Cíl: Paroxyzmální noční hemoglobinurie (PNH) představuje vzácné, ale závažné onemocnění krvetvorby způsobené nedostatkem přirozených inhibitorů aktivace komplementu na povrchu buněk projevující se intravaskulární hemolýzou, trombotickými komplikacemi a selháním kostní dřeně. Zavedení léčebného podávání inhibitorů komplementu znamenalo zásadní obrat v prognóze nemocných s PNH. Naše studie shrnuje zkušenosti s podáváním inhibitorů komplementu v ÚHKT v Praze. Soubor nemocných a léčba: Dvacet jedna nemocných s hemolytickou formou PNH bylo léčeno podáním inhibitorů C5 složky komplementu eculizumabu či ravulizumabu. Indikačními kritérii byla recidivující manifestní hemolýza s hodnotami hemoglobinu (Hb) < 100 g/l a event. transfuzní závislost, prodělaná trombotická komplikace či přítomnost renálního selhání. Léčebná odpověď byla měřená vzestupem hodnot Hb, vymizením transfuzní závislosti a poklesem počtu retikulocytů a hodnot LDH. Nemocní s nedostatečnou odpovědí na C5 inhibitor byli převedeni na léčbu inhibitorem C3 složky komplementu pegcetacoplanem. Výsledky: Odpověď na léčbu C5 inhibitorem byla přítomna u 13 z 21 nemocných (61,6 %), 8 nemocných nedosáhlo požadované léčebné odpovědi, u 2 z nich došlo k rozvoji myelodysplastického syndromu (MDS). Šest nemocných s nedostatečnou odpovědí na C5 inhibitor bylo převedeno na léčbu inhibitorem C3 složky komplementu pegcetacoplanem, léčebná odpověď byla přítomna u všech nemocných. Celkem odpovědělo na léčbu inhibitory komplementu 85,1 % nemocných. U žádného z nemocných nebyla při léčbě pozorována trombotická komplikace, tzv. průlomová hemolýza se vyskytla u 6 nemocných (19 %). Průměrná délka přežití činí v současnosti 80,5 měsíce (6,6 roku), pravděpodobnost přežití 10 let a 15 let je 100 %, resp. 79 %. Závěr: Léčba inhibitory komplementu zásadně zlepšila prognózu nemocných s PNH a naše výsledky ukazují v souladu s výsledky jiných studií, že v současnosti přežívají téměř všichni léčení nemocní 10 a více let.
Introduction: Paroxysmal nocturnal hemoglobinuria represents a rare but serious disorder of hematopoiesis. A deficiency in natural complement inhibitors results in intravascular hemolysis, hemoglobinuria, thrombotic complications and bone marrow failure. Introduction of complement inhibitors in the treatment of PNH completely changed the prognosis of the patients. Our study summarizes experience with the treatment of PNH patients using complement inhibitors in Institute of Hematology in Prague. Patients and treatment: Twenty-one patients with hemolytic PNH were treated with C5 complement inhibitors eculizumab or ravulizumab. Indication criteria were recurrent hemolysis with Hb < 100 g/l +/- transfusion dependency, thrombotic complications or chronic kidney disease. Criteria of treatment response were: increase in Hb level, decrease of number of RBC transfusions or transfusion independence and decrease of RTC count and LDH level. Patients with insufficient response to C5 inhibitors were switched to treatment with C3 inhibitor pegcetacoplan. Results: Response to the C5 inhibitors was present in 13 out of 21 patients (61,6%), 8 patients did not achieve sufficient response to the treatment, 2 of them developed myelodysplastic syndrome (MDS). Six patients not responding to C5 inhibitors were switched to C3 inhibitor, the treatment response was present in all of them. Taken together, 85,1% of patients responded to complement inhibitor treatment. No thrombotic complications were observed during the treatment, Breakthrough hemolysis occurred in 6 patients (19%). Median survival of treated patients is currently 80,5 months (6,6 years), estimated 10 years and 15 years survival are 100% and 79% respectively. Conclusions: Treatment with complement inhibitors substantially improved prognosis of PNH patients and our results show (similarly as other studies) that currently almost all treated patients may survive 10 years or more.
Akutní alkoholová hepatitida je život ohrožující stav s nepříznivou prognózou charakterizovaný ikterem a deteriorací jaterních funkcí za podmínky prokázaného abúzu alkoholu. Před zahájením terapie je nutné vyloučit spolupodíl jiné etiologie a zhodnotit závažnost stavu dle některého ze skórovacích systémů. Zatím jedinou specifickou terapií je systémová kortikoterapie, která se podává pouze pacientům s těžkou formou akutní hepatitidy. Podpůrnou léčbu by pak měli obdržet všichni pacienti bez výjimky. V rámci studií byla zkoumána další léčiva a postupy, z nichž některé se zdají být slibné.
