (40%), lower desire in 11 (36%), pain in 4 (13%), and a less accommodating partner in 3 (10%). CONCLUSION: Intercourse was the preferred sexual activity in women with SCI. Compared with the period before injury, there was significant lowering of sexual desire, impaired lubrication, and orgasmic ability after SCI. A comparison of the two groups showed a difference in erotogenous zones and in reaching orgasm. Sramkova T, Skrivanova K, Dolan I, et al. Women's Sex Life After Spinal Cord Injury. Sex Med 2017;5:e255-e259.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Cíle práce: Studie hodnotí prognostický význam charakteristik pacientek s karcinomem prsu (dovednosti zvládání zátěže, BMI, věk) a jejich onemocnění (stadium onemocnění, relaps) pro kvalitu života (QoL) po léčbě. Soubor a metody: Do studie bylo zahrnuto 120 pacientek po léčbě karcinomu prsu. Ke zdraví vztažená kvalita života byla hodnocena českou verzí FACT-B a SF-36; jako doplňující informace bylo použito dotazníku životní spokojenosti. Dovednosti zvládání zátěže byly hodnoceny pomocí SVF-78. Průměrná doba od diagnózy do zahájení studie byla v našem souboru žen 5,3 let. Statistická analýza: Faktory ovlivňující QoL byly hodnoceny jednorozměrnou a vícerozměrnou lineární regresí. Výsledky: Byl zjištěn vztah celkově negativní strategie definované SVF-78 (Úniková tendence, Rezignace a Sebeobviňování) s nižší hodnotou většiny komponent použitých QoL metod, přičemž Rezignace byla zjištěna jako strategie s největším negativním vlivem. Aktivní řešení problému (Kontrola situace a Pozitivní sebeinstruování) bylo spjato s lepší QoL. Pokročilejší stadia a rekurence onemocnění byly spjaty s významným poklesem některých komponent QoL. Závěr: Naše výsledky naznačují významnou prediktivní sílu charakteristik onemocnění i pacientů včetně dovedností zvládání zátěže pro QoL po léčbě u českých pacientek přeživších onemocnění karcinomem prsu.
Objectives: This study examined the prognostic significance of breast cancer patients' characteristics (coping strategies, BMI, age) and disease characteristics (stage of disease, relapse) with respect to quality of life (QoL) following treatment. Sample and settings: 120 breast cancer patients following treatment were recruited. Health-related QoL was assessed using the Czech version of FACT-B and SF-36; additionally, we used a life satisfaction questionnaire. Coping strategies were assessed using the SVF-78 method. In our sample of women, the average time from diagnosis to start of the study was 5.3 years. Statistical analysis: Factors influencing QoL after treatment were analysed with univariate and multivariate linear regression. Results: Overall negative strategy defined in SVF-78 (Flight tendency, Resignation and Self-accusation) was found to be associated with lower scores of most components of used QoL methods, while Resignation was found as the most negatively influencing strategy. Active problem confrontation (Situation control and Positive self-instruction) was associated with better QoL. More advanced stages and recurrence were related to a significant decrease in QoL for certain components only. Conclusion: Our findings suggest a significant predictive power of disease-related factors and of patients' characteristics including coping strategies for QoL following treatment in Czech breast cancer survivors.
- MeSH
- adaptace psychologická MeSH
- deprese MeSH
- dospělí MeSH
- index tělesné hmotnosti MeSH
- kvalita života * psychologie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- lineární modely MeSH
- nádory prsu * psychologie MeSH
- následné studie MeSH
- obranné mechanismy MeSH
- přežívající * psychologie MeSH
- průzkumy a dotazníky MeSH
- recidiva MeSH
- sebezhodnocení (psychologie) MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- stupeň závažnosti nemoci MeSH
- úzkost MeSH
- věkové faktory MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
Cíl. Prozkoumat copingové strategie, které užívají české pacientky s karcinomem prsu se zvláštním zřetelem ke copingovému stylu Typu C. Identifikovat změny copingových strategií v závislosti na léčebné odpovědi (remise, relaps/progrese onemocnění). Metody. Předkládaná studie je retrospektivní a průřezová, využívá kvantitativní i kvalitativní metody. Copingové strategie byly zachyceny sebeposuzovacím dotazníkem Strategie zvládání stresu (SVF-78). Copingová strategie Typu C a další reakce pacientek na sdělení diagnózy byly identifikovány pomocí otevřené výpovědi. Hypotéza. Maladaptivní copingová strategie Typu C je běžná u českých pacientek s karcinomem prsu. Statistická analýza dat. Statická významnost rozdílů byla měřena Mann-Whitneyovým Utestem u spojitých proměnných a Fisherovým exaktním testem u kategoriálních proměnných. Mann-Whitneyho test byl použit pro určení statistické významnosti rozdílů v užívání copingových strategií mezi pacientkami a kontrolní skupinou a dále pak rozdílů mezi pacientkami v remisi a pacientkami s progresí/relapsem onemocnění. Statistická významnost rozdílů v užívání copingových strategií dle SVF-78 u čtyř identifikovaných skupin pacientek (vycházejících z analýzy otevřené výpovědi) byla testována Kruskal-Wallisovým testem. Výsledky. Celkový soubor se skládal ze 118 pacientek s karcinomem prsu. Pacientky s karcinomem prsu signifikantně méně užívaly copingovou strategii sebeobviňování (p < 0,001), přemítání (p < 0,001) a potřebu sociální opory (p = 0,004) ve srovnání s kontrolní skupinou. Signifikantně více pak užívaly strategii náhradního uspokojení (p = 0,024). Pacientky v remisi užívaly vyhýbání se (p = 0,017) signifikantně častěji než pacientky s progresí či relapsem onemocnění. Na základě analýzy otevřené výpovědi byly identifikovány čtyři způsoby vyrovnávání se se sdělením diagnózy: copingový styl Typu C, využívání zdrojů, očekávané šokové reakce a bezmoc/beznaděj. Maladaptivní copingová strategie Typu C je běžná u českých pacientek s karcinomem prsu. Poskytovatelé zdravotní péče by měli mít na zřeteli pacientky, které využívají copingovou strategii Typu C, zdají se být silné, pozitivní a nevyžadující. Je vhodné podporovat tyto pacientky, aby se nebály požádat o pomoc a zřetelněji vnímaly své potřeby. Limity studie. Retrospektivní design studie mohl ovlivnit validitu získaných dat. Hodnocení reakcí na sdělení diagnózy kombinovalo jak okamžité reakce následující bezprostředně po sdělení diagnózy, tak také dlouhodobější styly zvládaní. V budoucím výzkumu by bylo případné tyto dvě roviny rozlišovat. K zachycení tak komplexního konstruktu, jakým je Typ C, by bylo vhodné využít rozsáhlejšího dotazování.
