Od 1. srpna 2006 do 31. srpna 2009 jsme indikovali léčbu omalizumabem u 15 nemocných s těžkým perzistujícím astmatem alergického typu. 13 z nich patří do podskupiny obtížně léčitelného astmatu. Biologická léčba omalizumabem byla u těchto pacientů indikovaná z důvodu tíže nemoci a omezené kvality života při maximální astmatologické medikaci. Efekt léčby jsme hodnotili po 16 týdnech. K datu 31. srpna 2009 dosáhlo 16 týdnů léčby všech 15 pacientů. U 14 nemocných z tohoto souboru došlo ke zmírnění nebo ústupu denních, ranních i nočních symptomů, u 10 nemocných došlo ke zlepšení tolerance tělesné námahy. U většiny pacientů jsme registrovali snížení počtu exacerbací astmatu s nutností vyhledání lékařské péče. Ve sledovaném šestnáctitýdenním intervalu jsme pro těžkou protrahovanou exacerbaci hospitalizovali pouze jednu pacientku. U 10 pacientů došlo ke zlepšení plicních funkcí, u některých z nich jsme zaznamenali úplnou normalizaci ventilačních parametrů. U 14 nemocných ze sledovaného souboru došlo k redukci spotřeby záchranné medikace v průměru o 50 %, ve třech případech jsme snížili dávku systémových kortikoidů, ve dvou případech se je podařilo vysadit úplně. Snížení dávky inhalačních kortikoidů jsme dosáhli u čtyř nemocných. Ve většině případů došlo ke zlepšení kontroly astmatu.

We indicated omalizumab treatment in 15 patients with severe persistent allergic-type asthma in the period between August 1st, 2006 and August 31st, 2009. 13 patients fell into a subgroup of hard to control asthma. The biologic treatment with omalizumab was indicated in these patients because of a severity of their disease and their reduced quality of life despite maximal asthma treatment. The treatment effect was assessed after 16 weeks. All 15 patients completed 16 weeks of treatment till August 31st, 2009. A reduction or a cessation of symptoms during day, morning and night was seen in 14 patients in this group, an improvement of a physical exertion was seen in 10 patients. A reduction of asthma exacerbations demanding medical attention was seen in most patients. We hospitalized only 1 female patient for severe prolonged exacerbation during the studied period of 16 weeks. An improvement of pulmonary functions was seen in 10 patients, in some of them ventilatory parameters were completely normalized. An average 50% reduction of a use of rescue treatment was seen in 14 patients in the studied group, we reduced a dose of systemic corticosteroids in 3 cases, and in 2 cases a withdrawal of corticosteroids was possible. A reduction of a dose of inhalatory corticosteroids was achieved in 4 patients. An improvement of asthma control was seen in most cases.

Klinika nemocí plicních a tuberkulózy LF MU a FN Brno

Biological treatment of a severe persistent asthma

Lit.: 17