Acute alcoholic hepatitis is a life-threatening condition with an unfavorable prognosis, characterized by jaundice and acute deterioration of liver function in the context of proven alcohol abuse. Prior to initiating therapy, it is essential to exclude other potential etiologies and assess disease severity using validated scoring systems. To date, systemic corticosteroid therapy remains the only specific treatment recommended for severe hepatitis. Supportive care is indispensable and should be provided to all patients. Numerous other pharmacological agents and interventions are under investigation, some of which show promising potential.
- MeSH
- alkoholická hepatitida * patofyziologie terapie MeSH
- hormony kůry nadledvin farmakologie terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- nutriční podpora metody MeSH
- plazmaferéza metody MeSH
- transplantace jater MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Každý rok cestujú na palube komerčných leteckých spoločností takmer 2 miliardy ľudí. Poskytovatelia zdravotnej starostlivosti a cestujúci si musia byť vedomí potenciálnych zdravotných rizík spojených s leteckou dopravou. Zmeny vyplývajúce z troch zákonov o plynoch sa vyskytujú počas bežných komerčných letov, vedú najčastejšie k miernej hypoxii a expanzii plynu (riziko hypoxémie, barotraumy a dekompresie). Môžu sa zhoršiť chronické zdravotné stavy alebo vyvolať akútne zdravotné situácie počas letu. Súvislosť medzi venóznou tromboembóliou a diaľkovými letmi, trapping gas, jet lag a kvalitou vzduchu v kabíne sú rastúce problémy zdravotnej starostlivosti spojené s leteckou dopravou. Zdravotné ťažkosti počas letu sú čoraz častejšie, pretože rastúci počet jedincov (vrátane starších ľudí a detí) cestuje letecky s už existujúcimi zdravotnými problémami. Na palube komerčných lietadiel máme k dispozícii len prostriedky, ktoré pomáhajú posádke lietadla a dobrovoľným lekárom pri riadení núdzových zdravotných problémov počas letu. Spôsobilosť na cestovanie lietadlom je narastajúcim problémom, pretože mnohí cestujúci si neuvedomujú zdravotné dôsledky spojené s komerčnou leteckou dopravou. Od lekárov sa často očakáva, že identifikujú jednotlivcov nevhodných na cestovanie lietadlom a poskytnú im užitočné rady.
Almost 2 billion people travel aboard commercial airlines every year. Health-care providers and travellers need to be aware of the potential health risks associated with air travel. Changes resulting from three physical laws about gas occur during routine commercial flights. They lead most often to mild hypoxia and gas expansion (risk od hypoxemia, barotrauma and decompression), which can exacerbate chronic medical conditions or incite acute in-flight medical events. The association between venous thromboembolism and long-haul flights, trapping gas, jet lag, and cabin-air quality are growing health-care issues associated with air travel. In-flight medical events are increasingly frequent because a growing number of individuals (incl. elderly people and children) with pre-existing medical conditions travel by air. Resources are available onboard to assist flight crew and volunteering physicians in the management of in-flight medical emergencies. Fitness for air travel is a growing issue because many passengers are unaware of health implications associated with commercial air travel. Physicians are often expected to identify individuals unfit for air travel and give them useful advice.
Onkologická léčba je dnes považována za nezávislý kardiovaskulární rizikový faktor. Základní léčbu chronické myeloidní leukemie (CML) představují v současnosti inhibitory BCR:ABL1 tyrozinkinázy (TKI). Zatímco inhibitor první generace (imatinib) se jevil z kardiovaskulárního hlediska jako relativně bezpečný, bylo zavedení TKI 2. a 3. generace spojeno s nárůstem kardiovaskulárních příhod i zhoršením jejich rizikových faktorů, především hypertenze, hyperglykemie, dyslipidemie a renální insuficience. Další zaznamenané vedlejší účinky zahrnují plicní hypertenzi, perikardiální i pleurální exsudáty, arytmie a v menší míře žilní trombózy. Před zahájením vlastní hematoonkologické léčby je proto vždy třeba provést stanovení individuálního kardiovaskulárního rizika podle SCORE2, SCORE2-OP či SCORE2-DM, určit kardiovaskulární toxicitu daného preparátu podle recentních kardio-onkologických doporučení ECS (ICOS) a provádět pravidelné kontroly vybraných parametrů v průběhu léčby (TK, lipidogram, HbA1c, vyšetření moče a eGFR, ABR, TTE, EKG) s ohledem na příslušný TKI.
