Weight gain is used by disease-management programs as a marker of heart failure decompensation, but little information is available to quantify the relationship between weight change in patients with heart failure and the risk for imminent hospitalization. METHODS AND RESULTS: We conducted a nested case-control study among patients with heart failure referred to a home monitoring system by managed care organizations. We matched 134 case patients with heart failure hospitalization to 134 control patients without heart failure hospitalization on the basis of age, sex, duration of home monitoring, heart failure severity, and baseline body weight. Compared with control patients, case patients experienced gradual weight gain beginning approximately 30 days before hospitalization; changes in daily weight between case and control patients were statistically significant (P<0.001). Within the week before hospitalization, when weight patterns in case and control patients began to diverge more substantially, mean increases of more than 2 and up to 5 pounds, more than 5 and up to 10 pounds, and more than 10 pounds (relative to time of enrollment in the monitoring system) were associated with matched adjusted odds ratios for heart failure hospitalization of 2.77 (95% confidence interval 1.13 to 6.80), 4.46 (95% confidence interval 1.45 to 13.75), and 7.65 (95% confidence interval 2.22 to 26.39), respectively, compared with mean increases of 2 pounds or less. CONCLUSIONS: Increases in body weight are associated with hospitalization for heart failure and begin at least 1 week before admission. Daily information about patients' body weight identifies a high-risk period during which interventions to avert decompensated heart failure that necessitates hospitalization may be beneficial.

• MeSH
• dospělí MeSH
• hmotnostní přírůstek MeSH
• hospitalizace statistika a číselné údaje   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• logistické modely MeSH
• prognóza MeSH
• rozhodování MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• srdeční selhání epidemiologie   terapie   MeSH
• studie případů a kontrol MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• ženské pohlaví MeSH

• MeSH
• lidé MeSH
• obezita dietoterapie   psychologie   MeSH
• postoj ke zdraví MeSH
• rodina MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Autoři prezentuji případ doposud neléčené 601eté ženy s relativně krátkou anamnézou dusnosti, hospitalizovanou opakovaně pro převažující pravostranné srdeční selhání. Na základě echokardiografického nálezu charakteru restriktivní kardiomyopatie a klinického obrazu bylo nakonec vysloveno podezření na amyloidózu. Avšak cílená laboratorní a pomocná vyšetření, včetně biopsie jater a omenta nevedla k stanovení diagnózy. Diagnózu primární amyloidózy se podařilo prokázat až endomyokardiální biopsií. Pro rychlou progresi srdečního selhání byly již další terapeutické možnosti omezené. Aby bylo možno uvažovat o kauzální léčbě, měla by být endomyokardiální biopsie indikována již při časném podezření na amyloidózu.

The authors present the čase of a 60year old female with a short history of dyspnoea, hospitalised for predominant right heart failure. Based on echocardiographic pattern of restrictive cardiomyopaťhy and the clinical picture, cardiac amyloidosis was suspected. However, no laboratory tests or other supporting examinations, including liver and greater omentum biopsy, led to the correct diagnosis. The unanimous diagnosis of primary amyloidosis was established by means of endomyocardial biopsy. Due to the fast progression of heart failure any further therapeutic possibilities were limited. In order to consider causal treatment of this disease, endomyocardial biopsy should be performed early, once cardiac amyloidosis is suspected.

• MeSH
• amyloidóza diagnóza   klasifikace   MeSH
• biopsie využití   MeSH
• echokardiografie MeSH
• lidé MeSH
• srdeční selhání diagnóza   etiologie   patofyziologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Východiska: Glioblastom představuje nejčastější a zároveň nejagresivnější primární mozkový nádor dospělých. Radioterapii podstupuje naprostá většina pacientů s tímto onemocněním. Význam správného konturingu (stanovení cílových objemů) v radioterapii glioblastomů v současnosti stále stoupá. Dvěma základními přístupy ke konturování glioblastomů jsou postup "americký" dle Pracovní skupiny pro radioterapii v onkologii (Radiation Therapy Oncology Group – RTOG), tzv. RTOG contouring approach s definicí dvou cílových objemů, a postup "evropský" dle Evropské organizace pro výzkum a léčbu nádorových onemocnění (European Organisation for Research and Treatment of Cancer – EORTC), tzv. EORTC contouring approach s definicí jednoho cílového objemu. Oba přístupy v definování cílových objemů jsou považovány za standardní a v praxi se výběr konkrétního postupu liší i dle zvyklostí daného pracoviště. Významným parametrem hodnocení přístupu ke konturingu je prostorové hodnocení následných recidiv, tzv. patterns of failure (PoF). Cíl: Akademická klinická studie GlioART srovnává RTOG a EORTC přístupy v prospektivním nastavení a se zohledněním všech parametrů nutných pro validní hodnocení následných recidiv – definice recidiv, specifikace MR prokazujícího progresi, specifikace techniky plánované radioterapie, molekulárně bio­logické charakteristiky glioblastomů, rozsah resekce a lokalizace původního glioblastomu. Cílem tohoto textu je představit zmiňovanou studii GlioART a diskutovat přidružená témata spojená s definováním cílových objemů radioterapie. Závěr: Výsledky akademické studie GlioART mohou definovat doporučení ovlivňující každodenní praxi v radioterapii glioblastomů.

