INTRODUCTION: Airway management is a critical component of out-of-hospital cardiac arrest (OHCA) resuscitation. The primary aim of this study was to describe pre-hospital airway management in adult patients post-OHCA. Secondary aims were to investigate whether tracheal intubation (TI) versus use of supraglottic airway device (SGA) was associated with patients' outcomes, including ventilator-free days within 26 days of randomization, 6 months neurological outcome and mortality. METHODS: Secondary analysis of the Target Temperature Management-2 (TTM2) trial conducted in 13 countries, including adult patients with OHCA and return of spontaneous circulation, with data available on pre-hospital airway management. A multivariate logistic regression model with backward stepwise selection was employed to assess whether TI versus SGA was associated with outcomes. RESULTS: Of the 1900 TTM2 trial patients, 1702 patients (89.5%) were included, with a mean age of 64 years (Standard Deviation, SD = 13.53); 79.1% were males. Pre-hospital airway management was SGA in 484 (28.4%), and TI in 1218 (71.6%) patients. At hospital admission, 87.8% of patients with SGA and 98.5% with TI were mechanically ventilated (p < 0.001). In the multivariate analysis, TI in comparison with SGA was not independently associated with an increase in ventilator-free days within 26 days of randomization, improved neurological outcomes, or decreased mortality. The hazard ratio for mortality with TI vs. SGA was 1.06, 95%Confidence Interval (CI) 0.88-1.28, p = 0.54. CONCLUSIONS: In the multicentre randomized TTM2-trial including patients with OHCA, most patients received prehospital endotracheal intubation to manage their airway. The choice of pre-hospital airway device was not independently associated with patient clinical outcomes. TRIAL REGISTRATION NUMBER: NCT02908308.
- Klíčová slova
- Airway devices, Airway management, Cardiac arrest, Outcome, endotracheal intubation, Supraglottic device,
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
BACKGROUND: Induced hypothermia post-cardiac arrest is neuroprotective in animal experiments, but few high-quality studies have been performed in larger animals with human-like brains. The neuroprotective effect of postischemic hypothermia has recently been questioned in human trials. Our aim is to investigate whether hypothermia post-cardiac arrest confers a benefit compared to normothermia in large adult animals. Our hypothesis is that induced hypothermia post cardiac arrest is neuroprotective and that the effect diminishes when delayed two hours. METHODS: Adult female pigs were anesthetized, mechanically ventilated and kept at baseline parameters including normothermia (38 °C). All animals were subjected to ten minutes of cardiac arrest (no-flow) by induced ventricular fibrillation, followed by four minutes of cardiopulmonary resuscitation with mechanical compressions, prior to the first countershock. Animals with sustained return of spontaneous circulation (systolic blood pressure >60 mmHg for ten minutes) within fifteen minutes from start of life support were included and randomized to three groups; immediate or delayed (2 h) intravenous cooling, both targeting 33 °C, or intravenously controlled normothermia (38 °C). Temperature control was applied for thirty hours including cooling time, temperature at target and controlled rewarming (0.5 °C/h). Animals were extubated and kept alive for seven days. The primary outcome measure is histological brain injury on day seven. Secondary outcomes include neurological and neurocognitive recovery, and the trajectory of biomarkers of brain injury. CONCLUSION: High-quality animal experiments in clinically relevant large animal models are necessary to close the gap of knowledge regarding neuroprotective effects of induced hypothermia after cardiac arrest.Trial registration:Preclinicaltrials.eu (PCTE0000272), published 2021-11-03.