The oncology therapy represents an independent cardiovascular risk factor. For chronic myeloid leukemia (CML), the BCR:ABL1 tyrosine kinase inhibitors (TKI) have become the frontline therapy. While the first generation inhibitor (imatinib) revealed a relatively safe cardiovascular profile, the introduction of the second and third generation TKIs was associated with an in -crease of cardiovascular events as well as worsening of their risk factors, esp. hypertension, hyperglycemia, dyslipidemia and renal failure. Other observed side effects include pulmonary hypertension, pericardial and pleural effusions, arrhythmias and to lesser extent venous thrombosis. Before initiating the hemato-oncology therapy, it is necessary to assess the individual cardiovascular risk using SCORE2, SCORE2-OP or SCORE2-DM charts/calculators as well as to estimate the drug cardiovas -cular toxicity according to the recent ECS cardio-oncology guidelines (ICOS) and to perform regular follow-up of selected parameters during the TKI therapy (BP, blood lipids, HbA1c, urine analysis, eGFR, ABR, ecg) with respect to the specific TKI.
Nové lékové třídy zaměřené na diabetes mellitus 2. typu a jejich jednotliví zástupci, kteří se do klinického využití dostávají v posledních zejména 10 letech, postupně změnili paradigma pohledu na strategii léčby. Dřívější centrální role HbA1c s ohledem na kombinaci léčby a ústřední role metforminu je především v úvodu léčby nově zachyceného pacienta modifikována jeho kardiovaskulárním a renálním profilem. Ten pak v případě jeho pozitivity nebo vysokého rizika kardiovaskulárních onemocnění by měl být léčen s pomocí inhibitorů SGLT2 a/nebo agonistů receptorů GLP-1. Zahájení léčby těmito preparáty nezávisí na hladině HbA1C nebo na tom, zda pacienti užívají metformin, či nikoliv. Ústup od léčby perorálními léky s vysokým rizikem hypoglykemie je dalším specifickým rysem poslední dekády, nyní akcelerovaný rozšířenými možnostmi, čím tyto medikamenty nahradit. Nové léčebné preparáty a možnosti bariatrické chirurgie též umožňují efektivní ovlivnění míry obezity. Článek přináší aktuální pohled na strategii léčby tohoto onemocnění.
New drug classes targeting type 2 diabetes mellitus and their individual representatives entering clinical use in the last 10 years in particular have gradually changed the paradigm of the treatment strategy. The former central role of HbA1c with respect to combination therapy and the central role of metformin, especially in the initial treatment of a newly diagnosed patient, is modified by his cardiovascular and renal profile. The latter then, if positive or at high risk of cardiovascular disease, should be treated with SGLT2 inhibitors and/or GLP-1 receptor agonists. Initiation of treatment with these agents is not dependent on HbA1C levels or whether or not patients are taking metformin. The retreatment from oral medications with a high risk of hypoglycemia is another specific feature of the last decade, now accelerated by the expanded options to replace these medications. New therapeutic agents and the possibilities of bariatric surgery also make it possible to effectively influence the level of obesity. This article provides an up-to-date perspective on treatment strategies for this disease.
- MeSH
- diabetes mellitus 2. typu * farmakoterapie MeSH
- glykovaný hemoglobin účinky léků MeSH
- hypoglykemie prevence a kontrola MeSH
- hypoglykemika farmakologie terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Alergie na pyly břízovitých stromů je narůstajícím problémem průmyslových zemí. Onemocnění se vyvíjí u predisponovaných osob v důsledku inhalace pylových zrn břízy a dalších příbuzných stromů. Klinické projevy alergie na pyl jarních stromů (sezónní alergická rhinokonjunktivitis, sezónní alergické astma bronchiale a sekundární pylově potravinový syndrom) mají signifikantně negativní vliv na kvalitu života pacientů. Tento přehledový článek pojednává o taxonomii stromů, zkřížené reaktivitě mezi nimi a mezi relevantními potravinami, epidemiologii, vlivu klimatických změn a v neposlední řadě o možnostech léčby včetně alergenové imunoterapie.
