Zevní fixace je v dětském věku indikována ve specifických případech. Kromě zlomeniny skeletu jde velmi často i o další ortopedicko – traumatologické diagnózy. Její výhodou je, stejně jako u dospělých, poměrně rychlá aplikace, stabilní fixace s žádoucím meziúlomkovým mikropohybem a šetření měkkých tkání. V předkládaném souborném referátu uvádějí autoři jednotlivé indikace zevní fixace a druhy fixátorů používaných u dětí. Na Klinice dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie Fakultní nemocnice Brno bylo provedeno za posledních 7 let 102 zevních fixací, z toho 65 z indikace korekční a 37 z indikace traumatologické. Korekční osteotomie řeší jak deformity úhlové, tak deformity longitudální. Nejčastěji se jedná o posttraumatickou nebo kongenitální deformitu distálního předloktí a stehenní kosti. U distálního předloktí se většinou jedná o vrozenou deformitu úhlovou; původně byl nejčastěji používán Ilizarovovův kompresně-distrakční aparát, v poslední době přecházíme na použití vnitřního fixátoru (LCP dlaha). Obdobně jako u dospělých pacientů je zevní fixátor jedinou možností ošetření v případě vzniku tříštivé zlomeniny. U otevřené zlomeniny je pak příliš velké riziko infekce, aby bylo možné použít standardní postupy miniinvazivní osteosyntézy. Z toho důvodu je otevřená zlomenina rovněž primární indikací k zevní fixaci. Zevní fixace je u dětí nejšetrnější a nejčastěji používanou osteosyntézou u zlomenin pánevního kruhu, proto je na našem pracovišti metodou první volby. Specifickou indikací pro zevní fixaci pánve u dětí je extrofie močového měchýře s rozestupem symphysis pubica. Závěrem lze konstatovat, že zevní fixace je nedílnou součástí „výzbroje“ dětského traumatologa a ve stanovených indikacích je její použití jediným možným postupem lege artis.

External fixation in children is indicated in specific cases. Apart from fractures, there are also other orthopaedic and traumatology indications. Among the advantages of this method are, similarly to the use in adult patients, a relatively quick application, stable fixation with desired minimal intrafragmental movement and protection of soft tissues. The authors of the review introduce specific indications for the use of external fixation, as well as the types of fixators used with children. At The Department of Paediatric Surgery, Orthopaedics and Traumatology, University hospital Brno, there were 102 external fixations carried out in the last 7 years, 65 of these were due to corrective osteotomy, the remaining 37 due to traumatology indications. The corrective osteotomy deals with angular, as well as longitudal deformities. The most commonly observed is the posttraumatic or congenital deformity of the distal radius and femur. An inborn angular deformity is most common with the distal radius. The Ilizarov compression-distraction apparatus was the most frequently used device in the past, presently, we are turning to the use of internal fixators (LCP-Locking Compression Plate). Similarly to adults, the external fixator presents the only corrective method in case of comminuted fractures. However, the risk of infection in open fractures is very high, thus not enabling the use of standard procedures of miniinvasive osteosynthesis. That is why the presence of a open fracture is also a direct indication for external osteosynthesis. The external fixation is the most common and considerate method of osteosynthesis in paediatric fractures of the pelvis, and thus the method of first choice at our clinic. A specific indication for the use of external fixation in paediatric pelvic fractures is the extrophy of the bladder with disjunction of symphisis pubica. To conclude, it is possibly to say that external fixation an inevitable part of the “tools” of a paediatric traumatologist, as it presents the only lege-artis means of treatment in specified indications.

Klinika dětské chirurgie ortopedie a traumatologie FN Brno

External fixation in children

Lit.: 12