W. A. Mozart zemřel na následky vytvořeného chronického epidurálního hematomu po tupém úrazu lebky, zřejmě v mládí. Exacerbace procesu, opakující se během řady let, se projevovaly horečnatým onemocněním, projevy meningeálního dráždění a úpornými bolestmi hlavy. Vždy po uklidnění ataky se po určité době onemocnění znovu ozývalo. Po posledním vzplanutí zřejmě infikovaného ložiska Mozart dne 5. prosince 1791 zemřel. Z historických zpráv o chování skladatele můžeme uvažovat i o vývinu temporálního syndromu nebo temporální epilepsie s typickými klinickými projevy.

W. A. Mozart died due to the consequences of chronic epidural hematoma after sustaining a dull injury to his head, probably at an early age. Exacerbation of the process was repeated over a period of many years and manifested itself as pyrexial disease, meningeal irritation with intense headaches. After the attack subsided, the illness manifested itself again. After the last attack of the likely infected nidus, Mozart died on December 5, 1791. Historic data about the composer’s behavior indicate development of a temporal syndrome or temporal epilepsy with typical clinical manifestations.

Institute of Anatomy 2nd Medical Faculty Charles University Prague

Lit. 56