Objectives.To investigate coping strategies used by Czech breast cancer patients with particular attention to the Type C coping style, and the variation of coping styles according to treatment response. Sample and setting. This retrospective, crosssectionalstudy used quantitative and qualitative methods. Coping strategies were assessed by the Stress Coping Style Questionnaire (SVF-78). An open-ended question identified Type C strategies and explored patients’ other reactions to their diagnosis. Hypotheses. Maladaptive Type C coping style is common among Czech female breast cancer patients. Statistical analyses. The statistical significance of differences in continuous variables was analyzed using the Mann-Whitney U test and the Fisher’s exact test in categorical variables using. The Mann-Whitney U test was applied in order to assess the statistical significance of differences in using SVF-78 coping strategies firstly between patients and controls and secondly between patients in remission and patients with progression/ relapse. The statistical significance of differences in using SVF-78 coping strategies among four groups of patients (based on the open-ended question) was tested using the Kruskal Wallis test. Results. Complete cohort consisted of 118 breast cancer patients who used significantly less selfaccusation (p<0.001), rumination (p<0.001) and need for social support (p=0.004) than non-cancer participants. Cancer patients used substitutional satisfaction (p=0.024) significantly more. Patients in remission used active avoidance (p=0.017) significantly more frequently than patients with progression or relapse of the disease. The openended question revealed four ways of coping with a diagnosis: Type C coping style, using resources, expectable shock reactions, and helplessness/ hopelessness. Maladaptive Type C coping style is common among Czech female breast cancer patients. Health care providers should pay attention to Type C coping patients who seem strong, positive and are not demanding. It is advisable to encourage these patients to ask other people for help and to attend to their own needs. Study limitation. A retrospective design might have influenced a validity of obtained data. Assessment of reaction to the diagnosis combined both immediate reactions as well as long-term coping, which would be useful to distinguish in future research. More extensive questioning to depict a complex construct of Type C coping would be required.
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Východiska: Míra přežití karcinomu prsu je v porovnání s minulostí poměrně vysoká. Diagnóza karcinomu s sebou nese poměrně velkou stresovou zátěž nejen v onemocnění samotném. Pacientkám může způsobovat psychický distres i několik let po léčbě. Soubor pacientů a metody: Studie proběhla na Gynekologicko-porodnické klinice a Interní hematoonkologické klinice Fakultní nemocnice Brno. Zde uvádíme výsledky od 85 pacientek v průměrné době 4,5 let od diagnózy karcinomu prsu v porovnání se 72 zdravými kontrolami. Data byla sejmuta pomocí polo-strukturovaného rozhovoru s pacientkami, dále z jejich lékařské dokumentace a pomocí inventáře na měření distresu – SCL 90. Výsledky: Celková míra psychického distresu (vyjádřená indexem GSI) se po 4,5 letech od diagnózy karcinomu prsu statisticky významně nelišila (p = 0,703) od zdravé populace. Zároveň jsme neobjevili žádný statisticky významný vztah mezi pozorovanými faktory a výší psychologického distresu. Závěr: Screeningové šetření neprokázalo rozdíl v míře prožívaného psychologického distresu u pacientek s karcinomem prsu po 4,5 letech od stanovení diagnózy ve srovnání se zdravou populací.
Background: Survival rate of breast cancer patients has improved significantly in recent years. Cancer diagnosis represents a great psychological distress for patients which may not stem solely from the disease itself. Patients may experience higher distress even several years after treatment. Patients and Methods: The study was carried out at the Department of Obstetrics and Gynecology and Department of Internal Medicine, Haematology and Oncology, Faculty Hospital Brno. Results of 85 patients at 4.5 years after diagnosis of breast cancer compared to 72 healthy controls are presented in this paper. The data were collected in the form of semi-structured interviews, from the patients’ medical records and by Symptom Check List-90. Results: The overall rate of psychological distress (GSI) 4.5 years after breast cancer diagnosis does not differ significantly (p = 0.703) from the healthy population. Also, we did not find any statistically significant relationship between the observed factors and the level of psychological distress in breast cancer patients. Conclusion: Screening investigation showed no difference in the psychological distress in breast cancer patients 4.5 years following diagnosis, compared with the healthy population.
- MeSH
- anamnéza MeSH
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- nádory prsu * psychologie MeSH
- psychický stres * MeSH
- sběr dat MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- společenská třída MeSH
- statistika jako téma MeSH
- stupeň vzdělání MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