Background: Glioblastoma represents the most common and the most aggressive primary brain tumor in adults. Radiotherapy is indicated in almost all patients suffering with this disease. The importance of valid contouring (target volume definition) in radiotherapy of glioblastomas is currently increasing. The two basic contouring approaches in glioblastoma are the "American" approach of the Radiation Therapy Oncology Group (RTOG contouring approach defining two target volumes) and the "European" approach of the European Organization for Research and Treatment of Cancer (EORTC contouring approach with one target volume). Both mentioned approaches are considered standard of radiotherapy care. In daily radiotherapy practice, a specific contouring procedure is often chosen also according to the convention and tradition of the pertinent workplace. An important parameter in assessing the approach to contouring in radiotherapy is the evaluation of patterns of failure (PoF, spatial evaluation of subsequent relapses). Purpose: The GlioART, academic investigator initiated clinical study, compares the RTOG and EORTC approaches in a prospective setup, taking into account all parameters necessary for valid evaluation of progressions – definition of relapses, MR specification demonstrating progression, planned radiotherapy technique, glioblastoma molecular bio­logical characteristics, resection extent and localization of the original glioblastoma. The aim of this paper is to present the GlioART study and to discuss the associated topics associated with defining the target volumes in radiotherapy.Conclusion: The results of the GlioART trial may define recommendations influencing daily clinical practice in glioblastoma radiotherapy.

• Klíčová slova
• konturování, patterns of failure, studie GlioART,
• MeSH
• frakcionace dávky záření MeSH
• glioblastom * radioterapie   MeSH
• lidé MeSH
• nádory mozku radioterapie   MeSH
• radioterapie metody   MeSH
• randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
• recidiva MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Inotropes aim at increasing cardiac output by enhancing cardiac contractility. They constitute the third pharmacological pillar in the treatment of patients with decompensated heart failure, the other two being diuretics and vasodilators. Three classes of parenterally administered inotropes are currently indicated for decompensated heart failure, (i) the beta adrenergic agonists, including dopamine and dobutamine and also the catecholamines epinephrine and norepinephrine, (ii) the phosphodiesterase III inhibitor milrinone and (iii) the calcium sensitizer levosimendan. These three families of drugs share some pharmacologic traits, but differ profoundly in many of their pleiotropic effects. Identifying the patients in need of inotropic support and selecting the proper inotrope in each case remain challenging. The present consensus, derived by a panel meeting of experts from 21 countries, aims at addressing this very issue in the setting of both acute and advanced heart failure.

