Úvod: Hereditární faktory spojené s procesy zánětu a fibroproliferace mohou hrát důležitou roli v procesu restenózy po koronárním stentingu. Nukleární receptory PPAR (peroxisome proliferator-activated receptors) a RXR (retinoic X receptors) regulují transkripci klíčových genů ovlivňujících metabolizmus glukózy a lipidů, zánět a buněčnou diferenciaci. Metodika: V naší prospektivní angiografické a klinické studii jsme analyzovali možnost asociace L162V polymorfizmu v genu pro PPAR-?, C161T polymorfizmu pro PPAR- ? a A(39526)AA polymorfizmu pro RXR- ? s rizikem restenózy a kardiálních příhod po koronárním stentingu. Primárním endpointem byla restenóza >/= 50 % při kontrolní angiografii. Sekundárním endpointem byl výskyt úmrtí, infarktu myokardu a/ nebo opětovné revaskularizace za 12 měsíců, dále pak klinická restenóza. Výsledky byly adjustovány na přítomnost známých prediktorů restenózy. Genotypy byly analyzovány metodami PCR (polymerase chains reaction) a RFLP (restriction fragment length polymorphism). Výsledky: Do studie bylo zařazeno 565 pacientů s implantovaným koronárním stentem, kontrolní angiografie byla provedena u 477 (84,4 %) z nich. U jednotlivých genotypů byla zjištěna následná frekvence významné angiografické restenózy: CC 29,0 % vs GC/ GG 22,6 % (p = 0,33) u L162V, CC 29,9 % vs TC/ TT 24,6 % (p = 0,24) u C161T a A/ A 26,9 % vs A/ AA + AA/ AA 35,0 % (p = 0,14) u A(39526)AA polymorfizmu. T alela u C161T polymorfizmu byla asociována s nižší frekvencí klinické restenózy (p = 0,015). Závěr: Nebyla nalezena asociace L162V polymorfizmu pro PPAR-?, C161T pro PPAR- ? ani A(39526)AA pro RXR- a s angiografickou in-stent restenózou nebo závažnými kardiálními příhodami. Nalezli jsme vztah mezi C161T PPAR- ? polymorfizmem a klinickou restenózou, což vyžaduje další práce.

Introduction: Hereditary factors connected with infl ammation and fi broproliferation may play important role in restenotic process after coronary stenting. Peroxisome proliferator-activated receptors (PPAR) and retinoic X receptors (RXR) regulate the transcription of crucial genes involved in the glucose and lipid metabolism, infl ammation and cell differentiation. Methods: In our angiographic and clinical study we assessed the association of gene polymorphisms of L162V for PPAR-, C161T for PPAR- and A(39526)AA for RXR-  with the risk of restenosis and cardiac events after coronary stenting. Primary endpoint was diameter stenosis ≥ 50% at follow-up angiography. Secondary endpoints were death, myocardial infarction and/ or target lesion revascularisation at 12 months, and clinical restenosis. The results were adjusted for known predictors of restenosis. The genotypes were analysed by polymerase chains reaction (PCR) and restriction fragment length polymorphism (RFLP) methods. Results: Control angiography was performed in 477 of 565 patients (84.4%) with following restenosis rates in genotype subgroups: CC 29.0% vs GC/ GG 22.6% (p = 0.33) in L162V, CC 29.9% vs TC/ TT 24.6% (p = 0.24) in C161T and A/ A 26.9 % vs A/ AA + AA/ AA 35.0 % (p = 0.14) in A(39526)AA polymor phisms. The T allele of C161T polymorphism was associated with lower frequency of clinical restenosis (p = 0.015). Conclusion: We could not fi nd an association of L162V PPAR-, C161T PPAR- and A(39526)AA RXR-  gene polymorphisms with angiographic in-stent restenosis or major cardiac events. However, we found the relationship between C161T PPAR- polymorphism and clinical restenosis deserving further study.

Interní kardiologická klinika LF MU a FN Brno

Polymorfizmy v genech pro nukleární receptory a riziko restenózy a klinických příhod po koronárním stentingu

Lit.: 34