Vzájemné nepřátelství lidských společenství má své psychologické souvislosti dané mezigeneračně přenášenými archetypálními vzorci komplementárních rolí. Vnější důvody propuknutí agrese, hledané v oblasti politické, ideologické apod., jsou často absurdní a jejich účelem je skrýt hlubší dramata odehrávající se na pozadí kolektivní psychologie. V případě nacistického holocaustu našla německá potřeba pomsty za prohru v první světové válce jednoho z nejvhodnějších obětních beránků ve věčně nenáviděném a pronásledovaném židovském národě. Pro „nápravu“ hluboce narušeného německého sebeobrazu musel být zvolen definitivní cíl a unikátní metody ničení, které nenarazily na odpor lidu, odedávna se dovolávajícho svého „zvláštního poslání“, jehož podstata byla po tisíciletí udržována promyšleným systémem všednodenních i velkolepých obětí. Židé přeživší holocaust přenášejí archetyp oběti do další generace projekcí odštěpených traumatizovaných částí svého self do psychiky vlastních dětí, které prostřednictvím symbiotické vazby fungují jako protetická náhrada amputovaných částí rodičovského „já“ a umožňují tak rodičům psychologické přežití. Externalizace rodičovských zranění, objevených ve vlastních psychických strukturách následující generací Židů, byla zlomem v chápání této dosud potlačované problematiky s dopadem pro celou lidskou společnost.

Mutual hostility of human societies is psychologically contingent on transgenerationally transmissed archetypal models of complementary roles. Outer reasons of bursting aggression, sought for in political and ideological areas, often sound absurd, and the only purpose of their proclamation is to curtain inner dramas taking place on the backdrop of collective psychology. In case of Nazi holocaust, the German starving for revenge for World War I. defeat found its scapegoat in all times hated and persecuted Jewish nation. For the repair of the deeply damaged German self - picture could have been chosen nothing less than the „final solution“ and unique methods of destroying, which met no resistance of people ever calling for its „special mission“ whose matter had been kept for millenia in well-designed system of everyday and outstanding victimage. The Jews living through holocaust transfer the victim arechetype to the further generation by projection of the split traumatized parts of the self to the psyche of their own children who meet their task of parental ego prothesis, enabling psychological survival to their parents by means of symbiotic attachment. Vocalization of parental traumas found in own psychic structures by the holocaust survivors offsprings started the great disruption in so far restrained topic investigation, which reveals global consequences.

Psychiatrické oddělení Vítkovická nemocnice blahoslavené Marie Antoníny a s Ostrava Vítkovice

Tansmission of the holocaust related trauma between generations

Mezigenerační přenos traumatu holocaustu = Tansmission of the holocaust related trauma between generations /

Lit: 67

Souhrn: eng