• MeSH
• agonisté adrenergních beta-receptorů terapeutické užití   MeSH
• kardiotonika terapeutické užití   MeSH
• konsensus MeSH
• lékařská praxe - způsoby provádění MeSH
• lidé MeSH
• srdeční selhání farmakoterapie   MeSH
• výběr pacientů MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Ve věci zneužívání psychiatrie je třeba oddělit jednání na úrovni běžného zločinu, jimiž se zde nebudeme zabývat. Významné jsou důsledky selhání teorie psychiatrie. Dochází k němu při aplikaci pozitivistického myšlení psychiatrického na jevy, jež není způsobilé pochopit, protože nemá prostředky k porozumění hlubší rovině psychologie člověka a duševních poruch. Zde je zcela v zajetí nedostatků kritizovaných Edmundem Husserlem v Krizi evropských věd. Porozumění Kannerovým dětským autistům je výsledkem překonání pozitivistických vědec- kých šablon, jež jsou přikládány na jevy a místo skutečnosti rozpoznávány. Kannerovi autisté nejsou ani defektní, ani nemocní, ani nebezpeční. Jsou představiteli odlišného lidského hori- zontu, jemuž nerozumíme. Jejich paleolitický horizont se od našeho horizontu evropské civili- zace liší uspořádáním práce psyché asi jako se počítače liší různými programy. Horizont bronzový, reprezentovaný našimi „neasimilovanými“ Romy, byl pozitivistickým myšlením těžce poškozován a také horizont železný byl svědkem selhání teorie oboru v psychiatrizaci jeho významných představitelů v historii i v individuálních případech současných, kdy byl důvodem velkého rozruchu v médiích. Koncepce horizontů dovolí rozčlenit monolitní představu o povaze Homo sapiens a dovolí léčení schizofrenie cestou doprovodu psychózou do úzdravy na vyšším stupni integrace. Doplnění newtonského myšlení o nové paradigma umožní rozšířit demokracii na jedince mimo evropský horizont, žijící mezi námi. Současnost se navíc vyznačuje retardujícím introjektem v nevědomí, který blokuje tvůrčí myšlení a odlišuje naši psychiatrii od slovenské, která přistu- puje k reformě oboru. Za těchto podmínek se u nás uplatňují jako náhradní řešení různá anti-hnutí extremistické povahy, která jsou nepříjemnou novinkou posledních let.

As regards the abuse of psychiatry it is important to differentiate action at the level of common crime which should not hold us up. Important are the consequences of failure of the psychiatric theory. It occurs during application of positivist psychiatric thinking in relation to phenomena which it cannot understand because it lacks the means for understanding a deeper level of human psychology and mental disorders. In this respect it is entirely hampered by shortcomings criticized by Edmund Husserl in the Crisis of European Sciences. Comprehension of Kanner’s child autists is the result of overcoming positivist scientific stencils which are applied to phenomena and recognized instead of reality. Kanner’s autists are neither defective, nor sick, nor dangerous. They are representatives of a different human horizon which we do not understad. Their paleolithic horizon differs from our horizon of European civilization by the working pattern of the psyche similarly as computers differ by different programmes. The bronze horizon represented by our „not assimilated“ gypsies was severely damaged by positivist thinking, and also the iron horizon witnessed failure in the field of psychiatrization of its distinguished representatives in history as well as in individual contemporary cases when it caused a major upheaval in the mass media. The concept of horizons makes it possible to classify the idea on the nature of homo sapiens and permits treatment of schizophrenia via psychosis to a healthy state at the highest level of integration. Supplementation of Newtonian thinking by a new paradigm will make it possible to extend democracy to individuals beyond the European horizon living among us. The present time is moreover characterized by a retarding introject in the unconsciousness which blocks creative thinking and differentiates out psychiatry from Slovak psychiatry which is about to reform the discipline. Under these conditions in our country surrogate solutions are encountered such as various anti-movements of an extremist nature which are an unpleasant new feature of late years.

• MeSH
• lidé MeSH
• psychiatrie MeSH
• psychologická teorie MeSH
• věda MeSH
• vědecký podvod MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Hypertenze zahrnuje široké spektrum změn v geometrii a remodelaci levé komory (LK), vč. poruch srdeční funkce – od asymptomatické hypertrofie LK (ať již koncentrické, či excentrické) až po srdeční selhání (SS – ať již SS se zachovalou ejekční frakcí – HFpEF, či SS se sníženou ejekční frakcí – HFrEF). Zaznamenáváme velkou interindividuální variabilitu progrese hypertenze do hypertrofie LK jak ve změnách masy LK, tak v její geometrii (komorová dilatace nebo ztluštění její stěny). Na převažujícím typu remodelace a velikosti LK se zřejmě podílí variabilita samotného tlakového přetížení, tedy variabilita výšky tlakové zátěže, její trvání a rychlost vzestupu tlaku během vývoje hypertenzní nemoci, antihypertenzní léčba, neurohumorální aktivace a ještě ne zcela jasné genetické vlivy. Přeměna z koncentrické hypertrofie do HFrEF s dilatací LK bez předchozího infarktu myokardu není obvyklou patologickou změnou. Někteří hypertonici však mohou dospět do HFrEF i bez prodělaného infarktu myokardu či bez předchozí koncentrické hypertrofie. Dosud nebylo zcela objasněno, proč někteří hypertonici reagují dilatací, zatímco jiní koncentrickou hypertrofií LK. Stejně tak mechanizmus přeměny z asymptomatické koncentrické hypertrofie do HFpEF není zcela vysvětlen. Zdá se, že jedním z hlavních faktorů jsou progresivní patologické změny v extracelulární matrix a vzestup levokomorového plnicího tlaku. Léčba hypertenze u pacientů se SS musí brát v úvahu jeho typ. Obecně platí, že pacienti s hypertenzí a HFrEF by měli být pokud možno léčeni ACE inhibitory (alternativně antagonisty receptoru pro angiotenzin II) nebo antagonisty receptoru angiotenzinu a neprilysinu, betablokátory a antagonisty mineralokortikoidních receptorů. Diuretika se používají k léčbě symptomatické hypervolemie (plicního a/nebo periferního edému) nebo k dalšímu snížení TK, pokud je to nutné u hypervolemických pacientů. Optimální léčba hypertenze u pacientů s HFpEF není zcela jasná. Většina antihypertenziv však může snížit hmotnost LK, zabránit či podstatně redukovat hypertrofii LK, což je velmi podstatné pro snížení rizika SS.

