Antibakteriální chemoterapie prochází globální krizí. Devadesátá léta přinesla bezprecedentní rozšíření rezistence hlavních bakteriálních patogenů na antibiotika, která se v různých částech světa uplatňuje s kolísající intenzitou a šíří, od bezvýznamné až po hrozivou, závislou do značné míry na místním, regionálním či celostátním přístupu k preskripci antibiotik. Výsledkem byly někde terapeuticky neřešitelné situace, všude však citelný, někdy až prohibitivní vzestup nákladů na léčení, úměrný tomu, jak bylo třeba přecházet od základních antibiotik k rezervním. Začalo se mluvit o nástupu postantibiotické éry. Soustředěné úsilí, zaměřené na racionalizaci preskripce a omezení zbytečné preskripce antibiotik, na stanovení a dodržování antibiotické politiky i na vývoj nových přípravků antibak- teriální chemoterapie bez zkřížené rezistence s dosud používanými, které se rozvinulo ve druhé polovině dekády, nebezpečí nástupu postantibiotické éry prozatím odsunulo. Je uveden stručný popis nově zavedených chemoterape - utik (linezolid, quinupristin/dalfopristin, nové chinolony a perspektivně i telithromycin) i přípravků, jejichž vývoj pokročil natolik, že představují příslib v relativně krátkém časovém horizontu (daptomycin, glycylcykliny, orální karbapenemy a trinemy). Je připojena i stručná zmínka o nových směrech výzkumu. Současně se ale zdůrazňuje zásadní, trvalý a ničím nenahraditelný význam racionalizace preskripce antibiotik jako jediného způsobu, jak udržet antibakteriální chemoterapii v dlouhodobém pohledu plně účinnou a obecně dostupnou.

Antimicrobial chemotherapy undergoes a global crisis. The nineties brought the unprecedented spread of resistance of main pathogenic bacteria to antibiotics, with an extent and intensity varying from negligible to threatening, depending largely on the local or regional or nationwide approach to prescribing antibiotics. In some reqions the microbial multiresistance led to various bacterial infections becoming untreatable, however, substantial increase of costs of antibacterial chemotherapy - somewhere even prohibitive - has been felt everywhere, depending on the necessity of using reserve drugs instead of basic ones. In he mid of nineties, the advent of a post-antibiotic era seemed almost inevitable. Concentrated efforts aimed at rationalizing the antibiotic usage, at decreasing the useless prescribing, at creating antibiotic policies as well as the development of new at the antibacterials have diminished the danger, at least for some time. Brief descriptions of new drugs (linezolide, quinupristine/dalfoprostine, new chinolones and naphythyridones and telithromycine) are given and some other, in the near future possibly useful antibacterials (daptomycine, glycycyclines, oral carbapenems and trinems) are mentioned as well as some new ways of antibacterial research. In a long-term view, however, rationalization of antibiotic prescribing is the only and irreplaceable mean of maintaining the efficacy of antibacterial chemotherapy at acceptable costs.

Antimicrobial chemotherapy - are we really at the end of antibiotic era?

Antibakteriální chemoterapie - jsme skutečně na konci antibiotické éry? = Antimicrobial chemotherapy - are we really at the end of antibiotic era? /

Lit: 30

Souhrn: eng