Na vaskulární demence lze nahlížet jako na důsledek ischemického nebo hemoragického poškození mozkové tkáně, jež se projeví alterací kognitivních funkcí. Jedná se tudíž o velmi heterogenní skupinu různých klinických syndromů – od ložiskového postižení odpovídajícího oblasti léze většího rozměru, přes vícečetné deficity různých kognitivních domén v rámci multiinfarktové demence až po poměrně homogenní profil dysexekutivního syndromu s bradypsychizmem a mnohdy i depresivním laděním u subkortikální ischemické leukoencefalopatie. Poměrně časté jsou i demence smíšené, většinou se jedná o kombinaci vaskulární encefalopatie a Alzheimerovy nemoci. V současné době není k dispozici kauzální léčba vaskulární demence (VaD). Nejvýznamnější preventivní opatření zahrnují důslednou léčbu arteriální hypertenze, ovlivnění dalších vaskulárních rizikových faktorů a adekvátní léčbu i sekundární prevenci ischemických iktů (antiagregancia).

Vascular dementia can be considered as a consequence of ischemic or hemorrhagic damage to brain tissue that manifests with alteration of cognitive function. Thus it is a very heterogenic group of various clinical syndromes-from focal injury of corresponding area of a larger size to multiple deficits of cognitive domains within the scope of multiinfarct dementia, across comparatively homogenic profile of dysexecutive syndrome with bradypsychism and frequently depressive mood in subcortical ischemic leucoencefalopathy. Mixed dementia, mostly combinations of vascular encephalopathy and Alzheimer disease, are quite common. At present there is no effective treatment of vascular dementia (VaD). The most important preventive measures include a rigorous control of arterial hypertension, modification of other vascular risk factors and their adequate treatment and secondary prevention of ischemic strokes (antiplatelet therapy). Clinical studies show effect of acetylcholinesterase inhibitors even in VaD.

Neurologická klinika IPVZ a FTN Praha

Vascular dementia

Vaskulární demence = Vascular dementia /

Převzato z Psychiatrie pro Praxi, 2007; 2: 81-84

Lit. 11