PURPOSE: Separation of C2 growth plates and dens fractures are the most common types of injuries to the axis (C2) in children. Operative treatment of these injuries with the use of direct osteosynthesis requires a profound knowledge of detailed anatomy and dimensions of the axis. The main issue addressed by the study was the age at which the size of the dens is adequate at all levels to accommodate two screws, and the size of the posterior dens angulation angle (PDAA) in a healthy child in individual age periods. METHODS: Dimensions and angles of the dens and C2 in individual age categories in both boys and girls were measured in a series of 203 CT scans of individuals 0-18 years old and on anatomical specimens (42 samples). In addition, 5 histological series of this region from the fetal period were reviewed. RESULTS: Dimensions of the dens gradually increase with age, with a considerable acceleration during growth spurt periods that are different in boys and girls. PDAA is markedly changing with age; in the fetal period, the dens shows a slight anterior angulation which gradually transforms into posterior angulation, as early as between 4 and 6 years of age. The screw insertion angle changes accordingly. CONCLUSION: During growth, there occur changes in PDAA that should be respected in evaluation of transformation of anterior into posterior angulation, as shown by imaging methods. Dens dimensions theoretically allow insertion of two 3.5 mm screws as early as from the age of 1 year.
- MeSH
- dens axis * diagnostické zobrazování zranění chirurgie MeSH
- dítě MeSH
- fraktury páteře * diagnostické zobrazování chirurgie MeSH
- kojenec MeSH
- kostní šrouby MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- novorozenec MeSH
- předškolní dítě MeSH
- rentgendiagnostika MeSH
- vnitřní fixace fraktury MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- kojenec MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- novorozenec MeSH
- předškolní dítě MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
Objective: Retrospective evaluation of the results of conservative and surgical treatment in senior population patients with type 2 and 3 odontoid fracture according to Anderson DʼAlonzo (A-A) classification treated at the Trauma Clinic of the University Hospital in Brno from 2013 to 2017. Material and methods: The monitored set consisted of 52 patients (28 women, 24 men) aged over 65, the average age being 82 years (66 – 93 years) and the median being 76 years. Fractures of the dens were evaluated according to Anderson and DʼAlonzo classification. Conservative therapy using the Philadelphia-type hard collar for 12 weeks was indicated in patients with non-dislocated or minimally dislocated type II and type III odontoid fracture. Surgical treatment using 2 compression screws C1-2 posterior fusion was primarily indicated in dislocated fractures. The patient monitoring length was minimally 6 months from the injury. X-ray check-ups including clinical check-up of the monitored patients were performed on day 4 - 7 from the diagnosed odontoid fracture or after the surgery performed and also in week 4, 8, 12 and 24 after the injury, when functional x-rays of cervical spine were also made. Results: According to x-ray images, healing of the fracture was observed after 6 months of treatment in 47 % of the patients with type II odontoid fracture. Fracture line persisted in 53 % of patients, but the treatment was conservative without clinical correlate and with regard to comorbidities, meaning recommended use of a soft collar for verticalization. In type III odontoid fractures, healing of the fractures was observed in 71 % of the patients. Besides non-healing of the fracture, we evaluated the other therapeutic complications as well. The least complications occurred in conservatively treated patients with a hard collar, where we particularly observed collar galls. Most complications were represented in patients treated by Halo fixation, where we observed numerous complications such as pin track infection, swallowing disorders, pneumonia, and in 53 % of patients recurring loss of odontoid fracture reposition with subsequent non-healing of the fracture. Conclusion: Odontoid fractures belong to the most frequent cervical spine injuries in the elderly population; the incidence has been increasing and there is no uniform treatment concept which, however, should be individual, also with regard to the associated comorbidities. And with regard to the aforementioned it is important to realize that even a stable ligament false joint is tolerated very well by the elderly people and where neurological symptomatology is absent, it is not always necessary to aim for bone healing of the fracture.