Hypertensive heart disease involves a broad spectrum of alterations of the left ventricle, including asymptomatic left ventricle hypertrophy (LVH, either concentric or eccentric pattern) and clinical heart failure (with either preserved or reduced left ventricle ejection fraction – HFpEF, HFrEF). There is a considerable interindividual variability in the progression from hypertension to LVH in both the magnitude of the increase in LV mass and its geometric pattern (ventricular dilatation or wall thickening). Some of these differences are likely attributable to differences in the pressure load (differences in the amount of load, time and speed of pressure growth), concomitant medical conditions, the underlying neurohumoral status and some genetic influences. The progression from concentric hypertrophy to dilated cardiac failure (HFrEF) in the absence of myocardial infarction may not be a common pathway. However, some hypertonic patients may progress directly to dilated cardiac failure without previous myocardial infarction or concentric hypertrophy. It has not been fully explained why some hypertensive subjects develop LV dilatation and others concentric LVH. The mechanisms for progression from asymptomatic concentric LVH to clinical HFpEF have only been unravelled in part. At present, this transition appears to be associated with progressive adverse remodelling of the extracellular matrix and increase in LV filling pressure. Treatment of hypertension in patients with HF must take into account the type of HF. In general, patients with hypertension and HFrEF should be treated, if possible, with an angiotensin-converting enzyme inhibitor (ACEI), alternatively angiotensin receptor antagonist, or angiotensin receptor-neprilysin inhibitor (ARNI), a beta-blocker, and a mineralocorticoid receptor antagonist (MRA). Diuretics are used to treat symptomatic hypervolemia (pulmonary and/or peripheral oedema) or to further reduce blood pressure, if needed, in hypervolemic patients. The optimal therapy of hypertension in patients with HFpEF (i.e. diastolic dysfunction) is not completely clear. Most antihypertensive agents can reduce LV mass and it seems that this is the right way to reduce the risk of heart failure.

