Ovariální karcinom (OC) je stále prognosticky nejhorší gynekologickou malignitou. Optimální léčba pokročilého OC spočívá v optimální operaci - pokud možno bez ponecháni rezidua a v optimální chemoterapii. Tou je dnes režim Taxol + karboplatina event. Taxol + cisplatina. V léčbě stále existuje řada problémů a nejasností. Je hledána případná tříléková kombinace pro I. linii, není jasné, zda 6 cyklů adjuvantní léčby opravdu stačí. Bylo opuštěno rutinní provádění second look operace, stejně tak není jasné postavení mtraperitoneální chemoterapie. Hledá se vhodný režim pro konsohdační léčbu. Stále je pozornost věnována možnému využití vysokodávkované chemoterapie. Jasné není ani optimální sledování tumormarkerů po léčbě. V budoucnu snad bude možno využívat výsledků testování rezistence na cytostatika a výsledek využít především pro volbu režimu druhé Unie. V oblasti operativy se razí IDS (interval debulking surgery), i když její začlenění do léčby rovněž vyžaduje další studie. Další možností je u vhodných pacientek podat neoadjuvantní chemoterapii a operovat následně. Léčba recidiv je stále svízelná a obvykle paliativní. Zatímco u Pt (platinum) senzitivních žen lze podat opět předchozí režim, u Pt rezistentních žen stále nemáme velkou šanci na dobré léčebné výsledky. Je diskutována role chirurgického řešení recidiv.

Ovarian carcinoma (OC) remains the gynaecological malignancy with the worst prognosis. Optimal OC treatment still consists of competent surgical procedure preferably without leaving a tumour residue - and optimal chemo-therapy, which is currently represented by the Taxol/Carboplatin or Taxol/Cisplatin regimens. However, the OC therapy is continually associated with a number of uncertainties and problems. The search goes on for a three-drug combination to be employed as first line chemotherapy and it remains unclear whether six cycles of adjuvant chemotherapy are sufficient. Routine use of the second look operation has been abandoned and the place of intraperitoneal chemotherapy in the OC treatment is uncertain. A proficient regimen for consolidation therapy is yet to be discovered. Even the role of tumour marker monitoring after the treatment remains unclear. Testing of resistance to cytostatic agents might be used in the future especially in designing the regimens for second line chemotherapy. Interval debulking surgery (IDS) is being asserted, although its embodiment in the therapeutic process needs to be further investigated. In a certain group of patients, neoadjuvant chemotherapy followed by radical surgery appears to be another valid therapeutic approach. The therapy of OC relapse remains problematic and largely palliative. Whereas in the Pt sensitive patients the previous regimen can be applied repeatedly, chances to affect the recurrent disease in Pt resistant women remain dim. The place of surgical intervention in treatment of recurrent OC is still being discussed.

Bristol Myers Squibb s r o Onkologická divize Praha

Controversies in the modern treatment of advanced ovarian cancer

Kontroverze v moderní léčbě pokročilého ovariálního karcinomu = Controversies in the modern treatment of advanced ovarian cancer /

Controversies in the modern treatment of advanced ovarian cancer /

Lit: 73

Souhrn: eng