Cílem kazuistického sdělení je rozbor klinického průběhu peritonitidy, vyvolané Corynebacterium xerosis. Jedná se o oportunní lidský patogen, který se běžně vyskytuje na kůži. Podle literárních údajů nebylo dosud o peritonitidě způsobené tímto patogenem referováno. Konzervativní terapie infekcí způsobených jinými patogeny rodu Corynebacterium je většinou obtížná a u peritonitid při léčbě CAPD neúspěšná – bývá nutné odstranit peritoneální katetr. V popisovaném případě však došlo k vyhojení ad integrum, i když byl katetr ponechán. 65letá pacientka s chronickým selháním ledvin na podkladě diabetické nefropatie byla přijata s podezřením na peritonitidu (zkalený dialyzát) bez celkových příznaků a bez poruchy ultrafiltrace. Pacientka byla léčena 2 roky CAPD, od počátku terapie měla protruzi zevní manžety Tenckhoffova katétru. V posledním týdnu před přijetím byl exitsite kolonizován kmenem Corynebacterium species. Z dialyzátu byl vykultivován patogen Corynebacterium xerosis, citlivý na vancomycin, erytromycin, amikacin a rezistentní na gentamicin, penicilin, ofloxacin. Léčba byla zahájena intraperitoneálně podávaným ceftazidimem a vancomycinem. Lokálně byly prováděny několikrát denně převazy s neadherentním obvazem obsahujícím povidone jód ( Inadine* ). Vzhledem k tomu, že během 72 hodin nedošlo k ústupu lab. známek peritonitidy, byla antibiotická terapie změněna na i.p. vancomycin a amikacin a p.o. roxithromycin. Na této léčbě došlo k přechodnému poklesu leukocytů a k vymizení C. xerosis z dialyzátu, leukocyty v dialyzátu však byly stále vyšší než norma. 20. den léčby byl proto vysazen vancomycin a byla zahájena léčba i.p. clarithromycinem spolu s i.v. imipenem /cilastatinem. Volba intraperitoneálního podávání clarithromycinu se opírala o literární zkušenosti s terapií peritonitid vyvolaných obdobnými patogeny. Clarithromycin byl podáván celkem 22 dní (8 dní intraperitoneálně a následně 14 dní perorálně). Celková doba podávání antibiotik byla 42 dní. Délka hospitalizace byla 28 dní. Po ukončení terapie se pacientka vrátila k původnímu režimu CAPD. Po celou dobu léčby byl podáván jako prevence mykotické peritonitidy ketoconazol p.o. Pacientka neměla poruchu ultrafiltrace. Bylo nutné suplementovat kalium, přechodně byl podáván i.v. roztok albuminu (vstupní S-albumin 29 g/l, při propuštění 30 g/l). V průběhu hospitalizace klesla hodnota hemoglobinu ( ze 107 g/l na 91 g/l ). Nedošlo k relapsu ani reinfekci. 8 týdnů po ukončení antibiotické léčby podstoupila pacientka úspěšnou kombinovanou transplantaci ledviny a pankreatu. Ačkoli je patogen C. xerosis běžnou součástí kožní flóry, může se stát závažným oportunním patogenem u imunosuprimovaných pacientů. Při kolonizaci exit-site těmito kmeny je třeba se razantně pokusit o jejich eradikaci. Diskutuje se též o volbě antibiotik a způsobu jejich aplikace při infekcích takto neobvyklými kmeny.

Interní oddělení Strahov VFN a 1 LF UK Praha