- Klíčová slova
- Cardiac arrest, Functional outcome, Hypothermia, Swine, Temperature control,
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
IMPORTANCE: International guidelines recommend body temperature control below 37.8 °C in unconscious patients with out-of-hospital cardiac arrest (OHCA); however, a target temperature of 33 °C might lead to better outcomes when the initial rhythm is nonshockable. OBJECTIVE: To assess whether hypothermia at 33 °C increases survival and improves function when compared with controlled normothermia in unconscious adults resuscitated from OHCA with initial nonshockable rhythm. DATA SOURCES: Individual patient data meta-analysis of 2 multicenter, randomized clinical trials (Targeted Normothermia after Out-of-Hospital Cardiac Arrest [TTM2; NCT02908308] and HYPERION [NCT01994772]) with blinded outcome assessors. Unconscious patients with OHCA and an initial nonshockable rhythm were eligible for the final analysis. STUDY SELECTION: The study cohorts had similar inclusion and exclusion criteria. Patients were randomized to hypothermia (target temperature 33 °C) or normothermia (target temperature 36.5 to 37.7 °C), according to different study protocols, for at least 24 hours. Additional analyses of mortality and unfavorable functional outcome were performed according to age, sex, initial rhythm, presence or absence of shock on admission, time to return of spontaneous circulation, lactate levels on admission, and the cardiac arrest hospital prognosis score. DATA EXTRACTION AND SYNTHESIS: Only patients who experienced OHCA and had a nonshockable rhythm with all causes of cardiac arrest were included. Variables from the 2 studies were available from the original data sets and pooled into a unique database and analyzed. Clinical outcomes were harmonized into a single file, which was checked for accuracy of numbers, distributions, and categories. The last day of follow-up from arrest was recorded for each patient. Adjustment for primary outcome and functional outcome was performed using age, gender, time to return of spontaneous circulation, and bystander cardiopulmonary resuscitation. MAIN OUTCOMES AND MEASURES: The primary outcome was mortality at 3 months; secondary outcomes included unfavorable functional outcome at 3 to 6 months, defined as a Cerebral Performance Category score of 3 to 5. RESULTS: A total of 912 patients were included, 490 from the TTM2 trial and 422 from the HYPERION trial. Of those, 442 had been assigned to hypothermia (48.4%; mean age, 65.5 years; 287 males [64.9%]) and 470 to normothermia (51.6%; mean age, 65.6 years; 327 males [69.6%]); 571 patients had a first monitored rhythm of asystole (62.6%) and 503 a presumed noncardiac cause of arrest (55.2%). At 3 months, 354 of 442 patients in the hypothermia group (80.1%) and 386 of 470 patients in the normothermia group (82.1%) had died (relative risk [RR] with hypothermia, 1.04; 95% CI, 0.89-1.20; P = .63). On the last day of follow-up, 386 of 429 in the hypothermia group (90.0%) and 413 of 463 in the normothermia group (89.2%) had an unfavorable functional outcome (RR with hypothermia, 0.99; 95% CI, 0.87-1.15; P = .97). The association of hypothermia with death and functional outcome was consistent across the prespecified subgroups. CONCLUSIONS AND RELEVANCE: In this individual patient data meta-analysis, including unconscious survivors from OHCA with an initial nonshockable rhythm, hypothermia at 33 °C did not significantly improve survival or functional outcome.
- MeSH
- bezvědomí MeSH
- dospělí MeSH
- hypotermie * MeSH
- kardiopulmonální resuscitace * MeSH
- lidé MeSH
- prognóza MeSH
- senioři MeSH
- terapeutická hypotermie * metody MeSH
- zástava srdce mimo nemocnici * terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- komentáře MeSH
BACKGROUND AND AIMS: Several different scoring systems for early risk stratification after out-of-hospital cardiac arrest have been developed, but few have been validated in large datasets. The aim of the present study was to compare the well-validated Out-of-hospital Cardiac Arrest (OHCA) and Cardiac Arrest Hospital Prognosis (CAHP)-scores to the less complex MIRACLE2- and Target Temperature Management (TTM)-scores. METHODS: This was a post-hoc analysis of the Targeted Hypothermia versus Targeted Normothermia after Out-of-Hospital Cardiac Arrest (TTM2) trial. Missing data were handled by multiple imputation. The primary outcome was discriminatory performance assessed as the area under the receiver operating characteristics-curve (AUROC), with the outcome of interest being poor functional outcome or death (modified Rankin Scale 4-6) at 6 months after OHCA. RESULTS: Data on functional outcome at 6 months were available for 1829 cases, which constituted the study population. The pooled AUROC for the MIRACLE2-score was 0.810 (95% CI 0.790-0.828), 0.835 (95% CI 0.816-0.852) for the TTM-score, 0.820 (95% CI 0.800-0.839) for the CAHP-score and 0.770 (95% CI 0.748-0.791) for the OHCA-score. At the cut-offs needed to achieve specificities >95%, sensitivities were <40% for all four scoring systems. CONCLUSIONS: The TTM-, MIRACLE2- and CAHP-scores are all capable of providing objective risk estimates accurate enough to be used as part of a holistic patient assessment after OHCA of a suspected cardiac origin. Due to its simplicity, the MIRACLE2-score could be a practical solution for both clinical application and risk stratification within trials.
