Endotracheální intubace s následnou umělou plieni ventilací je jednak nezbytným a život zachraňujícím invazivním zákrokem v rámci intenzivní péče o cévní mozkové příhody, ale současně vypovídá o těžkém klinickém stavu nemocného. Názory na indikaci, časování a výběr nemocných s ischemickým iktem pro umělou plieni ventilaci nejsou jednotné. Autoři se snaží přispět k řešení těchto problémů a předkládají retrospektivní studii ventilovaných nemocných s ischemickým iktem hospitalizovaných na neurologické JIP V průběhu 4 let (2000-2003). Soubor tvoří 20 nemocných průměrného věku 68 let s ischemickým iktem v karotickém (8) či ve vertebrobazilárním (12) řečišfi. Umělá plieni ventilace byla zahájena nejčastěji druhý den (průměr 30 hodin). Kompletní řízenou ventilaci vyžadoval stav 14 nemocných; u 6 nemocných jsme ponechali spontánní ventilaci s tlakovou podporou. Tracheostomie byla následně provedena v 18 případech. Třicetidenní mortalita byla 25 % a celková (po 3 měsících) 45 %. Dobrý výsledný stav (60 a více bodů dle indexu Barthelové) dosáhlo po 3 měsících všech 11 přežívajících nemocných (55 %). Na podkladě našich zkušeností je ventilační péče největším přínosem pro mladší nemocné s rozsáhlou ischemickou příhodou V karotickém řečišti (embólie z kardiálního zdroje); přínosem je také pro nemocné s ischemickým iktem ve vertebrobazilárním řečišti bez výraznější poruchy vědomí. Pro nemocné s těžkou poruchou vědomí nevede umělá plieni ventilace ke změně těžkého průběhu iktu (úmrtí či těžký výsledný deficit).

Endotracheal ventilation with subsequent artificial pulmonary ventilation is, on one hand, a necessary and life-preserving invasive procedure within the framework of intensive stroke care but, on the other hand, it also indicates a severe clinical state of the patient. There is not a complete agreement on the indications. timing and selection of patients with ischemic stroke for artificial pulmonary ventilation. The authors attempt to contribute to resolution of these issues and present a retrospective study of ventilated patients with ischemic stroke hospitalized in a neurological ICU in the course of three years (2000 - 2003). The group consisted of 20 patients with mean age of 68 years with ischemic stroke in the carotid (8) or vertebrobasilar (12) circulation. Artificial pulmonary ventilation was initiated most frequentiy on the second day (mean 30 hours). A complete controlled ventilation was required in 14 patients; in six patients we left spontaneous ventilation with pressure support. Tracheostomy was subsequently performed in 18 cases. The 30-day mor tality was 25 % and the overall one (after three months) 45 %. A favorable outcome (60 and more points on Barthel Index) was reached after three months by all the U surviving patients (55 %). Based on our experience, ventilatory care is most beneficial for younger patients with extensive ischemic stroke in the carotid circulation (embolus from cardiac source); it is also beneficial for patients with ischemic stroke in the vertebrobasilar circulation without marked consciousness impairment. In patients with severe consciousness impairment, artificial pulmonary ventilation does not lead to improvements of the clinical outcome of stro ke (death or severe resulting deficit).

Neurologické oddělení Krajské nemocnice Pardubice

Artificial pulmonary ventilation in patients with ischemic stroke

Umělá plicní ventilace u nemocných s ischemickou cévní mozkovou příhodou = Artificial pulmonary ventilation in patients with ischemic stroke /

Artificial pulmonary ventilation in patients with ischemic stroke /

Lit. 17