Souhrn: Prevalence deprese při diabetes mellitus je vyšší než v obecné populaci. Patogeneze deprese při diabetu je komplexní. Podílí se na ní negativní životní události, průběh a komplikace diabetu, neuronedokrinní změny, genetické a osobnostní faktory. Zdá se, že riziko vzniku deprese u nemocných s diabetes mellitus je větší v porovnání se zdravými lidmi a naopak, deprese může zvyšovat riziko rozvoje diabetu 2. typu. Několik randomizovaných, kontrolovaných studií prokázalo účinnost selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu a podobně i tricyklických antidepresiv (TCA) při léčbě deprese u diabetických nemocných a účinnost TCA v léčbě neuropatické bolesti. Účinná psychofarmakologická a psychoterapeutická léčba může zlepšovat průběh diabetu a zvyšovat kvalitu života nemocných s diabetem.

Summary: The prevalence of depression in diabetes is higher then in the general population. The pathogenesis of depression in diabetes is complex. The adverse life events, course and severity of diabetes, neuroendocrine changes, genetic and personality factors are all likely contributors to its occurrence. The patients with diabetes seem to be at increased risk of developing depression in comparison with healthy persons and depression may increase the risk of developing Type 2 diabetes. A few randomized, controlled studies reported that selective serotonin reuptake inhibitors as well as tricyclic antidepressants (TCAs) are effective in the treatment of depressive symptoms in diabetes and effectiveness of TCAs in the treatment of neuropathic pain. The effective psychopharmacological and psychotherapeutical treatment may improve the course o diabetes and increase the quality of life of diabetic patients.

Psychiatrická klinika Lékařské fakulty UK a FN Hradec Králové

Depression and diabetes

Lit.: 21