- Klíčová slova
- Out-of-hospital cardiac arrest, Outcome, Outcome prediction, Risk prediction, Risk score,
- MeSH
- kardiopulmonální resuscitace * MeSH
- kóma diagnóza etiologie terapie MeSH
- lidé MeSH
- prognóza MeSH
- rizikové faktory MeSH
- terapeutická hypotermie * MeSH
- zástava srdce mimo nemocnici * terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
IMPORTANCE: The Targeted Hypothermia vs Targeted Normothermia After Out-of-Hospital Cardiac Arrest (TTM2) trial reported no difference in mortality or poor functional outcome at 6 months after out-of-hospital cardiac arrest (OHCA). This predefined exploratory analysis provides more detailed estimation of brain dysfunction for the comparison of the 2 intervention regimens. OBJECTIVES: To investigate the effects of targeted hypothermia vs targeted normothermia on functional outcome with focus on societal participation and cognitive function in survivors 6 months after OHCA. DESIGN, SETTING, AND PARTICIPANTS: This study is a predefined analysis of an international multicenter, randomized clinical trial that took place from November 2017 to January 2020 and included participants at 61 hospitals in 14 countries. A structured follow-up for survivors performed at 6 months was by masked outcome assessors. The last follow-up took place in October 2020. Participants included 1861 adult (older than 18 years) patients with OHCA who were comatose at hospital admission. At 6 months, 939 of 1861 were alive and invited to a follow-up, of which 103 of 939 declined or were missing. INTERVENTIONS: Randomization 1:1 to temperature control with targeted hypothermia at 33 °C or targeted normothermia and early treatment of fever (37.8 °C or higher). MAIN OUTCOMES AND MEASURES: Functional outcome focusing on societal participation assessed by the Glasgow Outcome Scale Extended ([GOSE] 1 to 8) and cognitive function assessed by the Montreal Cognitive Assessment ([MoCA] 0 to 30) and the Symbol Digit Modalities Test ([SDMT] z scores). Higher scores represent better outcomes. RESULTS: At 6 months, 836 of 939 survivors with a mean age of 60 (SD, 13) (range, 18 to 88) years (700 of 836 male [84%]) participated in the follow-up. There were no differences between the 2 intervention groups in functional outcome focusing on societal participation (GOSE score, odds ratio, 0.91; 95% CI, 0.71-1.17; P = .46) or in cognitive function by MoCA (mean difference, 0.36; 95% CI,-0.33 to 1.05; P = .37) and SDMT (mean difference, 0.06; 95% CI,-0.16 to 0.27; P = .62). Limitations in societal participation (GOSE score less than 7) were common regardless of intervention (hypothermia, 178 of 415 [43%]; normothermia, 168 of 419 [40%]). Cognitive impairment was identified in 353 of 599 survivors (59%). CONCLUSIONS: In this predefined analysis of comatose patients after OHCA, hypothermia did not lead to better functional outcome assessed with a focus on societal participation and cognitive function than management with normothermia. At 6 months, many survivors had not regained their pre-arrest activities and roles, and mild cognitive dysfunction was common. TRIAL REGISTRATION: ClinicalTrials.gov Identifier: NCT02908308.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
BACKGROUND: The evidence for temperature control for comatose survivors of cardiac arrest is inconclusive. Controversy exists as to whether the effects of hypothermia differ per the circumstances of the cardiac arrest or patient characteristics. METHODS: An individual patient data meta-analysis of the Targeted Temperature Management at 33°C versus 36°C after Cardiac Arrest (TTM) and Hypothermia versus Normothermia after Out-of-Hospital Cardiac Arrest (TTM2) trials was conducted. The intervention was hypothermia at 33°C and the comparator was normothermia. The primary outcome was all-cause mortality at 6 months. Secondary outcomes included poor functional outcome (modified Rankin scale score of 4 to 6) at 6 months. Predefined subgroups based on the design variables in the original trials were tested for interaction with the intervention as follows: age (older or younger than the median), sex (female or male), initial cardiac rhythm (shockable or nonshockable), time to return of spontaneous circulation (above or below the median), and circulatory shock on admission (presence or absence). RESULTS: The primary analyses included 2800 patients, with 1403 assigned to hypothermia and 1397 to normothermia. Death occurred for 691 of 1398 participants (49.4%) in the hypothermia group and 666 of 1391 participants (47.9%) in the normothermia group (relative risk with hypothermia, 1.03; 95% confidence interval [CI], 0.96 to 1.11; P=0.41). A poor functional outcome occurred for 733 of 1350 participants (54.3%) in the hypothermia group and 718 of 1330 participants (54.0%) in the normothermia group (relative risk with hypothermia, 1.01; 95% CI, 0.94 to 1.08; P=0.88). Outcomes were consistent in the predefined subgroups. CONCLUSIONS: Hypothermia at 33°C did not decrease 6-month mortality compared with normothermia after out-of-hospital cardiac arrest. (Funded by Vetenskapsrådet; ClinicalTrials.gov numbers NCT02908308 and NCT01020916.)
