Medial arcuate ligament syndrome Dotaz Zobrazit nápovědu
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Úvod: Aneuryzmata viscerálních tepen patří mezi raritně se vyskytující cévní patologie. Obvykle bývají náhodným nálezem při zobrazovacích vyšetřeních. Nejčastějším klinickým projevem jsou nespecifické bolesti břicha a krvácení při jejich ruptuře se závažným klinickým stavem. Aneuryzmata tepen pankreatikoduodenální arkády se vyskytují zejména u pacientů se stenózou nebo uzávěrem truncus coeliacus a kompenzačně rozvinutou kolaterální cirkulací. Kazuistika: V kazuistice autoři prezentují případ pacientky s náhodně zjištěným aneuryzmatem pankreatikoduodenální arkády, při významné stenóze v odstupu truncus coeliacus, způsobené útlakem ligamentum arcuatum mediale. Průměr výdutě byl 40 mm a endovaskulární terapie nebyla vzhledem k nepříznivým anatomickým poměrům možná. Pacientka byla úspěšně léčena v jedné době kombinovaným chirurgickým výkonem s resekcí aneuryzmatu a současně uvolněním ligamentum arcuatum mediale. Závěr: U aneuryzmat pankreatikoduodenální arkády není korelace mezi průměrem výdutě a rizikem ruptury. Jejich ruptury mají relativně vysokou morbiditu a mortalitu, a proto
Introduction: Visceral artery aneurysms are rare vascular pathologies. They are usually incidental findings during the examination for other reasons. The most common clinical symptoms are nonspecific abdominal pain and bleeding caused by their rupture, with a severe clinical presentation. Aneurysms of pancreaticoduodenal arcade are more common in patients with well-developed collateral circulation due to the coeliac trunk stenosis or occlusion. Case report: In this case report the authors present a rare case of a patient with incidental finding of pancreaticoduodenal arcade aneurysm in the setting of severe stenosis of coeliac trunk origin caused by medial arcuate ligament compression. The diameter of the aneurysm was 40 mm and endovascular treatment was not possible because of unfavorable anatomical setting. The patient was successfully treated with resection of the aneurysm and the division of medial arcuate ligament during one surgery. Conclusion: There is no correlation between the diameter and the risk of rupture of the pancreaticoduodenal arcade aneurysm. Because of high morbidity and mortality of their rupture, most authors recommend active treatment of these aneurysms. The necessity to treat truncus coeliacus stenosis or occlusion remains a controversial issue.
- Klíčová slova
- pankreatikoduodenální arkáda,
- MeSH
- aneurysma * chirurgie diagnóza komplikace MeSH
- arteria coeliaca chirurgie diagnostické zobrazování MeSH
- bolesti břicha etiologie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- pankreas chirurgie MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Úvod: Kompresia truncus coeliacus je jednou z pričin vzniku chronickej abdominalnej ischemie. Autori popisuju svoje skusenosti s chirurgickou liečbou Dunbarovho syndromu u 12 pacientov. Cieľom članku bola retrospektivna analyza chirurgickej liečby kompresie truncus coeliacus. Metóda: V obdobi rokov od 2007 do 2016 sme liečili 12 pacientov pre kompresivny syndrom truncus coeliacus. V ramci diagnostiky bolo každemu pacientovi realizovane USG vyšetrenie brucha, CT angiografia alebo DSA. Metodou voľby u tychto pacientov bola chirurgicka liečba. Štyrom pacientom sme resekovali vlakna ligamentum arcuatum mediale diafragmy a nervove vlakna plexus coeliacus. U 8 pacientov sme museli resekovať fibroticky zmeneny stenoticky až uzavrety truncus coeliacus. Ako rekonštrukciu sme vykonali aorto-trunkalny proteticky alebo venozny bypass, interpozitum alebo patch -plastiku. Výsledky: V pooperačnom obdobi sa nevyskytli zavažne komplikacie, ani umrtia. U jedneho pacienta v pooperačnom obdobi pretrvavaju klinicke priznaky chronickej abdominalnej ischemie. Záver: Chirurgicka liečba je metodou voľby pri kompresii truncus coeliacus. Indikaciou na chirurgicku rekonštrukciu su symptomaticki pacienti so stenozou arterie viac ako 50 %. Spravna diagnostika a včasna chirurgicka liečba ma vyznam pre liečbu chronickej visceralnej ischemie a zniženie počtu z toho rezultujucich chirurgickych komplikacii.