Tree pollen allergy presents an increasing problem in industrialized countries. This disease develops in sensitised people after inhalation of pollen grains of birch and other related trees. Clinical symptoms of tree pollen allergy (seasonal allergic rhinoconjunctivitis, seasonal asthma bronchiale and secondary pollen food syndrome) have significant negative impact on the quality of life in these patients. The purpose of this review is to touch the taxonomy of the trees, describe cross-reactivity of relevant allergens, prevalence, the influence of climatic changes and to stress the importance of allergen immunotherapy as a disease modifying treatment.
- Klíčová slova
- zkřížená reaktivita, pylově potravinový syndrom,
- MeSH
- bříza škodlivé účinky MeSH
- břízovité škodlivé účinky MeSH
- desenzibilizace imunologická MeSH
- lidé MeSH
- sezónní alergická rýma * patofyziologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Dlouhodobé podávání betablokátorů pacientům po infarktu myokardu (IM) se zachovalou ejekční frakcí levé komory (EFLK) zůstává kontroverzní. Zatímco benefit betablokátorů je prokázán u pacientů se sníženou EFLK, pro nemocné s EFLK > 40 % chybí jednoznačná data z randomizovaných klinických studií. Dvě nedávno publikované studie (REDUCE-AMI a ABYSS) přinesly rozdílné výsledky ohledně bezpečnosti vysazení betablokátorů. REDUCE-AMI neprokázala přínos dlouhodobého podávání betablokátorů na mortalitu nebo nový IM, zatímco ABYSS ukázala vyšší riziko KV hospitalizací po vysazení, zejména u hypertoniků. Výsledky metaanalýz zůstávají rozporuplné. Fixní kombinace betablokátorů s jinými léky může zlepšit adherenci a kardiovaskulární prognózu, zejména u hypertenzních pacientů. Odpověď na otázku trvalé indikace betablokátorů by měly přinést tři probíhající studie (BETAMI, DANBLOCK, REBOOT).
The long-term use of beta-blockers in patients after myocardial infarction (MI) with preserved left ventricular ejection fraction (LVEF) remains controversial. While benefits of beta-blockers are well established in patients with reduced LVEF, there is a lack of randomized clinical trial data for patients with LVEF > 40 %. Two recent studies (REDUCE-AMI and ABYSS) yielded conflicting results regarding the safety of beta-blocker discontinuation. REDUCE-AMI showed no mortality or reinfarction benefit from long-term beta-blocker therapy, while ABYSS indicated increased cardiovascular hospitalizations, especially in hypertensive patients. Results of meta-analyses remain inconclusive. Fixed-dose combinations of beta-blockers with other cardiovascular medications may improve adherence and long-term outcomes, particularly in hypertensive patients. Ongoing randomized trials (BETAMI, DANBLOCK, REBOOT) may provide definitive answers.
- Klíčová slova
- kardiovaskulární riziko,
- MeSH
- beta blokátory * farmakologie terapeutické užití MeSH
- diastolické srdeční selhání * farmakoterapie MeSH
- infarkt myokardu farmakoterapie MeSH
- kardiovaskulární nemoci etiologie MeSH
- klinická studie jako téma MeSH
- lidé MeSH
- přerušení léčby MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Konečným cieľom v liečbe astmy je dosiahnutie kontroly ochorenia a minimalizácia rizika budúcej exacerbácie. Napriek liečbe strednou až vysokou dávkou inhalačných kortikosteroidov (ICS) vo fixnej kombinácii s dlhodobo pôsobiacimi beta-2 agonistami (LABA), mnohí pacienti stále nedosahujú adekvátnu úroveň kontroly ochorenia a majú vysoké riziko exacerbácií. Na závažnosť ochorenia vplýva aj nesprávne dodržiavanie liečby alebo nesprávna inhalačná technika. Preto sa navrhuje pridať terapiu dlhodobo pôsobiacimi muskarínovými antagonistami (LAMA) k stredne dávkovaným ICS a LABA (GINA 2024), nazvanú ako triple terapia. GINA odporúča triple liečbu ako ďalšiu možnosť v kroku 4 a ako prvú voľbu v kroku 5. Preto je potrebné poznať stratégiu tejto liečby a adekvátne indikovať voľnú a fixnú triple terapiu u pacientov s bronchiálnou astmou. Ponúka dosiahnuť terapeutickú kontrolu astmy. Napriek dôkazom o jej účinnosti a bezpečnosti sa inhalačná triple terapia (ITT) ešte stále zväčša nepoužíva u pacientov s astmou.