- MeSH
- hypotermie * MeSH
- lidé MeSH
- srdeční zástava * terapie MeSH
- tělesná teplota MeSH
- teplota MeSH
- terapeutická hypotermie * MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- metaanalýza MeSH
BACKGROUND: Optimal oxygen targets in patients resuscitated after cardiac arrest are uncertain. The primary aim of this study was to describe the values of partial pressure of oxygen values (PaO2) and the episodes of hypoxemia and hyperoxemia occurring within the first 72 h of mechanical ventilation in out of hospital cardiac arrest (OHCA) patients. The secondary aim was to evaluate the association of PaO2 with patients' outcome. METHODS: Preplanned secondary analysis of the targeted hypothermia versus targeted normothermia after OHCA (TTM2) trial. Arterial blood gases values were collected from randomization every 4 h for the first 32 h, and then, every 8 h until day 3. Hypoxemia was defined as PaO2 < 60 mmHg and severe hyperoxemia as PaO2 > 300 mmHg. Mortality and poor neurological outcome (defined according to modified Rankin scale) were collected at 6 months. RESULTS: 1418 patients were included in the analysis. The mean age was 64 ± 14 years, and 292 patients (20.6%) were female. 24.9% of patients had at least one episode of hypoxemia, and 7.6% of patients had at least one episode of severe hyperoxemia. Both hypoxemia and hyperoxemia were independently associated with 6-month mortality, but not with poor neurological outcome. The best cutoff point associated with 6-month mortality for hypoxemia was 69 mmHg (Risk Ratio, RR = 1.009, 95% CI 0.93-1.09), and for hyperoxemia was 195 mmHg (RR = 1.006, 95% CI 0.95-1.06). The time exposure, i.e., the area under the curve (PaO2-AUC), for hyperoxemia was significantly associated with mortality (p = 0.003). CONCLUSIONS: In OHCA patients, both hypoxemia and hyperoxemia are associated with 6-months mortality, with an effect mediated by the timing exposure to high values of oxygen. Precise titration of oxygen levels should be considered in this group of patients. TRIAL REGISTRATION: clinicaltrials.gov NCT02908308 , Registered September 20, 2016.
- Klíčová slova
- Cardiac arrest, Hyperoxemia, Hypoxemia, Mortality, Neurological outcome,
- MeSH
- hypotermie * komplikace MeSH
- hypoxie komplikace MeSH
- kyslík MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- parciální tlak MeSH
- senioři MeSH
- zástava srdce mimo nemocnici * komplikace MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- randomizované kontrolované studie MeSH
- Názvy látek
- kyslík MeSH
PURPOSE: The optimal ventilatory settings in patients after cardiac arrest and their association with outcome remain unclear. The aim of this study was to describe the ventilatory settings applied in the first 72 h of mechanical ventilation in patients after out-of-hospital cardiac arrest and their association with 6-month outcomes. METHODS: Preplanned sub-analysis of the Target Temperature Management-2 trial. Clinical outcomes were mortality and functional status (assessed by the Modified Rankin Scale) 6 months after randomization. RESULTS: A total of 1848 patients were included (mean age 64 [Standard Deviation, SD = 14] years). At 6 months, 950 (51%) patients were alive and 898 (49%) were dead. Median tidal volume (VT) was 7 (Interquartile range, IQR = 6.2-8.5) mL per Predicted Body Weight (PBW), positive end expiratory pressure (PEEP) was 7 (IQR = 5-9) cmH20, plateau pressure was 20 cmH20 (IQR = 17-23), driving pressure was 12 cmH20 (IQR = 10-15), mechanical power 16.2 J/min (IQR = 12.1-21.8), ventilatory ratio was 1.27 (IQR = 1.04-1.6), and respiratory rate was 17 breaths/minute (IQR = 14-20). Median partial pressure of oxygen was 87 mmHg (IQR = 75-105), and partial pressure of carbon dioxide was 40.5 mmHg (IQR = 36-45.7). Respiratory rate, driving pressure, and mechanical power were independently associated with 6-month mortality (omnibus p-values for their non-linear trajectories: p < 0.0001, p = 0.026, and p = 0.029, respectively). Respiratory rate and driving pressure were also independently associated with poor neurological outcome (odds ratio, OR = 1.035, 95% confidence interval, CI = 1.003-1.068, p = 0.030, and OR = 1.005, 95% CI = 1.001-1.036, p = 0.048). A composite formula calculated as [(4*driving pressure) + respiratory rate] was independently associated with mortality and poor neurological outcome. CONCLUSIONS: Protective ventilation strategies are commonly applied in patients after cardiac arrest. Ventilator settings in the first 72 h after hospital admission, in particular driving pressure and respiratory rate, may influence 6-month outcomes.
