Anorektika (látky potlačující chuť k jídlu) patří mezi poměrně často vyhledávanou skupinu léků. Užívání těchto léků však může být spojeno se závažnými nežádoucími účinky, které ve svém důsledku mohou ohrozit i život pacienta. Jde zejména o plicní hypertenzi a chlopňové defekty. Souvislost mezi užíváním anorektik a plicní hypertenzí byla poprvé zjištěna koncem šedesátých let. Tehdy současně se zavedením anorektika aminorexu nápadně vzrostl výskyt plicní hypertenze diagnostikované jako primární. Po stažení aminorexu z trhu o několik let později poklesl výskyt tohoto onemocnění zpět na běžnou úroveň. Nedávná epidemiologická studie ukázala, že novější anorektikum fenfluramin (a jeho stereoizomer dexfenfluramin) výrazně zvyšuje riziko vzniku plicní hypertenze. Jakým způsobem anorektika přispívají ke vzniku plicní hypertenze, není dosud jasné. Jednou z možností je zvýšení plazmatické koncentrace serotoninu, který působí u řady živočišných druhů plicní vazokonstrikci. Je však zřejmé, že i pokud se tento mechanizmus u lidí uplatňuje, není úplným vysvětlením vlivu anorektik na plicní cirkulaci. Anorektika depolarizují membránu hladkého svalu plicních cév tím, že potlačují aktivitu draslíkových kanálů. Depolarizace aktivuje napětím řízené vápníkové kanály, a tím zvyšuje intracelulární koncentraci vápenatých iontů, což je stimulem pro vazokonstrikci. Ta může být výrazná zejména při defektech mechanizmů působících proti vazokonstrikci, např. endoteliální produkce oxidu dusnatého (NO). Takové preexistující defekty by mohly být důvodem, proč plicní hypertenzí onemocní jen část pacientů užívajících anorektika.

Anorectics (appetite-suppresant drugs) are frequently requested by patients. Their usage, however, can have serious, life-threatening side effects, such as pulmonary hypertension and valve defects. The association of anorexigen use with pulmonary hypertension was first detected at the end of the sixties. Back than, the incidence of pulmonary hypertension, diagnosed as primary, increased soon after an anorexigen, aminorex was introduced. After aminorex was recalled several years latter, the incidence of the disease returned to the usual low levels. A recent epidemiological study proved that a newer anorexigen, fenfluramine (or its stereoisomer, dexfenfluramine) considerably increases the risk of pulmonary hypertension. Currently, it is unclear how the anorectics contribute to the development of pulmonary hypertension. One possibility may be the increase in plasma serotonin concentration. Serotonin is a pulmonary vasoconstrictor in many species. However, even if this mechanism plays any role in humans, it cannot completely explain the influence of anorectics on the pulmonary circulation. The anorectics cause membrane depolarization of the pulmonary vascular smooth muscle cells by inhibiting potassium channel activity. The depolarization activates voltage-operated calcium channels, thus increasing intracellular calcium ion concentration, which is the well-known stimulus for vasoconstriction. The increase in vascular tension can be especially significant when there is a deficiency in mechanisms acting against vasoconstriction, such as endothelial production of nitric oxide (NO). Such pre-existing defects may be the reason why only a fraction of patients using anorectics actually develop pulmonary hypertension.

Ústav fyziologie 2 LF UK Praha Motol

Appetite suppressants and pulmonary hypertension

Anorektika a plicní hypertenze = Appetite suppressants and pulmonary hypertension /

Appetite suppressants and pulmonary hypertension /

Lit: 25

Souhrn: eng