Introduction: Celiac axis compression syndrome is one of the causes of chronic abdominal ischemia. The authors describe their experience with the surgical treatment of Dunbar syndrome in 12 patients. The purpose of the authors was a retrospective analysis of the surgical treatment of celiac axis compression syndrome. Method: Between 2007 and 2016, we treated 12 patients for the celiac axis compressive syndrome. Each patient has performed abdominal sonography, CT-angiography, or angiography. The method of choice in these patients was surgical treatment. In 4 patients we resected median arcuate ligament and nerve fibers of celiac axis. In 8 patients we had to resect the stenotic or occluded celiac axis. We reconstructed the blood supply to the celiac axis by the aorto-celiac bypass, using prothetic or venous grafting or patch plastic of celiac axis stenosis. Results: There were no significant complications and deaths in the post - operative period. In one patient signs of chronic abdominal ischemia postoperatively persist. Conclusion: Surgery is the method of choice of celiac axis compression syndrome. Indications for surgical reconstruction are symptomatic patients with arterial stenosis over 50%. Proper diagnosis and early surgical treatment are essential for treating chronic visceral ischemia and reducing surgical complications.
Úvod: Dunbarův syndrom je onemocnění způsobené útlakem truncus coeliacus (TC) nejčastěji zde procházejícím ligamentem arcuatum mediale. Chronická repetitivní komprese TC tímto ligamentem při dýchání vede k fibrózní přestavbě stěny tepny a vzniku fixované stenózy. Tento útlakový syndrom doprovázejí specifické příznaky, jako časná postprandiální bolest v epigastriu a váhový úbytek. V této studii shrnujeme naše zkušenosti na souboru 14 pacientů. Metody: U celkem 14 pacientů, u kterých byl diagnostikován Dunbarův syndrom a kteří byli indikováni k operačnímu řešení, jsme během operace prováděli invazivní měření systémového tlaku cestou a. radialis a porovnávali ho s invazivně měřeným tlakem v a. gastrica sinistra za stenózou, a to před a po důkladné deliberaci TC. U 13 (93 %) pacientů, u kterých přetrvávala významná stenóza (gradient nad 15 mmHg), byl proveden bypass. Výsledky: Tlakový gradient, který byl iniciálně 56 ± 19 mmHg, poklesl po uvolnění TC na 39 ± 16 mmHg (p < 0,0001). U 13 pacientů s přetrvávajícím gradientem nad 15 mmHg byl proveden bypass. Následné přeměření gradientu ukázalo jeho pokles na 5 ± 3 (p < 0,0001). U všech pacientů došlo ke klinickému zlepšení a rok po operaci byli bez obtíží. Během sledování jsme nezaznamenali žádné komplikace či nutnost provedení dalšího zákroku. Závěr: Chirurgické řešení Dunbarova syndromu je bezpečnou léčebnou modalitou s dlouhodobě uspokojivými výsledky. Domníváme se, že při chirurgickém řešení Dunbarova syndromu je vždy vhodné posoudit, jak úspěšné bylo uvolnění TC, a případě významné reziduální stenózy zvážit další postup - našem případě přemostění stenotického úseku TC bypassem.
Introduction: Dunbar syndrome is caused by compression of the truncus coeliacus (TC), most commonly by the median arcuate ligament. Chronic irritation of the TC during breathing leads to fibrous changes of the arterial wall and formation of fixed stenosis. This compression syndrome is often associated with specific complaints including weight loss and early postprandial epigastric pain. In this study, we summarize our experience with a group of 14 patients from a single institution. Methods: In 14 patients who were diagnosed with Dunbar syndrome and who were referred for surgery, we performed an invasive measurement of systemic pressure in a. radialis during the operation and compared it with invasively measured pressure in a. gastrica sinistra before and after the release of TC. In patients with significant stenosis (pressure gradient above 15 mmHg), a bypass was performed. Results: The initial pressure gradient of 56 ± 19 mmHg decreased after the release of TC to 39 ± 16 mmHg (p < 0.0001). In 13 (93%) patients with a persisting elevated gradient (above 15 mmHg) this decreased by 5 ± 3 (p < 0.0001) after subsequent bypass surgery. All patients experienced a clinical improvement, and one year after the operation their symptoms disappeared altogether. During the follow-up, we did not record any complications or the need to perform an additional procedure. Conclusion: Surgical treatment of Dunbar syndrome is a safe modality with satisfactory long-term results. We believe that it is always convenient to assess how successful the release of TC was and, in the case of a significant residual stenosis, to consider further steps in our case bypassing the stenotic segment.
