CÍL: Zlomeniny distálního bérce představují 25–35 % všech zlomenin u dětí a svojí četností se řadí hned za poranění distálního předloktí. Přibližně 4 % těchto úrazů atakují růstovou ploténku (RP) v oblasti distální tibie. Cílem předkládané epidemiologické studie byla analýza fyzárních poranění dolního konce holenní kosti a zhodnocení výsledků léčebného schématu tohoto typu poranění na KDCHOT FN Brno za posledních jedenáct let. METODIKA: Soubor pacientů tvořilo 207 dětí ve věku 5–18 let s diagnózou poranění oblasti epifýzy distální části holenní kosti komplexně léčených na naší klinice v rozmezí 1. 1. 1997–31. 12. 2007. Ke každému pacientovi byl doplněn RTG nález úrazový, nálezy při následných kontrolách, způsob léčby a výskyt možných komplikací. Za úspěšnou léčbu bylo považováno zhojení epifyzeolýzy bez významné angulace, bez klinicky významného zkratku dolní končetiny a nepřítomnost žádné z ostatních komplikací. VÝSLEDKY: Celkem bylo 141 (68,3 %) pacientů léčeno konzervativně a 66 (31,8 %) pacientů podstoupilo řešení v celkové anestezii. V celém souboru pacientů nebyly zaznamenány komplikace ve smyslu klinických obtíží (bolestivost, omezení hybnosti hlezenního kloubu). V osmi případech byla při kontrolním vyšetření zaznamenána angulace větší než 5 °. Další četnou komplikací byla redislokace po zavřené repozici (7 případů) zaznamenána výhradně u SH II (17 % ze všech dislokovaných SH II). Řešením byla v pěti případech opakovaná repozice, ve dvou případech osteosyntéza. ZÁVĚR: Sledovaný diagnosticko–terapeutický postup při ošetření tohoto typu poranění dětského skeletu přináší dlouhodobě uspokojivý výsledek u 93 % pacientů. Procento komplikací je lehce nižší než hodnoty uváděné v podobných retrospektivních studiích, postup je možné na základě této studie formulovat jako vhodný léčebný standard.

AIM: Distal tibial fractures represent 25–35 % of all fractures in children; they are the second most frequented fractures after the distal radial fractures. Approximately 4 % of them damaged the distal tibial growth plate. The aim of this study was to analyse all patients with distal tibial epiphyseal fractures and results of their treatment in Clinic of paediatric surgery, orthopaedics and traumatology in last 11 years. METHODS: 207 children aged 0–19 were completely treated in Clinic of paediatric surgery, orthopaedics and traumatology with distal tibial epiphyseal fractures from 1. 1. 1997 to 31. 12. 2007. The X-ray images from injury to completely consolidation were controlled, the treatment, clinical results and occurrence of complications too. The successful result of healing was without angulation (less than 5 °), shortening (less than 1 cm) and the other complications. RESULTS: In sum, 141 (68,3 %) patients were treated conservatively and 66 (31,8 %) patients were treated under general anaesthesia. In whole patient group no clinical disorders were recorded (pain or mobility of the ankle after injury). In eight cases the angulation of distal tibia more than 5 ° after therapy was noted. The second most common complication was redisplacement after closed reduction (7 patients), solely by SH II (17 % of all displaced SH II). In five cases the repeated reduction and in two cases the osteo-synthesis were the final resolution. CONLUSION: This watched diagnostic – therapeutical process results in 93% excellent clinical outcomes. Complication incidence rate of this process is a little lower compared to foreign studies. So, this diagnostic – therapeutic process can be used as diagnostic – therapeutic standard for this type of physeal injury in children.

Klinika dětské chirurgie ortopedie a traumatologie FN Brno

Physeal injury of distal tibia in children - epidemiological study

Lit.: 17