• MeSH
• antihypertenziva klasifikace   MeSH
• diastolické srdeční selhání * diagnóza   prevence a kontrola   MeSH
• hypertenze * diagnóza   farmakoterapie   MeSH
• hypertrofie levé komory srdeční diagnóza   etiologie   MeSH
• komorbidita MeSH
• lidé MeSH
• rizikové faktory MeSH
• systolické srdeční selhání * diagnóza   prevence a kontrola   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Nonkompaktní kardiomyopatie je vzácné onemocnění projevující se srdečním selháním, kardioembolickými příhodami a závažnými arytmiemi. Echokardiografie je základní vyšetřovací metodou. Předkládáme kazuistiku osmiměsíčního sledování 65letého muže postiženého izolovanou formou nonkompaktní kardiomyopatie s projevy srdečního selhání a závažnými komorovými arytmiemi. Nonkompaktní kardiomyopatie (LVNC – left ventricular noncopaction) je relativně nový typ kardiomyopatie, která byla zařazena světovou zdravotnickou organizací v roce 1995 do skupiny neklasifikovaných kardiomyopatií (1). Dříve byla tato jednotka uváděna pod názvem perzistující intramyokardiální sinusoidy nebo spongiozní/spongioformní kardiomyopatie. Jedna z prvních zmínek o LVNC se objevuje v práci českých autorů z roku 1975 (2). Prevalence LVNC se dle jednotlivých studií pohybuje v rozmezích 0,014 až 0,05 % ve formě sporadické a familiární s častějším postižením u mužského pohlaví v 56 až 82 % (3, 4, 5). Genetická podstata onemocnění je trvalým předmětem výzkumu. Dle studie na 34 pacientech z r. 2000 byl familiární výskyt popsán u 18 % pacientů (4). Dosud byla prokázána převážně autozomálně dominantní, na chromozomu X vázaná a mitochondriální dědičnost. Prognóza uvedeného onemocnění je velmi závažná. Podle práce se souborem 17 pacientů M. Rittera et al. z r. 1997 je uváděna 59% úmrtnost nebo nutnost srdeční transplantace do šesti let od stanovení diagnózy (5). Patologicko anatomicky je LVNC charakterizována výraznou trabekulizací svaloviny komory s hlubokými recesy, komunikujícími se srdeční dutinou (3). Poprvé byla popsána ve spojení s jinými vrozenými anomáliemi, např. u obstrukcí výtokového traktu komor a u skupiny cyanotických vrozených srdečních vad, jež vedou ke zbytnění trabekul při tlakovém přetížení (2, 5). V případě nepřítomnosti výše uvedených patologických stavů se jedná o izolovanou formu nonkompaktní kardiomyopatie (IVNC – isolated ventricular noncompaction) (3). V klinickém obraze se IVNC projevuje převážně srdečním selháním, poruchami srdečního rytmu a kardioembolickými příhodami (3, 5). Etiopatogeneze IVNC je vysvětlována zástavou embryogeneze endokardu a myokardu mezi 5.–8. týdnem intrauterinního vývoje plodu. U zdravého srdce dochází v tomto období k zániku intramyokardiálních sinusoid a jejich přetvoření na kapiláry (5). Patogeneze dilatace a dysfunkce komory, stejně jako intramyokardiální fibrózy, prokazované v histologických vzorcích, je vysvětlována právě poruchou perfuze myokardu při patologickém kapilárním zásobení (6, 7). Metodou volby v diagnostice tohoto, i v kardiologii vzácného onemocnění, zůstává transthorakální echokardiografie, jejíž limitací může být možnost záměny za jiné myokardiální afekce, a to zejména za hypertrofickou kardiomyopatii (7).

Noncompaction of the ventricular myocardium is a rare disease manifested by heart failure, cardioembolic events and severe arrhythmias. Echocardiography is the examination method of choice. The case report presents a 8-month follow-up of a 65-year-old male suffering from an isolated form of noncompaction cardiomyopathy with heart failure and severe ventricular arrhythmia. Introduction: Left ventricular noncompaction (LVNC) is a relatively new type of cardiomyopathy, listed among unclassified cardiomyopathies by the World Health Organization in 1995 (1). This entity was previously described as persistent intramyocardial sinusoids. One of the first mentions of LVNC is a 1975 study by Czech authors (2). The prevalence of LVNC varies in individual studies, ranging from 0.014 % to 0.05 % in sporadic and familial forms, with a male predominance of 56 % to 82 % (3, 4, 5). The genetic basis of the disease is still a matter of research. A 2000 study of 34 patients showed an 18 % familial incidence (4). So far, the autosomal dominant X-linked and mitochondrial pattern of inheritance has been confirmed in the disease. The prognosis is rather poor. In a 1997 study of 17 patients, M. Ritter et al. reported 59 % death rate or need for heart transplantation within six years of diagnosis (5). From a pathological-anatomical point of view, LVNC is characterized by prominent myocardial trabeculation, with deep recesses communicating with the heart cavity (3). It was first reported in association with other congenital anomalies, such as ventricular outflow tract obstruction, and in a group of cyanotic congenital heart defects leading to pressure overload trabecular hypertrophy (2, 5). In the absence of the above pathological conditions, isolated ventricular noncompaction (IVNC) is present (3). Clinically, IVNC is mainly manifested by congestive heart failure, arrhythmias and cardioembolic events (3, 5). The etiopathogenesis of IVNC is explained by an arrest in the embryogenesis of the endocardium and myocardium between weeks 5 and 8 of intrauterine fetal life. This is when in healthy hearts, the intramyocardial sinusoids are reduced to capillaries [5]. The pathogenesis of ventricular dilatation and dysfunction, as well as of intramyocardial fibrosis as seen in histological samples, is explained by impaired myocardial perfusion in pathological capillary supply (6, 7). The method of choice in the diagnosis of this, rare disease is echocardiography. However, its use is limited by the fact that the disease may be mistaken for other myocardial disorders, especially hypertrophic cardiomyopathy (7).

