Teoretický vývoj integrované psychoterapie, probíhající v Praze od 1940, byl nezávislý na vývoji psychoterapie na Západě a nemyslitelný bez vlivu pražské filozofie vědy, zejména logických empiristů P. Franka a R. Carnapa. Východiskem bylo kritické vyrovnání se s psychoanalýzou a důležitými mezníky byly opuštění mentalistického hlediska ve prospěch fyzikalistického pojetí celého organizmu a systémové pojetí, jež vedlo od systému jedné osoby k systému malé společenské skupiny jako nejmenšího systému nutného k porozumění jedince. Další kroky vedly k psychoterapeutickým technikám ověřování pozorování, uplatnění pravidla sociální směny a formulování interpersonální hypotézy hudby a evoluční hypotézy metaselekce.

The theoretical development of Integrated Psychotherapy, starting in Prague in 1940, is sketched here. The approach evolved independent of developments in the West, and could not have happened without the inspiration and guidance of the Prague philosophy of science, in particular, without the work of the logical empiricists, P. Frank and R. Carnap. Integrated Psychotherapy started with a critical evaluation of psychoanalysis, followed by a shift from a mentalistic conception to a physicalistic conception of the total organism, and proceeded to a systems point of view, that is, from a one-person system to a small-group system as the minimal system required for the understanding of an individual. Additional elements in the approach include the application of strict confirmation requirements; the choice of social exchange to guide the process of psychotherapy; and the formulations of the interpersonal hypothesis of music and the evolutionary hypothesis of meta-selection.

University of British Columbia Vancouver CA

Integrated psychotherapy and the Prague philosophy of science

Integrovaná psychoterapie a pražská filozofie vědy = Integrated psychotherapy and the Prague philosophy of science /

Lit: 54

Souhrn: eng