- Klíčová slova
- Cardiac arrest, Driving pressure, Mechanical power, Mechanical ventilation, Outcome, Ventilator settings,
- MeSH
- dechový objem MeSH
- hypotermie * komplikace MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mechanické ventilátory MeSH
- umělé dýchání MeSH
- zástava srdce mimo nemocnici * komplikace MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
BACKGROUND: Several biochemical markers in blood correlate with the magnitude of brain injury and may be used to predict neurological outcome after cardiac arrest. We present a protocol for the evaluation of prognostic accuracy of brain injury markers after cardiac arrest. The aim is to define the best predictive marker and to establish clinically useful cut-off levels for routine implementation. METHODS: Prospective international multicenter trial within the Targeted Hypothermia versus Targeted Normothermia after Out-of-Hospital Cardiac Arrest (TTM2) trial in collaboration with Roche Diagnostics International AG. Samples were collected 0, 24, 48, and 72 hours after randomisation (serum) and 0 and 48 hours after randomisation (plasma), and pre-analytically processed at each site before storage in a central biobank. Routine markers neuron-specific enolase (NSE) and S100B, and neurofilament light, total-tau and glial fibrillary acidic protein will be batch analysed using novel Elecsys® electrochemiluminescence immunoassays on a Cobas e601 instrument. RESULTS: Statistical analysis will be reported according to the Standards for Reporting Diagnostic accuracy studies (STARD) and will include comparisons for prediction of good versus poor functional outcome at six months post-arrest, by modified Rankin Scale (0-3 vs. 4-6), using logistic regression models and receiver operating characteristics curves, evaluation of mortality at six months according to biomarker levels and establishment of cut-off values for prediction of poor neurological outcome at 95-100% specificities. CONCLUSIONS: This prospective trial may establish a standard methodology and clinically appropriate cut-off levels for the optimal biomarker of brain injury which predicts poor neurological outcome after cardiac arrest.
- Klíčová slova
- Brain injury markers, Cardiac arrest, GFAP, S100, NFL, NSE, Neurofilament light, Neuron specific enolase, Prognostication, outcome, biomarkers, Protocol, Total-tau, glial fibrially acidic protein,
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
INTRODUCTION: Mechanical ventilation is a fundamental component in the management of patients post cardiac arrest. However, the ventilator settings and the gas-exchange targets used after cardiac arrest may not be optimal to minimise post-anoxic secondary brain injury. Therefore, questions remain regarding the best ventilator management in such patients. METHODS AND ANALYSIS: This is a preplanned analysis of the international randomised controlled trial, targeted hypothermia versus targeted normothermia after out-of-hospital cardiac arrest (OHCA)-target temperature management 2 (TTM2). The primary objective is to describe ventilatory settings and gas exchange in patients who required invasive mechanical ventilation and included in the TTM2 trial. Secondary objectives include evaluating the association of ventilator settings and gas-exchange values with 6 months mortality and neurological outcome. Adult patients after an OHCA who were included in the TTM2 trial and who received invasive mechanical ventilation will be eligible for this analysis. Data collected in the TTM2 trial that will be analysed include patients' prehospital characteristics, clinical examination, ventilator settings and arterial blood gases recorded at hospital and intensive care unit (ICU) admission and daily during ICU stay. ETHICS AND DISSEMINATION: The TTM2 study has been approved by the regional ethics committee at Lund University and by all relevant ethics boards in participating countries. No further ethical committee approval is required for this secondary analysis. Data will be disseminated to the scientific community by abstracts and by original articles submitted to peer-reviewed journals. TRIAL REGISTRATION NUMBER: NCT02908308.
- Klíčová slova
- adult intensive & critical care *, clinical trials *, respiratory physiology *,
- MeSH
- dospělí MeSH
- hospitalizace MeSH
- jednotky intenzivní péče MeSH
- lidé MeSH
- randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
- umělé dýchání MeSH
- zástava srdce mimo nemocnici * terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- protokol klinické studie MeSH