The ultimate goal in the treatment of asthma is the achievement of disease control and minimization of the risk for future exacerbation. Despite using medium/high dose of inhaled corticosteroids (ICS) in fixed combination with long-acting beta-2 agonists (LABA), many patients still do not achieve an adequate level of disease control and remain at risk of exacerbations. Disease severity may be related to poor treatment adherence or improper inhaler technique. LAMA is suggested as the first add-on therapy to moderate dose ICS + LABA (GINA 2024), called as triple therapy. GINA recommends triple therapy (LAMA to ICS/LABA) as a further option at step 4 and as first choice at step 5. Therefore, it is useful to know strategy this treatment and adequate indicate free and fixed triple therapy in patients with bronchial asthma. It offers to achieve therapeutic control of asthma. Despite evidence of its efficacy and safety, inhaled triple therapy (ITT) is still not mostly used in patients with asthma.
- Klíčová slova
- asthma control, inhaled triple therapy, therapeutic control of asthma, kontrola astmy, inhalačná triple terapia, terapeutická kontrola astmy, inhalační triple terapie,
- MeSH
- antiastmatika farmakologie terapeutické užití MeSH
- aplikace inhalační MeSH
- bronchiální astma * farmakoterapie MeSH
- fixní kombinace léků MeSH
- kombinovaná farmakoterapie MeSH
- lidé MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Development of liver steatosis and Type 2 diabetes mellitus is caused by identical pathogenic mechanisms. Actual discoveries bring narrower information on the relationship of both diseases. New nomenclature of the metabolic liver disease and recently defined subtypes of Type 2 diabetes bring new insight on both diseases and their relationship. Increasing prevalence generates the needs not only for early diagnosis but for targeted treatment as well. The way to prevention based on healthy lifestyle has been opened to be realized from the early childhood.
- MeSH
- diabetes mellitus 2. typu komplikace MeSH
- lidé MeSH
- ztučnělá játra * diagnóza terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Pokrok v léčbě mnohočetného myelomu (MM) je mimořádný. Kombinované režimy, které se u nové diagnózy dostávají do standardně používané terapie, dosahují doby do progrese více než sedm let. V České republice očekáváme v roce 2025 schválení čtyřkombinace anti-CD38 monoklonální protilátky (mAb) spolu s proteasomovým inhibitorem (PI), imunomodulační látkou (IMiD) a dexametazonem. Není zatím jasné, zda konsolidace autologní transplantaci při této čtyřkombinaci bude přínosem stran prodloužení doby do progrese. Doslova exploze nastala ve vývoji imunoterapie. Autologní T-lymfocyty s chiméricky upraveným receptorem (CAR T-lymfocyty) cíleným na BCMA antigen se v USA již dostaly do druhé linie léčby. Vývoj je ještě rychlejší u bispecifických protilátek (bsAb). V pozdním relapsu máme k dispozici bsAb, které cílí na BCMA a GPRC5D antigen. V rámci klinických studií se zkouší další terapeutické cíle (např. FcRH5) i kombinované režimy (např. bsAb, PI, IMiD). Účinnost těchto kombinací v první linii je 90–100 %, přičemž vysoké procento pacientů dosahuje negativní minimální reziduální nemoci (MRD). Vyhodnocování MRD v klinických studiích bylo v roce 2024 schváleno jako primární výsledkový cíl a je pravděpodobné, že směřujeme do období MRD řízené terapie.
Progress in multiple myeloma (MM) treatment is remarkable. Combined regimens for newly diagnosed MM patients achieve progression-free survival of more than seven years. In the Czech Republic, the approval of a four-drug combination of anti-CD38 monoclonal antibody (mAb) with a proteasome inhibitor (PI), immunomodulatory agent (IMiD) and dexamethasone is expecting in 2025. It is not yet clear whether consolidation with autologous transplantation will be beneficial in terms of extending the time to progression. The development of immunotherapy has literally exploded. Autologous chimeric antigen receptor T-cell therapy (CAR T-cells) targeting the BCMA antigen have already been approved for second-line therapy in the USA. The development of bispecific antibodies (bsAb) is even faster. Bispecific antibodies targeting BCMA and GPRC5D antigens are available in late relapse. Clinical trials are testing additional therapeutic targets (e.g., FcRH5) and combination regimens (e.g., bsAb, PI, IMiD). Response rates to these combinations in the first line treatment are 90-100 %, with a high percentage of patients achieving minimal residual disease (MRD) negativity. In 2024, assessment of MRD was approved as a primary outcome in clinical trials and it is likely that we are now moving to wals an era of MRD-driven therapy.
