Od 1. srpna 2006 do 5. května 2009 jsme indikovali léčbu omalizumabem u 14 nemocných s těžkým perzistujícím astmatem. 12 z nich patří do podskupiny obtížně léčitelného astmatu. Biologická léčba omalizumabem byla u těchto pacientů indikovaná z důvodu tíže nemoci a omezené kvality života při maximální astmatologické medikaci. Efekt léčby jsme hodnotili po 16 týdnech. K datu 5. 5. 2009 dosáhlo 16 týdenního hodnocení prozatím 11 pacientů. U všech těchto 11 hodnocených nemocných došlo po 16 týdnech ke zmírnění nebo ústupu denních, ranních i nočních symptomů, u 9 nemocných došlo ke zlepšení tolerance tělesné námahy. U všech 11 pacientů došlo ke snížení počtu exacerbací astmatu s nutností vyhledání lékařské péče. U všech 11 pacientů jsme zaznamenali snížení frekvence hospitalizací pro zhoršení astmatických potíží. U 9 pacientů došlo ke zlepšení plicních funkcí, u některých z nich došlo k úplné normalizaci ventilačních parametrů. U všech pacientů ze souboru došlo k redukci spotřeby záchranné medikace v průměru o 50 %, ve 2 případech jsme snížili dávku systémových kortikoidů, ve 2 případech se je podařilo vysadit úplně. Snížení dávky inhalačních kortikoidů se podařilo u 3 nemocných. Ve většině případů došlo ke zlepšení kontroly nad astmatem.

Between 1st August 2006 and 5th May 2009, a total of 14 patients with severe persistent asthma were treated with omalizumab. Of those, 12 suffered from difficult-to-treat asthma. The patients were administered omalizumab biological therapy due to severity of their disease and limited quality of life despite the highest levels of drugs conventionally used in asthma. The therapeutic effect was assessed after 16 weeks. As of 5 May 2009, 11 patients reached the 16-week follow-up. In all of them, relief or resolution of daily, morning or nocturnal symptoms was observed after 16 weeks. Nine patients showed improved tolerance to physical strain. All 11 patients had fewer asthma exacerbations requiring medical attention. Similarly, all 11 patients were less frequently admitted to hospital for worsening of their asthma symptoms. Nine patients showed improved pulmonary function and in some, ventilation parameters became completely normal. In all patients from the group, the consumption of quickrelief drugs decreased by 50 % on average: systemic corticosteroids were lowered in dose in 2 patients and withdrawn completely in another 2 patients. Inhaled corticosteroid dosage was decreased in 3 patients. In most cases, asthma control improved.

Klinika nemocí plicních a tuberkulózy Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a FN Brno

Biological therapy of severe persistent asthma

Lit.: 26