• Klíčová slova
• nápadná trabekulizace,
• MeSH
• antikoagulancia terapeutické užití   MeSH
• defibrilátory implantabilní MeSH
• diferenciální diagnóza MeSH
• dysfunkce levé srdeční komory etiologie   terapie   MeSH
• echokardiografie * MeSH
• izolovaná nekompaktnost myokardu komor * diagnóza   patologie   terapie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• srdeční arytmie etiologie   terapie   MeSH
• srdeční selhání etiologie   farmakoterapie   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

The nursing home sector has seen a disproportionately high number of deaths as part of the COVID-19 pandemic. This reflects, in part, the frailty and vulnerability of older people living in care homes but has also, in part, been a consequence of the failure to include care homes in the systematic planning of a response to COVID, as well as a measure of neglect of standards and quality improvement in the sector. In response, the EUGMS published a set of medical standards of care developed in consultation with experts across its member national societies in 2015. The standards consisted of seven core principles of medical care for physicians working in nursing homes as a first step in developing a programme of clinical, academic and policy engagement in improving medical care for older people who are living and frequently also dying as residents in nursing homes. The gravity of the concerns arising for nursing home care from the COVID-19 pandemic, as well as emerging insights on care improvement in nursing homes indicate that an update of these medical standards is timely. This was performed by the writing group from the original 2015 guidelines and is intended as an interim measure pending a more formal review incorporating a systematic review of emerging literature and a Delphi process.

• MeSH
• analýza přežití MeSH
• delfská metoda MeSH
• domovy pro seniory organizace a řízení   MeSH
• geriatrické hodnocení metody   MeSH
• koronavirové infekce epidemiologie   terapie   MeSH
• lékaři normy   MeSH
• lékařská praxe - způsoby provádění normy   MeSH
• lidé MeSH
• pandemie MeSH
• pečovatelské domovy organizace a řízení   MeSH
• poskytování zdravotní péče normy   MeSH
• příčina smrti MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• týmová péče o pacienty normy   MeSH
• virová pneumonie epidemiologie   terapie   MeSH
• zdravotnické služby - potřeby a požadavky MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• systematický přehled MeSH
• Geografické názvy
• Evropa MeSH

The utility of current response criteria has not been established in anaplastic astrocytoma (AA). We retrospectively reviewed MR images for 20 patients with AA and compared RANO-based approaches to clinician impression described as follow: (1) standard RANO-based criteria met by growth of or development of new enhancing lesion (RANO-C), (2) RANO criteria for progression based on significant FLAIR increase (RANO-F) and (3) clinical progression usually resulting in change of treatment (Clinical). Patterns of failure (POF) were analyzed utilizing all proposed progression MRIs fused with the patients' radiotherapy treatment plan. With an overall median survival of 24.3 months, development of new enhancing lesion was the most common determinant of progression (70 % of patients). Median time to RANO-C, RANO-F and Clinical progression was 9.2, 9.2 and 11.76 months respectively. RANO-C and RANO-F preceded Clinical in 70 and 55 % of patients, respectively. In six patients (30 %) Clinical was concurrent with RANO-F; four of six also met RANO-C. POF for FLAIR component differed based on time point used to determine progression. FLAIR POF was more often marginal or distant when progression was defined clinically compared to either RANO-C or RANO-F criteria. Central POF based on FLAIR at Clinical determination of progression was associated with significantly poorer OS (9.8 vs. 34.4 months). Clinical progression occurs later than progression determined by RANO-based criteria. Evaluation of POF based on FLAIR signal abnormality at the time of clinical progression suggests central recurrences are associated with worse survival.

• MeSH
• astrocytom mortalita   patologie   terapie   MeSH
• diagnostické zobrazování MeSH
• hodnocení výsledků zdravotní péče * MeSH
• kombinovaná terapie MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• lokální recidiva nádoru mortalita   patologie   terapie   MeSH
• míra přežití MeSH
• nádory mozku mortalita   patologie   terapie   MeSH
• následné studie MeSH
• prognóza MeSH
• progrese nemoci MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• stupeň nádoru MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH
• Research Support, N.I.H., Extramural MeSH