- MeSH
- axis chirurgie diagnostické zobrazování zranění MeSH
- dens axis * chirurgie diagnostické zobrazování zranění MeSH
- fraktury páteře * chirurgie diagnostické zobrazování terapie MeSH
- imobilizace metody MeSH
- konzervativní terapie MeSH
- kostní šrouby škodlivé účinky statistika a číselné údaje MeSH
- lidé MeSH
- pooperační komplikace MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- vnitřní fixace fraktury metody statistika a číselné údaje MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- srovnávací studie MeSH
Cíl: Retrospektivní zhodnocení výsledků konzervativní a operační léčby u pacientů seniorské populace s frakturou dens axis 2. a 3. typu dle Anderson D‘Alonzovy (A-A) klasifikace léčených na Klinice úrazové chirurgie FN Brno v letech 2013–2017. Materiál a metody: Sledovaný soubor tvořilo 52 pacientů (28 žen, 24 mužů), kterých věk byl nad 65 let a průměrný věk byl 82 let (66–93 let) a medián pak 76 let. Zlomeniny dentu byly hodnoceny podle Anderson a DʼAlonzovy klasifikace. Konzervativní léčba pevným krčním límcem typu Philadelphia na 12 týdnů byla indikována u pacientů s nedislokovanou nebo minimálně dislokovanou zlomeninou dens axis 2. a 3. typu. Operační léčba dvěmi kompresními šrouby nebo zadní C1-2 fúzí byla primárně indikována u dislokovaných zlomenin. Délka sledování pacientů byla minimálně šest měsíců od úrazu. RTG kontroly včetně klinické kontroly u sledovaných pacientů byly v průběhu léčby prováděny čtvrtý až sedmý den po diagnostice zlomeniny dentu nebo po provedení operačního zákroku a dále po 4, 8, 12 a 24 týdenním odstupu od úrazu, kdy byly provedeny i funkční RTG snímky krční páteře. Výsledky: U zlomenin dentu 2. typu bylo po šesti měsících léčby dle RTG snímků pozorováno zhojení zlomeniny u 47 % pacientů. U 53 % pacientů přetrvávala lomná linie ale bez klinického korelátu a vzhledem ke komorbiditám byla léčba konzervativní, v podobě doporučení užívání měkkého krčního límce na vertikalizaci. U zlomenin dentu 3. typu bylo pozorováno zhojení zlomenin u 71 % pacientů. Kromě nezhojení zlomeniny jsme hodnotili i další komplikace léčby. Nejméně komplikací bylo zastoupeno u konzervativně léčených pacientů pevným krčním límcem, kdy jsme zaznamenali zejména otlaky od límce. Nejvíce komplikací bylo zastoupeno u pacientů léčených Halo fixací, kde jsme zaznamenali řadu komplikací jako pin track infekt, poruchy polykání, pneumonie a u 53 % pacientů opakovanou ztrátu repozice zlomeniny dentu s následným nezhojením zlomeniny. Závěr: Zlomeniny dens axis patří v seniorské populaci k nejčastějšímu zranění krční páteře, jejich výskyt narůstá a neexistuje jednotný koncept léčby, která by ale měla být individuální i vzhledem k přidruženým komorbiditám. A vzhledem k výše uvedenému je důležité si uvědomit, že i stabilní vazivový pakloub je seniory velmi dobře tolerován a v případě absence neurologické symptomatologie není nutné se vždy se snažit o kostěné zhojení zlomeniny.
- MeSH
- axis chirurgie diagnostické zobrazování zranění MeSH
- dens axis * chirurgie diagnostické zobrazování zranění MeSH
- fraktury páteře * chirurgie diagnostické zobrazování terapie MeSH
- imobilizace metody MeSH
- konzervativní terapie MeSH
- kostní šrouby škodlivé účinky statistika a číselné údaje MeSH
- lidé MeSH
- pooperační komplikace MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- vnitřní fixace fraktury metody statistika a číselné údaje MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- srovnávací studie MeSH
PURPOSE: The cement augmentation of a conventional anterior screw fixation in type II odontoid process fractures for elderly patients significantly increased stiffness and load to failure under anterior-posterior load in comparison with non-augmented fixation. The amount and quality of bone cement are usually taken ad hoc in clinical practise. In this study, we wanted to clarify the role of bone cement amount and its quality to the stiffness of odontoid and vertebrae body junction. METHODS: Finite-element method was used to achieve different scenarios of cement augmentation. For all models, an initial stiffness was calculated. Model (1) the intact vertebrae were virtually potted into a polymethylmethacrylate base via the posterior vertebral arches. A V-shaped punch was used for loading the odontoid in an anterior-posterior direction. (2) The odontoid fracture type IIa (Anderson-D'Alonzo classification) was achieved by virtual transverse osteotomy. Anterior screw fixation was virtually performed by putting self-drilling titanium alloy 3.5 mm diameter anterior cannulated lag screw with a 12 mm thread into the inspected vertebrae. A V-shaped punch was used for loading the odontoid in an anterior-posterior direction. The vertebrae body was assumed to be non-cemented and cemented with different volume. RESULTS: The mean cement volume was lowest for body base filling with 0.47 ± 0.03 ml. The standard body filling corresponds to 0.95 ± 0.15 ml. The largest volume corresponds to 1.62 ± 0.12 ml in the presence of cement leakage. The initial stiffness of the intact C2 vertebrae was taken as the reference value. The mean initial stiffness for non-porous cement (E = 3000 MPa) increased linearly (R2 = 0.98). The lowest stiffness (123.3 ± 5.8 N/mm) was measured in the intact C2 vertebrae. However, the highest stiffness (165.2 ± 5.2 N/mm) was measured when cement leakage out of the odontoid peg occurred. The mean initial stiffness of the base-only cemented group was 147.2 ± 8.4 N/mm compared with 157.9 ± 6.6 N/mm for the base and body cemented group. This difference was statistically significant (p < 0.0061). The mean initial stiffness for porous cement (E = 500 MPa) remains constant. Therefore, there is no difference between cemented and non-cemented junction. This difference was not statistically significant (p < 0.18). CONCLUSION: The present study showed that the low porous cement was able to significantly influence the stiffness of the augmented odontoid screw fixation in vitro, although further in vivo clinical studies should be undertaken. Our results suggest that only a small amount of non-porous cement is needed to restore stiffness at least to its pre-fracture level and this can be achieved with the injection of 0.7-1.2 ml of cement. These slides can be retrieved under Electronic Supplementary Material.
- MeSH
- dens axis * diagnostické zobrazování zranění chirurgie MeSH
- fraktury páteře * diagnostické zobrazování chirurgie MeSH
- kostní cementy terapeutické užití MeSH
- kostní šrouby MeSH
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- vnitřní fixace fraktury MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
