Ve světě patogenních a potenciálně patogenních mikroorganizmů (bakterií, parazitů a virů) přežil druh homo sapiens jen díky všestranné a bezchybné funkci svého imunitního systému. Některým virům se přesto dařilo pronikat dovnitř tělesných buněk a stát se součástí jejich genomu. Jiné i v současnosti osídlují ve „spící“ formě organizmy většiny zdravých lidí. Vedle typických infekčních onemocnění se mikroorganizmy podílejí na vzniku a rozvoji řady neinfekčních chorob. V obraně proti patogenním mikroorganizmům se uplatňují všechny složky přirozené i získané imunity, stačí však i jejich částečné selhání, aby mikroorganizmy – zvláště „spící“ viry – projevily škodlivé působení. Při boji proti patogenním virům i proti „probuzeným“ usídleným virům pomáhají moderní antivirotika, těžiště obrany ovšem spočívá v imunoterapii. Patří do ní aktivní očkování upravenými viry a jejich složkami a pasivní imunoterapie uskutečňovaná přenosem specifických přirozených i monoklonálních protilátek a dalších imunitních faktorů. Velmi časté je podávání nespecifických imunomodulačních (imunostimulačních) preparátů.

Centrum klinické imunologie Praha

Převzato z: Medicína pro praxi, 2007, roč. 4, č. 10, s. 406-409

Lit.: 29