• Je něco špatně v tomto záznamu ?

Analoga inzulinu
[Insulin analogues]

Jindra Perušičová

. 2006 ; 20 (1) : 12-15.

Jazyk čeština, angličtina Země Česko

Perzistentní odkaz   https://www.medvik.cz/link/bmc06004768

Od roku 1922, kdy byl prvně použit inzulin v léčbě diabetika 1. typu, jsme byli svědky éry monokomponentních (MC) inzulinů, pak éry humánních (HM) inzulinů a nyní se nacházíme v éře inzulinových analog. Analoga inzulinu vycházejí z molekuly HM inzulinu, ve které záměnou některých aminokyselin v řetězci B (event. i v řetězci A) se strukturální změna projeví ve farmakokinetických vlastnostech. Krátcepůsobící inzulinová analoga, lispro, aspart a glulisin mají rychlejší nástup účinku a kratší dobu jejího trvání než regulerní, solubilní HM inzuliny a mají významně nižší riziko jednak časné postprandiální hyperglykemie a také pozdní postprandiální hypoglykemie. Aplikace dlouzepůsobícího inzulinového analoga glargin nebo detemir zajistí vyrovnaný profil bazálního inzulinu se sníženou fluktuací glykemií a významně sníží frekvenci hypoglykemií (především v noci). Správně indikovaná léčba inzulinovými analogy vede dále ke zlepšení kompenzace diabetu, často i ke snížení denních dávek inzulinu a zlepšení kvality života diabetiků.

Since 1922, when insulin was first used to treat type 1 diabetes, we have witnessed an era of monocomponent (MC) insulins, later an era of human (HM) insulins, and currently we are witnessing an era of insulin analogues. Insulin analogues are derived from the HM insulin molecule in which a structural change in the sequence of some amino acids in chain B (or even in chain A) will be reflected in the pharmacokinetic properties. Short-acting insulin analogues, including lispro, aspart and glulisine, have a more rapid onset of effect and a shorter duration than standard soluble HM insulins and they also pose a significantly lower risk of both early and late postprandial hyperglycaemia. The administration of glargine or detemir, the long-acting insulin analogues, provides a balanced profile of basal insulin with a decreased glycaemia fluctuation and it also significantly reduces the frequency of hypoglycaemias (particularly at night). Correctly indicated treatment with insulin analogues further leads to improved diabetes compensation and not infrequently to a reduction in daily doses of insulin and an improvement of the quality of life of diabetics.

Insulin analogues

Analoga inzulinu = Insulin analogues /

Insulin analogues /

Bibliografie atd.

Lit. 22

000      
00000naa a2200000 a 4500
001      
bmc06004768
003      
CZ-PrNML
005      
20130520115459.0
008      
060505s2006 xr u cze||
009      
AR
040    __
$a ABA008 $b cze $c ABA008 $d ABA008 $e AACR2
041    0_
$a cze $a eng
044    __
$a xr
100    1_
$a Perušičová, Jindra, $d 1942- $4 aut $7 jn19990216137
245    10
$a Analoga inzulinu = $b Insulin analogues / $c Jindra Perušičová
246    11
$a Insulin analogues
314    __
$a Interní klinika FNM, 2. LF UK, Praha 5, CZ
504    __
$a Lit. 22
520    3_
$a Od roku 1922, kdy byl prvně použit inzulin v léčbě diabetika 1. typu, jsme byli svědky éry monokomponentních (MC) inzulinů, pak éry humánních (HM) inzulinů a nyní se nacházíme v éře inzulinových analog. Analoga inzulinu vycházejí z molekuly HM inzulinu, ve které záměnou některých aminokyselin v řetězci B (event. i v řetězci A) se strukturální změna projeví ve farmakokinetických vlastnostech. Krátcepůsobící inzulinová analoga, lispro, aspart a glulisin mají rychlejší nástup účinku a kratší dobu jejího trvání než regulerní, solubilní HM inzuliny a mají významně nižší riziko jednak časné postprandiální hyperglykemie a také pozdní postprandiální hypoglykemie. Aplikace dlouzepůsobícího inzulinového analoga glargin nebo detemir zajistí vyrovnaný profil bazálního inzulinu se sníženou fluktuací glykemií a významně sníží frekvenci hypoglykemií (především v noci). Správně indikovaná léčba inzulinovými analogy vede dále ke zlepšení kompenzace diabetu, často i ke snížení denních dávek inzulinu a zlepšení kvality života diabetiků.
520    9_
$a Since 1922, when insulin was first used to treat type 1 diabetes, we have witnessed an era of monocomponent (MC) insulins, later an era of human (HM) insulins, and currently we are witnessing an era of insulin analogues. Insulin analogues are derived from the HM insulin molecule in which a structural change in the sequence of some amino acids in chain B (or even in chain A) will be reflected in the pharmacokinetic properties. Short-acting insulin analogues, including lispro, aspart and glulisine, have a more rapid onset of effect and a shorter duration than standard soluble HM insulins and they also pose a significantly lower risk of both early and late postprandial hyperglycaemia. The administration of glargine or detemir, the long-acting insulin analogues, provides a balanced profile of basal insulin with a decreased glycaemia fluctuation and it also significantly reduces the frequency of hypoglycaemias (particularly at night). Correctly indicated treatment with insulin analogues further leads to improved diabetes compensation and not infrequently to a reduction in daily doses of insulin and an improvement of the quality of life of diabetics.
650    _2
$a inzulin $x analogy a deriváty $x aplikace a dávkování $x farmakokinetika $7 D007328
650    _2
$a krevní glukóza $x účinky léků $7 D001786
650    _2
$a kvalita života $7 D011788
650    _2
$a diabetes mellitus $x terapie $7 D003920
650    _2
$a postprandiální období $7 D019518
650    _2
$a inzulinové infuzní systémy $7 D007332
650    _2
$a lidé $7 D006801
773    0_
$w MED00011460 $t Klinická farmakologie a farmacie $g Roč. 20, č. 1 (2006), s. 12-15 $x 1212-7973
856    41
$u https://www.klinickafarmakologie.cz/pdfs/far/2006/01/03.pdf $y plný text volně přístupný
910    __
$a ABA008 $b B 1908 $c 220 b $y 0
990    __
$a 20060514 $b ABA008
991    __
$a 20130520115818 $b ABA008
BAS    __
$a 3
BMC    __
$a 2006 $b 20 $c 1 $d 12-15 $i 1212-7973 $m Klinická farmakologie a farmacie $x MED00011460
LZP    __
$b přidání abstraktu
Zpět

Najít záznam

Citační ukazatele

Možnosti archivace